Ahoj. Tak jsem tady zase po dlouhé době a koukám jak se vám \"daří\". DP/DR už mě trápí 3 roky, ale naučila jsem se s tím žít, bez AD i návštěv psychiatrů. Spouštěč byl jako u většiny z vás marihuana a pak se to celý sesypalo - rozpad rodiny, úmrtí v rodině, škola. Pamatuji si, že moje stavy byly hrozné, myslela jsem že umírám, že se odděluji od těla. Nemohla jsem jet v MHD, spát, furt jsem se musela něčeho dotýkat, jestli je to reálné, v půlce dne jsem se probudila, ale jen podvědomě, úplně vzbudit jsem se nemohla a to mě děsilo, furt jsem se lekala a bála, nemohla jsem vyjít z baráku, ale doma jsem se taky bála... no když to shrnu hrozné stavy. Pak jsem se dostala do začarovaného kruhu - úzkosti jsem přepila alkoholem a bylo mi fajn, ale když jsem se ráno vzbudila bylo to nejhorší, hrozné, myslela jsem že umírám! Dnes už je všechno jinak, sice mám nálady pod psa večer, myslím na smrt, ale ráno se probudím do nového krásného dne. Moje deprese jsou čím, dál tim menší, když to porovnám se začátkem. Pořád vidím zrnitě, ale s tím už se nějak naučím žít, prostě si jen řeknu, že je to jen oční vada a na světě jsou horší věci. Na co si my stěžujeme? Vždyť máme jen trochu bordýlek v hlavě:) musíte to brát s nadhledem! Je to dar, ostatní lidi jsou řadový jak ovce, nevnímají život, neuvědomují si věci, jen my všechno prožíváme do hloubky a přemýšlíme a to nás DĚSÍ, že jsme JINÍ! Z TOHO MÁME STRACH!! Takže ho nemějte! Pomalu si přidávejte zátaže, nejdřív jsem se překonala a začala chodit sama do školy, pak na brigádu, pak jsem cestovala, letěla letadlem, začala cvičit sama, vařit, starat se o psa... prostě musíte se zaměstat a až vám bude nejhůř, tak si vzpomenout např: když jsem zvládla v letišti nastoupit do letadla bylo mi hůř...atd , to mě vždycky nabudí! Takže se vykašlete na prášky, bude vám po nich ještě hůř, dejte si večer max. 3 sklenky vínka, pokecejte s přáteli, klidně se jim svěřte, neodsoudí vás (vím o čem mluvim) a zaměstnejte se- nejděte si koníčka, jeďte na dovolenou! Toť odemně vše, omlouvám se za pravopisné chyby a slovosled, bylo toho tolik co jsem chtěla napsat,ale nemohla jsem to zformulovat, držte se ;) ps: dneska je krásný den, sluníčko, modrá obloha - den na procházku se psem atd...!! držím palce ;)

Zefire za 7 dolarů ti na A4 taky napíšu, že máš věřit ve flotilu Aštara Šerana. Jsou to podvodníci - na internetu se toho válí mraky. Podvodníci dobře vědí, že člověk v úzkosti podnikne prakticky cokoliv, aby se úzkosti zbavil, takže...
Opakuju se tady asi do kola vím, ale stále jsem přesvědšený, že DPDR lze odléčit farmakologicky, ovšem je třeba skutečně se svým lékařem poctivě odskoušet řadu léků, jejich kombinací a čekat třeba roky při správném nasazení medikace. Já jsem vyléčený z maniodeprese, trvalo mi to 3 roky. Až dávka (důležitá je její množství) v kombinaci s dalším lékém mi biochemii na mozku srovnaly. Vděčím tomu lékařům z psychiatrické léčebny pavilonu 19 v Bohnicích. Myslím, že tam jsou skuteční odborníci.

Martin: nejhorší je že ať už to máme jak dlouho chceme tak to máme všichni jako ty... mám nejlepší roky (18) a řeším deprese, derealizaci a prostě život... Nejspíš mě jednou bude mrzet že jsem nejlepší dobu svýho života prospala po práškách co mi nezabíraly a sezením u psychiatra..:-(

Zdeno: Je hezké, že dokážeš v sobě najít tu pomyslnou jiskru ve tmě a mlze depersonalizace. Ale ne každému to je přáno, resp. jim to trvá velmi dlouho. Já se s touhle nerozlučnou \"partnerkou\" trmácím 12 let a vždy, kdy během tohoto období došlo ke kolapsovému stavu, se má DP prohloubila. Naposledy před dvěma lety, a od té doby drhnu pusou o zem. Další kolaps už bych asi nerozdýchal, a tak se vyhýbám všemu, o čem vím, že by mě to poslalo na ještě větší dno. A jak čtu tvůj příspěvek, přemýšlím, co mi DP přinesla dobrého. Říká se, že všechno má svůj skrytý smysl a nic se neděje náhodou. Ale ať to přebírám ze všech stran, nic kladného na DP nevidím. Naopak, připravila mě o nejlepší roky mého života, které jsem, nebýt jí, mohl prožít daleko lépe a jinak. Podstatné je slovo \"prožít\", protože s DP člověk svůj život nežije, ale jen nezúčastněně pozoruje.

Zeldox, pro mě po sedmi dnech užívání = halucinace, probděná noc, třes, neklid, nervozita, špatně od žaludku, myšlenkový zkraty (včera jsem položila prst na rozpálenou pánvičku), všechno je zpomalené, prý rychle mluvím a špatně píšu (neustále musím opravovat a přemýšlet jak jdou písmenka za sebou), střídavé horko a chlad, neschopnost usnout, ... prostě první den co se projevilo něco špatně a dost drsným způsobem. Pochybuju že bych venku zvládla i jen minutu. A co jsem se koukala na anglický fóra ten přípravek je pěkný svinstvo... a to jsem to měla mít bez vedlejších účinků

Jak se \"vyléčit\" z DP/DR za pouhých 7,50 dolarů? Četl to někdo? http://www.crsccarltonandroates.com/Cure_for_Depersonalization_and_Derealization.html

Ahoj, bere nebo bral někdo z vás Zeldox? jaký s tím máte zkušenosti?

Zdeňo, děkuji za rady. Založila jsem si nový blog, koho to zajímá, může se tam mrknout :)
http://redhotcalifornia.blog.cz/

Ahoj Bea, dakujem za tvoju uprimnu spoved a odvahu sem napisat. Uz su to roky, co som tu podobne vyznanie uverejnil aj ja. Tiez bolo plne smutku, trapenia, zufalstva, no stale som tu. Citim, ze si velmi vnimava, inteligentna a dobre dokazes svoje problemy popisat. Nie som zástancom priliepania diagnóz, tak, ako sa to dnes často praktikuje. Preto ti tu z tejto pozicie nemozem povedat, co sa ti to v skutocnosti deje. Na svoje tazkosti sa mozes divat ako na nieco \"zlé\", coho je okamzite sa potrebne zbavit, najlepsie prostrednictvom nejakych liekov. Alebo sa mozes sama seba opytat, co mi moja depersonalizacia hovori. Na tuto otazku nemozem odpovedat za teba, len ty na nu najdes odpoved. Priblizim ti seba, na konkretnych prikladoch tomu clovek najlepsie porozumie, nebudem ta zatazovat nicim odborným. Vzdy som bol clovek, ktory sam seba aktivne, ba az prehnane pozoroval. Bol som priam posadnuty sledovanim a kontrolovanim, nieco ako to dnes populárne pomenovanie \"hypochonder\". K tomu sa podobne ako u teba pridalo sikanovanie na zakladnej skole. Potom som sa jednej noci prebudil na silne busenie srdca. Druhy den som navstivil kardiologa, vysledky boli v poriadku. Nic vam nie je. Nasledne sa k tomu pridali dalsie tazkosti. Mal som pocit, ze sa dusim. Tiez som citil, akoby som mal v hrdle nejaku gulu, a nemozem dobre prehltat. Potom som si niekde na tele nasiel nejaku hrcku, a bol som presvedceny, ze mam rakovinu. Samozrejme, vsetko sa ukazalo, ze je v poriadku. Môj strach sa vsak stupnoval. Zacal som si pred spaním vsimat, ze trpím nejakými tikmi. Opat som to zacal sledovat, zivil som svoj strach. Cim viac som sa pozoroval, tym castejsie sa podobne problemy objavovali. Vzdy si vsak nasli nejako nove miesto, kde prepukli s novou silou. Dnes uz mozem s istotou povedat, ze islo o dnes dobre známu somatizáciu. Psychicke tazkosti, stres, uzkost sa stelesnovali. Navstevoval som roznych odbornikov, no objektivne som bol vzdy poriadku. Potom sa do toho pridala bodava bolest hlavy, navstivil som neurologa. Zaver, bolesti hlavy neznamej etiologie. Moje sebapozorovanie vsak dosiahlo uz kritickej hranice, ktore nakoniec vyustilo do depersonalizacie. To hrozne slovo si kludne mozes prelozit tak, ako si pekne popísala. Moje ja akoby zacalo spat, stratil som kontakt so sebou, s okolím, so svojím hlasom, citmi, myslienkami, telo akoby nebolo moje... Ak to mam jednoducho zhrnut: Tak hrozne som sa o seba strachoval, tak velmi som bol posadnuty sebakontrolou, az telo za mna nevedome urobilo nieco, co bolo skratka v danej chvili nevyhnutne. Co mi moja depersonalizacia hovorila? \"Zdenko, tych starosti a stresu je hrozne vela, aj ked to bude pre teba bolestive, budem ta musiet \"odpojit\", je to jediny mozny sposob, ktory poznam\". Takto sa da divat na depersonalizaciu ako na formu ochrany, bohuzial, nedokonalej, ale pre zachovanie rovnovahy zrejme nutnej. Ak je clovek pod dlhodobým stresom, stráca schopnosť vyrovnávať sa s napatím. Začína mať pocit, že funguje ako robot. Rovnako som tiez skusal marihuanu. Casto sa stava, ze ak v cloveku drieme nejaka dispozicia pre odosobnenie, zvykne to tato chemia urychlit, pripadne sa to spusti nahle.

Je dolezite, aby si vo svojich problemoch neostávala sama. Skus napríklad vyhladat nejakého terapeuta, ten ti tiez moze poradit, osvetlit ti, co sa to s tebou deje. Uz len to, ze sa s niekym o tom zdielas, je ulavujuce. Ak citis, ze je toho uz na teba privela a bolest je prisilna, nevahaj. Mimochodom, som student psychologie, tak sa snazim tejto oblasti venovat aj odborne. Tych informacii o depersonalizacii je hrozne vela, no mozem povedat, ze doteraz sa veda nedokazala zhodnut na nicom poriadnom, ako napr. pri depresii. Su rozne nazory, nahlady, chapania. U niekoho sa to objavuje len pri silnej uzkosti a len chvilkovo, u niektorych to ma trvalejsi raz. Casto sa stava, ze to odoznieva az po dlhsom casovom obdobi. Skutocne vsak zalezi len na tom, ako sa ty sama k tomu postavis Bea. Mne osobne tuto problematiku najlepsie osvetlil znamy skotsky psychiater Ronald Laing. V podstate hovori, ze depersonalizacia sa moze rozvinut u ludi, ktorych identita je krehka, ktorych psychika ja skratka zranitelnejsia, nachylnejsia k takemuto odosobneniu. On hovorí, ze depersonalizácia, stiahnute \"ja\" z vonkajsieho sveta, je len zufalym pokusom ochranit svoje bytie. Ja, ked som porozumel, co sa mi to vlastne deje a oddémonizoval som vsetky tie zvlastne stavy odcudzenia a zacal som ich jednoducho prijimat také aké sú bez hodnotenia, prestali ma tak obtazovat. Myslel som, ze svetlo radosti uz nikdy ku mne neprenikne, no napokon, cuduj sa svete, zacalo pomalicky a postupne presvitat. Spomínam si, ako som v zaciatkoch otcovi vravel: \"Ak to neprejde, nechcem radšej žiť\". Mýlil som sa, vyzrel som, prestal som sa ľutovať, prevzal som zodpovednosť za svoje zdravie, a tak som získal pocit kontroly nad svojím životom. Najvačším obratom bolo pre mna, keď som prestal hľadať koreň svojich problémov v biologických príčinách, niekde v hĺbke mozgového tkaniva. Dovtedy som slepo veril, že človek je len telo, a všetko má nejakú fyzickú príčinu. Bolo ohromne ťažké zbaviť moje myslenie toho jediného módu, ktorým fungovalo: \"Ako sa dostanem k tabletke, ktorá ma toho zbaví?\". Depersonalizácia mi ponúkla možnosť zastaviť sa, porozmýšľať o sebe, a napokon, pomohla mi stať sa zodpovednejším a mravne založenejším, začal som sa viac zaujímať o druhých ľudí, o ich ťažkosti. Takže to vôbec nie je žiadna bezobsažná fráza, že všetko zlé, je na niečo dobré. Ohromne mi pomohli aj myšlienky Viktora Frankla, zakľadateľa logoterapie, je to niečo ako liečenie zmyslom života. Ten ma naučil, že utrpenie, ak k nemu zaujmeme správny postoj, môže byť zušľachťujúce. Toto sú však veci, ku ktorým musí dospieť človek sám, vlastným slobodným a tvorivým hľadaním. Nestane sa to zo dňa na deň. Nie je to niečo, čo sa dá vyrobiť a potom kúpiť a skonzumovať. Boli dni, kedy som podobne úvahy považoval len za prázdne romantické reči, dnes sú pre mňa reálnym zdrojom duševnej sily. Preto nestrácaj nádej, aj keď budú prichádzať čierne dni, kedy už nebudeš vedieť ako ďalej, prídu aj tie lepšie. Nezostávaj v tom prosím sama. Skús sa venovať aktivitám, pri ktorých sa cítiš dobre. Aj keď sa ti to zdá v tej ťažkej chvíli nemožné, skús pozornosť orientovať na nejakú inú činnosť, kedy môžeš načerpať aspoň trochu sily. Želám ti veľa veľa šťastia. Bude lepšie. PS - urcite sa tu najdu ludia, ktori ti tiez poradia...

Ahoj, jmenuju se Bea a je mi 18. Nejspíše také trpím depersonalizací - už delší dobu, ale na ten název jsem přišla až dnes. Snad vás neunudím k smrti, když se podělím o svůj příběh. :)
Když mi bylo pět, setkala jsem se, bohužel, nešťastnou souhrou náhod s šikanou. Možná proto jsem pak na prvním stupni měla určitý odstup od ostatních holek - kamarádky jsem měla, ale nikdy jsem nebyla \"ta populání\".
Ve čtrnácti se mi najednou nějak vyjasnilo, vykašlala jsem se na své obavy a začala jsem si užívat života. Byla to doba, kdy jsem zjistila, že jsem hezká, chytrá, mám velké plány do budoucna. Našla jsem si nové přátele, randila jsem s kluky, na které jsem si dřív netroufala. Byly to nejhezčí dva roky mého života. Poznala jsem jednoho kluka. Když se mě v té době na něj někdo zeptal, říkala jsem, že když jsem s ním, je to jakobych našla druhou půlku sebe, která mi celý život chyběla... Ale jednou mi jeden jeho kamarád řekl, že on mě má jenom jako úlet a že mě doopravdy rád nemá. Jestli to byla vážně pravda, to nevím, každopádně jsem tomu uvěřila a od té doby už jsem s tím \"svým\" klukem nemluvila (zní to dost praštěně, ale budiž, bylo mi 15). Pamatuju si ten večer - koupila jsem si cigarety (kterých bych se předtím ani nedotkla), chodila po nočním městě s pláčem a zapalovala si jednu od druhé.
Od té doby jsem byla jako vyměněná - kamarádi se mě nejprve při každém setkání ptali, co se mnou je. Po určité době už se neptali - zvykli si. Postupem času jsem většinu z nich ztratila. Objevila jsem v sobě něco, co jsem nazvala \"temná stránka\". Byla to určitá skrytá melancholie a odlišnost od ostatních, kterou jsem se ale snažila skrývat. Ruku v ruce s tou temnotou šla i určitá otupělost. Přestala jsem dávat pozor ve škole, parádit se, chodila jsem shrbená a s tupým výrazem. Začala jsem být naprosto duchem nepřítomná, spolužáci mi začali říkat Lenka Střelenka a zvykli si, že všechno, co jsem řekla, bylo naprosto mimo mísu. Nikdy jsem nevěděla, která bije.
I když v 17ti už ta původní bolest od zlomeného srdce přešla, měla jsem hodně špatné období, kdy jsem sledovala \"psycho\" filmy, zkoušela lehčí drogy, vyhledávala jednovečerní známosti. Později mi docvaklo, jak se ničím a přestala jsem s tím. Té \"temnoty\" jsem se snad zbavila, ale ta otupělost a odstup mi zůstaly.
Tím se dostávám ke stavu, ve kterém jsem poslední rok. Všimla jsem si, že jakoby spím. Mám v sobě ty emoce, názory, odpovědi na otáky druhých. Pořád se vidím, jak jdu, jsem svá, dělám a říkám přesně to, co mám na srdci. Ale nejde mi to... Připadá mi, že kus mé duše mě opustil, jen si někde nahoře poletuje a sní, zatímco tělo tu, opuštěné, tupě pluje po vlnách podivného času, nevnímá, zapomíná, sotva zvládá základní denní úkoly. Už několikrát jsem byla přesvědčená, že už vím přesně jak se osvobodit a šla jsem odhodlaně za tím s heslem, že když mě život srazí, tak se zase zvednu. Kolikrát se mi to povede a přijde mi, že jsem zase \"tady\"... vidím ty škody, co se staly, co mi uteklo, když jsem \"tady nebyla\", a chci je všechny napravit. Pak ale zase upadnu a jsem tam, kde jsem byla. Nejhorší na tom je, že všichni spolužáci, kamarádi, učitelé už mě mají za tu Střelenku, neberou mě vážně, každý den několikrát slýchám větu: \"Beo, ty jsi zase ale fakt mimo!\", chovají se ke mně s tím odstupem. Zvyk je železná košile. Hrozně mě to bolí a když se ke mně tak chovají, ještě víc mě do toho shazují a berou mi naději - je to začarovaný kruh. Chtěla bych se zase dostat do vlastního těla a začít žít, ale je to tak těžké. Je mi strašně líto toho času, který takto mrhám, zvlášť v tomto věku, a všech těch věcí, co mi utíkají, plánů, které si takto ničím. Nedokážu to moc vnímat, ale vím, že to tak je a hrozně mě to mrzí. :(
Snad to není příliš dlouhé a děkuju všem, co si to přečetli :) Napište mi prosím na email RedHotCalifornia@seznam.cz, pokud máte podobný problém a chcete si popovídat.

máte zkušenosti s lékem Lyrica ?? Je to lék na epilepsii, a zároven i na generalizovanou úzkostnou poruchu. Asi by to mělo utlumit pocity depersonalizace,ale nevim jestli je dobrý nápad lyricu začít užívat.

Zdravím všechny po dlouhé odmlce. Přeji všem do nového roku, ať najdou hlavně sami sebe a vnitřní klid. Veškeré zdající se \"negativní\" události jako DP/DR jsou ve skutečnosti jen challenge, výzva jak v daleké/blízké přítomnosti žít život plnými doušky. Vím, o čem mluvím. Každý si svou cestu musí najít nakonec stejně sám. Kdo by ale nevěděl jak z toho ven, může pro povídání využít můj e-mail: kalelcz@gmail.com.
Nebuďte otrokem svojí mysli a zotročete jí pro svůj prospěch. Jste mnohem víc. Mimo koncepce, kterými tu toto fórum jen frčí :-)
Jinak koukám na další uvědomělé tváře. Zdravím Zdeno :-)
Mějte se krásně. Jde to.
Kal.

papam77: ak mas silne pocity uzkozti, mal by si to najskor poriesit s psychologom, kludne sa obrat na tvojho ucitela, ten ti poradi co a ako dalej. Ak budes mat stastie a poriesis to v mladom veku, pravdepodobne o par rokov uplne zabudnes, ze si niecim takym prechadzal a nebudes sa ku tomu musiet vracat ak sa ti na to nalepia dalsie problemy. Neboj, nik ta nebude mat za cvoka, len ti to niekto skuseny vysvetli co a preco sa ti deje a co s tym dalej;)

Najnovsia prednaska Jana Hnizdila z 15.12, vrelo odporucam...

Jak se nestat PACIENTEM! - http://www.youtube.com/watch?v=0Gy4frLKdwc

Zdravím,
trpím derealizací a abych pomohl těm kteří žijí v omylu že se s tady tímhle handicapem nedá žít, založil jsem svůj blog. www.jirickuvblog.cz
Pokud bude chtít někdo pomoct skrze e-mail -jiri-novak@seznam.cz
Nevadí mi i kdyby se chtěl někdo sejít osobně :)
Přeji pěkné reálné dny

:-)))Emil Páleš - tak to je slušnej magor:-) Myslím že klub skeptiků Sisyfos měl u Páleše nejspíš problém s tím, že neviděl v jeho práci nějakou smysluplnou metodologii, skrze kterou by bylo možné něco zásadního objasnit. Plácat si může kdokoliv cokoliv, ovšem když v tom není řád, mělo by se nejspíš jen mlčet.

Ahoj. taky trpím depersonalizací a derealizací. Nevím jak to mám řešit. Stává se mi to nejčastěji ve škole protože poslední dobou mám velký strach ze spolužáků od té doby co na mě jeden skočil ze zadu a já se bouchl hlavou o zed.
Jsou to docela hnusné pocity jako když nejste ani ve svém těle a ostatní kolem vás jsou jako v kresleném 2D serialu.
A chtěl bych si o tom s někým promluvit. A do školy s tím musím chodit 9 třídu musím dokončit.
U těch stavů semnou klepe zima, sucho v puse a zavírají se mi oči (jsem ospalý).
Kdyžtak můj skype dee.jay792

Myslíte na své ZDRAVÍ? - Tak myslete JINAK! - Pokud se chcete VELMI POBAVIT a zároveň VELMI POUČIT, neváhejte! Skvělé video s dvěma originálními a úžasnými lidmi. Kéž by nás takto myslelo víc. Však všeho do času... :-)))
Jaroslav Dušek hostí lékaře Jana Hnízdila. - Přímý přenos portálu ČT24 z Divadla Kampa, kde se setkává se Jaroslav Dušek svými hosty pod názvem Duše K dne 19.7. 2011.

http://www.youtube.com/watch?v=wQgPLMTVfGc