no jestli si papal rivotril zefire,tak jses tezko mohl uzdravit. anxiolytika a antiepileptika se berou jen docasne v kombinaci s vhodnym antidepresivem,nez zabere. Mira a kombinace leku je urcujici klinickym pozorovanim ve vztahu lekar pacient. Zrejme byla vase interakce nedostatecna

ja som sa nedala na žiadnu agitáciu proti psychofarmakám, ja sa len snažím načrtnúť moju skúsenosť s nimi.

nestastna: žrát psychofarmaka je tak akorát na hovno. Vilhelmos (aktuální chytrák a ironik a největší machr tady) to tady radí všem a neuvědomuje si podobně jako kdysi místní idiot ze Slovenska Ivan Vrzala (stará garda bude pamatovat), že každý je jiný. Já žral psychofarmaka tři roky a chodil k terapeutce a pomohlo mi to? Ne, ani trochu. Naopak. Zničilo mi to dvacetileté manželství a přivedlo mě to tam, kde jsem teď (bydlím rok sám a snažím se najít někoho, s kým bych si porozuměl).

Co jsem skončil na vlastní žádost s terapií a lékama, bylo to sice zpočátku hodně těžké, ale postupně se to zklidňovalo a momentálně sice mám depersonalizaci pořád 24/7, ale vím, co od ní můžu čekat a kdy je silnější, nebo slabší a prostě žiju a vím, že mi nepomůže nikdo, jen já sám.

A jak říká pravdivě kolovratok, léky ti nepomůžou, akorát tě totálně utlumí, budeš jak zombík, sex bude stát za hovno a lidi na tebe budou koukat jako na většího exota než normálně. Já sežral tuny rivotrilu a namlouval jsem si, že když mi je zle a zobnu si, pomůže mi to. Hovno! Akorát jsem šel v ještě větších sračkách spát a modlil se, ať se nezblázním.

Já si několik let naivně myslel, že to přejde čtením tohohle fóra (a anglického dpselfhelp.com). Že tady prostě jednou ráno někdo napíše něco, co zkusil a pomohlo mu to a lup... kouzlo a budu zdravý. Teď už sem nechodím, protože jsem sám pochopil, že to nemá smysl. Lidi tu píšou furt ty stejné kokotiny, občas sem přijde někdo nový, týpci jako vilhelmos ho trošku poplaší, nebo mu vysvětlí, jak to dělá špatně a je to tak nějak všechno k hovnu.

Tak asi tak.

Pokud bys chtěla podiskutovat, najdeš mě na dusicka.duse@gmail.com

tedka jsem se trosku potloukala na youtube, a napadlo me si tam proste jenom tak zadat \"depersonalization/derealization\" ..no a nestacila jsem se divit kolik videi mi naskocilo.. sice teda vsechno anglicky, ale da se tomu rozumet, a musim rict ze aspon me nakoplo, kolik lidi se o tom nebalo takhle otevrene a neanonymne mluvit, vetsinou to teda samozjreme byly jeste videa postovana lidmi, kteri uz se z toho vysekali.. coz motivuje jeste vice.. myslim ze to pomuze obzvlast lidem co jsou v tom novi.. :)) ...

Ahoj, tak novinky... hromady léků vyzkoušený, Teď beru snad troje, z jedněch jsem neklidná, po druhých spím a třetí jsou návykový. Moc bezva výběr:-) Snažím se na to koukat optimisticky. Ale teď už jsem druhej den jako v akvárku, vůbec si nemůžu vybavit věci ze včerejška nebo z dnešního rána. Začínám si ale myslet že v tom bude snad něco jinýho než dp/dr...

kolovratok si sa pustila do agitacie proti psychofarmakam? Mas lepsi recept pre ludi co vyslovene trpia a ich problem stale narasta viac a viac oddalovanim navstevy odbornika alebo odmietanim liecby? Iste sa da, s trpezlivym a dobre zaplatenym odbornikom, mna taka srandovna psychoterapia stala mozno 200eur mesacne ale to som sa neodvazil popritom odmietat psychofarmaka

nestastna:mam to uplně stejně jako ty,žádný vychytávky a rady neznám,bohužel.Vím jen, že pomáhá fyzická činnost, mně třeba úklid.A dál neurol, je to zázračnej prášek, kterej ale dost pomáhá. Když se cítím neklidná,vezmu si ho a za 15minut je mi fakt dobře.Nesmí se to ale moc používat, vytváří se závislost.Já ho měla u sebe dlouho, ale nikdy jsem ho nezkusila, až jeden jsem si řekla, že to vyzkouším,třeba to semnou něco udělá a litovala jsem, že jsem ho nevzala dřív.

ato,ze antideptesiva vyvolavaji zavislost je zcela novy objev a myslim,ze byste damy prinejmensim zasluhovaly Nobelovu cenu.Jmenovat antidepresiva typu SSRI je dost zuzeny pohled,take existuji SNRI,NDRI,SNDRI,atd,tricyklicka,MAO,Atd. K zavislosti spise vedou Anxyolityka a antipsychotika,ale to je trochu jina liga.Tak doufam,ze Vase nepodlozene nazory budou brat zdejsi uzivatele s notnou davkou kritickeho mysleni

jojo presne tak, bojim se sama sebe.. protoze uz si proste neverim, ja se na sebe nemuzu spolehnout.. nesnasim proste ty chvile kdyz jsem sama.. kdyz jsem napr. na pc, tak se zabavim, porad tu mam nejaky podnety, koukam na neco, a proste se do toho \"zazeru\" a jde to.. ale je fakt takovy to kdyz si clovek zbyde sam, se svejma myslenkama.. mate to nekdo podobne? pripadne mate na to nejaky triky/metody? jak se zamestnat v takovych situacich?

nestastna: je super, že se snažíš mluvit s lidmi a že ti to pomáhá, to dělej pořád, spoustu z nás tady jsme neradi sami,ale i neradi ve společnosti a to je docela nahovno. Ty seš ráda ve společnosti a tím vedeš vpodstatě normální život. Jak jsi psala, že nevíš co se sebou dělat - to jsou moje typické pocity, nemám je ráda,ale vím,že aby člověk žil normálně,musí být rád jak ve společnosit, tak sám se sebou. Nemáš náhodou trochu pocity, že se sama sebe bojíš??

leky naprosto zavrhuju:) ... neverim zadne chemii a nicemu, kdyz mi podelala zivot i blba bylinka:D ... s antidepresivama ma zkusenost sestra a nebylo to nic peknyho, taky se ji udelalo jeste hur... o to nestojim, stejne to nevyresi depersonalizaci, ale deprese... a deprese zase tak obrovsky nemam (zatim) za coz sem fakt stastna.. ja to dokazu odbourat s lidma - soustredim se na konverzaci..vzdycky jsem rada povidala apod., toho se zubynehty drzim.. snazim s eporad s nekym nejak komunikovat.. problem nastava kdyz jsem sama.. kdyz jedu treba salinou.. jsem naprosto prazdna, tak nak nemam o cem premyslet, proste porad resim jenom ty derealizačni/depersonalizacni otazky... nesnasim samotu.. obvzlast takovy to cekani na zastavce, nebo proste jenom jit pesky domu... to sou chvile kdyz jsem proste jen se sebou samou a nevim co se sebou delat... dirve jsem to milovala, takovy to jak jsem terba byla s nekym venku a bylo to fajn, ale potom sme se rozloucili a ja se spokojene uvolnila ze se to povedlo, jela jsem domu busem a premitala o zivote, o lidech, co se jak povedlo/nepovedlo, co budu delat az se vratim domu... takovy ty normalni problemy pubertalni 15lete holky:) ale tedka .. hruza..

wilhelmos: ja jeste porad verim ze ma psychika nebude pomatena vecne, mozna jsem naivni, ale tu myslenku si silne vsugerovavam a nehodlam s tim prestat, tak mi laskave prestan zadupavat muj tezko posbirany \"optimismus\"

nestastna: wilhelmos ti tvrdi, ze mas ist za psychiatrickou a brat psychofarmaka. Ja teda nemam nic proti tomu ze on to roky papká, ale poviem ti jedno. Lieky ti nepomozu, iba ta totalne utlmia. Najskor ti daju jest nejake antidepresiva (asi typu SSRI), to su take lieky, ze ti z nich bude velice zle, rozdrbu ti mozog a ak ich budes brat pridlho, tak sa ich nezbavis, lebo su navykove (ano viem, vola sa to syndrom z vysadenia a nie zavislost, aby to krajsie znelo, ale ten kto zazil tento stav vie o com hovorim). Ja som ich brala len 7 mesiacov a vysadzat som ich musela velmi velmi pomaly a aj napriek tomu mi bolo strasne zle cele 3 mesiace (to boli chvile kedy som si priala aby som sa dostala znovu do stavu pred zacatim liecby). Najdivnejsie na antidepresivach je fakt, ze ked ich beries a je ti aj zle, tak si stale nahovaras ze tvoj stav sa zlepsuje. A hovno - na mna nemali ziaden pozitivny ucinok, iba kopu vedlajsich neprijemnych stavov (napr. aj depersonalizaciu a silne panicke ataky). Plus mi navyse rozdrbali imunitu, zacala som casto mat anginy a prechladnutia (kazdy mesiac), a pred tym som mala maximalne raz do roka nadchu. Najdolezitejsi dovod preco ti lieky neodporucam je to, ze si velmi mlada a tvoj mozog je vo vyvoji. Chces si do neho drbat tazku chemiu, ktora urcite ovplyvni jeho vyvoj? Nuz je to na tvojom rozhodnuti, ak sa rozhodnes pre lieky, tak si aspon pekne nastuduj co papkas, citaj si pribalovy letacik, pytaj sa doktorky na vsetko v com nemas jasno (ono doktori neradi pacientom vysvetluju veci) atd atd. a hlaven vzdy sa snaz najst skutocnu pricinu svojho problemu, pretoze lieky su len takou barlickou na prezitie, problem vobec neriesia a ten moze aj fyzicky aj psychicky.

Wilhelmos: zrovna tebe jsem se neptala

akupunkturu zkus xyz,vem jehlici a zabodni si ji doprostred cela,voni te ty blbiny zarucene prejdou.. .

co te nezabije,to te prizabije. Jeste jsem nevidel cloveka,kteteho by pomatena psychika nejak posilila...

akupunkturu jste někdo zkoušel?

Dusty: jojo trava je proste svinstvo, nesnasim to... ale je to divny to jak to na nas prislo:D tim myslim pokud se to tobe projevilo az po ranu... a ja zase zacala takhle panikarit apod. az po 3 mesicich.. uz sem si oddychla, ze se to nikdy nestane a ze to byla jednorazova zkusenost.. tehdy pri tom stavu sem se silene bala ze uz mi to zustane.. a kdybych vedela ze jo... no... hroznyhroznyhrozny... :/
co se tyce tech snu tak sem na tom podobne, taky na me chodi ta myslenka ze uz ted nic nema cenu, nadruhou stranu prave do takove apatie nesmime padat.. ikdyz treba ja si tak nak uvedomuju, ze s timhletim asi nikdy nebudu schopna zalozit rodinu, a podobne.. nemohla bych nest odpovednost za dite, kdyz sama nezvaldam ani sebe.. ale nadruhou stranu, na to mam jeste spoustu let.. treba se z toho do te doby nejak vykopem:) verim v to ze kdyz se sebou clovek pracuje... tak musi bejt nejaky vysledky, a taky se docela utesuju tim ze co te nezabije, to te posili.. verim v to ze se mi to deje z nejakyho duvodu.. a kdyz to premuzu, tak treba budu silnejsi nez driv...

nestastna - Začalo mi to, když jsem poprvé vyzkoušela trávu, takže asi tak no..večer v pohodě..ráno jsem se probudila a bylo to tu a už nikdy neodešlo...to, že s tím můžu žít si jenom namlouvám, já jenom přežívám. Všechny moje sny, co jsem chtěla dělat, co jsem plánovala, všechno je to v hajzlu a už mi to nic nevrátí..věřím, nebo spíš doufám, že jsi na tom líp než já.

pravidelny spanek,vyhybani se stresu,nepit,nehulit a trenovat logiku,zrat psychofarmaka. Jinak budete v hajzlu

dusty - a jak se ti to odstartovalo? :( je to silne naprd no.. ale tak musime se snazit zit dal, co nejplnohodnotneji to jde:)

koovratok - jojo, prave uz nehulim ani nepiju, i cigarety jsem nechala byt, ikdyz jsem predtim dva roky kourila a byla jsem na to docela hodne fixovana.. driv to uklidnovalo, ted by me to naopak zneklidnovalo:) .. nedam si ani blby frisco, nic proste..ani driv jsem to nemela moc rada, radeji sem na sebou mela kontrolu.. na to mam opravdu svoji hlavu, vim ze radeji budu s lidma strizlive povidat, nez abych se teda jakoze do party opila, a pak tam vyschizovana drepela nekde v rohu... vsak i tehdy potom co jsem vlastne prvne dostala tu ataku po te marihuanne jsem toho OKAMZITE nechala.. nemela sem to nikdy nijak moc zapotrebi, nikdy jsem to nevyhledavala, bohuzel to mam vsude okolo sebe, lidi co si na tom ujizdi:) ale ikdyz jsem s tim prestala, tak se mi to tri mesice na to proste projevilo... tedka se jakz takz drzim, takova ta ataka te paniky atd. na me prisla behem toho roku odhadem tak 10x maximalne... ale nonstop to mam v hlave, proste takovy ty uvahy.. kdyz jsem s lidma tak to vytesnim, ale jakmile jsem sama tak se do toho norim no...ale porad myslim ze uz jsem na tom (obvzlast treba okolo vanoc, vlastne podzim/zima) byla hur.. a nejak ta nachazim zpusob jak s tim zit.. ale porad citim jako bych byla na okraji utesu a kazdou chvilku se mohla zritit:) proste citim jak ta moje psychika visi na vlasku a strasne se bojim .. ze to proste neudrzim vecne, na te hraně, respektive za ní. u psycholozky jsem byla, ale v obave ze me nekam zavrou jsem ji toho vlastne nedokazala moc rict:D .. celkove si myslim ze ty pocity jsou hodne nepopsatelny, tezko se to formuluje.. vysvetlete cloveku kterej to nikdy nezazil jaky to je, no, ze...