Chci se zeptat jestli tady nekdo z vas co trpite DPDR jste byli na nejakem endokrinologickem vysetreni hormonu atd. v tele. Mam jednu takovou uvahu kterou bych vam ted popisu. Myslim si ze treba marihuana vam muze rozhodit tzvn. hypotalamus ktery ma vliv na hypofizu ktera ma zase vliv na fungovani hormonu v tele a treba i na funkci stitne zlazy na kterou se zejtra necham vysetrit protoze mi 90% priznaku take sedi na snizenou funkci stitne zlazy ktera muze zpusobit DPDR diky nedostatecnemu fungovani hormonu. A treba prave pomoci prasku ktere umele dodavaj do tela potrebne mnozstvi hormonu by se dala ovlivnit velikost DPDR. Napiste prosim sve nazory co si o tom myslite dekuju.

Nikdo-kdybych jenom tušila, že něco takového se mi muze po pár prasku travy rozjet nikdy bych to do pusy nedala, ale kkdyž jsem byla v pubertě občas jsem si pokourila a nic.dneska se po dlouhe dobe cítím skvěle tak jsem ráda

nikdo: nezlobím, neberu si věci, které se mnou nesouvisí, osobně. Nikdy nemůžeš vědět, jak se kdo cítil, kromě sebe. Mně to nemusíš vykládat, silnou DP/DR jsem prošel 3x a kdyby jen to. Úplně poprvé v 18 na AD, pak před 4 lety a teď znovu, přičemž jsem 3 měsíce nebyl schopen ničeho, ani chodit a zažil si blízkou smrt udušením (jestli ti jako nastínění situace pomůže ještě x uvažování o odchodu z tohohle světa, prosím). Ale nevidím důvod v tom tu rozpitvávat svůj příběh, nikomu z nás nepomůže se navzájem litovat a cítit se jako oběti. Taky jsem nikdy nebral drogy a mám několik pohledů na důvody. Jen sdílím svou perspektivu. Někomu to pomůže, v někom to může vyvolat to, co v tobě. Já sem nechodím proto, abych dělal moudrého nebo ostatním říkal, že neví, co to je. Je mi jasné, že si každý z vás budete opakovat tu snůšku nesmyslů, co vám nakukalo okolí nebo doktoři. Deprese a úzkost nevzniká sama od sebe. Já za sebe a svůj život beru zodpovědnost. I za to jak se cítím. Nesvádím to na okolí a snažím se s tím pracovat a podpořit ty, co se chtějí cítit lépe. Mně můj přístup přináší výsledky. Každý ale ať se řídí svou intuicí. Neexistuje jedna správná cesta. A na závěr snad. Moje psaní má za následek život, ne knihy.

kal nezlob se ale tvoje psani mi prijde jako kdyz to mas vyctene,nechci ti krivdit,ale neverim ti ze jsi nekdy mel poradnou dr dp,neni to o zadne mistice jak mi tve psani pripada,ani o jinem mysleni, nejde odvratit mysl jak pises od dr dp kdyz ti je opravdu zle a ver ze ja na tom kdysi byla tak zle ze uz jsem ani nepobrala do hlavy co na me clovek mluvil,a videla jsem v dr vse zpomalene jak kdyz zpomalis zaznam na filmu proste co ti budu vykladat,a zacala jsem brat leky a vse se pak upravilo,uvedomte si ze cela tato nemoc to si myslim ja vznika z uzkosti a deprese kterou se to odstartuje,ale kdybych vedela ze to mam z drog nebo travy tak bych se tomu vyhybala,ja se neprijemnym situacim v zivote nevyhnu ktere mi to odstartuji a vim ze me jich ceka mozna jeste dost,KALmuzu se zeptat jestli jsi vubec dr dp nekdy mel nebo mas a z ceho

jiste ze mam,dva uz dospele syny a jsem jiz babicka,druheho syna jsem cekala zrovna po epizode dr dp ,bala jsem se ,ale vse bylo ok,mela jsem jiz mnohokrat epizodne dr dp vzdy to odeznelo,odezni mi uzkost a deprese v tom odezni i dr dp,ted jsem na tom tak ze dva mesice jsem byla v hajzlu vylozene bylo to dost silne musela jsem menit leky ted to povoluje uz se necham uschopnit,nechodila jsem ven sedela jsem jen doma a spala,ted na sobe pozoruji jeste neco malo dr dp ,ale doufam ze to bude opet ok,moje deti samozrejme vedi ze tim trpim a jeste moje sestra a jsou to jedini co me chapou,jinak pritel a kamaradky a rodina to vi taky ,ale mysli si ze to nic neni,muj pritel mi jeste vzdy rekne mozna z hecu mas malo prace ,proto myslis na kravoviny,nema vubec sajnu o cem je rec...mono kdyz vis ze ti marihuana ostartuje dr dp tak proc to delas,ja to mam ze stresu kdyz zaziju neco spatneho ,ted to bylo umrti v rodine,nemas mi co zavidet,ja kdyz to mam honi se mi hlavou hrozne veci neda se to ani napsat,ale take se pozoruji jak mi je ,je to spatne kdyz se sledujes,ja to ted resila tak ze nez na to myslet tak jsem porad doma neco delala ,ale to co me bavi ne to co nechci delat,treba jsem v deset vecer pekla babovku,porad jsem varila to me bavi a taky jsem to celkem zaspavala a divala se na tv to jsem odklonila myslenky jinam nez na ty mrchy,sypu sice do sebe prasky ale je mi lip

mona: trefila hřebíček na hlavičku > "potřebovala bych spíš změnit moje myšlení". Proto má většina lidí spoustu podobných problémů. Protože nás odmala učí si do hlavy nahustit nesmysly a nepotřebná data místo uvědomění si svých emocí a trénování vlastních myšlenek. Mysl může být buď skvělý nástroj nebo se jí člověk může nechat zotročit.
nikdo: chápu, ale problém se nikdy nevyřeší z místa, kde vznikl a nekonečným mluvením, o tom, co je "špatně". Ono nic špatně není. Všechno má svůj důvod (i když to vypadá naprosto nelogicky). Důležitější a nápomocnější je se v rámci možností zaměřovat právě na cokoli jiného, pozitivnějšího a ne se neustále pozorovat a soustředit na to, co je se "mnou špatně". Je mi jasné, že se to ne moc dobře poslouchá, ale všichni tu vidíme, kam vede neustálý kolotoč sebepozorování. Debatovat bychom měli, ale nad řešením a nebo nad věcmi, které nám nebo tobě činí radost.

Schválně by mě zajímalo, kdybyste si na den dva vyzkoušeli jednu věc. Akceptovat ten pocit DP/DR a nebojovat proti němu a nepovažovat ho, za něco co nemá být. Jsem přesvědčen, že právě ta rezistence a neustálé sebepozorování to jen akcentuje. Hlavně na sebe nebuďte naštvaní, že něco děláte špatně. Děláte maximum ;)

Něco malého na povzbuzení :-)

Nikdo ještě se zetám,máš děti?

Nikdo:když si pročítám tvůj příběh tak trochu se vidím v jedné věci.když jsem byla malá měla jsem hrozný strach o mámu,že se jí něco stane,protože jsme vyrůstali bez otce a měla jsem taky stavy,že jsem se někdy celou noc klepala,ale co se týká školy byla jsem spíše průbojná a moc se ničeho nebála.jednoho dne,když jsem jela autobusem,to mi bylo tak 20 jsem dostala hroznou úzkost,tenkrát jsem nevěděla,co to je, ale potom se to opakovala a já si našla,co to přesně znamená a nechala se tím asi moc pohltit.jakmile jsem šla mezi lidi,tak si říkala,že to zase naskočí a proto jsem se začala vyhýbat lidem a otevřeným prostorům, nakonec jsem skončila s depresema na práškách,které jsem brala několik měsíců,pak byla 2 roky čistá, i když úzkost párkrát přišla,znažila jsem to řešit bez léků.no a minulý rok jsem si po nějakých 7 letech dala práska z trávy do toho silné stresy a bum,dprs jak ušitá.závidím ti,že tyhle stavy někdy nemáš,ale mě se to taky občas zadaří,ale trvá to třeba půl hodiny a pak je to zase zpátky.nejvíc mě štve,že prostě všechno moc řeším,kdybych se možná už tenkrát tolik nepitvala v těch mých stavech,tak by to bylo lepší.já stále věřím,že moje tělo a hlavně mysl se odpojilo,protožr toho na mě bylo opravdu moc.potřebovala bych spíš změnit moje myšlení, at nepřemýšlím,kde zase dostanu úzkost,ale spíše,jak si ten okamžik užít aniž by myslela na tu mrchu.a ano nikdo, dice je to škodolibé, ale přála bych spoustě lidem at si zkusí být v tomto stavu 1 den,to by čuměli:-D ale vím, že se z toho dostanu,sice nevím kdy,ale vím,že já nad tím taky vyhraju.

zhledla jsem film ochrnuta duse,reziroval to reziser ktery mel dr dp ,dalo se na to divat ale stejne nejde nafilmovat co zkutecne dr dp je kdyz je silna,jeste jsem se nikdy nesetkala s clovekem ktery tim trpi a pritom je nas tu dost,meli bychom zalozit nejaky klub a debatovat o nasi nemoci,ani v televizi nikdy takovy dokument nebyl aspon u nas aby se o te nemoci vedelo,treba jsou lide co trpi a boji se to rict co jim je ,jako ja leta nevedela co se deje,mame nemocny mozek a pritom jsme normalni,melo by to jit ven do eteru si myslim ja

Nikdo: nejsi postihnutá ani postižená. Jsi prostě citlivý člověk. Ostatním to nedávej za vinu, oni prostě nemohou vědět z jejich perspektivy, jaký to je pocit. Je mi líto, že jsi musela projít tím vším, ale to je zase přesně to, co tě udělalo silnější a tím, kým jsi dnes. Rozhodně nejsi blázen ani nenormální. Všechny tyhle věci, které cítíme, jsou disociace (to není urážka, jen obrana, když se dlouho člověk neřídí, tím, co miluje a prožije hodně bolesti z nichž si většinu nemusí ani pamatovat). Když dlouho žijeme ve strachu, prožíváme silná traumata, dostaneme se jako velcí tvůrci snadno do kolotoče negativních myšlenek. A není se co divit, při takových zážitcích. Tím si pak do své reality přitahujeme více toho, na co neustále myslíme.
Teď už ale víme, že nejsme sami. Můžeme si o tom povídat a hlavně s tím pracovat. Postupně zveřejním pár technik, které pomáhají mně a lidem s podobnými zážitky. Pamatujte, že nejdůležitější indikátor, který máte ve výbavě odmala, jsou vaše emoce. Když se vám něco nelíbí, tak to prostě nedělejte nebo když máte pocit, že není na výběr, hledejte se na dané věci jiný náhled, perspektivu a vždy se snažte vnímat pozitivní aspekty.
Já si zajel třeba takový menší rituál. Každý den. Ráno nečtu telefon, e-maily (byl jsem ve stavu, kdy jsem nemohl samozřejmě ani to, vlastně nic), udělám si čas na sebe, na meditaci, na vypsání toho, co ten den chci zažít. Nehledě na realitu. Den mám pak rozdělený do x segmentů. Například, když někam jedu, dám si intenci, že chci dorazit v pořádku, cítit se u toho dobře a třeba potkat zajímavé lidi. Do ničeho se nikdy nenutím. Večer zase to samé a postupně si neustále visualizuji své sny a trénuji své myšlenky. Nevěnuji pozornost ničemu, co mi nedělá dobře. Bez výjimky. Násilí, nesmyslné zprávy ze světa, negativní lidé. Dá to hodně úsilí na začátku, ale postupem času zjistíte, že se dokážete cítit dobře nehledě na okolnosti a jste tak naprosto všemocní. Naprostý opak DP/DR. Nikdo nad vámi nemá moc a nic Vám nemůže udělat, pokud jí sami nedáte a nevzdáte se jí.
Pokud si najdete čas, přečtěte si ty knihy, co jsem vkládal níže. Je to rozpomínání, že jsme více než jen tento život a toto tělo. Jsme nekonečný potenciál. A i když teď cítíte strach nebo úzkost. Nebojujte proti tomu. Má to svůj důvod. Pokud můžete a věříte si, nepotlačujte svoje pocity a emoce prášky. Mají svůj důvod. Je to vaše vnitřní já, které vám říká, že tohle není situace/život, který je v souladu s ním. Dokážete mnohem víc než si myslíte a já vám s tím rád pomůžu.
mona: určitě dám vědět, spíš směrem k technikám, doporučením a článkům
Nezapomeňte, že nejdůležitější věc na světě pro každého z nás je, cítit se dobře. Protože, když to bude pro každého z nás priorita, nedělá to z nás sobce, naopak, proto jsme sem přišli. Zkušenost a zábava (i když to zatím vypadá jako opak, vím, soucítím). Kdyby totiž každý zde dělal, co miluje a cítil se dobře, neexistují války ani problémy.
"Life is supposed to be fun".
Kdo umí dobře anglicky, doporučuji (vlastně ani nemusí, má to v sobě takovou energii, že pochopí). http://www.youtube.com/watch?v=uZaCnyMN-Zw
Všechna tato důležitá videa budou brzy přeložena ;)
Držte se!

ja samozrejme take patrim k tem postihnutym dr dp,mam to vzdy spojene z uzkosti a k tomu se pridruzi ty mrchy,tady v cr nemaji lide poneti co to je za nemoc,kdyz jim to rikate jedine co je tak to pozdeji pouziji proti vam ze jste pako,ale pritom jste inteligentnejsi nez oni,pralala bych jim jen deset minut byt v tom stavu,normalne na tvrdo bych se jim vysmala tak jak to delaji nekteri z nich,setkala jsem se i s tim ze jsem rekla ze to je popsane na netu at si o tom prectou,mate rozum oni se to snad boji cist,kdyz jsem byla vdana a zrovna tim prochazela tak jsem manzelovi rekla ze je m fakt zle a uz tenkrat pred 3oLETY ZA HLUBOKEHO totace jsem to definovala ze mi prijde ze jsem odosobnena jako bych nebyla v tele,to jsem nemela rikat ja nevedela co se to se mnou deje a misto pochopeni a pomoci ode me utikal za svou zabavou ,me se to samozrejme zhorsovalo tak jsem hledala pomoc u rodicu a ti me vzali k psichiatrovi a ten me deportoval tenkrat do blazince,byla jsem zdesena vzdyt jsem normalni co to se mnou provadite kricela jse o pomoc,...napsala jsem trosku kratoucky pribeh a ponauceni z toho jsem mela tenkrat takove ze uz radeji budu drzet hubu a prat se s tim sama,tvrdila jsem ze je vse ok,ani nevim jestli jsem tenkrat brala leky a pak nastal den kdy to bylo pryc,ale potom se to opakovalo...odeznelo a ja bez leku to zvladala mela jsem to opravdu silne,mozna jsem neco zanedbala nebo mi rodice kdyz jsem byla mala...vzpominam stale do zadu meho zivota a vybavuji se mi situace kdy jako dite jsem byla ve stresu kdyz jsem se vzbudila a nikdo vecer nebyl doma,hodne jsem se bala a cela jsem se trasla,mama byla na drbech u sousedky pres ulici,nebo kdyz jsme meli ve skole telocvik asi ve ctvrte tride a ja ho nemela prichystany protoze to mama neudelala aja z toho byla ve stresu co ucitelce reknu,bylo toho dost jsou to prkotiny ,ale me to asi stacilo a tim se mi startovala deprese a dr dp,jsem moc citlivy clovek ,kdyz se ted a to uz jsem stara baba neco prihodi,umrti...vzdy to prijde a pak zas odejde,ale dnes uz vim co to je a ze nejsem sama a muzu s lkarem o tom mluvit a nezavre vas do pakarny..ted tim prochazim opet po peti letech klidu,srazilo me to na kolena ze jsem musela na nemocenskou,ale pomalu se lepsim,nastartovalo mi to umrti tchyne.takze jsem se tu trochu vypsala ale psat by se dalo rok v kuse co to je za svinstvo pro normalniho cloveka nepochopitelne,ale my jsme taky normalni a v tom je tato nemoc zvlastni

Kal-pokud chystáš i nějaké přednášky,dej pls vědět i na tento portál,určitě bych patřila do klubu tvých posluchačů:-o

nikdo: pár knih s doporučeními je, ale neboj, pracuje se na tom. Minimálně já hodlám o DP/DR otevřeně mluvit, napsat knihu a pomoci předat vlastní zkušenost, která může pomoci nahlédnout na příčinu. A také řešení.

KAL-EL,PREMYSLIM ,PROC JESTE NEKDO KDO ZIJE S DR DP NENAPSAL AUTENTICKOU KNIHU ,AT TO JDE DO SVETA I PRO ZDRAVE LIDI ,AT VI CO OPRAVDU EXISTUJE,PROSTE KNIHU PODLE PRAVDIVE UDALOSTI A ZIVOT S NI,DAT TOMU PRITAZLIVY NAZEV AT SI TO ZAKOUPI I ZDRAVI ...MOZNA TAKOVA UZ VYSLA ,ALE JA O NI NEVIM

Podle toho ktera to jsou ... nektera ucinkujou hned po treba 2x dnech ...

muze mi nekdo poradit,kdyz prechazim lecbu z depresiv na jina, tak se opet ceka mesic jestli jsou ta vyhovujici nebo maji ihned ucinek

Zdravím Vás,

všichni tu potvrzujete/me jednu věc. A to je zákon přitažlivosti. Co to znamená? Že každý najdete pravdu v tom, kde hledáte a v tom, co funguje a nefunguje pro vás samé. V tom, NA CO se zaměřujete. Nenuťte nikoho následovat své stopy bezmezně. Nabídněte perspektivu a snažte se vzájemně podržet a podpořit. Neshazujte se za to, jak se cítíte nebo, že berete prášky. Emoce jsou naopak JEDINÝ skutečný indikátor toho, co je v souladu s vaším pravým já či nikoli. Pokud se budete neustále zaobírat tím, co to způsobilo nebo každý moment pozorovat a zkoušet proti tomu bojovat, budete se točit neustále v kruhu. DP/DR má stejně jako každá NE-MOC (nejsem mocný :-) hodnotnou informaci pro každého z nás.

Pokud se někdo budete cítit na zajímavou četbu, toto je kniha(knihy), kterou bych si sám věnoval z budoucnosti a jako nejlepší dárek každému. Třeba někomu z vás pomůže. Ať už tomu budete věřit nebo ne, toto je jediný axiom, který funguje nehledě na jeho znalost. Držte se.

http://www.ulozto.cz/xnZpd4W/zakon-pritazlivosti-esther-a-jerry-hicks-pdf
http://www.ulozto.cz/x24emrS/esther-a-jerry-hicks-uzasna-sila-emoci-pdf

ahoj vsichni,chci jen napsat ze po nejakem premysleni jsem dosla k tomu co to vlastne zijeme my lide s dr dp za zivot,jsme jak nejaci mutanti kterym nebylo dano a doprano zit plnohodnotny zivot,je mozne abychom byli tak silni nez ti co tim netrpi a prezivali ze dne na den vlastne v necem neobvyklem pro normalni lidi,my jsme take normalni je mezi nama spoustu inteligentnich ale prece jenom nemame v poradku mozek, jsme jak neco nadprirozeneho ,ale pritom velci bojovnici a silni lide i kdyz jsme jaci jsme,prala bych vsem uzdraveni a hlavne sobe abych jeste tu chvili co tu budu,je mi 50let,mohla aspon trochu uzivat toho realneho krasneho zivota se vsim vsudy,mit radost z toho ze je treba zatazeny den ale ja ho proziju normalne treba s knizkou a v perinach a bu si to uzivat...je hrozne co nas postihlo,jeste nekdo priznejte ze jste si nekdo na to zvykl ze jste takto nemocny,ta nemoc je horsi jak mor...mejte se fajn

Už dlouho jsem sem nepsala, ale příspěvky Blánš si prostě žádají moji reakci. Z toho, co jste napsala, jsem pochopila, že podle vás jsou všechny nemoci výsledkem nějaké "přivtělené duše". To je podle mého názoru holý nesmysl, ale samozřejmě vám tento názor neodpírám, sama přiznávám, že se o tuto problematiku až tak nezajímám, protože jsem ateistka a odmítám všechny druhy nadpřirozených bytostí apod. Četla jsem si příspěvek Ladiny (nebo tak nějak), která se zřejmě vyléčila pomocí meditace a celkové jakési duchovní očisty duše. To mi až tak nesmyslné nepřijde, protože se domnívám, že meditací a "uděláním si pořádku v hlavě" by se DP/DR léčit či zmírnit dalo (ale asi také záleží, jaké jsou důvody vzniku), ale nemyslím, že by to nějak souviselo s nějakou cizí duší. V tomto případě by to maximálně sloužilo jako metafora, pokud cizí duše představuje naše stará osobnost (současná), které se naše podvědomí chce zbavit, protože je s ní nespokojeno, proto možná dochází k těmto stavům odosobnění. Myslím, že místo meditace by zastala stejnou funkci nějaké kvalitní psychoterapie a rozvoj nové ideální (dle nás) osobnosti. Sama jsem se k psychoterapii ještě nedostala, ale už jsem sem dlouho nepřispívala, tak proč ne zrovna k tomuto tématu. ;)

anonymni: pomůže ti, když se jí zbavíš. Říká se tomu odvádění.