tak mám troje prášky, cítila jsem se čím dál hůř, teď je mi všecko jedno ale nemůžu se zbavit pocitu že mirtazapin není nejlepší volba. Máte s ním někdo zkušenosti?

wilhelmos přestaň.Sám víš že pocit dp je velice výrazný. Když jsem se s ním poprvé setkala já, naprosto přesně si to dokážu představit, vím kdy přesně to bylo, kde přesně to bylo, jaké ten den bylo počasí a kam jsem šla. A je to už víc jak 10 let. Tohle člověk nikdy nezapomene, v mozku je to uložné.Kolovratok určitě ví, že to bylo už v tak ranném období. Někteří lidé si pamatují spoustu věcí z útlého dětství, já si vybavuju tvář své sousedky,když se na mě dívala a já byla v kočárku.

Kolovráek není žena, je to android. Ti mají paměť a schopnost identifikovat a pojmenovávat své vědomí již od třetího roku života!! Gratulujeme. Naivko správně naznačuje, že stres může depersonalizaci způsobit, pokud vůči němu nejsme geneticky odolní

to je asi dosť individuálne...ale jednou z mozností to je, u mna určite nie. heh

kazdy tu pise o rodine o sebe o detstve a nikto nic nenapise o svojej praci, sa stavim ze vacsine z vas zadrbava z toho ze mate nenaplnene ambicie alebo ste pod dlhodobym tlakom

od troch rokov do desiatich som ju mávala bežne, potom od 10-18 som ju nemala, a teraz ju mávam úplne bežne opäť (čo je posledných 5 rokov), aj ked musím si zaklopať - posledný polrok bol kľudnejší. Vravím, nemám chronickú depersonalizáciu, u mna ide o prejav depresie...a kedže sa zlepšila depresia, tak aj prejavy DPDR sa zmiernili. Keď sa mi DP zopakovala prvý krát už v dospelosti, moja prvá reakcia bola - \"tak presne takto som sa cítila, keď som bola malá.\" A to nebolo po tráve. Tú som skúšala až neskôr.

kolovratok,depersonalizaci si nemela od svych trech let. Nemuzes si to pamatovat. Proc si svou uzkost nazyvala ontologickou? kazdopadne zhruba 9o%lidi s depersonalizaci si stezuje na poziti thc. Cert vi,proc je marihuana spoustec,me na tyhle stavy pomohl Bupropion.

Ne ne ne...ja som úplne zdravá, vždy som bola, nikdy žiadne problémy, celé detstvo som športovala atd.,nikdy som na žiadnych testoch nebola, nebolo to potrebné, imunita bola vždy u mňa veľmi dobrá - nikdy som nemávala ako dieťa choroby s vysokými horúčkami (maximálne obyčajné prechladnutie). DP/DR som ako dieťa mávala z rozmýšľania - už ako trojročná som si kládla filozofické otázky typu \"je tento svet skutočný? je moja existencia pravá? blabla\" atd. (to mi ostalo až do dospelosti). Zaujímavé je to, že ako malému decku mi DPDR nevadila...bola som proste vo veku kedy som sa učila vnímať - a DPDR mi prišlo ako normálne vnímanie sveta (tak ako aj to druhé, ktoré teraz považujem za normálne). Druhá vec boli panické ataky, tie mi vadili, ale vôbec s DPDR nesúviseli - otec ich mal ako dieťa tiež a aj brácho - čiže tu vidím jasnu predispoziciu. Na lieky kašlem - antidepresíva mi DPDR len zhoršili, na nich som bola ešte viac úzkostná ako bez nich. Ale už som sa naučila s tým bojovat- pomáha zdrava strava, žiaden chlast, trava, dokonca ani káva, šport a dobrý spánok (pri spánkovom deficite to je s DP v prdeli). Teda to pomáha na celkový stav, kedže trpím primárne depresiou. Teraz som sa dočítala a aj jedna známa mi poradila, že by som mala zo stravy vylúčit lepok, aspoň to skúsiť. Lepok (gluten) je vraj silny neurotoxín, a citlivosť nan je dedičná. Tak uvidíme, ja som už skúšala tolko vecí...

Kolovratok:
A jak se cítíš po fyzické stránce? Bývala jsi často nemocná jako malá...a teď. Možná být tebou bych se vykašlala na lékaře a soustředila se na posílení imunity a prostě fyzického těla,zkoušet co to dá. Píšeš například, že při teoplotě jsi depersonalizovaná, už to o něčem svědčí.

Kolovratok:
mám prolezlých spoustu fórů,diskuzí o tomto hnusu,ale snad jsem nikde nenašla,že by to někoho provázelo od tak útlého dětství jako tebe,ale výjimka podle mě nejsi, stát se to může.U mě se to třeba projevilo asi ve 13letech zčista jasna z ničeho nic jsem se své kamárádky ptala: hele já fakt existuju,nezdá se mi to ??čuměla na mě jak puk.Nikdy jsem nepila, nekouřila,nehulila a stejně se ty pocity ukázaly.Někomu se to třeba projevilo při nástupu do školy někdy na prvním stupni,což je taky poměrně brzy.Já třeba vím, že dp mám z nadměrného přemýšlení o životě a jeho smyslu,ale u tebe mám pocit, že to je biologické, nechci to nazývat chybou mozku,ale asi tam máš něco trochu jinak. Byla jsi někdy na vyšetření mozku??Zjistili ti někdy něco touto cestou přes ty jejich medicínský přístroje??

Ahojte ľudia, ani neviem, čo povedať. Depersonalizáciou trpím od detstva. Aj panickými atakmi. Keď som chodila na gympel, tak sa to zlepšilo, avšak na výške som sa úplne zrútila, skončila na psychiatrii. Diagnóza - depresia. Dostala som antidepresíva, brala som ich osem mesiacov, ale malo to len placebo efekt, stav sa zlepšil možno o 30 percent, tak som sa rozhodla ich prestať brať, pretože mi vadila kopa vedľajších účinkov - najhorší bol ten, že mi blbla krátkodobá pamäť a zhoršila sa mi imunita (cvokárka to nepripúšťa, že by to mohlo byť z liekov, ale to mi je jedno). Ja som však zistila, že mi na stavy pomáha najviac šport. Ako decko som vždy bola športový typ, avšak na vysokej som prestala športovať úplne a myslím, že to je dôvod prečo sa všetko tak zhoršilo, plus som začala ako pravý vysokoškolák chlastať, čo tiež stavu neprospievalo. Tráve sa vyhýbam, pamätám si keď som mala 18 a zhúlila sa - jediný účinok bola veľmi silná depersonalízácia. Trávu som ešte o tri roky skúsila opäť - s rovnakým účinkom. Najdivnejšie je to, že DPDR mávam úplne od útleho detstva - od troch rokov. Prakticky prve spomienky mám práve na tieto neurotické stavy. Samozrejme ako malá som ich ani nedokázala popísať rodičom, do 21 rokov som ani nevedela, že to má nejaký nazov. Vždy som si myslela len, že som divná a radšej som si nechávala tieto pocity pre seba. Nemám chronicku DPDR, prichádza nečakane a úplne náhodne, absolútne nemusím byť pod nejakým stresom alebo niečo podobné. Frekvencia sa vždy mení, keď som mala 3-6 rokov bola velmi častá, potom sa to zlepšovalo. Počas puberty príznaky skoro úplne vymyzli. Keď som bola väčšia, dajme tomu 10+ rokov, ísť za rodičmi a povedať im, že mám pocit, že moje telo je nereálne bol samozrejme nonsens. A práve keď som húlila druhý krat v živote trávu a hľadala som o nej nejaké info na wikipedii, tak som objavila info o DPDR - a zistila som, že nie som jediná na svete !! To bola úľava (btw do vtedy som DPDR nazývala \"ontologická úzkosť\"). No a potom prišla depresia, svet sa mi zrutil, blabla... teraz začínam žiť odznovu. A vlastne sa chcem spýtať, či niekto z vás trpi DPDR alebo panickými atakmi od útleho detstva... alebo niekoho takého poznáte, čitali ste o tom a pod. BTW momentálne som depersonalizovaná - mám teplotu, trochu som prechladla - stačí mi trochu zvýšená teplota a hned je to s DPDR v prdeli

XYZ:\"Jo a vědci už vymysleli tolik věcí, že vlastně nic nevymysleli\" a co tenhle výrok jako má říct - je to snad tautologický vtípek? jako když se řekne vím, že nic nevím? K čemu tady vlastně většina lidí používá logiku jazyka tak blbě, jak jen to lze . tuny slov bez paty a hlavy, která si hrají na smysluplný filosoficko-psychoanalitický výklad nějakého fenoménu. Je zcela jedno, jestli filosofujete s depersonalizací nebo bez ní a není na místě zaměňovat introspekci a volnou asociaci s utrápenou mozkovou mlhou neurosynapticky zpomaleného mozku.Ten právě bije na na poplach a říká:\" Upravte mi hladiny biogenních aminů tak, ať může mé okolí brát moje kognice vážně...asi tak nějak...:-)

Děcka tak dost. Možná vás myšlenka, že to, co právě prožíváte - je jen fantazie.Je to nápad,který možná každýho napadne v životě. Je to odstrašující myšlenka, která má za úkol vystrašit. To,co žijem je realita se vším všudy, kdyby to realita nebyla, tak byste se třeba uměli teleportovat, a typuju že to nikdo z vás neumí :-D. S toutu myšlenkou do koše, je totiž úplně zbytečná a nesmyslná. Potvrzuji že něco takového napadne i jinak normálního člověka.Jo a vědci už vymysleli tolik věcí, že vlastně nic nevymysleli. :)

dusty :) http://www.pouzimerozum.sk/2013/01/30/kriticke-myslenie-patri-do-balicka-prezitia/

Výborně..přesně tohle video jsem potřebovala vidět...Tomuhle se vyhýbám nejvíc, jak můžu, a fakt by mě nenapadlo, že to najdu zrovna tady...Před tohleto fakt dávejte varování tučným písmem.

http://www.youtube.com/watch?v=YGAo5uLCPio

mozno nutena hospitalizacia?

diskuze skončila

Zdeno, můžeš v krátkosti prosím napsat jak jsi k dpdr přišel a co bylo příčinou u tebe??Forum má spoustu stránek,určitě jsi to psal,ale nevím kde. Mě to celkem zajímá.dík

V prvom rade musim napisat, ze som sklamany z prejavu tu niektorych ludi. Clovek by povedal, ze ak niekto trpi, tak sa stane uvedomelejsim, skromnejsim. Skus si precitat moj predosly prispevok. Tam som pisal o tom, ze je (podla mojich skusenosti) dolezite prevziat zodpovednost za svoje tazkosti. Ak je depersonalizacia chronicka, trva roky, nepolavuje a na lieky je uplne rezistentna, cloveku neostava nic ine. Cielom je v podstate dospiet (vlastnym usilim a z vlastneho rozhodnutia) k postoju, kedy budes robit presny opak toho, o co ma ziadas. Teda o radu, ako sa toho zbavit. Podla mojho nazoru su taketo rady k nicomu, pretoze clovek nechce hladat riesenie v sebe a caka, ze mu niekto iny poskytne navod, ako z toho von. Lenze ten druhy clovek ta nepozna, nepozna tvoju zivotnu situaciu, osobnostne crty a navyky, tvoju minulost a to, ako zijes... Kazdy si mysli, ze vsetci mame to iste a vsetci sme uplne rovnaki. Ved sa nad tym zamyslite. Samozrejme ze je potrebne mat nejaky diagnosticky manual a stanovit diagnozu. Lenze to co sa vo vas odohrava, nie je diagnoza, ta je napisana na papieri, je zovseobecnujuca a zjednodusujuca. Sami sa pozrite do svojho vnutra, co sa tam skutocne odohrava a co sa s vami deje. Rozumiem, ze si zufaly a je to narocne, ja len nabadam k tomu, aby clovek hladal aj sam za seba. Vsetky tie \"informativne romany\" tu pisem, aby si ludia uvedomili, ze, a uz to tu pisem po neviem kolky krat, clovek nie je len biologicky stroj, ktory sa opravuje podanim tabletky. Chronicky depersonalizovaný prechadza casto urcitymi fazami, v sebe vsak zacina hladat az po rokoch, ked vsetko ostatne vyslo nazmar. Ja s pomocou terapeuta hladam v sebe a necakam, ze niekto iny za mna MOJE problemy vyriesi. Bohuzial neexistuje instantne a rychle riesenie, no z pribehov ludi viem, ze nikdy neviete, kedy to odide. Rano sa mozete zobudit a bude to prec, a to predtym mozete zazit jeden z najhorsich dni. Tomuto mozete napomoct tym, ze budete svoj stav prijimat taky, aky je, bez hodnotenia, bez kladenia odporu. Jasne, ze to zo zaciatku nejde, no ak budete vytrvali, trpezlivi, vasa psychika/nevedomie pochopi, ze DP uz nie je nutna. Idealne by bolo zmenit nastavenie \"ako najdem tabletku, ktora ma toho rychlo zbavi\" na \"budem akceptovat, co sa mi deje, nateraz je zrejme potrebne, aby tu DP bola\". Casto sa stava, ze clovek nachvilu precitne, vsetko \"zrealnie\", no jeho psychika realitu neunesie a vrati sa nazad do DP. A tiez mozno plati, ze cim viac sa z toho snazite dostat, tym silnejsie sa vas to drzi. Ludia, ktori sa z toho dostali tiez hovoria, ze vsetko to utrpenie malo zmysel a pomohlo sa im to stat silnejsim a motivovanejsim clovekom. Casto tiez ludi nabadaju, ze tak, ako je teraz vsetko zahalene hmlou, moze by cloveku opat dostupne vo vsetkej zivosti. V skutocnosti stale existujete, pripominajte si \"Zijem tu a teraz\", \"Zivot je to, co tu a teraz hovorim, myslim, citim a robim\". Odporuca sa prebudzat vedomie casovej a priestorovej urcitosti svojho zivota. Ludia s DP tiez tazko nesu, ze im chyba zazitok autorstva, akoby ciny nevykonavalo nejake urcite JA. Terapia byva casto zacielena na obnovenie pocitu kontroly nad svojim zivotom, no je to tazke, ak nebudete chciet prebrat zodpovednost.

\"Ak pacient dokáže určitý čas tolerovať zážitky nereálnosti, môže pre seba vytvoriť novú realitu, ktorá bude omnoho pevnejšie zakotvená vo vlastných potrebách a predstavách, a v určitom zmysle bude \"reálnejšia\" než jeho bývalé kompromisy, nech boli akokoľvek pohodlné a dôverne známe\" (J. S. Levy a P. L. Wachtel, American Journal of Psychoanalysis).