Adam:ze začátku jsrm také hledala všemožné příčiny,byla u léčitelů,kineziologii,psychiatů,držela všemožné diety a nic.postupem času se ty stavy začaly lepšit,možná i tím,že jsem se to snažila překonávat,chodila jsem normálně do práce,do společnosti a hlavně nejvíce mi pomáhá sport,ale takový,kde se můžu hodně vybít,potom se cítím,jak znovuzrená.další poznatek je, že když mě něco rozčílí nebo vystresuje,tak mi ta mrška hned naskočí. Já už si osobně myslím,že je to hlavně od psychiky a to převážně z nahromaděného stresu,strachu a úzkostí. Podobné pocity jsem zažívala tak 1 do měsíce,ale po zahulení trávy se mi to rozjelo a v té době jsem byla pod silným stresem,takže mrcha měla příležitost se naplno projevit.určitě na tom má také podíl životospráva,je to prostě propojené jedno s druhým,ale musíme bojovat a mi ten boj vyhrajem

Jeste bych se chtel zeptat nemate nekdo zkusenost s kapkama od firmy Guna? napriklad Guna Matrix, Guna Cell a Guna Mood ? prej to cisti nejakou bunecnou stenu a pusobi to dobre na psychicke poruchy. Jsou to nejaky Italske kapky a prej jsou snimi dosasazeny velmi dobre vysledky akorat jsou docela drahe za cca 3x lahvicky 8000. Predepsal mi je muj lekar a doporucil i lecitel.

Proč tu ještě nezaznělo téma přivtělených duší? Není to sranda. Je to běžná věc. Má to spousta lidí, akorát ta jejich cizí duše je nezlobí, kdežto vás jo. To jsou její myšlenky a stavy, ne vaše. To ona vás vytlačuje ven z vašeho těla. Navádí k sebevraždě. Proto může fungovat to, co radí Kal-El - pracovat s myšlenkami, meditovat ... Protože tím získáváte aspoň na chvíli převahu a vládu ve svém těle nad tím "druhým" a berete mu vítr z plachet. Ale pořád se s ním jen přetahujete o moc. Je tam a čeká, až zase budete oslabení - stresem, nemocí atd. Proto ty cyklické výkyvy. Jasně, Kal-Ele, že funguje říkat si, jsem v pořádku, protože ve skutečnosti VY jste v pořádku. Potíže pramení od té cizí duše, ne od vaší. Přilepila se na vás (stačila jedinkrát marihuana, anebo to mohlo být v jiné situaci), a teď je potřeba se té cizí duše zbavit. Nečekám, že to většina z vás pochopí, ale pak vám nezbývá, než jíst oblbující prášky, které samozřejmě nikdy nemůžou odvést přivtělenou duši pryč. Myslím to všechno vážně; vím, že se cítíte nesnesitelně hrozně a nedovolila bych si z vás dělat legraci. Kdo bude chtít, najde si tu v tom návod, jak si pomoct a jakým směrem se zaměřit. Všimněte si, že dřív kdo tu psal, že nad tím sám zvítězil, vždy zmiňuje duchovní aspekty, Boha apod. Přečtěte si znovu třeba příspěvek Ladina 1. února. Osvobodila se od přivtělené duše, která jí způsobovala tu paseku.

Také sem premejslel presne o te zavislostu no ... ale nevim ja verim tezkyn kovum az budu detoxikovanej tak sem napisu jak to dopadlo ...

adam: neprekonal si nejaku zavislost od pocitacovych hier alebo nieco take? potom by sa to dalo chapat ako prirodzena podvedoma obrana. Pripadne by sa tak mohla prejavovat lahka forma epilepsie?
A neziv v sebe konspiracie o vyzarovani tazkych kovov a tajnych spiknutiach doktorov, pouzi skor kriticke myslenie..

liza: Já to taky nemůžu vydržet jenom řikám že já jsem s AD ještě více otupělej a když si pročteš tohle fórum více tak zjistíš že cca 60-70% lidí AD na DPDR nepomáhá ... Dnes jsem zjistil další důležitou věc: Furt sem si říkal jestli ty težký kovy mužou bejt a já si myslim že na 99% u mě DPDR způsobujou právě těžký kovy. Furt sem hledal na internetu někoho kdo by měl stejný příznaky jako já ... Já když se koukám i malou chvíli na TV nb čumim do PC tak se mi stav zhorší a dnes jsem sem dočetl že většina obrazovek vyzařuje těžký kovy a hlavně rtuť a jestli sem jí plnej tak už mi to překračuje limit ... Ale každý může mít jinou příčinu ale furt sem zastáncem toho názoru že primární problém je jinej než psychika ... Rozohozená psychika je až věc druhá ... a podle mého názoru jsou doktoři jenom banda ko*otů kteří berou velkej plat a nejsou schopni alespoň trochu poslouchat pacienta a furt si melou ty svoje metody který jsou často zvrácené a chybné a ještě každej doktor mele něco jinýho. Díky bohu za internet já si na většinu věcí přišel sám pomocí internetu a když některé věci pak povídám doktorům tak na mě čumí s otevřenou hubou že o tom vim ve většině případů více než oni. Rada na konec než se začnete řídit podle doktorů tak si pořádně zjistěte jestli to co Vám řikaj je vůbec pravda!! ( za pravopisné chyby se omlouvám psal sem to v rychlosti na mobilu :-) ) Držím Vám všem palce ať si každej přijde na svojí příčinu!

kal:děkuji za tvoje příspěvky, plně s nima souhlasím. Jsem přes dva měsíce bez AD a cítím se daleko lépe než s nimi. Celkově se začínám cítit lépe, mám hroznou chuť k jídlu, vrací se mi emoce, dokážu dělat věci, o kterých se mi před tím jen snělo, spávám jak zabitá a hlavně největší pokrok vidím v tom, že už mi hlavou neběží pořád dokola myšlenky o tom, že depersonalizaci mám a dokonce se už začínám pomalinku cítit jako já ( hlas, obličej), ale je to opravdu o velké trpělivosti. tak před měsícem jsem si musela příležitostně zobnout půlku neurolu, ale nahradila jsem to třezalkou a každý večer si dávám meďunku a musím říci, že to opravdu funguje,mám i menší předmenstruační syndromy:) no a teď hurá mimča, buď mě to zabije nebo posílí, ale já myslím, že když mě nezabila depersonalizaci na začát¨ku, tak teď už nic!! Držte se!!

ELO,jednou kdyz mi bylo asi 9LET jsme si hrali s deckama na schovku a me se tenkrat prihodilo ze jsem jak mavnutim proutku zacala divne slyset jakoby zdalky a bylo mi neprirozene,ale jako dite jsem to nejak presla a uz tenkrat vlastne se mi ozyvala dr a dp ,preslo to,pak se mi stavalo kdyz jsem sla do kina tak kdyz jsem vylezla ven mela jsem ten samy pocit,ale nikomu jsem nikdy nic nerekla a byla jsem bez leku nejak jsem to zvladala ani jsem to jako dite neumela popsat...
az jednou ,byla jsem vdana a mela jiz dite a po urcite rodine prihode se mi fakt udelalo moc zle,nezvladatelne,ataky uzkosti byli hrozne a ja porad nevedela co se mnou je,rekla jsem to manzelovi ze mam pocit jako bych se odosobnila jako
bych nebyla v tele
a on se na me dival jak na magora co to placam ,rodicum jsem rekla to same protoze jsem fakt nic nedavala,a ma zkusenost ,zavezli me do blazince,ale ja pritom byla normalni,nikdy mi nikdo nerekl co se to se mnou deje a ja myslela ze trpim necim nadprirozenym,az po dlouhych letech jsem to zkusila znovu a lekar mi konecne vysvetlil oc jde,mam to opravdu v dospelosti prevazne ze stresu,ale v detstvi jsem to mela nevim proc,mozna jsem labilni ,mam to opakovane ale vzdy to odezni,doufam ze i ted,co se ti deje v mozku pri ataku uzkosti se zeptej lekare,urcite by ti to mel vysvetlit,a pro adama jeste napisu ,asi ti opravdu nebylo fakt moc zle,protoze kdyz to prijde a je to silne nejde t o  vydrzet ,to mi ver a jeste rad budes spolupracovat s lekarem a krict at ti pomuze od toho pekla,

Na AD přejdu až mi bude bud fakt hodně špatně nebo když bych zjstil že mi detoxikace nepomáhá ...

Ahoj, stalo se tady někomu, že by měl DP bez důvodu?? Mám na mysli, že to přišlo náhle-tedy žádná nemoc, žádný stres doma ani v zaměstnání ani deprese...ještě by mě zajímalo jedno-pokud někdo má DP v důsledku silné panické ataky, jak vám doktoři vysvětlili, co se v té situaci v tom mozku stalo, že následkem paniky máte chronickou DP? Je zvláštní, že spoustu zdrojů uvádí, že panická ataka sama o sobě není nebezpečná a nenese s sebou trvalé náslekdy, ale když se bavíme o DP, tak to přece není pravda...

pro Adama.Zda se mi Adamku ze ti neni rady ani pomoci,jses netrpelivy a tato diagnoza je o trpelivosti,delej jak myslis ,ale zkusit jsi to mohl s tema ad delsi dobu...preji ti at ti pomuze to co si myslis ,dieta ,plomby,detox...

Coaxil zacinam vysazovat je mi po nem stejne akorat si to tak neuvedomuju. Je to jenom oblbovak nic vic ... Zejtra jdu na ty plomby a pak jdu na detoxikaci ale po tom co sem se docetl tak nevim jestli to zvladnu, protoze prej dojde ve vetsine pripadu ke zhorseni stavu.

adame zadne tabletky nezaberou hned ,dej tomu cas a nic nevysazuj,ja taky pred mesicem zacala brat lyricu a byla jsem ospala,ted je to celkem dobry,nejezdi k zadnemu sarlatanovi,to muzes klidne ke me ja ti taky nahulakam neco do hlavy za penize,jak muze nejaky clovek lecit tak slozitou vec jako je mozek,uvazuj trochu,ten lek musis brat aspon mesic at ma efekt to snad vis nebo ne?NIC NEVYSAZUJ A ZKUS VYDRZET

Minulej tejden sem zacal brat Coaxil ale ted sem po nem strasne unavenej ... Cekam do nedela pak ho vysadim kdyz to bude srejny. Tezke kovy atd. 100% ovlivnuji psychiku precetl sem si o tom uz desitky clanku ale nevim jestli je to muj problem kazdy muze mit pricinu jinou ... Ja tu detoxikaci musim zkusit nic jinyho mi nezbejva nez tupe cekat az to samo odezni v tele bude mozna i jinej problem. Zejtra jedu k jednomu leciteli do Jihlavy prej to dela 30 let a  lidi k nemu hodne jezdej je prej dobrej bud vas vyleci primo na miste nebo vam rekne od ceho to je. Udelam pokusnyho kralika a detoxikaci od kovu a candidy a vysetreni od lecitele se podrobim. Az to budu mit zasebou dam vam vedet jestli to pomaha nebo ne. S touhle sra*kou uz chci mit do zimy jasno kdo ten boj vyhral a budu to ja!

pro adama:ja myslim adame ze to je psichikou,me je 50let mam to jiz po nekolikate a vzdy s psichickych duvodu,vzdy to odeznelo,tak si myslim ze jestli jsou v ustech plomby cerne nebo bile je to jedno,nebo jestli drzet ocistnou dietu je taky jedno...to delas pro zdravi at se citis lepe po fizicke strance,to si myslim ja,nikdy jsem u toho kdyz me to raflo nic nedrzela jen jsem poslusne zobala tablety at mi funguje mozek a vzdy zacal a ja verim ze zacne i ted,beres nejake ad?a hlavne mit lekare a chodit k nemu a vse mu rikat i to ze sis to privodil hulenim ,

Nevite nekdo jak nebo kde bych sehnal kontakt na Svetlanu co sem psala cca v roce 2008 a psala ze ji od toho uplne pomohla detoxikace od rtuti? Ja tomu zacinam docela verit ze primarni problem je z neceho jineho nez z psychiky. Spatnej psychickej stav je az sekundarni problem.

liza: Ano byl snad 50x a nikdy nic nebylo objeveno ... hlavně se mi to furt střídá ale já věřim že to bude od psychiky.

vcera jsem byla u lekare a zmenil mi leky cipralex za argofan,tak jsem zvedava co bude,takze do sebe sypu argofan,neurol snazim se mene asi 1tabletu1mg a lyricu,strasne bych si prala byt uz ok a zas fungovat,kdo ne ja vim.pro adama,adamku byl jsi nekdy na ocnim vysetreni

Adam: můj osobní názor je, že původem všeho je psychika. Na tom samozřejmě není nic špatného. Jen někteří z nás jsou na okolní/vnitřní jevy mnohem vnímavější. A samozřejmě vidění bude důsledek i nějakých fyzických změn (opět zase ale na základě psychiky). Sám jsem míval problémy s tím, že nevidím (i když jsem viděl), mlha, bílá bublina (brain fog) apod. Ono to časem zmizí, zejména onen sport udrží člověka koncentrací jinde (pokud může). Pokud máš pocit, že se bez AD neobejdeš, tak bych v nich pokračoval. Prostě dělej vše s ohledem na vnitřní intuici a co cítíš, že je správné. Jen nezapomínat, že pravé řešení není nikdy 1000 postupů a složitostí, ale většinou mnohem snazší. Není to o kombinaci léků a tuny direktiv. Stačí se podívat na život kolem nás nebo na nás samotné. Lidské tělo je složeno ze 3 trilionu buněk a každá je geniální a ví co má dělat i bez ohledu na to, jestli na tyto procesy (dýchání apod.) myslíme nebo ne. Naše tělo a fyzično je jen odrazem mysli/stavu duše. Stejně tak jako každý vztah kolem nás, který nás (stejně jako DP/DR) o nás samých něco cenného učí.

Nejdůležitější (a to platí pro všechny) je se nevidět, jako někoho, s kým není něco v pořádku, někoho, kdo je méně než ostatní nebo NE-MOCNÝ (cítíte ten význam slova ne-moc, nemoci něco?). Může se to zdát jako hodně zvláštní, ale já věřím, že je to jediná cesta k uzdravení. Pokud se totiž za nějakou dobu lidé identifikují se svými problémy, když proti nim bojují a je zde velká rezistence, bojují vlastně proti sobě a je to nekonečný kolotoč.

Často vznikají DP/DR pocity po psychicky náročných událostech jako obrana. Obrana a "odchod" z těla, aby člověk necítil onu emocionální bolest. I přes to, že je to velmi náročné, vidím jako účinné techniky následující:

1) považovat DP/DR za "dar" (tak ten se asi dočista zbláznil, co? :-), který mě leccos naučí o sobě a není zde jako trest, ale jako obrovský kontrast, který mě pak dovede po uzdravení do obrovského ocenění života, kdy nebudu řešit naprosté malichernosti a obvyklé události mě jen tak nerozhodí, narozdíl od ostatních :-)
2) pracovat na toku myšlenek jako na svalech, tedy snažit se nenásilně zvolit si ty myšlenky, které mi dělají dobře (pokud jsem v extrémní nepohodě, pak se snažit zaměřit na cokoli jiného než onen problém). Dá se říci, že pokud udržíme momentum příjemné myšlenky 17 vteřin, je pravděpodobné, že se na ní nabalí další, podobná...
3) jakmile se objeví negativní/sebedestruktivní myšlenky, je nutné proti nim nebojovat a vnímat je jen jako proud vody, který zase odejde. Paradoxně, pokud něco nechceme nebo proti tomu bojujeme, posilujeme to a zůstává to. Je to opravdu těžký trénink, ale po čase se to člověk naučí.
4) validace vlastních pocitů - nenechte si z okolí namluvit/nebo sebou, že to, jak se cítíte, je špatně nebo divné nebo nenormální, každý má pro svoje pocity důvod. Když cítíte beznaděj, je logické, že vás rozčílí kdokoli, kdo vám bude říkat "ale všechno bude v pořádku"! :-) To proto, že nejde v tomhle procesu nic skokově. Musí se postupně. Proto i afirmace v těch nejhorších stavech nefungují! Je to cítit za energií oněch slov. Když byste měli říci: "cíííítííím se skvěle" a je vám na draka, je to spíše kontraproduktivní. Tedy - odpoutat koncentraci co to jde, pak v lepším rozpoložení hledat lepší perspektivy a snažit se onen okamžik/pocit přijmout, ne proti němu bojovat.
5) dělat to, co vám činí dobře a držet si nějaký řád - spánek a meditace s kvalitní stravou jsou základ. Vyhýbat se stresovým situacím dle možností

----
Toto jsou moje osobní zkušenosti a rady. Je na vás, jestli si z toho něco vezmete nebo ne. Nikomu nikdy nic nenutím jako konečnou pravdu. Každý nakonec máme svou, protože každý jsme unikátní perspektiva vesmíru. Můj jediný cíl je snažit se na základě vlastní zkušenosti pomáhat ostatním.

Držte se.

tak vam povim ze jsem to trochu zakrikla,zdalo se ze jdu z toho ven,ale uz dva dny mam zas stavy k posrani,dnes to docela jde ,ale je ve me strach ze to zas prijde jak nejaky zachvat,na to ze to opravdu neprozivam poprve se z toho vyhrabavam docela spatne,nejvic me stve ze u toho nemam zadne emoce-radost,teseni se z neceho,ani pomysleni na sex..a nejvic mi bezi hlavou ze nic tady nema smysl to me ubiji,protoze kdyz jsem v pohode jsem akoratni puntickar,vcera jsem spatne spala tak den mi dalk zabrat,dnes jsem vyspana je to celkem ok,je to zahada ta nase mozkovna a to vam reknu ze jsem nekurak a nepiju mam to proste ze stresu,jsme tu jen na chvili a tato svine nam bere radost ze zivota