To zní povzbudivě. Je pravda, že když se do něčeho takříkajíc zažeru, tak na nějaké zesílené pískání, které je teď hlavním startérem mých úzkostí, ani nepomyslím.

Momentálně mě napadla jedna myšlenka, která je asi nesmysl, ale nemůžu se jí pustit jako tonoucí záchranné vesty. Co když je tohle návrat k normálu a jak jsem po těch dvou letech dennodenní DP/DR nezvyklý na jiný stav, tak mi teď tohle přijde ještě horší?

Ovládání mysli hraje v DP/DR velkou roli. Včera jsem psal ve škole 6 hodinový sloh (takove ty predmaturitni pisemky) na zacatku jsem byl docela nervozni, musel byt urcity pocet stranek a to tema taky nebylo uplne jednoduche, takze jsem musel psat a soustredit se na to. Prakticky po celou dobu jsem se dokazal plne soustredit tak, ze jsem nepocitoval DP/DR, na druhou stranu jsem si uvedomoval ze se to zas na me dobyva (ataky apod.) ale ta velka soustredenost tomu nedovolila jit dal a ja to v pohode dopsal, dokonce drive nez ostatni. Pak jsem sel domu a po cely zbytek dne jsem se citil hodne dobre, ne uplne bez DP/DR ale bylo to na velmi nizke urovni a nevadilo mi to. Je zajimave ze normalne se takhle silne soutredit nedokazu ale jak jsem dostal silny podnet, hned to slo.
Muzes to Zefire brat treba jako napad. Najdi si nejakou cinnost pri ktere tvoje problemy klesaji na intenzivite (urcite neco najdes) a potom se snaz podobne uvolnit a soustredit jako pri te cinnosti.

A jeden pro angličtináře, kteří by nám tu udělali výcuc, alespoň z těch pěti bodů:

http://counsellingresource.com/ask-the-psychologist/2008/04/18/panic-and-depersonalization/

Pro zájemce jeden odkaz: http://www.diksa.org/inspirace.htm#i11

Úryvek níže je mi blízký, protože kdysi jsem podobné věci zkoušel podle knihy Shakti Gawain Tvůrčí představivost. Ale posledních pár let se mi to nějak přestalo dařit...

Takže ten úryvek (snad někoho povzbudí na duchu - sám tomu nemůžu uvěřit, že chci někoho povzbuzovat na duchu já, který se poslední dny cítím jako poslední troska, ale třeba je to cesta):

-------------
MILUJTE SAMI SEBE

Naplníme-li svou mysl láskyplnými myšlenkami, budeme plni radostné a tvořivé energie. Roztočíme spirálu lásky, která je nejsilnějším čističem. Vyčistí pole vašeho těla i mysli. Vaši bližní budou říkat: „Co se s tebou stalo? Vypadáš jinak, nejsi zamilovaný?“ Je to jako kouzlo z pohádky. Lidé na naši energii nevědomě reagují. Cítí změnu v naší auře, vyvolanou změněným stavem naší mysli. Své negativní myšlenky ihned přetypujte na pozitivní a hrajte si při této metamorfóze na četníky a na zloděje. Bude vás to bavit a zároveň uděláte něco pro sebe. Především pozor na myšlenky, které máte před spaním, tyto v mysli uvíznou a tvoří celou noc ve vašem podvědomí. Můžeme jejich sílu nasměrovat kam potřebujeme. A proto každý večer před spaním myslete nebo vizualizujte něco krásného a pozitivního. Uvidíte, že se vám vaše sny splní. Nepřemýšlejte příliš nad tím, jak svého cíle dosáhnout, omezujete si tím své možnosti. Řešení všech problémů bývá většinou zcela jednoduché a ani by vás samo od sebe nenapadlo. Jediné, co je třeba udělat, je ROZHODNOUT SE, ŽE TO CHCETE. Vaše vyšší já, vaše spojení s vesmírným internetem, vám to nejlepší řešení najde. To není magie, to je jen síla podvědomí.

Ivan, jak to, že zase antiživot? Ty slovenské pilule zabraly jen ze začátku a zas nic? Ať je teda zbytečně neobjednávám. To je na hovno...

Já taky ne Zefíre, takže nič si z toho nerob.

Moja súčasná existencia je len antiživot. Na život sa len hrám, ale ho nežijem.

samix: posraný až za ušima. Ty budeš asi pěkný týpek. Nic o lidech tady nevíš, ale meleš stylem... No ale vlastně jo, odpovídá to tvému věku.

Tobě přijde divné, že se někdo chce dožít dospění svých dětí? Protože si myslí, že se nedožije pro svůj stav? Tohle nechápu...

Príznakom derealizácie je hra na život, nie život sám. Postihnutý derealizáciou by rád život žil, ale nieje mu to umožnené. Jediné, čo mu ostáva je samovražda, alebo hra na život.

Z pohľadu mojej derealizácie je to čudné, ale to bude vinou tej derealizácie.

Ano. Co je na tom divného?

Ty sa toho túžiš dožiť?

Dožít se toho, až si obě mé děti založí rodinu.

Aký máte zmysel existencie?

Strach. Ano. Že se jednoho dne ráno vzbudím a nebudu vědět, kdo jsem, kde jsem a proč jsem.

Ľudia, máte z niečoho strach?

Honza
Viem, že je to u ľudí s DP/DR celkom bežné, to hej... Blbé...

Ivan
Samozrejme, že by som s nimi nemenil. No už som mal také chvíle, že by som najradšej oslepol, než mať takéto nahovno videnie. :) Samozrejme to boli len také chvíľkové stavy, heh...
Myslím, že je celkom normálne myslieť si, že mám niečo s očami. Bol som vcelku v pohode a zrazu sa mi pred okom hýbe nejaká škvrna a postupne pribúdajú ďaľšie a ďaľšie... Problém vnímania? Nie. Ten nastal až po objavení zákalkov... Objavili sa náhle, ale príčina bude určite na telesnej báze... Mimochodom derealizáciou som asi rok netrpel ( hej, bol to až rok, nie polrok, ako som písal), aj keď ma neuveriteľne iritovali tie zákalky. Neskôr do toho prišli aj iné problémy so psychikou a aj derealizácia... Tým sa možno ešte viac zhoršilo moje videnie... (zrnenie, afterimages - toto je možno problém psychiky a vnímania, ale zákalky proste VIDÍM a sú problémom samy o sebe.

problem s ocami mam od sameho zaciatku.Aby sa mi dobre pozeralo musim vynakladat namahu.Nazaciatku som s tym bola u ocnej ci nemam nieco s ocnym tlakom. doktorka mi vycitavo povedala,ze mam oci dobre na 100 rokov. aj inde to tak bolo.Nastala samoliecba DP/DR,ciastocne sa podarilo.

Seriem nato, idem si zaplávať.