Honzo, nieje to dohadovanie o ničom. Dokáž faktickým argumentom, že som zle prečítal to čo tvrdíš. Ja som tam ani teraz nenašiel nič, čo by som zle prečítal, alebo pochopil podľa toho, čo si napísal. Nemám dôvod ti nedať za pravdu, keď predložíš argumenty. Zatiaľ si žiadne nepredložil. Zrejme ani nie sú, alebo sa mýlim? Reagovať spôsobom že nemá zmysel v tom pokračovať nieje faktický argument, ale neschopnosť fakticky potvrdiť svoje tvrdenie. Preto ťa vyzývam, aby si fakticky potvrdil svoje tvrdenie, že nečítam správne to čo píšeš. Pokiaľ to neurobíš, znamená to, že žiadne faktá na to čo si povedal nemáš, a teda by si to mal odvolať. V opačnom prípade ťa budem považovať za človeka, ktorý nieje schopný obhájiť čo povedal. A to hádam nechceš.
Prečo máte také problémy zbaviť sa paniky a obcesie. Však to nieje vôbec zložité.
Honzo, je rozdiel medzi šťouraním objektívnym a nezmyselným. Šťouranie ktoré ty opisuješ je nezmyselné, to čo ja je objektívne. Ak by som nešťoural, doteraz by som nevedel, že si myslel sekundárne následky a nie dpdr. Takže v mojom prípade bolo to šťúranie užitočné.

Ivan
Nejdřív jsem chtěl napsat, že asi vůbec nečteš co tady píšu, proto nemá smysl reagovat, ale jak si sám napsal bavíš se pošťuchováním. Já se tím nebavím, je to jen slovíčkaření, dohadování o ničem..To co píšeš jsou nesmysly, takhle jsem to nemyslel a ani jsem to tak nenapsal, podle mě moc dobře víš jak jsem to myslel. Na jedné straně je depersonalizace a derealizace (jasně, někdo má jen jedno ale to teď necháme stranou), na druhé straně panické ataky, deprese, různé fobie, obsese, atd. Osobně si myslím, že věcí na druhé straně hodně ovlivňujeme samy svoji nepohodou, šťouráním v minulosti, pesimismem apod. dokážeme se toho zbavit psychoterapií. Celkově první i druhou stranu beru jako celek dpdr, ale při debatě jsem měl na mysli věci, které zmiňuji jako sekundární.
Takže to co jsi psal ve svém příspěvku \"Aj zážitok dpdr z marianky bol autosugesciou?\" jsem na mysli neměl. Ale kdybych teď chtěl šťourat zas já, tak bych odvětil že ano. Za bad tripy z drog může ve většině případů psychická nepohoda jedince, takže pokud člověka něco sere, měl by se toho vyvarovat. V diskuzi jsem ale tohle na mysli neměl, tak to neber v potaz.

budhista ne ten sem nechodi a ja jsem tu dnes poprve, snazim se mu pomoct, tak hledam ruzne informace na netu a je toho dost. dnes jsem si objednala 2 knizky Overcoming Depersonalisation and Feelings of Unreality, A Self-Help Guide Using Cognitive Behavioural Techniques ...a druha se jmenuje Feeling unreal http://bjp.rcpsych.org/cgi/content/full/190/4/366-a ...znate je nekdo?

Chodí sem aj tvoj priateľ budhista?

Kedysi som sa pohrával s myšlienkou regresnej hypnózy. Dnes si nemyslím, že by to vyriešilo dpdr. Aj keď to znie logicky, čo si napísala, akosi tomu neverím. Dostala by si sa na začiatok svojho príbehu s dpdr, ale ako by si ho vyriešila? V prípade drogového spúšťača asi nijako, a v prípade citového spúšťača tiež asi nijako, pretože ten zážitok už máš za sebou. Už nemôžeš reagovať inak, pretože tú situáciu už nevrátiš, už nastala, je fuč.

Mne vadí len jedna vec. Dpdr. Žiadne iné komplikácie nemám.

Dobre Honzo, spýtam sa inak. Ak si dpdr navodzujeme autosugesciou, ako je možné, že ti ju spustila marianka? Aj zážitok dpdr z marianky bol autosugesciou? To hádam nie. Ak ti preskočí z drogy, tak preto, že ti výhybky zmenia chemické reakcie v mozgu. To sa nezmení ani po vyplavení marianky z krvy. Keď výhybkár zmení trať koľajovej dráhy, tak tá ostane zmenená aj po jeho odchode. Nič ti to nehovorí? Samozrejme že panické ataka a obcesie si navodzuješ sám, ale to neni dpdr, to je následok dpdr. Napísal si toto:(Problémy co prožíváme jsou skutečné, hlavní rozdíl je podle mě v tom, že si je navozujeme samy špatnou myslí. Jak už jsem několikrát psal, u dpdr je dle mě zvýšená forma autosugesce). Z toho som jednoznačne usúdil, že si mal na mysli dpdr, a nie následky z neho plynúce. Ty máš o jeden problém navyše. Máš panické ataky a obcesie. Ja nie. Ja mám len dpdr. Ako si si všimol, tak som láskavo čítal to, čo si písal. Konečne si napísal, že máš na mysli sekundárne záležitosti a nie dpdr. Celkom ma baví to pošťuchovanie, vás nie?

S hlubinnou regresi bych si nic nezacinal. Byl jsem v kontaktu s jednou terapeutkou z Brna i s jeji pacientkou. Pri tehle terapii se muze otevrit neco, s cim si ani pacient, ani terapeut neporadi a pak by treba clovek jeste s laskou vzpominal na dp/dr

#10353#
Sam jsem to nezkousel. Nekdo mi o tom ale rikal, ze mu to pri dpdr moc nepomohlo, takze nevim. Tech spoustecu muze byt cela rada, pamatuji si jak se mi jeden clovek sveroval ze mu dpdr zacla po ceste ze schodu..

jeste jsem chtela poznamenat, ze ja tady spis zastupuju sveho pritele - depersonalistu. u nej je vsak pricina vzniku pomerne ojedinela, dp nevyvolaly ani drogy, ani trauma. v detstvi se pry zajimal o budhismus a v jeden moment, kdy jel na kole a premyslel o tom, se dostal do zvlastniho stavu, ze ktereho neprocitnul ani po 16ti letech.

prosimvas, zkousel nekdo hlubinnou regresi? vratit se ve vedomi/podvedomi do okamziku, kdy dp/dr nastala a vyresit to? jevi se mi to jako ucinne, ale zkusenost zadnou nemam, ani moc informaci. dekuji

Přesně tak, taky s tím mám pořád problém to vnímat stejně, je to každý den trochu jiné ale přitom kdyby jsi to někomu popisoval, tak to popisuješ pořád stejně, člověk na to musí nahlížet pořád stejně.

To je právě podle mě to, proč si na to nejde zvyknout a proč se člověk skoro každý den cítí tak mizerně. Ta proměnlivost toho stavu. že je to vnímání pokaždé trošku jiné a tím to mate.

Nejde, ať se člověk snaží sebevíc a dotyčný si třeba myslí že tomu rozumí, tak všichni víme že to nemůže pochopit.
Jak kdy, většinou potřebuji nějaký impuls, pěkné počasí, nějakou akci s kamarády, nebo prostě něco co přeruší ten opakující se interval. Dost často to bývá začátek nového týdne, ale občas stačí když se pořádně vyspím. Třeba dneska když jsem jel do školy a čekal jsem dlouho v té zimě na zastávce, zasel jsem měl pocit že jsem v tom špatném intervalu, ale řekl jsem si že prostě to tak být nemusí a v hlavě jsem si řikal (seru na to, jestli tady mám přestat vnímat a chcípnou tak ať) a za chvíli jsem byl v pohodě. Teď jsem ve škole a cítim se celkem v klidu.
U mě třeba se ty stavy dost mění, to vnímání je třeba každý den úplně jiné a proto mě to stresuje takže začínám mít pocit (i když se třeba týden cítím v pohodě) že se to zhoršuje. Ale ono je to pořád stejné a člověk se na to musí pořád stejně dívat, nic se nestane a věřit v to za každou cenu.

A ono to ani nikomu nejde pořádně vysvětlit. On stokrát může psycholog soucitně kývat hlavou, ale kdo nezažil, neuvěří. Ještě k tvým týdenně-měsíčním periodám, jak jsem si to pracovně nazval (myslím tím to, o čem si psal 14.4. 21:05). Odezní to postupně, nebo najednou? Já se v tom plácám (neskutečně, podle dřívějších zážitků) od pátku, jak jsem už psal a myšlenky, které mi samy lezou do hlavy, mě akorát víc a víc nahlodávají. Zahnat nejdou, pozitivní myšlení nefunguje a končí to snahou odehnat je pryč. Zítra u psychologa to bude asi zajímavý rozhovor.

Koupil jsem si po měsíci zase B-komplex, tentokrát forte, tak snad to bude mít alespoň nepatrný vliv.

Ivan
Napsal jsem \"navozujeme\" to je rozdíl. Nemluvím teď o hlavním zdroji problému, o kterém tu ty tak se zájmem píšeš. Já jsem přesvedčen, že panické ataky, různé obsese, a fyzické problémy si navozuju sám, protože jsem v psychické nepohodě, když jsem se několikrát do psychické pohody dostal, nic z toho jsem neměl, tak laskavě čti pořádně to co píšu než začneš psát o něčem jiném. Problémy, o kterých tu často mluvím jako o sekundárních, si způsobujeme samy jak se v tom patláme, těch se můžeme zbavit, to není problém. Zbavit se toho primárního je pro všechny oříšek.

Zefir
Myslím si, že každý člověk v životě zažil DP/DR, ať už z únavy nebo z nějakého stresu, prostě se někdy cítil divně. To co prožíváme my, je syndrom DP/DR, prostě to trvá nepřetržitě, proto těžko někdo normální pochopí co je to za utrpení.

Ani ja, ja som to proste prežil. Keď sa mi občas vrátia záblesky normálneho vnímania, tak mi vždy dôjde, že takto som vnímal v detstve. Tento život bude asi nejaký experiment. Prečo inak by bol taký skurvený.

Já bych tu solvinu momentálně sežral i s krabicí, kdyby to pomohlo... Ale tebe netreba hovoriť. 30 rokov tohto svinstva si neviem predstaviť...

Epizódy dpdr z únavy sú verejne známe. Zažival ich aj môj bývalý psychiater po maratónoch.
Buď máme vrodenejšie dispozície k dpdr, alebo sme zažili niečo, čo spustilo lavínu dpdr.

Naťuknuté dpdr má kdekto. Keď som svojej sestre rozprával o tom, čo je to dpdr, tak to úplne chápala. Povedala mi, že to máva aj ona, aj jej kolegyne v robote. Keď sa ale na to vyspia, préjde ich to. Ale nás nie. Máme to viac zažrané v sebe. Chcelo by to kvalitnú solvinu.