Zdeno si tady dokazuje jak je chytrej vit??Tve informativni romany jsou uplne k hovnu radsi napis jak se toho zbavit!

Samozrejme, ze ti ti autori nic nevravia, pretoze nie su v hlavnom prude. Ci chces, ci nie, vedomie a jeho podstata je zahada. Materializmus ho nedokaze vysvetlit a dnes uz je brzdou. Bohm, Pribram, Grof uplne inak interpretuju to, comu sa hovori realita. Materialisticky myslienkovy ramec sa dnes stal ideologiou, ten kto uvazuje mimo tohto ramca, je bohuzial zavrhovany, a to casto bez odbornej diskusie. Dnes stale narastaju nove poznatky, ktore do materialistickej paradigmy nezapadaju. A ako to hovori Thomas Kuhn, dovera v staru paradigmu sa zacne oslabovat, vznikne napatie a paradigma sa zruti. Vsetko zjednodusujes, vzdy sa chytis jednej vety a na tom zakladas svoju \"kritiku\". Snazis sa o ironicky vysmech a zosmiesnovanie a seba stylizujes do role akéhosi suveréna a majitela toho praveho poznania. A myslim, ze by si mohol davat este o cosi viac smajlikov, posilnis si autoritu. Ja to sem nepisem len tak pre srandu králikov, aby som si vymyslal nejake ezotericke pateorie a zakryval skutocnost pojmovymi hrackami, a toboz uz nie, aby som ta o niecom presviedcal. Vsak mas vlastnu hlavu, ale uvazovanim \"nic mi nerikaj, podle myho sou to blbci\" sam seba degradujes. Dnes kazdy tvrdi, ako vsetko vie a ako je mu vsetko jasne. Je vsak mnoho veci, ktore hovoria proti materialistickej doktrine. Ja som otvoreny clovek, som ochotny opustit nejake stanovisko, ak sa ukaze ako nepravdive. Pribram uplne inak vysvetluje fungovanie mozgu, ja som si to nevymyslel. Vsak si precitaj knihu, posud sam. Fakt, že vyoperovanim ziadnej casti mozgovej kory sa pamať nestraca, ho viedla hypotéze „holografického mozgu“. Ten experiment je popisany nizsie, robil ho Lashley na krysách. Ako si clovek moze utvorit nejaky nazor, ked sa uzamkne v jednotvarnom myslienkovom uvazovani. Ja sledujem aj neurovedy, vobec nezavrhujem to, co robia, zaujima ma neurofyziologia, citam napr. Koukolíka. No vidim aj nedostatky, a to hlavne v tom, ze dnes veda spravila z cloveka mechanizmus, je bez ducha a bez duse, a hlavne bez slobodnej vole. Studoval som psychologiu, ktora samozrejme respektuje biologicku urcenost cloveka, no vzdy to bude len jeden rozmer. Uvediem len nejake citacie, aby si sa aspon pokusil naladit na ine uvazovanie:

V rámci transpersonální psychologie se prosazuje tzv. holografické paradigma. Hologram je systém optických informací, který vzniká, když dva laserové paprsky dopadnou na film ze dvou různých úhlů. Pokud hologram rozložíme na části, pak každá z nich obsahuje celý obraz. Fyzik David Bohm je autorem koncepce holografického obrazu světa. Podle Bohma nejsou rozličné aspekty existence nezávislými stavebními bloky, ale mají smysluplný vztah k celku a slouží svými specifickými funkcemi ke konečnému účelu. Obraz vesmíru se tak podobá obrazu živého organismu. Neurofyziolog a psycholog Karl Pribram aplikoval holografické paradigma na činnost mozku a psychické jevy. Z tohoto hlediska je mozek hologram, který registruje holografické univerzum a podílí se na něm. V roce 1999 vyšla česky Pribramova kniha „Mozek a mysl\", s podtitulem „Holonomní pohled na svět\".

Pribram skončil u holografického modelu při hloubání nad otázkou, jak a kde je v mozku uložena paměť a vzpomínky. Po desetiletí trvajících výzkumech konstatoval, že paměť není omezena na určitou oblast, ale je rozptýlena po celém mozku.
V roce 1920 provedl mozkový specialista Karl Lashley zásadní experimenty, z nichž vyplynulo, že nezávisle na tom, která část mozku krysy byla odstraněna, krysa nezapomněla, jak vykonat množství úkolů, které se naučila před operací. Vysvětlit toto podivné ukládání paměti v mozku nebyl tehdy nikdo schopen vysvětlit. To umožnuje pouze princip \"celku ukrytého v každé své části\". Teprve v roce 1960 se Pribram seznámil s holografickým modelem a uvědomil si, že objevil vysvětlení, které vědci tak usilovně hledali. Pribram se domnívá, že vzpomínky nejsou zakódovány v neuronech, nebo malých seskupeních neuronů, nýbrž ve vzorcích nervových impulsů, které protínají mozek skrz na skrz stejně, jako světlo laseru interferuje celou plochu filmu, na němž je uložen holografický obraz. Stručně řečeno Pribram věří, že mozek je sám o sobě hologramem.

Také Stanislav Grof cítí, že holografické paradigma nabízí model, který vysvětluje mnoho záhadných fenoménů zažitých lidmi během změněných stavů vědomí. V roce 1950, když vedl výzkum LSD jako psychoterapeut, se Grof setkal s pacientkou, která se nečekaně dostala do stavu, kdy se ztotožnila s druhem prehistorického plazu. V průběhu vize nejen že začala přesně líčit veškeré pocity, jako by byla opravdu plazem, ale dokonce podrobně popsala i jednotlivé části samčí anatomie. Mimo jiné uvedla, že hlava samce byla pokryta barevnými skvrnami. Grofa překvapilo, že ačkoli žena neměla do té doby žádné odpovídající biologické znalosti, z pozdějšího rozhovoru se zoologem vyplynulo, že u některých druhů plazů má barva v oblasti na hlavě vskutku důležitou roli jakožto iniciátora sexuálních podnětů. Případ této ženy nebyl zdaleka ojedinělý. Během své praxe se Grof setkal postupně s pacienty, kteří se indentifikovali prakticky s každým druhem na evolučním stromě. Ba co víc, Grof si ověřil, že jejich zkušenosti často vystihují s neuvěřitelnou přesností zoologické detaily daného druhu.

Víš co,Zdeno, to jsou fakt divný plky. Paměť, aby nebyla uložena v mozku? A kde by jako byla? To jako visí jen tak ve vzduchu a vůbec - ty autory který tady interpretuješ mi fakt nic neříkaj, podle mýho jsou to fakt blbci a nebo jejich myšlenky interpretuješ nesprávně. Karl Pribram vyoperoval všechny části mozku, přičemž pacient neztratil paměť:-))))))) tak to je slušná hovadina...:-)))) Ty jseš bludnej balvan, viď. Nic si z toho nedělej, tvá obcese, která spočívá v sestavování nelogických výroků je vlastně docela zábavný literární počin...docela se bavim:-)

Nieco z psychoanalyzy pre narocnejsich:
http://psychoanalyza.com/az-na-dren/

V zatvorke som uviedol, ze ten text cerpam od Plhakovej. Ked sa riesi problematika vedomia a vztahu tela a duse, svoje maju co povedat aj idealisticke (mentalisticke) teorie, tie maju velmi blizko k transpersonalnej psychologii Stanislava Grofa. \"Podľa idealizmu nie je mozog nositeľom vedomia, ale len prostriedkom, ktorým sa inak nehmotné vedomie prejavuje na hmotnej úrovni. Ak sa poškodí mozog, môže to viesť k poruche prejavov vedomia prostredníctvom mozgu, ale vedomie samo tým nie je poškodené, lebo je od mozgu existenčne nezávislé a spadá do ontologicky odlišnej kategórie.\" Kedze Grof dostal od skeptikov bludny balvan, pocitam, ze ti to bude stacit na to, ze je to pavedec a pausalne jeho skumanie zamietnes. Niet sa co cudovat, nezapada do sucasnej vedeckej paradigmy. No keby si bol citatelom jeho knih a trosku otvoril mysel, videl by si, kolko je tam prikladov a pribehov, kedy vedomie vobec nemusi byt viazane na hmotny substrat. Ukazem ti napr. uvahu, ktoru pouziva clovek, co ma ucil filozofiu, zaobera sa dost filozofiou mysle: \"Mozog by sme mohli prirovnať k rozhlasovému alebo televíznemu prijímaču. Keď nám rádio spadne na zem (poškodenie mozgu), pokazí sa v ňom nejaká súčiastka a rádio bude chrčať (poškodenie mysle). Myšlienky nemusia byť produktom mozgu resp. mozgom, rovnako ako koncert, ktorý počúvame v rádiu, nie je produktom rádia, môžu byť len transformovaním signálov, ktoré majú svoj pôvod mimo mozgu tak, ako majú rozhlasové vlny pôvod mimo rádia v nejakom vysielači. Mozog by mohol byť prijímačom alebo transformátorom signálov, ktoré majú svoj pôvod v nevedomí. Moj ucitel hovori: \"Mysleli sme si, že keď odmietneme dualizmus a prikloníme sa na stranu materialistického monizmu, podarí sa nám vedomie uspokojivo vysvetliť, ale starý dualizmus tela a mysle, ktorý sme vyhodili oknom, sa nám vrátil dverami.\" Napr. Karl Pribram, neurochirurg, psycholog, velky myslitel, dokazal, ze pamat vobec nie je ulozena v zavitoch mozgu. Vyoperovanim lubovolnej casti mozgu sa pamat nestraca. Ono ta schopnost zamerneho jednania a planovania, filozofi hovoria o intencionalite, ktora ma byt nezavisla na CNS, sa vymyka presvedceniu o pricinnej urcenosti vacsiny javov. A vedomie ma mnoho charakteristik, ktore velmi tazko zaclenujeme do vedeckeho ponatia sveta. Nie nadarmo sa hovori o zazraku vedomia.

Predstav si chirurga, ktory operuje mozog a zrazu vyhlasi: \"Ziadnu myslienku som tam nenasiel\". Obrovskym problemom je, ked sa zacne priestor vedomia a jeho mentalnych fenomenov redukovat na chemicko-fyzikalne deje. Na tom dnes stavia psychiatria. Dnes sa velmi vela hovori o objektivnej/materialnej realite, no psychicka realita je stale velkou a neprebadanou zahadou. Mohol by som este hovorit napr. o Moodyho vyskume, ale kedze aj ten dostal balvan, automaticky ho zavrhujes. Inak myslim, ze podobnym prikladom toho, ze vedomie sa moze takpovediac stiahnut/vzdialit, je aj depersonalizacia. Clovek sa emocionalne nestotoznuje so svojim telom, zda sa mu cudzie, akoby sa jeho vedomie tela stratilo, len rozum mu akosi hovori - \"si to stale ty\". Pre niekoho je to prejav patologie mozgu, pre niekoho nedokonaly ochranny mechanizmus. Casto sa docitas pri symptomoch DP - \"akoby som len pasivne sledoval, co robi moje telo\".

Plhakova pekne hovori: \"Existence vědomí je jedním z nejobtížnějších vědeckých problémů. Nic neznáme tak důvěrně jako vědomou zkušenost, ale nic není obtížnější vysvětlit. Filosof John Searle se domnívá, že existuje určitý kulturní odpor k chápání vědomé mysli jako biologického či fyzikálního fenoménu, který sahá daleko do minulosti k filosofickým a náboženským systémům, jež předpokládají existenci nezávislé duchovní substance. Podle Searla o sobě máme jistou představu jako o lidských bytostech, kterou lze jen stěží skloubit s globálním vědeckým pojetím fyzikálního světa. Věda
nám předkládá pojetí univerza coby množiny fyzikálních systémů ve vzájemné interakci. V tomto materiálním světě však jednáme svobodně, vědomě a racionálně.\"

zdeno,neexistuji mentalni jevy,ktere by nezprostredkovavala CNS.To chces proboha tvrdit ze myslenka existuje mimo nase telo? To je trochu blbost,nezda se ti.Zkus se naucit logicky premyslet:-D

zdeno,neexistuji mentalni jevy,ktere by nezprostredkovavala CNS.To chces proboha tvrdit ze myslenka existuje mimo nase telo? To je trochu blbost,nezda se ti.Zkus se naucit logicky premyslet:-D

zdeno, skvely post

Vladimír Smékal, cesky psycholog, hovori o troch kategoriach ludi - hladacoch pravdy, majiteloch pravdy a lovcoch kariery. Hladaci pravdy sa vyznacuju tym, ze stale premyslaju, co z obrovskej ponuky informacii odvrhnut a za cim sa dat. Tito ludia casto posobia dojmom neistoty a tapania, ale sympaticke na nich je, ze su otvoreni zmene nazoru, ked sa objavia poznatky, ktore lepsie vystihuju to, za cim idu. Mozu casto posobit obtazujuco, ked sa stale pytaju - \"ale ja chcem vediet, ako to je, chcem vediet, co tam je dolezite\". Majitelia/drzitelia pravdy su velmi neprijemni prave tym, ze s nimi sa neda debatovat - \"ja viem, ako to je, o to sa so mnou nebav\", dnes su daleko pocetnejsi. Svoje casto obmedzene znalosti povazuju za jediny spravny vyklad skutocnosti a za smernicu svojej zivotnej cesty. Ich reakcia casto spociva len v zvolani \"to je klamstvo, to je nezmysel, to je blbost\". Anglicania ich oznacuju ako \"closed-minded\", Cesi ich mozu volat \"zabednencami\". Lovci kariery svoje znalosti beru ako prilezitost k osobnemu vzostupu a podla toho si vyberaju to, co hlasaju, \"hodi se jim to do kramu\". Nejde im o skutocnu pravdu.

Vyberte si sami, ci nekriticky preberiete materialisticke vyklady depersonalizacie ako poruchy chemizmov v mozgu. Je velmi jednoduche prilnut k tejto predstave. Ved ja za nic nemozem, to sa len nieco pokazilo v tele/mozgu. Je to porucha, ja som poruchový, ja som len biologicky stroj, ktory sa da opravit. Uvedomte si, ze podla neurovied clovek vlastne nema slobodnu volu. Ak sa na veci divame aj inak ako materialistickou optikou a zacneme sa divat dovnutra, do nasej duse, uvidime, ze existuju dusevne javy/mentalne fenomeny, ktore su nezavisle na cinnosti centralnej nervovej sustavy. To je uz spominana slobodna vola a schopnost zamerneho jednania. Podla tohto pohladu mozno ludske spravanie a prezivanie dobre objasnit prirodzenym jazykom, teda s pomocou vyrazou ako tuzba, nadej, ziarlivost ci ctiziadost, zatial co neurofyziologicke vysvetlenie subjektivnych skusenosti je pomerne obtiazne. U niektorych mentalnych pohnutok, akymi su smad, hlad alebo ospalost, je sice ich vazba na telesne procesy zrejma, ale vysvetlit z neurofyziologickeho hladiska, preco clovek tuzi po poznani, po slobode alebo napr. po modnom obleceni, je velmi tazke. Neurofyziologicka terminologia je sice vysoko odborna, ale v kazdodennej psychologickej praxi ju tazko pouzit. Cloveka, ktory prave odhalil neveru svojho partnera, nezaujima, co sa deje v jeho amygdale, hipokampe ci kore frontalnych lalokov. Chce hovorit o svojom trapeni prirodzenym jazykom s inou ludskou bytostou, ktora mu dava najavo svoje pochopenie. (to mam z Plhakova - Ucebnice psychologie). My sice mozeme najst neurobiologicky korelat depersonalizacie, napriklad, ze je inzularna kora, ktora je zrejme zodpovedna za subjektivne citenie, v mozgu podaktivovana. Znamena to, ze je to biologicka porucha? Nie je to len biologicky odraz urcitych zivotnych okolnosti, toho, ako clovek zije? To si naozaj myslite, ze mozeme s mozgom manipulovat podobne ako so zlomeninou nohy? Ze teraz tuto oblast podanim tabletky jednoducho opravime? Keby to bolo take jednoduche, nemali by sme tu epidemiu depresivnosti. Uvazovat v paradigme choroba/liek v pripade psychickych tazkosti je typicke konzumisticko-materialisticko-redukcionisticke zjednodusovanie zlozitosti cloveka. Myslienky materializmu su samozrejme pre konzumne zmyslajuceho jedinca pritazlive, preto absolutne chapem, ked Wilhelmos napise, ze je to len \"obycajna neurobiologicka porucha\". Wilhelmos ma vo vsetkom jasno, ma svoju pravdu. Zrejme pre neho neexistuje nic okrem hmoty, clovek nema dusu, ma mozog a zakladom identity cloveka je hmotne telo. Materialista vzdy hovori, \"ja som telo\". Nezaujima ho, ze tzv. \"mind-body problem\" (vztah tela a duse) nie je doteraz uspokojivo vysvetleny a ze problem ludskeho vedomia (v zmysle sebauvedomovania) je jednym z najzahadnejsich javov vo vede. Mimochodom aj psychoterapia moze pomoct prestavbe niektorych struktur v mozgu. To nehovorim ja, ale psychiater Radkin Honzák. Sam cituje knihu Normana Doidgeho \"Váš mozek se může změnit\" (...mozek je schopen nejenom plastické sebeproměny, ale i regenerace a především dokáže změnit svou vlastní strukturu a funkci působením myšlenkové aktivity). Ale toto vobec nie je priestor, aby som tu niekoho krmil zlozitostami. Sami rozhodnite, ku ktorej skupine hore uvedenych ludi chcete patrit. Ci chcete o svojich tazkostiach uvazovat hlbsie a zasadzovat ich do suvislosti zivota alebo konzumisticky hladat zazracnu pilulku. Mne moja dlhorocna skusenost hovori nieco ine. Pochopil som, ze moja depersonalizacia je len logickym vyustenim toho ako som zil. Uvedomil som si, ze problem existoval uz davno, davno pred stiahnutim sa z reality. Kazdy musi hladat sam za seba, kazdeho depersonalizacia je ina a verte mi, nestalo sa vam to len tak, z nicoho nic. Aj ked sa to niekomu otvori nahle po marihuane, uz predtym nieco v nom driemalo. Clovek na to moze byt disponovany od prirody, objavi sa nejaka udalost a bum...

Neprenechavajte zodpovednost za vase zdravie len v rukach lekarov. Ste to v prvom rade vy, kto musi vysvetlovat, co sa vo vas odohrava. Vnutorna subjektivna skusenost depersonalizovaneho jedinca je omnoho zlozitejsia nez vseobecne a zjednodusujuce delenie na depersonalizaciu a derealizaciu. Americka terapeutka Harlene Andersonova vytvorila tzv. spolupracujuci pristup, kde kladie doraz na vyuzivanie klientovych vlastnych znalosti o jeho zivote. Podla nej je klient najlepsim expertom na svoj vlastny zivot i na riesenie obtiaznych situacii. Terapeut je naproti tomu odbornik na rozvijanie dialogu a hladanie priestoru, v ktorom klient tieto riesenia nachadza.

Klucovym prvkom k vylieceniu, ktory vyzaduje mnoho usilia a odhodlania, je prevzatie zodpovednosti za vlastne ochorenie. Ak sledujete nejaky dokumentarny film o dusevnych chorobach, casto sa uz v uvode dopocujete, ze za to dani ludia nemozu. Kedze to samozrejme hovori nejaka autorita a majitel pravdy, clovek tomu uveri a stotozni sa s tym. A to bez toho, ze by si tu pravdu overil na sebe a svojom zivote. Hladacom pravdy sa bohuzial clovek stava, nie rodí. Tato \"pravda\" sa potom siri dalej ako epidemia a ma nicive dosledky na proces uzdravovania. V psychologii existuju teorie, preco su niektori ludia odolni voci chorobam. Za najvyznamnejsiu charakteristiku sa povazuje nezdolnost (hardiness). Vyznacuje sa vnutornym miestom kontroly (internal locus of control). Znamena to, ze clovek preziva pocit osobnej kontroly nad zivotom. Je presvedceny, ze vsetko, co sa mu stava, je urcovane jeho vlastnym usilim a schopnostami. Pocit kontroly poskytuje nezdolnym ludom namiesto bezmocnosti v stresujucej situacii prezivat schopnost vyrovnat sa s nou. Materialna medicina vsak vychovava ludi s vonkajsim miestom kontroly (external locus of control). Ten bude hovorit, ako mi to spravili druhi, bude sa odvolavat na rychlu dobu, rodinnu vychovu a hladat vinnikov, svoje zdravie s radostou zveri do ruk lekarovi - \"ved ten mi napravi chemiu v mozgu, za ktoru ja nemozem\". Viktor Frankl, psycholog, zakladatel logoterapie (liecba objavenim zmyslu zivota) hovori: \"V uceni o tom, ze clovek je vysledok socialnych, psychickych a biologickych okolnosti, dedicnosti a prostredia sa skryva velke nebezpecie, ze je figurkou a obetou vonkajsich vplyvov alebo vnutornych pomerov, lebo to popiera, ze je slobodny\". Dnesna medicina nachadza priciny mimo cloveka sameho, mimo sferu jeho slobodneho rozhodovania (dedicnost, prostredie, nahoda). Emil Páles, sofiológ, sa mudro pyta: \"Vyberte si, chcete, aby vam bola do ruk zverena \"moc\" nad vasim telom a niest zodpovednost za svoj stav? Ak mate moralnu volu k dobru, tak sa rozhodnete pre tuto moznost. Alebo si zelate, aby vas zdravotny stav zavisel od nahodnej genetickej loterie, vplyvov prostredia a radsej nesuvisel s vasou psychikou? Ak nechcete menit svoje zle zvyky, date prednost tejto moznosti\".

PS - hovorim hlavne o chronickej forme depersonalizacie, ktora si zasluhuje miesto samostatnej diagnozy. (o pripadoch depersonalizacie po urazoch, nadoroch mozgu alebo pri epilepsii nemusim hovorit)

Na zaver mi neda uviest este jednu citaciu: Mnohých zaskočilo, keď zakladateľ kritického racionalizmu, Karl Popper, na ktorého sa s obľubou odvolávali práve tzv. skeptici, pretože je vzorom kritického myslenia v 20. storočí, musel na sklonku života uznať existenciu duše. Nielenže hovoriť o duši nie je nevedecké, ale naopak: ak máme byť vedecky dôslední, predpokladať existenciu duše je nevyhnutné. Výskum mozgu, na ktorom Popper pracoval spolu s Johnom Ecclesom, nositeľom Nobelovej ceny za neurofyziológiu, viedol k záveru, že „vysvetlenie javu človek sa neobíde bez uznania nehmotného centra, »duše«. Z komplexných vzorcov činnosti mozgu, ktoré nemožno vysvetliť lokálnymi vlastnosťami hmoty, vyplynulo, že musia byť synchronizované z nejakého spoločného, nehmotného centra. Sir John Eccles, na jednej konferencii v Prahe to vyjadril slovami: \"Páni, musíme si uvedomiť, že materializmus skončil!\".

http://s23.postimg.org/v5hhnk7ff/popper_eccles_the_self_and_its_brain.jpg

Zdeno, vítej v klubu... 7. rok letos v kuse... 24/7

jedinej kdo zvas vsech ma pravdu je wilhelmos a je to presne tak jak rika!dejte na jeho rady a nehledejte v tom zadnou slozitost rozhejbejte v tele biopolarni energii kterou mame zablokovanou cvicenim peti tybetanu pro to ty strasidelny stavy spatnej tok energie v tele disciplina vas s toho vyseka!verte!

Velmi dolezite je rozlisovat, ci sa depersonalizacne zazitky objavuju len v epizodach alebo tym clovek trpi stale, chronicky. Taky clovek nerozumie niecomu takemu ako \"na prd je, ze sa to vracia\". U chronickej DP ta ulava/\"je to pryc\", znamena, ze clovek je schopny sa zaujat inou cinnostou a smerovat pozornost inde. Ja som napr. po tych rokoch nikdy nezazil, ze by sa mi chvilkovo vratila identita/pocit JA alebo som sa chvilkovo dokazal spoznat v zrkadle.

berusko,akceptuje se to velmi tezce to sama vis,pokud mozno porad se s psichiatrem na davkach leku co ti zabiraji,ja kdyz me to rafne to mam tak silny ze si myslim ze to uz nikdy neprejde a take to mam z obrovskeho stresu kdyz jim projdu,vzdy se denne kontroluji jestli uz to je jak ma byt je to hruza,ale pak najednou je to pryc jak sen...ted jsem po projiti asi 3mesice tim svinstvem a jsem zas stastna ze funguju,takze urcite to odezni ale musis vydrzet ver mam s tim velke zkusenosti,na prd je ze se to vraci a nevis kdy...leky se musi brat dlouho mohla bych psat dlouho o tom stavu to mi ver ,hlavne to chce dobreho lekare a ja ho bohu diky mam

Beruska, v prvom rade akceptuj svoj stav ako chronicku chorobu a to ze stres ti to bude iba zhorsovat, ked si najdes cas 3krat tyzdenne na fitko, tak neverim, ze si nenajdes par hodin na relax. A premyslaj co ti robi dobre a co ta stresuje.. ked to nevies definovat, tak skus vyskocit z beznej rutinny..potom to citit zretelnejsie.

Ahojky, rozhodla jsem se, ze vam tady taky napisu, je mi 25 let a tyto pocity derealizace se u me objevily pred rokem a pul po koureni marihuany, predtim jsem kourila hodne casto, ale najednou se mi po tom udelalo moc zle, myslela jsem, ze se mi spali mozek, pak kdyz se mi udelalo lepe, tak jsem nemohla usnout, mela jsem tlak na hrudi, tlucelo mi srdce a tak jsem sla rano na pohotovost, jsem zdravotni sestra a mela jsem strach, ze to je embolie ci neco jineho. Na pohotovosti mi rei, ze jsem v poradku, ale jak jsem tak sedela a rozhlizela jsem se kolem sebe, mela jsem pocity nerealna a rikala jsem si, ze se mnou neni neco v poradku... Za par dni me znama lekarka poslala k psychiatricce a ta mi diagnostikovala panickou poruchu, ze pry ze stresu... Vzdycky jsem byla clovek, co si moc vsechno bral, byla jsem na vsechno precitlivela, hodne jsem se sledovala... Dostala jsem hned leky ze skupiny SSRI, brala jsem je pul roku, bylo mi dobre asi za mesic, prestala jsem chodit na terapie a myslela jsem, ze to bylo urcite z te marihuany, tudiz jsem s tim uplne sekla a bylo mi skvele... Jenze ted se mi to po pul roce vratilo zas, nevim co to rozjelo, myslim, ze stresujici myslenky... Takze zase beru ty stejne leky, udelalo se mi po mesici zase lip, ale posledni tyden i pri lecich zase pocituju, ze se oddeluju od okoli a od sveho tela... Je pravda, ze uzivam co nejmensi davku Esoprexu, jen 5 mg rano, takze to neni snad ani terapeuticka davka.. Ale zase furt uvazuju nad tim, proc se mi to rozjelo, je fakt, ze jsem byla posledni dva tydny hodne pod tlakem, kazde rano jsem dobihala autobus, v praci jsem pracovala ve spechu, neusporadane, v autobuse jsem rano i odpoledne spala, tak moc jsem byla unavena, 3x tydne chodim do posilky, zadny relax... Podle me je problem u me v tom, ze kdyz delam vsechno ve spechu a nevnimam svet kolem sebe, tak ten mozek pak nejak vypne, a taky ze tim padem pak nevnimam ani sebe, co mi telo rika, napriklad tou unavou mi davalo najevo, ze je unavene, a ja mu porad nakladala vic a vic... Vim, ze se z toho da dostat, jen me nervuje, ze jsem uz chtela ted zase vysazovat leky a pocity nerealna se vraci a ja nevim, co delat... Jestli je vysadit a resit to sama s terapeutkou... V srpnu se vdavam a chci byt v pohode, tak asi ty leky mam radeji brat? Protoze co kdyz se z toho sama nedostanu, tak co pak budu delat? Asi vim, kde je tedy pricina tech mych stavu, ale horsi je zjistit, jak z toho ven? Chci to akceptovat, ale jak poznam, ze to akceptuju a nepoddavam se tomu? Nemam se temi pocity uzirat, ale snazit se vnimat vse kolem sebe , i presto, ze mi neni dobre, to je ta akceptace? Vim, ze mi v meziobdobi bylo dobre, ale uz nevim, jakym chovanim jsem se z toho dostala... Prosim mohl by to nekdo blize popsat, jaky je postup u toho akceptovani? Diky moc :)

will, kritickeho myslenia mas nadmieru:))) dusa alebo psyche nieje to iste ako ego, preto aj vznika v ludoch prastary konflikt medzi tym co citia a co si myslia. Mozes mat svoje telesne ok a ego ako motivator patologickeho spravania ta zacne poskodzovat ale taktiez to funguje aj naopak.
Ja som schopny sa svojou kokotnostou.. odkladanim si veci na poslednu chvilu a neriesenim priorit..dostavat do takeho tlaku a stresu, ze mi potom ztoho zadrbava, ako to zmenim? Stale sa ospravedlnujem, ze to vychadza z mojej povahy..

Myslím chlapci Zdeno - Naivko, že vaše touha za každou cenu intelektualizovat obyčejnou neurobiologickou poruchu mozku, je důsledkem vaší neurózy jako kompenzus vypořádání ze sebou sama. Vidíte věci příliž složitě. Jestliže je duše sekundární nadstavbou a výsledkem funkce těla, pak je třeba nejprve spravit to tělesné - správná kognice je pak výsledkem funkce mozku. Nadřazovat duši nad hmotu je čirá hloupost.

http://books.google.sk/books?id=YYA04km5NfQC&printsec=frontcover&hl=sk&source=gbs_ge_summary_r&cad=0#v=onepage&q&f=false

NEZIROGLU, DONNELY - Overcoming Depersonalization Disorder (kognitivne-behavioralny pristup k DP)
http://imgur.com/a/ShChO#0 / full verzia (anglicky)

A ak mozem dodat, psychiatria vobec nie je taka objektivna ako sa javi. Ved si len zoberte, ze neexistuje ziaden objektivny test, ktory by zachytaval aktualne rozpolozenie chemie v mozgu daneho pacienta. Alebo vam niekto niekedy nieco podobne spravil? Povedal vam, ako su na tom vase neurotransmitery? Chemicka nerovnovaha je len hypoteza. Napriklad ja beriem antidepresivum, ktore facilituje spatne vychytavanie serotoninu na synapsii (to znamena, ze serotoninu je tam este menej). Sami psychiatri sa cuduju, preco pomaha inhibicia aj facilitacia. Treba si uvedomit, ze psychiater pouziva hlavne metodu rozhovoru. Chodim na prednasky zo psychiatrie, kde nam prednasa kapacita slovenskej psychiatrie, pan Nábělek. Vsetko to tam zavana hnusnym biologickym determinizmom.

Mimochodom, nedavno umrel Thomas Szasz, psychiater, neskor jeden zo zakladatelov antipsychiatrickeho hnutia. Sice vystupoval aj v ramci zdruzenia Scientologov, no uplne sa distancoval od ich presvedceni ci viery. Len u nich bol totizto schopny ziskat financnu podporu. Szasza casto spomina aj doktor Hnízdil, cituje ho aj znama slovenska psychologicka Viera Bačová vo svojej knihe. Dokonca doktor Raszka (ktory skuma depersonalizaciu v ČR) nelipne len biologickom rozmere, sam prednasa v ramci filozofie Principov zivota - http://www.principyzivota.cz/tekajen/mudr-michal-raszka-phd. Citat od neho: \"Mým cílem je podívat se jakožto psychiatr na psychiatrii a současnou psychoterapii jinýma očima. Zahrnout do toho duši, diskutovat o možnostech a omezeních použití léků, brát vážně vědecké poznatky, ale při tom používat svojí zkušenost a intuici.\"

A inak chysta sa novy diagnosticky manual (USA). Diagnosticke kriteria depersonalizacnej poruchy budu komplexnejsie, bude sa skor presadzovat ako samostatne, svojbytne \"ochorenie\" (nielen ako priznak, ale primarny fenomen) a bude skor chapana ako disociacna porucha. Pre anglictinarov, tu to zhrnul David S. Kozin, odbornik z Department of Psychiatry, Mount Sinai School of Medicine - http://regainreality.com/articles/a_revised_understanding_of_depersonalization_and_derealization.html