Mě se pokud si dobře pamatuju nic podobného nestalo, že bych se vzbudil a měl nějaké problémy související s dpdr, vím že to hodně lidí psalo, ale mě se to stalo prostě poprvé. Já jsem vůbec nechápal proč zrovna dušnost protože na tu jsem asi před rokem vyzrál, takže už mě netrápila, asi to na mě chtěla znovu zkusit a zjišťovala jestli se chytím nebo ne :-) U dušnosti je třeba si uvědomit, že je to určitá křeč svalů kdy máte pocit že se dusíte, ale fyzicky se tomu tak neděje, takže k žádnému ohrožení života nedochází. Je třeba se přitom uklidnit, k tomu pomůže buď zadržení dechu (dostanete pocit že to máte pod kontrolou) nebo po americkém stylu dýchání do pytlíku. Často taky pomůže čerstvý vzduch. Já jsem se toho zbavil tak, že jsem si četl vůbec o první meditaci a tím bylo pozorování dechu, v té době jsem měl problém z dušností a jak jsem se naučil kontrolovat dech a být klidný, přešlo to. Důležité taky je to nijak nerozebírat, protože potom jste k tomu více náchylnější.

Zdravím. S dušností mám taky svoje zkušenosti a myslím,že krom jinýho to byl i jeden ze startérů mýho stavu. Už dřív jsem s tím měl problémy v souvislosti se stresem/někdy i bez něj/,občas to byly taky trochu hysterický záchvaty,někdy jsem kvůli tomu nemohl usnout/jednou v minulosti jsem s tím byl dokonce i na ambulanci/.Teprve nedávno jsem se na jednom fóru dočetl,že se jedná o panickou úzkost.Nejhorší je,že si to člověk nepřipouští,prostě s tím žije a nic nedělá.Kdybych to byl řešil a připustil si,že to není úplně normální takhle fungovat,mohl jsem možná lecčemus předejít.

Honzo, svojím dusením si mi pripomenul film Numb. Aj on sa strhol zo spánku a dusil sa. Ja som nikdy nič také nezažil. Ani panický atak. Ale panický atak som zažil, keď som sa zbavil panictva.

Zefíre, pamätám si, že som pred 25 rokmi omdlel z fyziologických príčin, a keď som sa preberal, tak som na okamih zažil zvláštny strach. Nezanechalo to na mne ale žiadne stopy, a v podstate som na to zabudol.

Zefir
Tak to ti nezávidím, muselo to být určitě odporné, ale jak jsem z tvého příspěvku pochopil, nemuselo to vůbec souviset s dpdr, dpdr ten pocit akorát znásobila. Moje rada jako vždy zní (bože už jsem jak Halina Pawlowská :D) neřeš to, prostě jako by se to nestalo. Mě se teď celkem podařilo odstranit podružné symptomy tím, že jsem to prostě neřešil. Zrovna nedávno se jeden pokoušel vrátít \"dušnost\". V noci jsem se vzbudil a fyzicky se začal dusit, spadnul sem na zem ve snaze popadnou dech ale nic (řeknu vám v těch pár vteřinách sem se choval dost hystericky), během tý chvíle jsem se zpotil jako prase zkrátka bylo to hrozný, následující týden se to o mě pokusilo ještě 2x ale byl jsem už vzhůru takže jsem se toho tolik nelek a neřešil to (i když sem se trochu dusil no) a zmizelo to. Prostě jediná účiná rada co opravdu je neřešit to. Vím že je to hrozně těžké, ale ono ti nakonec stejně nic jiného nezbude protože cokoliv jiného to jen zhorší.

Dnes jsem zažil ten nejodpornější zážitek za poslední dobu. Byl jsem u lékaře pro injekci. Po aplikaci jsem se po chvíli složil, prostě jsem omdlel. To se mi stávalo často v dětství. Jakoby se tělo neumělo vyrovnat s novou látkou. Těsně předtím, než se mu mě podařilo vzkřísit, jsem měl pocit, jakobych už byl při vědomí, ale nedokázal jsem si uvědomit, co se to děje a kde jsem. Bylo to tak silné, že v krátkém sledu zhruba 5 vteřin jakoby mozek udělal takových 20 křečovitých stahů ve snaze uvědomit si já a jsoucno. Prožíval jsem za tu chvilku obrovský strach, že se to nepodaří. Pak jsem \"procitl\" a všechno bylo v pořádku. Jen ten pocit zůstal. Bylo to jako tisíciprocentní depersonalizace s derealizací za kratičký časový úsek. Nevím, jak líp to popsat, ale bylo to strašné. Bojím se, že by se to mohlo objevit i v běžném stavu. Co to bylo? Panická ataka? Nebo něco jiného? Mám nádor na mozku a to byla reakce? Lidově řečeno, jsem celkem v prdeli...

Je vám něco podobného povědomé?

Ľudia, vy nie ste moc ukecaní. Nebude to tým, že toto je diskusia o dpdr? Ak by tu Honza založil voľnú diskusiu, tak by ste boli ukecanejší?

To majú kresťania takú fintu, aby mohli hrešiť. Povedali si, že keď budú veriť v Ježiša, tak si zoberie na Seba všetky ich hriechy, takže sa dostanú do neba. To je kšeft, čo?

Osobne si myslím, že by sa psychiatria mala orientovať na zisťovanie a liečenie príčiny tzv. psychických porúch, a nie utlmovať ich príznaky: Toto si prečítajte: [url] http://www.risk-management.cz/clanky/LEKARNA5(2).pdf[/url]

ahojte vsetci Esii trefne ani za moje rozhodne netrpel. cauko.jana.

Ahoj kluci, jj, jen jsem profrčela...abyste věděli, že na vás myslím na všechny:-) celkem to jde, střídavě oblačno...teď momentálně mám hnutá či nastydlá záda a za moje hříchy teda Kristus netrpěl :-D

Esssi preletela lietadlom, ale dala nám to najavo

Esssi přišla, pozdravila a omdlela :)

Ahoj Esssi. Jak to jde? Konečně někdo přišel na návštěvu.

nazdárek děcka...

Dôležité je \"neplakať\", a hľadať možnosti. V prípade, keď univerzálne riešenie nieje známe, ostáva len hľadať a skúšať. Fyzická idispozícia sa prejavuje tak, že mám málo energie, a je mi špatne. Po slovensky sa tomu hovorí aj nevoľno.

Jinak dneska podle statusu šestka a lehce doráží snad i sedmička. V překladu: jsem v prdeli...


A jako na potvoru tu dnes nikdo není, s kým by se dalo podiskutovat o normálnosti a nenormálnosti tohohle stavu.

A jak se projevuje ta fyzická indispozice?

Ja ho mám zmenené aj v noci, keď snívam. Inak derealizácia nie je to najhoršie , čo mám. Fyzická indispozícia je ešte horšia. Derealizácia mi pri nej pripadá nenápadná Takto momentálne vyzerá moja duša: http://dusa.wgz.cz/dusamoja

24 hodin denně mít změněné vnímání, tomu říkám noční můra... Alespoň, že ve spánku je to normálně.

Pedro, môže. Neviem ako ostatní, ale ja mám u toho dosť nepríjemné telesné obtiaže