Toto som našiel o kineziológii. http://www.zharmonizujsa.sk/kineziologia/index.html

V podstate, čo sa týka vyliečených, tak sú tu aj vyliečený liekmi (neviem či ich musia užívať stále), ale aj vyliečený psychologickým prístupom. Takže v každom prípade sa jedná o chémiu v mozgu. Tu je len zaujímavé, že tím, čo dpdr zmizla prostredníctvom liekov, nemuseli na svojom správaní nič zmeniť.

Čo majú nového v centre výskumu dpdr v New Yorku?
Vie z vás niekto, čo sa momentálne deje v tomto centre?

Čím ďalej, tým viac si myslím, že existujú rôzne dp a rôzne dr. Pri najmenšom sú slabšie a silnejšie varianty. V podstate sme sa s tým naučili žiť všetcia, len sa snažíme stále o vyššiu a vyššiu kvalitu života. Snažíme sa robiť všetko pre to, aby sme nevynechali žiadnu možnosť, ktorá sa nám ponúka. Viem že existuje kineziológia, neviem síce, ako sa tam meria svalové napätie, či na základe subjektívneho pozorovania, alebo nejakým iným spôsobom, ja som sa proste ráno zobudil okolo štvrtej, a vedel som, že to mám robiť. Neviem, do akej miery sa to čo robím ja zhoduje s kineziologiou, ale v práci som podal oveľa väčší výkon, ako doteraz. A to som si po robote ešte išiel zabicyklovať, na čo mi už obvikle energia neostáva. Takže svoj zmysel to určite má. Ráno som mal pocit, že SJW už nebudem potrebovať, že to zvládnem bez neho, len večer som mal také otupelé vnímanie reality, že som si ho radšej dal. Uvidíme, čo bude ďalej.

Jasne Jana.

honza nikola a ostatni ja to mam priblizne ta dlho ako Ivan on ma ale dr a ja dp.Vzdy som si myslela ze som slaboch ze nemam dost pevnej vole aby som to prekonala ale teraz viem ze to nieje pravda to je porucha ktora sa podla mna nejakym dusevnym alebo psych. cvicenim snazenim alebo ja neviem ako by som to povedala neda odstranit to je ako keby som bojovala s cukrovkou bez inzulinu ja som mala aj dlhe prestavky medzi jednotlivymi prihodami ale vzdy mi pomohli len lieky tie potlacili dp a ja som mohla spat do zivota.Raz som to mala take silne ze mi hrozilo ze fakt sa mi z toho stane nejaka psychicka choroba ale vtedy mi moje sialene myslienky vzal Thioridazin.Ja si myslim ze pokial nenajdu nejaky liek tak sa budeme takto trapit ale vcera mi kamoska povedala zvlastnu vec ona trpi schizofreniou raz sa ma dobre inokedy zle a ma aj dp/dr -vies ja som sa stym naucila zit inu moznost nemam.No a tak to asi je aj ked pre mna je to vzdy rovnaky des ako keby som to mala prvy raz.Teraz sa ako tak drzim ale velakrat za den to mnou prebehne.Inak ja mam svoj system ja zase zobem tabletky na spanie oni ma vobec neuspia ale otupia dp. zatial to riesim tak lebo chcem chodit do roboty a trocha normal fungovat. Jana

ivan mas pravdu nezabilo tak ale mier medzi nami jo?

Dobry den,dlho som s vami nebola,mala som pokazeny pocitac. Chcem povedat tym,co sa pytali na niektore pocitytak mam takmer vsetky,o ktorych sa tu pise.To,ked sa mam niekomu divat do oci pri rozhovore,a mne sa to neda mam taku napatu hlavu i oci az hroza a vidim,ze si to ludia vsimnu a mne sa s tym neda nic robit... .Pocity nemaju chyby,co sa tyka zleho.Ivan ,pises o napati.Ja som bola asi pred 2 rokmi vyskusat metodu,co sa vola kineziologia,presnejsie One Brain.Suvisi to zo svalovym napatim.Touto metodou sa zosuladia obidve mozgove hemisfery.Je to vlastne odblokovanie mozgu,aby opat dobre fungoval.Videla som otom v telke,atoto uznavaju aj psychiatri.Prevadzanie tejto metody robi niekto vyskoleny,a je dost zvlastne,ale jednoduche a funguje.Sama som to skusila.Vtedy musi byt,clovek aspon natolkop skoncentrovany,aby sa sustredul.Vraj to dokaze pomoct od mnohych problemov. Ja som mala taky,ze ked bola niekde havarka,tak som zacala mat obrovsky strach ci tam nie je niekto z mijich blizkych a strasne som trpela.Kineziologicka ma odblokovala a uz vyse 2 rokov to nemam.Ak vas bude zaujimat tak napisem viac,len mam nieco surne.

Já tomu co píše Paul věřím, akorát je alespoň pro mě trochu komplikované se přesně podle toho řídit. Jestli si dobře pamatuju tak tam psal o nějakých knihách, které mu pomohli se změnou a tréninkem mysli. Ono je hezké říci, že se tím člověk nemá trápit, já si to opakuju pořád, ale prostě to není tak lehké jak se zdá při čtení jeho rad. Beru si to jako cíl na následující měsíc, napíšu jaké poznatky mi to přineslo.

Honzo, nevyrovnal som sa s tým. Pustil som sa proti tomu ako buldozér, nekompromisne. Už ma to nebaví.

Ahojte,back for a sec...Honzo, to je super, tak se muzem nekdy nekde potkat a pokecat:o)

S tim klidem je to myslim fakt, napriklad u me to urcite v maximalni mire souvisi se stresem a s neschopnosti vyrovnat se s nekterymi situacemi. Chce to na sobe hodne pracovat a trva to urcite dlouho. Jenze si vazne myslim, ze vysledek za to bude stat...

Jinak s temi antipsychotiky vyckavam, mam je sice doma, ale uplne se mi do nich nechce, tak uvidim...

Honza: to je prostě Ivan. \"Každý týden jiná metoda léčby.\"

Ivan
Mě by zajímalo jak jsi na to přišel, nebo spíš proč jsi změnil názor? O tom samém píše Paul ve své knize a měl jsem dojem, že jsi tvrdil že si se s dpdr vyrovnal a pořád to máš, nebo něco v tom smyslu.

Ak si butete chcieť so mnou pokecať, tak prídite sem. http://zdravie.vesele.info/

Zefíre, tvoj jediný problém je strach, ktorý ti spôsobuje napätie a to napätie depersonalizáciu.

Jana, 2 minúty by ťa nezabili, a furt sme kecali o tom istom.

Já to cítím trochu jinak ale podobně. Třeba sedím doma, jsem v klidu, poslouchám nějakou dobrou muziku a celkově se cítím velmi dobře. Dost často se to stává předtím než jdu spát když poslouchám mp3. No a začnu přemýšlet o dpdr a jak tak o tom přemýšlím a cítím se dobře, tak si říkám že by stačilo jen trochu chtít a co je na tom tak těžkého že to nemohu překonat? Říkám si že přístě se k tomu postavím jinak a ne jako posera a stejně je to vždycky jinak.

To si pamatuju, jak jsi psal. Jenže mě už to pomalu neodchází dva roky a poslední dobou mám pocit, že se to dost zhoršilo. Jenže tenhle lékař je prostě arogantní frajírek, který háže svými x letými zkušenostmi. Někdy si říkám, že by bylo fajn, kdyby tam fakt něco rostlo. Pak bych s tím výsledkem přišel a poprvé v životě dal asi opravdu někomu do zubů... Vím, je to hnusné, ale cítím to tak.

K momentálnímu stavu: máte taky někdy pocit, že teď... už už se to najednou musí přepnout zpátky k původnímu stavu? Já semtam jo a je to hodně zajímavé. Ale pak se nic nestane a všechno se překlopí zase do smutna.

Tohle mi přijde docela hnusný, myslím že kdyby za ním přišel někdo od něj z rodiny, najednou by to nebyl žádný problém. Podle toho co píšeš se už tou myšlenkou nádoru trápíš dost dlouho a jediné co tě o tom přesvědčí je asi ta rezonance, 5000,- je dost, ale měl by jsi hned klid na duši. Já jsem si jeden čas taky myslel že mám nádor, to když mě několik měsíců bolela hlava pořád v jednom místě. Pískání v uších jsem měl taky, hlavně když jsem měl velké ataky, občas jsem dokonce přestal na chvíli slyšet, ale bylo to v tom nejhorším období. Po čase to samo odešlo.

Něco okolo 5000.