Máte někdo zkušenosti s tím, že by se vám to stávalo jen s určitou osobou? Rodinný příslušník/partner.. Jak to řešíte?

Eja: taky si myslím, že by mi to prospělo po psychické stránce. Akorát nevím, jestli to dám fyzicky. Samozřejmě celý den neležím doma, zařizuju různé věci, scházím se s lidmi atd. Zkusím se zdravěji stravovat, nebo alespoň pravidelně, jídlu moc nedám, to je fakt.
Mona: Rozhodla jsem se jít zítra k doktorce, tak uvidím. Díky

Marie: práce by ti jen prospěla, když má člověk najednou nějaké povinnosti, tak pak ani nema čas myslet na nějakou DP, myslim že práce dost převálcuje. A pak jak z práce dojdes domů, tak kolikrat seš ráda, že jsi doma a jen tak si lehnout a užívat si to. Čím mín člověk dělá, tím víc se cítí odděleně, protože myslí na nesmysly. U mě to tak funguje teda. Ale to je asi případ od případu jiné...říká se, ve zdravém těle, zdravý duch...tak třeba zkoušet očistit a detoxikovat tělo, zkusit dělenou stravu (prospívá tělu nejvíc), samozřejmě pohyb, schůzky s lidma, povídání si...ale řekla bych, že najít si práci je základ všeho. Být takhle doma od rána do večera, to je dost na palici.

máte někdo zkušenosti s DP/DR? Nwvím, co mám dělat potřebuji poradi od nějaké dobré duše?

Marie:tak změn doktora. Doporučila bych ti si nechat ty testy na borelku. Minulý rok jsem ji měla, byla jsem hrozně unavená a pořád zvýšenou teplotu.

Mona: Tou bolestí v krku a nateklými uzlinami to v prosinci začalo. To jsem ještě neměla současné léky, na kterých jsou takové vedlejší účinky psané. Tak nevím, pořád si říkám, jestli nejsem nějak nemocná, jestli mi ty depresivní stavy a únavu nezpůsobuje nějaká jiná nemoc, kvůli které se cítím slabá. K mé praktické doktorce už se téměř bojím jít, musí si myslet, že jsem hypochondr. K tomu všemu se mi ještě přidala bolest levé nohy, otok, namožený sval to být nemůže. Představa, že s tím půjdu za doktorkou, je mi nepříjemná, už teď vím, jak na mě bude koukat. V léčebně jsem byla kvůli úzkostem a depresi (asi), ale jestli to nezpůsobila DP/DR, to nevím. Nikdo neřeší, co je primární problém a co přidružený. Beztak to všichni léčí stejně.

Marie:myslím si, že jsi tak unavená, protože tělíčko je vyšťavené, ale je dobře, že si můžeš v klidu lehnou a spát, protože potřebujem nabrat hodně energie. No myšlenky na sebevraždu jsem měla hlavně na začátku, řekla jsem i příteli jedtli by mi to odpustil, kdybych se zabila, no hrůůůůza a děs. Ted když mě něco takového napadne, taksi říkám, že miluji život jen ted jsem vyčerpaná a že to bude zase dobré. Jo a Maruško bolest v krku a nateklé uzliny je na mém měsíčním pořádku. Může to být z antidepresiv, jeden z vedl. účinků, je to napsané i v příb. letáku. Možná mě ještě napadá, máš udělané testy na boreliozu, to je taky pěkné svinstvo-únava,úzkosti atd.Jinak o hypnoze nic nevím, nikdy jsem na ni nebyla. Proč jsi byla v léčebně, kvůli té depersonalizaci?

Sidnes: Já také nevím jak dál, myšlenky na sebevraždu tu samozřejmě byly, ale snažím se je zahnat jak to jen jde. Pořád si říkám, že jsou tu blízcí lidé, kvůli kterým to nesmím udělat. Ale kdybych je neměla, tak popravdě nevím. AD na mě zatím také moc nezabírají. Když jsem dřív brala Citalec, střídavě 10 nebo 20mg, tak to bylo lepší, jenže pak přestal účinkovat :-( Nejvíc mi pomáhá, když se snažím zaměstnat mozek a myšlení něčím jiným, např. když se zakoukám do filmu nebo seriálu, když hraju nějaké hry s přítelem nebo známými. DP je sice pořád se mnou, ale tohle mi pomáhá na chvíli zapomenout. Pak je tu samozřejmě spánek, vždycky doufám, že se probudím a všechno bude jako dřív... Všichni pořád říkají, že to chce čas, že to je běh na dlouhou trať, už jsem z toho běhu pěkně unavená. Potřebovala bych si najít práci, ale nevím kde mě vezmou v tomhle stavu. Nejsem teď schopná se prezentovat jako mladá, energická a flexibilní žena, přesto si myslím, že bych práci zvládala. Ach jo:-( Nevím, co budu dělat jestli to nikdy neodejde. Pořád se to snažím si nepřipouštět. Nevím jak se s tím dá naučit žít. Všem, kteří vědí o čem mluvím, přeji hodně štěstí a co nejpevnější nervy.

Mona: Moc děkuji za rady. Já se opravdu snažím nenechat se tím pohltit, ale je to těžké :-( Připadám si kromě toho jako nemocná, stále unavená, otékají mi uzliny na krku a podle doktorky jsem prý v pořádku. Kromě psychiatrické diagnózy. Mám pocit, že kdykoli za ní s něčím přijdu, všechno svede na to, že jsem na tom psychicky špatně. Jenže kdo by měl dobrou náladu, když je pořád unavený. Ke sportu se pořád ne a ne přinutit. Je to těžké s tou únavou. Někdy aspoň chodím venku a teď nově na jógu, ale někdy mě ta únava tak sejme, že si během dne musím lehnout a mám pocit, že už se snad ani neprobudím. Děkuji za rady, zkusím si z nich něco vzít. Možná máš pravdu s tou vyhrocenou úzkostí. Taky mi nepomohlo, že jsem byla dlouho v psych. léčebně, to mi snad ty úzkosti ještě prohloubilo. Je ještě nějaký jiný způsob jak bojovat s úzkostí? Dnes se mě můj psycholog snažil zhypnotizovat, ale povedlo se mu to tak napůl.Úplně do tranzu jsem se nedostala, máte s tím někdo zkušenost? Může hypnóza nějak pomoci?

Zdravím všechny, jen jsem vás chtěla trochu povzbudit, protože dnes jsem cítila krásně emoce a dokonce mě rozbrečela i jedna věc, takže myslím, že jsem na dobré cestě

Zdravím všechny, jen jsem vás chtěla trochu povzbudit, protože dnes jsem cítila krásně emoce a dokonce mě rozbrečela i jedna věc, takže myslím, že jsem na dobré cestě

Sidnes: jak přesně ti to začalo a za jakých okolností?? Ráda bych ti jen řekla, že DP je zrádná, můžeš si jakkoliv myslet, že je to primární problém, ale dost často se stává, že je to jen doprovodný projev nějaké skleslé nálady nebo úzkosti.

Marie ja sa cíítim úplne úplne rovnako. Len najhoršie, že ja už fakt neviem ako ďalej. Polroka som v tomto zamotanom kolotoči,,doktorka mi stále tvrdí, že mám depresiu ale som si istá, že to neni hlavný problém. Presne to, že viem, že priateľa lúbim ale mám pocit, že teraz k nemu nič necítim iba smútim ako mi chýba pritom som sním. Cítim sa strašne prázdna a fakt neviem ako ďalej. Snažím sa to ignorovať nevšímať si to ale keď ono je to tam stále nonstop... AD zatial nič moc účinok. Dačo sa zlepšilo ale málo. Čo vám pomáha?? Tí čo to máte dlhšie naučili ste sa stým dáko žiť?? Nemávate myšlienky na samovraždu??

Marie:tak to jsme na tom stejně, protože mě se to taky rozjelo po trávě, a to jsem si dala opravdu jen pár prásků po několika letech. Snažím se ten stav akceptovat, říkám si, že moje tělo je tak vyčerpané, že sr vyplo a depers.mi pomáhá v tom, abych to všechno vydržela. Sice asi pro někoho blbé zdůvodnění, ale mě to pomáhá. Musím říct, že konečně po roce a půl jsem začala mít opravdovou chut na jídlo a přibírat, protože na začátku dep.jsem zhubla 10 kilo, tak jsem za to šťastná a lékama to není, protože ty jsem brala i předtím a nic.Ty léky mi pomáhají spíš na deprese a úzkosti, ale na samotnou depers.moc ne. Uvidíš, když se z toho fodtala poprvé, tak ted taky, jen se snaž tím nenechst úplně pohltit, vím, že je to těžké, ale jde to. Hodně mi pomáhá sport, hlavně, kde vybiju adrenalin, i 
když se ti nebude chtít, tak si běž zaplavat nebo zaběhat a uvidíš, jak ti pak bude .Myslím si, že je to vyhrocená úzkost, která přejde,ale bude to chvíli trvat, než se dá tělo dokupy

Mona: To právě nevím po čem začaly ty dlouhodobé stavy. Všechno to u mě začalo asi v 17 letech, kdy jsem si ve vzteku ubalila jointa a celého si ho dala sama. Pak se mi udělalo tak zle, bušilo mi srdce, třásly se mi svaly pod kůží přestože moje tělo jinak leželo klidně. Tenkrát jsem ten stav zažila poprvé. Pak začaly úzkosti, strachy vycházet z domu apod. Následovali psychiatři, anxiolytika, antidepresiva a potom se to srovnalo. Několik let to bylo v klidu. Občas se to objevilo při nějakém větším stresu, ale pak to zase postupně odeznělo. Léčili mě na depresi, ale myslím, že jsem vlastně depresi nikdy neměla. Podle mě jde o DP a ta mi způsobuje úzkostné a depresivní stavy. Když se člověk necítí ve svém těle dobře, pak je ta úzkost asi přirozenou reakcí. Najednou člověk nemá motivaci něco dělat. Dodnes lituju, že jsem si vzala tu marihuanu. Pořád si říkám, že by se mi to asi nestalo, kdybych nebyla blbá. jenže čas se nedá vrátit. Mám strach, že jsem si tenkrát nějak nevratně poškodila mozek. Doktorka se mi snažila namluvit, že to po té jedné cigaretě nemůže být, ale když čtu ty příběhy lidí s DP/DR, přesvědčují mě o opaku. Nejhorší je, že si člověk pořád pamatuje, jaký byl předtím, jak všechno prožíval a měl ze všeho radost. byla jsem plná síly, optimismu a energie, dneska je všechno jinak. Ráda bych měla nějakou naději, že se to někdy zlepší, ale bojím se, že už mi to zůstane. Často se snažím ten pocit ignorovat. Občas mám lepší den, že se třeba i zasměju, ale dlouho to nevydrží. Pak přijde uvědomění si, že je to pořád se mnou a že se vlastně snažím to jen popírat a zbaběle čekám, že to třeba zmizí, když si toho nebudu všímat. Ale nezmizí, pořád se mi to připomíná, pořád jako bych byla zpomalená, jako bych to nebyla já, ale někdo jiný, co dělá všechny ty věci automaticky. A ten Zoloft a Mirtazapin pomáhá?

Marie:a po čem ti ty dlouhodobý stavy přesně začaly?Taky bývám často ochuzaná o city, ale cítím na sobě, že se to lepší, někdy mívám už i záchvaty smíchu, ale to jsou vyjímečné dny, ale bohudík za ně. Lamotrigin jsem užívala, ale dávkování si nepamatuji. Teď beru zoloft a mirtazapin na noc.

Zdeno: Kvůli DP/DR mám pocit, že všechno méně prožívám, někdy mám pocit prázdnoty a všechno mi přijde zbytečné. Ať dělám cokoli, jako by to dělal někdo jiný. Když objímám matku a přítele, je to takové automatické, cítím se prázdně. Na druhou stranu bych to nenazvala úplnou emoční prázdnotou, protože kvůli těmto stavům často cítím smutek a lítost, takže cítím aspoň něco. Paleta mých emocí je však značně ochuzená, zejména o pozitivní emoce jako radost a pocit štěstí, spokojenosti. Matka a přítel o mých pocitech vědí. Řekla jsem jim, že když je objímám, jako by to byl někdo jiný, jako robot, prostě nic necítím. Nedovedla jsem se tvářit, že se nic neděje. měla jsem pocit, že je tak podvádím, že má objetí jsou neupřímná. Někde vzadu moje mysl ví, že je mám ráda, že je správné s nimi být, jenom to teď prostě necítím. Tyhle pocity mám už půl roku a jsem z toho dost špatná. Dřív jsem to měla jen omezenou dobu po stresových událostech, teď se toho už nemůžu zbavit. Beru Lamotrigin (50 mg ráno i večer) a Valdoxan (50 mg před spaním). Nemáte někdo zkušenosti s dávkováním a účinností Lamotriginu? Jestli neberu málo a za jak dlouho to může zabrat. Beru to asi 5 týdnů. Díky moc za rady a držím všem s DP/DR palce.

Ako ovplyvnuje depersonalizacia vase vztahy k blizkym?
Mate problemy komunikovat so surodencami, rodicmi?
Zdaju sa vam blizki cudzi? Mozete sa im pozriet do oci?
Mavate niekedy pocit, ze ste akoby len "navstevnik" v uplne cudzej domacnosti a ze medzi nich nepatrite?

Premysleli jste nekdo ze by DPDR mohla byt zpusobena chlamydiemi?

Zdravím všetkých,
už dlhšiu dobu sa zaoberám štúdiom DP/DR a píšem o tejto téme diplomovú prácu. Teraz stojím na začiatku výskumu a potrebovala by som pomoc. Veľmi by mi pomohlo, keby som našla ľudí s DP/DR ochotných mi odpovedať na otázky ohľadne tejto diagnózy a o tom, čo im (teda Vám) pomáha sa v živote cítiť lepšie. Ak by ste chceli prispieť svojimi poznatkami alebo sa opýtať na čokoľvek o mojej práci, napíšte mi prosím na sabi.orlovska@gmail.com .
Budem sa moc tešiť na akékoľvek reakcie a sledovať aj tento chat, už som tu viackrát našla nasmerovanie a inšpiráciu...