ahojky ja tym trpím asi 6 rokov zo stresov,nedokážem zvládat psychicky namáhavú prácu ako moji rovesníci,s nikým sa hlbšie porozprávat

Lidičky, mám pokroky :) dřív bych si netroufla jít nikam sama daleko a v neděli jsem šla sama asi 3 km až na nádraží. Byla jsem na sebe pyšná :)

Jano,co bys dělal,kdybys žila třeba ve státech.Třeba v NY?To bys to měla daleko i s vynášením odpadků:)

jdou vam cist cele prispevky?..mi konce vet nejdou videt,co to je??..
Alesi,pro me je vlastne vsechno daleko,i zajet sama do centra nezvladnu..myslela jsem,abychom to meli vsichni tak nejak nastejno..jizni cechy jsou hezci:-))ale taky moooc daleko...

Lidi dělejte něco.Chce to aktivně žít,plánovat...a tak.Prostě na to co nejméně myslet.Vim,že je to těžký a kolikrát se zdá,že už je to v pohodě a potom vás něco rozhodí a zase neni,ale nesmí se to vzdávat.
Někdy je prostě huř a jindy zas líp...

Utekl jsem před realitou a vědomě se dostal do dpdr, protože jsem potřeboval pomoc a nevěděl jakou.. Byl jsem naprosto na rozpacích.. volal jsem psychologovi a domlouval co nejvíce schůzek.. Hrůza i blaho, nevim jak to popsat ale jsem rád, že to ještě zažívám!!

Lidi povím Vám 2 novinky: 1 je, že jsem si vzal po plavání neurol, šel za kamarády.. a pronikl na 90procent do reality.. Už nějaký rok, jsem to nepocítil.. a byl to jeden z nejkrasnějších a zároveň nejstrašnějších pocitů v poslední době.. Pořád jsem říkal to je v prdeli, to je v prdeli a pořád a přitom slyšel svůj hlas a vnímal svůj hlas!, chytal jsem se za hlavu a vůbec nevěděl, co dělat, chtělo se mi brečet.. nevěděl jsem co, budu dělat kam půjdu kamarádi se smáli a říkali, že jsem sfetovanej, ale já se koukal a smál se jak hovado, nemoh jsem tomu věřit.. byl jsem strašně citlivej.. Vědomě jsem se pak snažil dostat do DPDR a to se mi podařilo.. Nemyslete si není to jen krásný... vnímate i vše, co jste dělali při dpdr a vůbec nic nechápete.. tu prostotu a klid. Druhá věc je že chodím do divadla. Herci mně příjdou stejný jako já a když skončí přededstavení a oni se uklání ividim jak znovu skočej do svýho já a jsou svý. Je to zajímavý vidět. Jak jsou najednou více živý, vidim to..

Jano,co je v ČR daleko?:)))
Místo jsem vybíral podle toho,kde je pěkně.Jsou to střední čechy.

na sraz bych jela moc rada,ale pro me je to daleko..neslo by to nekde uprostred?..jsou tu z Prahy,Ostravy,Brna..
Metodeji,nechci se te dotknout,ale ze ty si z nas strilis?..jeste premyslet o tom a zcvoknu se na 100%:-((

Hele lidi,co s tím srazem?Je nás tu celkem dost,ale možných zůčastněných zatím asi tak tři.To neni moc

Dobrý den.Já jsem navázal kontak s jinou galaxií.Čekám na novou odpověď.Pokud máte někdo otázky,ohledně DP/DR,tak je položte a já se jich zeptám.Jsou nesmírně inteligentní.
Ovšem na odpověď si budete muset počkat zhruba +-7 let.Radiové vlny jsou velmi pomalé.Bohužel.
Ale ptejte se.

Nie ste na tom až tak zle, keď smrť nepociťujete ako vyslobodenie z utrpenia. Pri takom utrpení strach zo smrti strácate, pretože je menej desivá, než to čo zažívate.

Jano,mě je v autě dobře:) rád řídím.Sám se nebojím,až takový problém nemám.

je to parada,vid Alesi?..rekni mi jen,jak muzes jezdit autem,byt sam..to se nebojis?..proc sebevrazdu?..mozna proto,ze strach ze smrti je tak velky,ze uz takove zachvaty nechces zazivat..taky si rikam,neco si udelam,takhle uz nechci,ale pud sebezachovy je silnejsi..

Jediný co vím je,že když mám záchvat,tak se vlastně nejvíc bojím toho,že zemřu.Tak proč sebevraždu??:)

Aleš, si na tom fakt dobre, ak máš takéto myšlienky. Sú ale situácie, kedy je utrpenie človeka tak veľké, že smrť vníma ako rajskú záhradu. Ja som takých okamihov v živote zaznamenal veľmi veľa. Vtedy neexistuje nič pekné na tomto svete, dokonca ani neutrálne. Len utrpenie v jednom kuse. Spáchať samovraždu v takýchto prípadoch je úplne normálna vec, a to hlavne vtedy, keď človek nevidí žiadne východisko, ako z toho von, a ani okolie či odborníci mu žiadne úľavové riešenie neponúkajú.
Ja som z najhoršieho vonku, takže takéto stavy ma rafnú už len veľmi krádkodobo a sporadicky, ale boli časy a trvali niekoľko rokov, keď som takéto stavy mal na tanieri 24 hodín denne. Neurobil som to, lebo som našiel cestu von. Keby som ju nebol našiel, tak by som to urobil, pretože by už nebolo pre mňa únosné v tom pokračovať ďalej.
Ja mám derealizáciu 37 rokov, ale tridsať rokov som na samovraždu vôbec nepomyslel.

xxxxxxxxxxxxxx

Ivane,smrt by byla východisko,který ale nikam nevede.Ukončí trápení,ale stejně tak ukončí vše ostatní.
Víš co je na tom nejlepší?Že všechno vede k stejnému cíli-ke smrti.Takže nemá cenu,to ukončovat předčasně,protože-každý se dočká.
A ve skutečnosti,ani sebevrah nechce doopravdy zemřít.Ono to přijde,ale nechme to osudu.Na světě je spoustu krásných věcí,pro které má cenu žít.
Když jsem mé psychiatričce řekl \"uklidňují mě představy páchání sebevraždy\",tak z toho byla celkem nesvá,ale když sem jí následovně řekl \"nemohl bych to rodičům,ani přítelkyni udělat a nejsem takovej magor\",tak trochu zvolnila.
Podle mě,je ta představa konce v krizi příjemná,ale je to stále jen představa.A nikdo \"normální\" by to ve skutečnosti neudělal.
Jednou nás to přeci potká všechny.)...a budeme rádi,když to bude co možná nejpozději.

Čo by bolo pre vás v súčasnosti príjemnejšie: Smrť? alebo dpdr...

Jediný,na co sem se zmohl,byl test na HIV.A to čekání na výsledek,to byl týden pekla.