díky za důvěru Motuzik,
především ti musím říct, že v žádném případě nemohu suplovat lékaře, protože k tomu nemám odpovídající vzdělání. nicméně - podělit se o své zkušenosti a poznatky mohu. SNRI je antidepresivum, které kromě serotoninu zpětně vychytává Noradrealin, bral jsem tento lék (venlafaxin) a účinky byly o něco lepší, než SSRI. Problémem SSRI je především u mužské populace. Jak jsem se dočetl na některých amerických lékařských saitech, SSRI u mužské populace nepříznivě ovlivňuje hladinu prolaktinu, což u mužu způsobuje snížení sexuální aktivity a oddálení libida. Proto se nasazuje SNRI. SSRI je navíc dost - dnes už primitivní AD a je vhodnější spíš pro ženský. Lamotrigine se nasazuje hlavně u maniodeprese v kombinaci s bupropionem (NDRI) ( noradrealin dopamin) - serotonin je tady v tomto případě zcela mimo hru, i když je nepřímo ovlivněn také. je možný, že doktoři střílej od boku, jak se dá a zkoušej tuhle medikaci i v řípadě DP/DR, ale mám takový tušení, že DPDR je prachobyčejná úzkost provázená destrukcí stresové osy vlivem distresu:-) Za léta komunikace s lékaři jsem také vysledoval, že léčba zavisí od druhu poruchy, kterou vše začlo. Někdo je z podstaty bipolární, někdo depresivní, někdo jen úzkostný, někdo zas obscedantní a někdo je třeba jen prachobyčejný KRETÉN - záleží kus od kusu:-)) každopádně tohle zjistí jen fundovaný lékař na základě naší výpovědi, kterou není dobré zkreslovat. Mám také jeden důležitý poznatek vyzkoušený na sobě. léčba psychofarmaky je dlouhodobá záležitost a správný účinek léku se může objevit až za rok nebo dva. Stejně takovou dobu se kolikrát vyvíjí naše choroba, takže stejnou až dvojnásobně delší dobu je zapotřebí léčba. Tohle je fakt, za kterým si stojím - je to na delší dobu a dost záleží na množství danného léku. Zatím cau Vilém

Už som prešiel strašne dlhú cestu skúšania a asi najviac my zapasovali SNRI (cymbalta). Raz je dobre potom horšie.
S doktorkou už sme na takej úrovni, že mi napíše čo poviem. Tak sme prešli k stabilizátorom. Chcel som lamotrigine, ale ona nemá s ním skúsenosti a tak mi doporučovala lithium. A tak znie moja otázka prečo sa používa pri DR lamotrigine a ako sa postupuje pri nastavovaní? Na akej dávke si Ty? A aký máš postoj k pitiu alkoholu, mám na mysli 2 pivká 3x do tyždňa.
Možeš mi písať aj na mail ondriskar@seznam.cz
Ďakujem

Myslíte, že lidi s DP/DR jsou citlivější na paranormální jevy?

ptej se klidně Motuzik

Uji : panická ataka=trauma a že symptomy DPDR přetrvávají často i po odeznění traumatizující události si můžeš přečíst kdekoli, kde se píše o DPDR a i spousta lidí tady to tak má. Léčba šokem=expozice ti může pomoci od úzkosti, pokud jde o dpdr bych si nebyl jistý (musíš zvážit jak to máš a zda máš co ztratit).

http://www.youtube.com/watch?v=-jwpZ6ukKgk - J.Dušek - zdroj mírného poučení a mírné zábavy
trochu mimo téma;)

Zefir: To je škoda, chtěla jsem se toho výzkumu účastnit. Třeba by konečně někdo zjistil, jak se toho zbavit.

uji: Ano, já myslím, že to je určitě možné. Řekla bych, že takto to mám já. Chronickou DP/DR. Radu na to bohužel nemám, jen se překonávat.

Může se stát když člověk prožije panickou ataku,při které se mu projeví symptomy DP/DR, aby tyto symptomy dp/dr přešly do chronické podoby i v době,kdy panická ataka není přítomna?Rád bych zkusil léčbu šokem,kdy se budu vystavovat situacím při kterých mám úzkosti,ale obávám se, že to ve mně zanechá trvalé následky v podobě tady te sračky.Nevím zda do toho jít nebo se takového hrdinství zdržet.Můžete někdo dát radu?

Razskovi jsem před delší dobou psal. Odpověděl mi, že výzkum je momentálně zastaven, protože nejsou peníze :-(

Čaute, dávno som nič nepísal,ale chodím sem skoro každý deň. Rád by som niečo prekonzultoval s wilhelmosom.
Tak sa ozvi. Dík

Už jste někdo byl na tom výzkumu DP a DR doktora Raszky v psychiatrickém centru Praha? Přemýšlím o tom, že to zkusím...

Rozhodla jsem se jít na alternativní medicínu. Třeba se tam najde nějaká příčina.

nestastna - no jooo, ja si tiež robievam zoznam vecí, ktoré chcem stihnúť: dosť mi to pomáha. Síce to nikdy nesplním na 100 percent, ale stále lepšie ako nič.

nojo, kazdej to ma nastaveny jinak:) ale trava tady toto proste \"otvira\", pro me a myslim ze nejsem jedina - to bylo neco jako klic k dp/dr, kolikrat si rikam ze kdyby mi nekdo nekdy tak dva roky zpatky rekl co se mi bude honit hlavou, tak bych si zatukala na celo a prohlasila se za blazna :D
...jen bych se rada zasadila o to aby se vedelo o tom ze trava neni jen pratelska bylinka prinasejici dobrou naladu, ale muze i pekne zmrvit zivot, to si davam za ukol do budoucnosti ..musim rict ze se mi dokonce poradilo narazit v okoli na nekoho s podobnou zkusenosti, a ten dotycny vlastne jeste predtim, nez se mu to stalo vedel, ze neco takoveho potkalo me. par lidi uz sem varovala ohledne toho ze trava muze spustit totalni neopodstatnenou paniku a pod,..ne teda konkretne dp/dr, to je neco o cem se asi neda uplne volne mluvit..:D ale proste ze trava muze navodit absurdni paniku. a kdyz mi ta osoba rekla, ze si na to vzpomela, a ze se uklidnila, rekla si ze ja sem o tom prece mluvila a ze to nic neni, ze to prejde a je to neco psychickyho... svym zpusobem se mozna \"zachranila\" diky me informaci o te hrozbe jakyhosi navalu uzkosti.. tak sem mela neksutecne super pocit, ze sem nekkomu pomohla tomu predejit, protoze uz mel povedomi o tom ze trava neco takovyho muze zacit a nebyl z toho tak v soku a ... kdyz to na me prislo tehdy tak sem se silene bala co se mi to deje, a nikdo mi na to tehdy nedokazal odpovedet..a to je podle me vsechno.. protoze ja sem se ke svym nejhorsim myslenkam propracovala prilisnym premyslenim, ke kterymu me vedlo jenom to ze sem na to byla totoalne sama a potrebovala sem najit nejaky odpovedi...

Já jsem trávu nikdy neměla a i přesto mám takové psychické problémy, které se se mnou táhnou už od 13ti let.

nevim jak vam, kazdy je jiny, ale me pomaha planovat.. treba i na den dopredu:) kazdy den si predem sepisu nebo promyslim co dalsi den musim stihnout a co chci - to zahrnuje veci do kterych se mi nechce ale taky veci kteryma si den zprijemnim, a ruzne to prokladam, napr. udelam ukol do matiky a hned na to delam neco prijemnejsiho.. a musim rict ze kdyz se soustredim na nejakej plan, tak se min soustredim na svoje pocity a myslenky.. a kdyz vsechno stiham, dokonce z toho mam i dobrej pocit:D..a sem zase trosku sama sebou/se sebou:) mimochdoem.. napadlo me.. nevim jestli to tak nekdo ma taky, ale za otazku to stoji..:D jako mala, jsem se vzdycky kdyz jsem se vratila treba od babicky, doma citila hrozne cize... ale ne jako kvuli rodinne nebo tak, ale spis tak vizualne.. a mozna bych to prirovnala k nekterym pocitum derealizace, akorat tehdy sem to nebrala jako nic ceho bych se bala, proste to tak bylo..a po chvilce sem si zvykla...jiank ta trava - ja to rikam porad, a cim dal tim vic lidi mi dava za pravdu, je to proste svinstvo...a melo by se to vedet.

jinak.. taky je vam treba neprijemny byt venku, na velkych otevrenych prostorach? :D tam ja se citim uplne nesva, a takova roztekana... uz se pristihuju ze vzdycky kdyz jdu trba s kamaradama na zastavku tak du hrozne rychle:DD jen abych byla zase v uzavrenym prostoru a abych s emohla trosku uvolnit.. muj vrchol bylo letosni cestovani po krkonosskem narodnim parku, myslela sem ze zesilim:D vsude NADHERNA krajina, .. ale nedokazu si to uzit no:/ to je vec co me mrzi, nemuzu se jenom tak pokochat krajinou, ne... vsechno cestovani.. achjo, tohoto fakt lituju..

Zdravím všechny, občas si pročítávám tohle forum a tak jsem se rozhodla taky něco přispět. Před nějakou dobou jsem prožila bad trip (z trávy) a od té doby se semnou táhne DP/DR a panické záchvaty. Začínají se na to nabalovat další jak psychické, tak fyzické problémy a říkám si, co může přijít horšího, než tohle, ještě v mých 18ti letech. Rozhodně věřím, že to tak nebude napořád. je to jako na houpačce a ta se přeci vždycky dohoupe, říkám si. Docházela jsem týdně na terapii, doporučili mi zajít k psychiatrovi pro prášky. Nikdy jsem neměla zkušenost s antidepresivy, když je nejhůřu dám si neurol. Ptám se, má to z dlouhodobého hlediska cenu? Na netu čtu samé rozporuplné názory. Díky

Ahoj všichni, chodila jsem na tento blog asi před čtyřmi lety, kdy se mi k DP/DR přidaly i panické strachy a pak už jsem vůbec nevěděla co se sebou. Byl to můj maturitní ročník. Nedokázala jsem si představit, jak zvládnu maturitu. Nechtěla jsem dál pokračovat na vysokou školu. Nedokázala jsem si představit, jak a jestli někdy vůbec budu dělat řidičák. Nechtěla jsem vůbec vycházet z domu. Ty pocity ,,strachu, že budu mít strach\" byly příšerné. Pokračovalo to tak, že mě mamka doprovázela nějaký čas i do školy (! v mých 18ti letech). Nejvíce jsem se bála samoty, když na mě přišly pocity DP/DR a panických strachů. Přece jenom, když jste s někým, tak je to snesitelnější. Asi po třech měsících jsem si řekla, že něco se svým životem musím ihned udělat. Že maminka mě nebude doprovázet celý život tam, kam půjdu. Nejdůležitější krok byl přemoct všechen strach. Jakmile jsem zvládla jít např. sama do obchodu, ikdyž s DP/DR, tak mě to posílilo. Nakonec jsem maturitu úspěšně zvládla na první pokus, řidičák jsem před třemi lety také udělala. Na vysokou školu jsem začala chodit hned po střední škole. V červnu jsem odpromovala a jdu pokračovat magisterským studiem. Dokonce jsem jela i na program erasmus na 5 měsíců sama v zahraničí. Měla jsem strach, jak to všechno dopadne, ale zvládla jsem to. Sice jsem se DP/DR a panických strachů ještě úplně nezbavila, ale už se cítím mnohem líp. Hlavně proto, že mě těší, že se dokážu překonat. A to mi dává nejvíce sílu. Když se cítím hrozně, tak si vzpomenu, co všechno se mi povedlo. Nejhorší pro mě je, když mě DP/DR přepadne při řízení autem. Stalo se mi to asi před dvěma dny, když jsem jela po dálnici. Ale asi do pěti minut jsem se uklidnila. I tak se ale bojím, abych nezpůsobila havárku. Jinak nejhorší období je pro mě podzim. Období plískanic a zatažené oblohy mi stav zhoršuje. A ještě při kocovině a nevyspání se umí DP/DR dost hnusně projevit.
Všem, co se potýkáte stejně jako já s DP/DR, úzkostmi a panickými strachy přeji, abyste je přemohli a začali si také užívat života
Díky za přečtení.
Denisa

Nějaké lehčí \"výzkumy\" nebo vědeckou práci související s DP provádějí občas v PCP Praha (dr. Raszka..) Jinak tam probíhá KBT skupinová terapie.Seznámit se s  KBT bych doporučil každému, minimálně to může pomoci zvládat stresy, těch máme my s DP celkom dosti. KBT se zabývá skoro každá z knih dr. Praška. Mimochodem nebyl tu někdo u dr. Praška v Olomouci ? Zajímalo by mě jak to funguje tam.