Adame, vím, že nemůžu za to, co se stalo, stejně bych to asi ani nezměnila, protože to bylo nejspíš zkratové chování. Každopádně mně to hodně ublížilo a až teď se s tím začínám vyrovnávat. Celou dobu, celých pět let jsem žila ve strachu a v obavách, že mi chtěla něco říct, než to udělala a že za mnou její duch určitě přijde. A teď už si říkám, že by mi určitě nikdy nechtěla ublížit - nebyla zlý člověk. ,,Co se stalo to už nezměníme, ale můžeme změnit náš osobní názor na tu situaci\" - To je z knížky MILUJ SVUJ ŽIVOT OD LUISY HAYOVÉ. Četli jste to někdo?

Nerada bych, aby tu vznikalo k nějakým rozporům. Ivan je hodně inteligentní člověk, bádá a snaží se všem těmto ošklivým stavům přijít na kloub, ostatně žije s dpdr už 35 let a za tak dlouhou dobu bych i já hledala jiné cesty, než jenom psychické trauma apod. Ale nebudu vyvracet, že to není psychického rázu, protože nějakou spojitost s tou událostí to určitě má. Ale když psychologové říkají, že depersonalizace, je ochrana mozku proti smutku a strachu, tak u mě to tak nebylo. Odosobněna od svého těla jsem se poprvé cítila asi měsíc po té události. Když na mě přijde stav odosobnění vnímám strach a smutek taky. Takže si nedokážu vysvětlit, jak mě může něco tak nepříjemného ,,ochraňovat\" od smutku a jiných emocí. Protože strach jsem vnímala tak jako tak.

Ivan: Denisin příběh se mě dotknul a proto jsem na něj zareagoval. O hledání příčin nešlo.

Můj nesouhlas není útok na tebe, ale připomenutí psychoterapie v léčbě dp/dr, která se tu poslední dobou mám dojem ztrácí. Samozřejmě tím nevylučuji vliv tělesných faktorů (např. endokrinních - viz PMS) na psychiku. Tím, že jde o propojené systémy, lze na ně působit na obou rovinách. V zdravém těle zdraví duch a naopak.

Nemůžu samozřejmě vyloučit kupř. vliv rtuti z amalgámů na rozvoji depersonalizace. Rtuť je v určitém množství skutečně vysoce neurotoxická. Na histologii mozkové tkáně psychicky nemocných si ale zatím nikdo neurotoxicity rtutí nevšiml.

Co ale už pozorujeme léta je kupř. vliv rané psychické deprivace na pozdější duševní zdraví. V krajním případě je to zjevné na dětech z dětských domovů, méně zjevné je to na lidech z poměrně úplných rodinných poměrů, jejichž rodiče ale byli v nějakém smyslu (fyzicky či emočně) nedostupní, odmítaví či přímo psychicky či fyzicky deptající a týrající. Dlouhodobě také pozorujeme vliv protahovaných i jednorázových traumatických událostí na duševní zdraví. Zjevné je to opět u válek či přírodních katastrof, méně zjevné se to může někomu zdát u jednorázových indidivudálních traumat typu přepadení nebo vloupání do bytu. S tímhle vším psychoterapie rozhodně umí pomoci.

Nechtěl bych, aby se konflikt mezi různými stanovisky stal konfliktem mezi námi. To jak se mnou zatím mluvíš, mě ale štve. Je to tvoje vizitka.

Adam, máš právo nesúhlasiť, ale to ešte neznamená, že máš pravdu. Moje skúsenosti, a nielen moje, mi jednoznačne naznačujú, že to v mnohých prípadoch je úplne naopak, a na to medicína a aj psychológia zabúda, alebo nie je ochotná pripustiť. Preto zbytočne trpí veľa ľudí. Ak by to boli ochotní pripustiť a zaobersali sa tím, veľa ľudí by zbavili trápenia.
Len slepý, alebo ten kto nechce vidieť, nevidí takéto prípady. Pokiaľ chceš patriť medzi takúto skupinu, nech sa páči, ale neber túto možnosť tým, ktorých sa to bezprostredne týka, pretože ak to z hľadiska svojej profesie robíš, tak im robíš viac zle, ako keby si nenapísal nič. Neexistuje len A ale aj B, a pokiaľ si to neuvedomíš, tak tvoj prínos, hoci aj pre toto fórum, a hlavne ľudí na ňom, bude kontraproduktívny. Takže dávaj si pozor na to čo produkuješ, aby ťa to niekedy v živote nemrzelo, samozrejme ak máš svedomie. Tu sa nejedná o malichernosti, ale veľmi závažné veci, takže ak si schopný si to uvedomiť, a to pri troške vôle určite si, tak sa prosím ťa k tomu aj tak postav, a skús brať veci tak ako naozaj sú, a nie tak, ako sa pokúšaš mysleť že sú.

Všimni si svoj postoj jednostranného a málo obsiahlého rozmýšlania pri analýze stavu Denisy. Dve vety ti stačili na to, aby si určil, že to je príčina jej dpdr. Nezdá sa ti to úbohé, a biedne profesionálne? S fleku ti dokážem napísať, prečo nie je príčinou jej dpdr trauma zo smrti kamarátky, a prečo tu neplatí teoria ochranného prvku dpdr pred traumatickou udalosťou. Takýto prístup ako ty, dokáže mať len človek, ktorému nejde o pravdu, ale len o to, aby niečo napísal. Respektíve len o to, aby napísal len to, čo si myslí, že je pravda. To je ale dosť málo, nemyslíš si? Skús sa trošku hlbšie zamyslieť nad tým, o čom je život, možno mnohé veci pochopíš, ak máš na to gule samozrejme.

Denisa: Depersonalizace a derealizace začala, po události, když se kamarádka zabila. Volala mi ve dvanáct hodin v noci a já jsem měla vypnutý telefon. Druhý den ve škole jsem zjistila, že se objesila a potom jsem viděla ten zmeškaný hovor.

Kamarádka se bohužel rozhodla, jak se rozhodla a své rozhodnutí mohla odložit do dalšího dne. Je mi líto, jak se rozhodla, a že nepočkala a nevyhledala odbornou pomoc (v tomhle ji kamarádi pomoci nemohou) nebo nezavolala na linku bezpečí, ale tak to je. Ty si s tím nemohla nic dělat.

Ivan: U lekárov je bežné, že keď si s niečim nevedia rady, tak to zvedú na psychiku. Neradi si priznávajú, že to proste nevedia zisťiť. Zviezť to na psychiku je pre nich najjednoduchšie riešenie, ako prípad uzavrieť tak, aby sa tým nemuseli ďalej zaoberať.

Nesouhlasím. Podle současných poznatků až 1/3 pacientů, kteří přichází k doktorovi, trpí psychosomatickým onemocněním. Nervový systém je centrálním řídícím systémem a význemně ovlivňuje všechny ostatní tělesné systémy (imunitní, endokrinní ad.). Psychika (a mezilidské vztahy), tak má podíl na rozvoji mnoha tělesných onemocnění nebo je přímo způsobuje. Vliv přes psychiku může být i pozitivní, s čímž počítá psychoterapie, která má prokazatelný vlv na činnost centrálního nervového systému (jak se ukazuje na zobrazovacích metodách typu magnetická resonance).

Díky za příbeh určite ti napíšu akorat momantalne nevím kde mi halava stojí a hodne práce..napíšu..

Jinak jsem ještě nenapsala, že Ivan mi poradil, abych začala léčit candidu, takže za to jsem moc ráda, že mi řekl, v čem je příčina. Praktický lékař mi dal prozatím psylium na pročištění. Jak to léčíš ty? Já beru antidepresiva a někdy neurol. Jak s tím bojuju...asi tak, že do sebe hodím tři neuroly, jinak nemám žádnou osvědčenou metodu :-( a ve škole je to šílené, je strašně divné, když učitelka diktuje něco a já se dívám jak mi ta ruka píše. Pořád v sobě cítím neklid, jako kdybych se měla každou chvilku roztrhnout nebo co já vim, ale je to hrozný. Jestli chceš, tak si mě přidej na facebook, jsem tam Denisa Poppová (fotka v růžovým tričku, blond vlasy). Jestli chcete reagovat na můj příběh, tak klidně napište na email:poppova.denisa@seznam.cz a nebo můžete i na facebook.

Annys napíšu sem to, co jsem psala Ivanovi. Nemůžu už normálně žít, jako předtím a dala bych všechno za to, abych zase byla v pořádku. U sebe vnímám hlavně depersonalizaci, někdy teda i derealizaci, ale spíš takové pocity a stavy jako: ,,je to moje tělo?\" Jako kdybych někam šla a ty nohy mě nesly samy a já bych byla uplně někde jinde. Jako pozorovatel toho, co se s mým tělem děje. Nebo když se někde pohladím, tak to skoro ani necítím, je to jako ruka někoho jiného. Nějvětší strach mám z toho být sama, protože když jsem s někým, tak se cítím jistější a bezpečnější. Je mi 19 a chodím do školy a to je pro mě šílené. Největší strach přichází, když mám někam sama jít, stačí třeba jenom na autobus. Nedokážu být sama se sebou, když se cítím jakoby odosobněna od svého těla. Mamka mě vodí každé ráno na autobus do školy, s přítelem potom vysedneme a on mě doprovodí do školy, potom mě kamarádky doprovodí na autobus domů, já jedu za mamkou do práce a jdu s ní domů, protože to je strašné, když mám sama někam jít, cítím se tak bezradná a pořád si kladu otázky: kde to jsem...jsem ve svém těle...? Jakobych žila ve snu, ve škaredém snu, ze kterého se normální člověk když chce, probudí, ale já se probudit nemůžu. Taky je to jako bych žila v nějakých představách. Zkrátka nevnímám tu realitu, jenom přežívám.
Depersonalizace a derealizace začala, po události, když se kamarádka zabila. Volala mi ve dvanáct hodin v noci a já jsem měla vypnutý telefon. Druhý den ve škole jsem zjistila, že se objesila a potom jsem viděla ten zmeškaný hovor. Je to pět let zpátky, ale strašně jsem se bála, že za mnou její duch přijde a chce mi něco sdělit. Takové byly moje stavy po tom, co se to stalo a ten strach z toho, že by mě mohl její duch navštívit trval do listopadu 2009. Můj názor na to, že to je blbost, a že kdyby mi chtěla něco sdělit, tak už by přišla, se obrátil, až když jsem byla v nemocnici na psychiatrické klinice. Poslední rok a půl jsem přestala jezdit na kole, protože mě při jízdě na kole přepadl tak odporný pocit, že necítím to své tělo, že v něm nemám kontrolu, tak jsem přestala na kole jezdit úplně. Asi od 18 listopadu 2009 jsem se uplně zhroutila, přepadla mě tak silná depersonalizace, s tak velkou intenzitou, že jsem to nemohla vydržet a objednala jsem se do té nemocnice. 30. listopadu jsem nastoupila a byla jsem tam do 18. prosince. Myslela jsem si, že tam mě vyléčí, ale moc mi to nepomohlo, s depersonalizací vůbec, ale trošku mi to pomohlo s úzkostma, které mi depersonaliazace vyvolávala. Z toho jak jsem ztrácela kontakt se svým tělem na mě přicházely strašné úzkosti. Mamka ze mě byla smutná, protože nevěděla, jak mi má pomoct. A mí blízcí tomu moc nerozumí, protože, když na ně vybalím, že se necítím ve svém těle, tak to je pro ně nepochopitelný jev.
Od listopadu 2009 jsem se nemohla na nic soustředit. Byla jsem na dně. Dnes už na dně nejsem, ale chci se moc uzdravit, chci se už cítit ve svém tělě, chodit sama kamkoliv se mi zachce, aniž bych pocítila pocit ztráty kontaktu nad svým tělem nebo divný pocit z toho, že to, co se děje, není reálné (nebo je to až moc reálné?) A proto bych dala vše za to, abych se z té odporné deperosonalizace a derealizace vyléčila.

může mít dpdr souvislost s premenstruačním syndromem?

Určite, oba môžu byť symtómamy tej istej choroby.

mimochodem jí DP/DR vznikla přísnou výchovou jejího otce

Môže to k tomu prispieť, ale nemusí to byť hlavná príčina. To by potom mal dpdr kdekto, kto má prísneho otca, a nie je tomu tak. Aj v tomto prípade môže byť prísny otec poslednou kvapkou.

Píšu Honzovi a vůbec nereaguje, nevíte někdo, co s ním je?

Honza už verejne na túto tému nekomunikuje. Občas niečo napíše, ale to je tak všetko.

A jak to tačalo u Tebe? Lečím se tak že deoxikuju tělo od candidy a kovu a taky beru antidepr. zkoušela jsem je vysadit a muj stav se hodně zhoršil,takže je zase po nekolika mesících beru..Co na to tvy rodiče?Jak s tím bojuješ a jak zvladáš skolu?

Annys, mně je 19 a jsem z Břeclavi, kousek od Brna. Dpdr mám už 5 let. Jak se léčíš? Máš nějaké psychoterapie? Nebo jen léky? Jo, a jak jsi psala, že máš při pohl. styku strašné brnění v rukách a nohách, tak já dostávám pravidelně křeče do pravé nohy, někdy je to šílené, připadám si jak stará babka :-D

To Annys: najdeš si mě na FB pod jmeném Ondřej Vlček.

To Ivan: Kyselina lipoová mi za týden, co jí beru vůbec nic nedala.. jinak za normálu mám hnědou barvu.

Píšu Honzovi a vůbec nereaguje, nevíte někdo, co s ním je?

Dnes mám sraz s Petrou 22let.. která má DP/DR od 11let.. tak uvidíme, co je nového.. bere lamotrigin s SSRI. ( mimochodem jí DP/DR vznikla přísnou výchovou jejího otce)

Ivane díky za odpoved je prada že když jsem chodívala na diskoteky takovyhle stav jsem mivala třeba po diskotece ,ale krasně jsem se z toho druhy den vyspala,ale ted?tedten stav opilosti trva pořad!!Deniso ja s tím poblem nemam zato když mam Ms,tak to jsem hotová obcas nemužu ani chodit a připada mi jako b mi rvali vaječník z tela trva to ty první dva dny..kolik ti je a odkud jsi?Taky me zajíma jedna vec..Ja při pohlavním styku dostanu strašná brneny do rukou končetin nohou v hlave mi ačne hučet v uších pískat a zalehnou mi a desně se mi mota hlava..připada mi jako by se veme ortut v tu chvíli rozvířila..máte to taky nekdo??podotykam nema to nic společnyho s org.

Mám takový záludný dotaz... může mít dpdr souvislost s premenstruačním syndromem? Třeba, že při PMS je dpdr s větší intenzitou a i nálada je taková hodně divná? Cítím uplně neklid v těle, jak, kdybych měla každou chvilku vyskočit ze své kůže. Má na to vliv psychika nebo PMS?

MMS2 som bral asi mesiac, v intervaloch 4-5 dní štvrť kapsle denne a 2-4 dni pauza. Potom som to už bral len tak raz za týždeň. Teraz to už neberiem. Ja sa riadím pri užívaní intuíciou a tým, ako sa cítim. Inak keďže je MMS oxidačné činidlo, pri ktorom nie je jasné, do akej miery napadá či nenapadá zdravé telesné bunky,v tých pauzách som bral antioxidanty na prípadnú regeneráciu, aj keď sa tvrdí, že oxid z MMS sa rýchlo neutralizuje práve svojou väzbou na patogény. Raz za týždeň si dám aj final zapper.

jsem uplne nekdo jiný všechno co jsem dřív měla rada mi je ted naprosto jedno lhostejný..Z veselé holky plné života se stal nejradši samotář a prostě však samy víte znáte vaše pocity..

Tvoje Ja má len odlišné vnemy, to sa zmenilo. Keď je človek opitý, tiež sa zmení, ale preto, lebo má odlišné vnemy, nie preto, že by sa zmenil on sám. Keď vytriezvie, zasa bude taký ako pred opitosťou, pretože nebude mať opilecké vnemy.
Takže ty si stále veselé dievča, len k tomu aby sa to prejavilo, potrebuješ mať tie vnemy, ktoré si mala pred ochorením. Keďže ale práve toto ochorenie zmenilo tvoje vnemy, treba odstrániť príčinu tohoto ochorenia. Nie je to také jednoduché ako pri alkohole. Ten sa sám vyplaví z mozgu.

jinak ja pišu hrozně..horší jak doktor a mám problém abych dodržela stejný podpis pokaždy se podčmarnu jinak..

Ja som si zjednodušil podpis na parafu, aby som sa nestrapňoval.

Annys, přesně jak říkáš, že to na tobě nikdo nepozná, že si všichni myslí, jak jsme v pohodě, to mě děsí nejvíc. Co ti dělá největší problém? Mně dělá uplně největší problém vyjít z domu sama. Nebo někam sama jít.

Ivane a to nikdy neuklouzneš a nedaš si neco sladkého..je to hrozne tezky zajíma me jestli kdybych si ted neco sladkeho dala jestli bych byla zase na začatku..?chjooo

jinak ja pišu hrozně..horší jak doktor a mám problém abych dodržela stejný podpis pokaždy se podčmarnu jinak..

Ivane děkuju za odpoved.Ješte jak dloho si bral mms2?me vždycky po užití druhy den zmizne z jazyku bilí povrch jinak ho mám pořad..Ja se taky snažím dodržovat jídelníček.Deniso je mi 22let a trpím s tím dva roky hruza děs..Co se stalo ze dne na den..ja byla v ty době v anglii mamka se na me priletela podívat ješte když bylo všechno v pořadku pak přiletela podruhé a nepoznavala mě chovaním atd..byly jsme na prochazce a ptala se mě jestli jsem snad nekouřila travu nebo něco,že vypadam hrozně,proste mamky na to mají čuch když se něco děje..Nezvyknu si na ty stavy nikdy a proto budu zkoušet všechno proto abych se toho zbavila,když mi domu přišlo to mms2 naši se zhrozili že je to žiravina atd..že se tím zničím,ale než žít takovejhle život tak radši budu zkoušet všechno proto aby mi to proste pomohlo a jestli se tím zničím mě už netrápí,protože takhle žít nechci..nejhorší je že já vypadám na první dojem uplně normalně a nikdo by to do mě asi ani neřekl jen ja vím co se vemě děje jak je mi težko a zle a jak mě tahle příšerná nemoc změnila-moje Já!! jsem uplne nekdo jiný všechno co jsem dřív měla rada mi je ted naprosto jedno lhostejný..Z veselé holky plné života se stal nejradši samotář a prostě však samy víte znáte vaše pocity..