Uji | 7. listopadu 2013, 15:39:38
Prosím o radu, doktor(psych.) mi napsal místo užívání neurolu Buspiron, říkal mi,že ho můžu užívat jak neurol, prostě v nutných případech, ne pravidelně,ale na přibalovém letáku je napsaný, že tento lék se užívá denně,pravidelně a účinek nastuuje po několika týdnech..tak co si mám o tom myslet?
wer | 7. listopadu 2013, 08:49:02
Ahoj, nešli byste někdo semnou do toho Percortenu ?? Koukala jsem na různé stránky a koupit by se dal přes internet.
V Německu / Rakousku ho mají asi nejlevnější. Bojim se tedy těch injekcí. Kdyby je prodávali v tabletách, tak je to lepší.
Dejte vědět, díky w.
V Německu / Rakousku ho mají asi nejlevnější. Bojim se tedy těch injekcí. Kdyby je prodávali v tabletách, tak je to lepší.
Dejte vědět, díky w.
anonymní | 2. listopadu 2013, 11:13:09
hele já to mám doslova uplně stejně jako ty:-D ...taky si říkám jako že jsem nějakej shluk buněk,že to teda rozhodně přijemnej pocit není, pak mě třeba i napadlo proč vlastně existuje existence:-D.Ale já se za blázna nepovažuju,ani ty nejsi blázen, spíš naopak,jsme uvnitř více rozvinutí, to, že přemýšlíme o své existenci je podle mě správná cesta každého člověka - uvědomit si to, že úkolem člověka není jen chodit do práce a vydělat peníze a starat se o děti,ale člověk jako takovej má hlubší úkol tady na zemi, uvědomovat si kromě těla i svou duši.Jednou najdeme odpovědi na všechny tyto otázky jako kde jsme se vzali a myslím, že ta odpověď bude to, že si to hluboce uvědomíme a přijmeme to.Ono to nejde rozřešit to v sobě ze dne na den,to chce čas, i roky.Ty i já jdeme správnou cestou.Ikdyž bych osobně třeba radši přemýšlela o tom, kam dneska půjdu,co si koupím, co dělají sousedi vedle atd atd...jenže beru to tak,že nic se neděje náhodou a to co se děje právě nám pak ve finále přinese velkej užitek, velkej postup v něčem,to si myslím já.Taky se to děje proto,že ten člověk na to má, aby to všechno zvládl.Mě je 24let a těmito otázkami jsme se začla zabývat celkem nedávno, tobě je 16 a přišlo to na tebe o dost dřív, ty jsi třeba ještě více vnitřně vyvinutá, ale tak je to správně.
anonymni | 31. října 2013, 23:36:16
uji: jojo, jako treba pomysleni na to ze sem nejakej shluk bunek mi fakt nedela dobre:D jako nahlizet na sebe jako na neco co se na zemi vyvinulo podobne jako treba to ze tady vyrostly stromy, nebo jak to popsat? :D to je proste uplne desivy pomysleni, clovek je zvyklej chapat se jako neco NAD, neco speciálního, megalomansky:D .. a proste kdyz me prepadnou takovy uvahy, jakoze vlastne tyhle otazky sou tady nezodpovezeny a ze nevime co bude pak.. tak sem z toho docela uzkostliva :D .. ale jak rikas, jde o to brat to s nadhledem a pracovat s tim co mame, a nepidit se po odpovedich na tyhle otazky, mit radost z malickosti, ja jako 16ti leta klidne snad jeste i mit radost klidne i z vicemene povrchnosti, nebrat to tak vazne a zit zivot tak jak to jde, a na nejakou dp/dr nebo proste blby myslenky se neupinat a vyhanet je.. hledat v zivote to pekny.. ikdyz se nam to touhle nadilku v podobe tehle stavu pekne stezuje.. musim rict ze treba ted jsem o tom i docela dlouho nepremyslela, jenom obcas me to tak prepadne.. me se to furt strida, ty ruzny "temata" tadyto uzkostliveni, sama uz se sobe dopredu smeju s tim co si na sebe vymyslim priste, jakou kravovinou si zas ucpu hlavu :D
Uji | 16. října 2013, 17:33:18
anonymní: mám uplně stejné myšlenky jako ty, ale stejně si myslím, že je to deprese,že jsme uvízli v konstrukci myšlenek,která nám nedělejí dobře. mám i světlé chvilky.kdy mi tyto otázky jsou jakoby uplně jedno a nejlepší je,když člověka něco rozesměje, to pak mám jakoby ve všem jasno, říkám si,že jsem ráda, že tady sem,že to může být vlastně všechno příjemný, záleží jak to pojmeš.
anonymni | 15. října 2013, 23:18:21
uji: asi vim kam tim miris, ja treba posledni dobou porad uvazuju nad duvodem nasi existence.. a to ze vlastne nic nevime.. co co bude.. k cemu je lidska existence, jestli to bude mit nejakou dohru po smrti, apod.. proste to kde sme se tady vubec vzali... svym zpusobem verim v boha, respektive v NECO, v nejakou spravedlnost po zivote, ale vzdycky kdyz me napadne ze treba pak nic nebude, nebo to ze neni jisty, to ze nas posleze ceka neco lepsiho, tak citim dp i dr dva v jednom, jako bych nevedela co si se sebou pocit a nemela zadnej poradnej opernej bod a na co se spolehnout.. slozity
mona | 13. října 2013, 19:38:16
Uji: mám také depersonalizaci bez derealizace
Michal | 10. října 2013, 21:37:00
Denisa : můj email je snowflake789@centrum.cz
mona | 10. října 2013, 19:52:07
jo, ale v ČR se to nedá sehnat
mona | 10. října 2013, 19:51:02
Zdravím všechny, dneska jsem si přečetla nějaký blog o lidech, kteří trpí depersonalizací a byl jim podávaný lék percorten a úplně se vyléčili, ale když jsme se dívala na internet tak jsou to hormony, které se dávají zvířatům, ale opravdu těmto lidem pomohli.Neslyšeli už jste o tom někdo?
Denisa | 10. října 2013, 15:20:53
Michal: Nechceš mi na sebe napsat mail, žebysme to probrali víc?
Michal | 9. října 2013, 13:06:04
Denisa : i mě se DPDR projevovala ve chvílích klidu po prožitém stresu, třeba dny poté co jsem složil zkoušku jsem si moc neužil, přišla vždycky jakási prázdnota a DP
Michal | 9. října 2013, 13:00:29
Že žijeme a kdo jsme tady všichni chápeme ;) trochu problémem je to cítit a prožívat
Uji | 8. října 2013, 08:08:06
Michal: Zajímalo by mě, seš smířenej se svou existencí, chápeš vnitřně,to že žiješ a kdo seš?
Denisa | 7. října 2013, 22:12:47
Uji: Mně se projevuje DP a DR zpětně, když prožiju nějaký stres. Pak přijde úzkost a s tím DP a DR. Nebo se mi to hodně stává, když mám kocovinu a jsem nevyspaná.
Michal | 7. října 2013, 21:34:25
Uji: podle mě u většiny z nás je primární úzkost ať už si to připouštíme nebo ne. Někdo (třeba já) může mít pocit, že žádné velké úzkosti nemá, ale to může být tím, že svůj způsob života/svou životní filozofii si jaksi upravil tak, že se mu vyhýbají konfrontace a následné úzkosti.
Jana | 4. října 2013, 19:25:23
nebyla jsem tu nějaký ten rok a koukám,že žádné změny,stále dohadování mezi pár lidma,ach jo,že vás to baví
..tož Zefíre jak,na to kafčo pokecat nezajdem?..


Uji | 4. října 2013, 18:14:33
dotaz-může existovat depersonalizace bez derealizace?další dotaz:Jak poznám, že mi úzkost navodí depersonalizaci nebo naopak, že mi depersonalizace navodí úzkost??Mám v tom bordel, nevím co mi je a tím pádem nevím co začít primárně řešit...zkuste trošku prosím poradit,dík
Motuzik | 2. října 2013, 08:52:58
Dik za odpoveď, som presvedčený o tom, že u mňa to je úzkosť. Vplyv rodiny mama úzkostlyvá až extrémne, otec vybušný.
Tiež som mal stále od mala obavy z niečoho ani som nevedel z čoho. Potom rajsky plyn a bolo to.
Vyskušam kombináciu s lamotriginom ak ju presvedčím.
Vďaka
Tiež som mal stále od mala obavy z niečoho ani som nevedel z čoho. Potom rajsky plyn a bolo to.
Vyskušam kombináciu s lamotriginom ak ju presvedčím.
Vďaka
wilhelmos | 1. října 2013, 21:43:33
Deniso - záleží na tom co si pod pojmem paranormální jev představuješ. Podle mého názoru jde o chybnou interpretaci subjektivního vjemu vůči objektivní skutečnosti - jednodušejc řečeno - všechno, co se nedá vysvětlit je pěkná haluz a pokud tzrpíš duševní poruchou, je velká pravděpodobnost, že budeš vidět trošku zkresleně:-) http://cs.wikipedia.org/wiki/Humeova_bÅitva