Jakubsp: píšeš : " Taky že největší počet lidí se vyléčilo pomocí prostředků, které zvyšují dopamin. " Jaké to jsou prostředky ? dík

Dobrý den,
jdu rovnou k věci,kouřil sem hodně marihuanu a jeden čas sem to dost přeháněl,ted sem s tim seknul,pac už mi ty stavy vůbec nic nenabízejí,jen sem vždy rozklepanej se záchvaty úzkosti,nejsem schopnej se bavit s lidmi,dříve sem byl energetický, komunikativní a ted jakobych si neměl už s lidmi co říct,jakobych už ani nedokázal myslet,jak popisují lidé těžkost hlavy,úplně jak kdybych nedokázal prožívat radost,uložilo se mi to do podvědomí a to je potom už podle mě problém,jediným způsobem jakým se dokážu opět najít je když se napíju alkoholu,snažim se ten stav zas přenest normal do střízlivého stavu,ale s kocovinou je to nemožný...je to zbabranej život...chtěl bych se zeptat co komu na to pomáhá ? jestli se někdo z toho dostal sám,nebo musíte brát prášky ? s psychologovi nechci a prášky brát taky ne,přeci to nějak musí jít normální cestou...Děkuji

den mi pride akoby trval minimalne 2-3 dni...a pamatam si veci len v zableskoch...a co sa stalo vcera akoby sa stalo pred rokmi...je to divne...

Jak to děláš že nevnímáš čas? a že se ti vleče? - myslím to vážně
Já vnímám čas jako by letěl hrozně rychle a je to aktuálně snad můj nejdepresivnější symptom.

Ja nevnimam moc cas...od rana do vecera akoby presiel tyzden...velmi pomaly to ide...

No já ju mám právě že taky permanentně každý den... Občas se mi stane, že ji nemám, většinou to bývá tak hodina a půl po probuzení, postupem dne se to zhoršuje. Nejhorší, ale co mám a to je vnímání času, připadá mi, že ten čas plyne strašně rychle, že ráno vstanu a už je večer, máte podobnou zkušenost? Mně ale přijde, že nejsem ještě takový blázen na to abych bral antipsychotika, a ty vedlejší účinky jsou nehorázné. je to dost možné, že mně DP/DR vyvolává ta úzkost, ale dřív jsem takovou úzkost neměl a dp sem měl pořád, ne tak silnou ale měl. Jediná pozitivní věc co mě ted napadla, že občas se mi stane, že když se podívám na své nohy, tak je to jak kdybych se díval do nějaké propasti. Sakra ted mi je fakt celkem dobře... Zajímavé je, že vnímání přítomnosti a uvědomění si sebe samého mám hodně špatné, ale stává se mi, že si vybavím události třeba 4 roky staré a je to jak kdybych tam byl. Když to tak řeknu, je to takové cestování časem, aspoň v mém případě.

Jakubsp- tak dufam ze ta favorit welbutrin nesklame...mne to zhorsilo dpdr a mam ju permanentne den co den...good luck

Jakub: Depersonalizaci antipsychotiky nevyléčíš, aspoň ne u většiny, spíš jde o to, jestli máš úzkosti tak depersonalizace může být vyvolaná z nich. U některých to tak je, u jiných ne. Je možné že je to vyvolané panickou poruchou a Derin (v zahraničí Seroquel) by ti mohl pomoci s tím i úzkostí. Nevýhoda antipsychotik je že u nich přibereš, budeš ze začátku unavený a nejhorší možný scénář je ten, že ti může zhoršit depersonalizaci. Strašit tě ale nechci. Každé antipsychotikum na tebe může působit různě. Osobně jsem vyzkoušel 3 a sedlo mi pouze jedno. Pokud to přece jen zkusíš, a ona se ti zhorší, tak by to mohlo poukazovat malý dopamin v mozku, takže teoreticky zvýšením dopaminu by se ti mohlo podařit ji vyléčit(moje teorie). Taky že největší počet lidí se vyléčilo pomocí prostředků, které zvyšují dopamin. Pokud přece jen máš odpor k antipsychotikum tak můžeš vyzkoušet lamictal (lamotrigin), ten mi mírně pomohl, nebo pár lidem se ji podařilo vyléčit Anafranilem (antidepresivum - klomipramin). Nebo můj příští favorit Wellbutrin (zvyšuje dopamin). Pokud ale netrpíš permanentní depersonalizací, tak bych do antipsychotik asi nešel, maximálně zkusil benzodiazepiny (Rivotril).

Taky prvni vetsi zmeny mam po 5 tride. To prisla unava a neco podobnyho dpdr , to sem mel z psychiky . Stejne jako ty , sem ty cykly pochopil az ted po x letech . Co drogy? Podle me psych. unava a trava u me zpusobilo to co mam ted, stav ve kterym mi nevadi nic ani jit 5km v desti pac mi ujel bus , jindy bych kvuli tomu rozkopal celej svet :-D

Dave: No asi tak od páté třídy ZŠ si uvědomuju, že jsem trochu jinej, co ty?... ale až kolem 20ti let jsem si pospojoval souvislosti a vypozoroval, jak to probíhá (jak to začíná, kdy to končí a co u toho prožívám). Přesně jak říkáš...už si kolikrát říkám, že je to zamnou, ale není. Třeba jeden den se cítim dobře a druhý den jsem zas tam..ale postupně je to mírnější a mírnější, až najednou příjde den, kdy to je, jako když přepneš vypínačem a je to pryč... A v tu chvílí přijde hrozná úleva a já jsem přeštastný...

Kokos ty to mas uplne stejne jak ja. Od kdy to tak mas? Promena do normalu je taky takova tahla , kdy uz si rikas ze to je ok ale ono to je uplne ok az za par dni?

Ahoj, celý život jsem se sám sebe ptal, jestli ty pocity, které prožívám, mají i ostatní, jestli v hlavě řeší taky tolik věci, jestli musí řešit sami sebe, jestli to je normální, nebo já si to jen moc beru. Nikdy nikomu jsem otom neřekl. Až teď mě napadlo hledat na internetu, jestli jsou lidé, kteří tohle prožívají, nevěděl jsem ani co přesně hledám a došel jsem až sem. Pochopil jsem, že každý to má asi trochu jinak. Chtěl jsem se zeptat, jestli depersonalizaci prožívaté v kuse, neustále, nebo se vám střídají období, kdy jste sami sebou a období divných pocitů. Já to prožívám jakoby ve vlnách, kdy mám období, kdy jsem naprosto vyrovnaný člověk, pozitivní, pohodový, šťastný, rozdávam radost kolem sebe. Jen občas nějáký zachvěv, ale nic podstatneho. Takhle to může trvat měsíc, ale třeba i půl roku. Pak ale z ničeho nic začne období, kdy prvně v sobě cítím podivnou nervozitu a postupně přestávám být sám sebou a svět se zdá být divné místo a já vím že začalo období, kdy se budu hledat. Postupem času jsem zjistil, že není třeba tolik nad tím přemýšlet a vím, že prostě musím čekat a ono to odezní. Většinou to trvá cca měsíc a je to jako vlna, kdy to postupně začína, přejde přes vrchol a zase postupně odeznívá. Během toho se nemůžu chovat, jak bych chtěl, nejsem to já sám sebou. Dívám se do zrcadla a říkám si:" To jako fakt? To co si myslím se odehrává v tomhle odrazu? To jsem já?" Samozdřejmě vím, že jsem to já, ale je to moc divný. jako bych vnímal jen svou duši.Potom se dívám na sve ruce, hybu prstama a udiveně na to koukám. Prvně se tomu směju, ale pak dostanu ze sebe něco jako strach a říkám si, že takhle přece nemůžu mezi lidi, do práce atd... Rozhodí se mi emoce a city klidem, dívám se na fotku milované osoby a jako bych jí neznal, jako bych nemohl najít vzpominky. Vím, že ještě par dní zpět jsem měl city, ale v tu chvíli jsem chladný a to mě trápí nejvíc. Nevím, jak se mám chovat...

Ahoj, chtěl bych se podělit s Vámi s mým příběhem a zároveň si nechat trochu poradit. Začalo to když sem skončil střední školu a šel o prázdninách na brigádu, měl jsem šílené žaludeční problémy, asi po třech měsících to přestalo a já nastoupil na vysokou školu. To byl rok 2013. Poté sem měl klid a v roce 2014 mě začaly problémy s bušením srdce a žaludeční problémy, asi za 2 měsíce to přešlo, byl sem několikrát na gastru, kardiologii a nic, pořád sem měl strach o zdraví. Nicméně to trvalo 2 měsíce a zase to ustálo, ale o prázdninách mi začaly jiné problémy a to, že jsem byl často zmatený, změnilo se mi vnímání času, problémy se spánkem, ke konci prázdnin šílená únava, a měl sem takový divný pocit, jak kdyby bylo vše ve snu, ale vůbec sem to neřešil, postupem se to zhoršovalo, únava, bolesti na hrudi a jelikož sem nastupoval na novou VŠ do Prahy(jsem z Moravy) tak proběhly různé akce a já jsem si jednou dal marihuanu a přestřelil jsem to. To sem si dal před Vánocemi. Od té doby sem měl šílené panické stavy, depersonalizaci, šílené věci, stál jsem na zastávce a čekal na autobus a připadal jsem si jako kdyby nic neexistovalo, já byl mrtvvý, nebyl ve svém těle, no šílené, teď už se to zlepšuje, pročítal jsem na netu různé choroby, nemoci, narazil jsem na depersonalizaci, panické poruchy a mnoho dalších.. Měl sem strach z infarktu atd... Tak sem se objednal k psycholožce a na psychiatrii. Vše jsem jim řekl, paní doktorka mě dala cipralex, psycholožka mi udělala různé testy. Panická porucha se mi zlepšila a dp přetrvává pořád. Paní psycholožka mi na základě inkoustového testu řekla, že bych mohl mít do budoucna nějakou psychickou nemoc, že depersonalizace nebývá tak často, navíc když sem si četl na internetu, tak u depersonalizace je psané, že lékaři ji často přisuzují k nějakému dalšímu psychickému onemocnění. Byl někdo na psychologickém testu s těma skvrnami, na internetu jsou spousty odpůrců těchto testů. Já jsem teda nepochopil co bych tam měl vidět? Včera jsem byl na kontrole na psychiatrii a doktorka se mě ptala jak se cítím, říkal jsem ji, že mám občas stavy zmatenosti, ale že si to uvědomuji a ona mi dala lék, který se jmenuje derin a nic blíž mi k tomu neřekla. Když sem si přečetl příbalový leták, tak jsem zjistil, že jsou to antipsychotika, které se používají při léčbě schizofrenie případně bipolární poruchy, atd.. Já jsem to vůbec nepochopil, léčí se DP antipsychotikama ? Nebo mám změnit psychiatra, co jsem četl, jaké jsou antipsychotika svinstvo, tak je mi z toho špatně, stačí, že už beru cipralex. Co si o tom myslíte ? Díky za odpověď.

Ahoj, díky všem za odpovědi. Koukám, že to mám tak nějak podobně jako vy. Především co se týče práce. Taky mám dny, kdy jsem schopná pracovat na víc jak 100% procent, ale pak mě občas zavalí vlna deper. a třeba i 3 dny nejsem schopná udělat vůbec nic a to i přesto, že se to snažím vysportovat, popř. tomu pomoct léky. Možná je to i tím, že ty stavy ve mě vyvolají beznaděj, bezmoc a často se přistihnu u toho, že to vzdávám a nechci s tím dál bojovat, protože vím, že se to pokaždé zase vrátí. Ale naštěstí jsem do teď vždycky našla v sobě nějaké zbytky energie, abych tu zrůdu alespoň na chvíli přemohla.

Ahoj Všichni. Kate:
ležet doma a nic nedelat pro mě znamená zhoršení stavu.
I když se třeba zrovna do práce netěším, nechce se mi vstávat atd...jsem ráda, že pracuji. DP je totiž silnější, když nemám nad čím přemýšlet. Nejlíp se cítím po ránu, ale pak se to zhoršuje vlivem různých aktivit a stresů v průběhu dne.
DP mě nijak značně neomezuje v práci, ani neomezovala při studiu. Neurol užívám už asi 4 roky, nepravidelně, pomáhá mi 1 tabletka síly 0,5mg ( ne denně !), párkrát do týden. Zatím mi nevznikla tolerance a stále zabírá a pomáhá! Benzodiazepiny jsou na úzkosti, a já si myslím, že mám DP z úzkosti, protože mi po užítí tablety DP mizí. Ale DP nemam tak silnou .

To Kate: Já mám dpdr 20 let a bylo to, jako když se učíš vše znova a pomalu, práce, vzdělávání, fungování ve stresu atd.
Dnes v podstatě jsem radši v těch nejhorších derealizacích v pohybu a v zápřahu, naučil jsem se to ovšem za velice dlouhou dobu, postupně. Pracuji ve vedoucí funkci velké společnosti, tak mám větší volnost v morálce. Když je toho na mě moc, seberu auto a vypadnu tady kousek do Železných hor, kde je moje rodná hlína a tam čumím na tu krásu a sere mě, že je mi tak, jak mi je. Malinko mi to pomůže přečkat tu blbost v hlavě. Někdy zase, pokud mám v práci frmol, mi to dokonce pomůže se na to nesoustředit, stresem přetlačím derealizaci, abych se na ní nezaměřoval, ale strach a to ostatní je stále se mnou. Ovšem jak všichni víme, tak každý má jinou povahu a tzn. i jinou formu a intenzitu DPDR. Ale musím zase říct, že mě tato hrůzná nemoc či syndrom dost naučila nebýt tím floutkem, co jsem dřív byl. Člověk totálně změní názor na život a začne si vážit maličkostí. Dnes je pro mě i těch pár minut, bez této promiňte ale posrané hnusné nemoci, či stavu, jako kdybych vyhrál sto mega. Tak nějak funguji já. Připojte třeba i další nějaký nástřel, příběh, vašeho fungování. Dík Kate za námět. Všem přeji krásné dny a splněná přání.

Ještě bych se chtěla zeptat na jednu věc, vím, že je to dep./der. je hodně subjektivní a individuální záležitost, přesto by mě zajímalo jak se vám s tím pracuje popř. studuje?

Ja chodim 1 tejdne a je to zatez pro penezenku. Dokazu ted mluvit o vsem ale jak pride odcizeni jen lezim a vubec nic necitim , po hodine vstanu slusne pozdravim a nazdar .Mate to taky tak?

Ano, to máš pravdu.. já jsem se k terapii ještě nedostala, teprve před pár dny jsem se objednala k terapeutce, bohužel jsem se dosud nenaučila ty stavy zvládat jinak, ale věřím, že díky terapii najdu cestu a způsob jak s tím bojovat. Do té doby budu ráda, když alespoň díky lékům budu schopna fungovat.

Kate: tim ze to beres si nadobro upiras sanci zvladat to bez leku a stim se treba ja nikdy nedokazal smirit, to sem na tom zle ale po roce terapie me nic moc zatezovi neprijde , ackoliv dpdr stejne prijde tak i tak.