Ale já nechci žít život na hovno zhubla jsem 20 kilo abych mohla konečně žít jak chci a místo toho přišlo tohle, to trochu nasere ne?:) Nehodlám se s tím smiřovat chci proti tomu bojovat jen jsem ještě nenašla ty správný zbraně:) Každýmu něco komplikuje život ale vždycky se s tím dá něco dělat ale tohle je vážně na hovno když člověk ani pomalu neví jak to přišlo a odkud do pochází, proti tomu se pak blbě bojuje

deperso: Původní nick, který jsem si tady chtěl zavést byl depers :-) Zkušenosti s depersonalizaci mám tuším od 5ti let a většinu života s ní žiju. Derealizaci asi od 18let, nyní je mi 23. Si zvykneš nezbývá ti nic jiného, než to příjmout, jako věc, kterou procházíš a komplikuje ti život. Je fakt, že život s ní je opravdu na hovno.

Andrew jak dlouho to máš?
A co vy ostatní jak dlouho vás sžírá DP/DR? Nechápu jak s tím někdo může žít roky,mám to asi třičtvrtě roku a už toho mám dost, mít to další roky asi si to radši hodím. Vždyt to není život

Taky jsem studoval a státnicoval už s DPDR. Když tak nad tím přemýšlím, tak mi DPDR začala v roce počátku studia. I tohle může souviset, byl to pro mě stres jako prase.

Emoční plochost a snížení dynamiky prožívání je fakticky velmi silným průvodním jevem depersonalizace a řekl bych i deprese.Stále hledám na internetu materiály PET scanů mozku a nejnovější studie,ale v poslední době jsem si všimnul,že probíhá celosvětová cenzura a možnost přístupu k databázím nejnovějších vědeckých poznatků ohledně neurobiologie.Mám za to, že lékaři obecně špatně pochopili obor lékařství jako poslání a snaží se na svém vědění vydělávat nehorázné peníze v rámci nastolení nekompropisního antisociálního kapitalismu vyhovujícímu nadnárodním korporacím. Tohle je moc špatně, protože vědecké poznatky by měli být veřejně přístupné každému aněkteré sféry lidského poznávání by měli prostě spadat pod veřejnoprávní instituce. Co nadělat - tenhle svět je bída a není pro všechny!tenhle svět naprosto popírá to v čem se kdysi lidé lišili od zvířat - to je pomáhat slabšímu, protože každý život bez ohledu na rasu,etnický nebo sociální původ má tu největší cenu! Vítejte ve světě vzteklých a sobeckých zvířat

Pozitiva jsou ta, že když se mi podaří žít realitu, žiju na plno bez jakékoliv snahy. Vše mě baví, miluju život a nemusím dělat nic. Tu lhostejnost vnímám stejně. Tam mi není pomáhá žít ve společnosti lidí. Dalo mi to to, že jsem se zamyslel nad životem a postupné nacházení svých rezerv. Udělalo to ze mě lepšího člověka, kterej se musí snažit a nezná lennost. Další pozitiva jsou ta, že když žiju realitu, čas je mnohem pomalejší a já toho stíhám více.
Negativa jsou: Že (ne)žiju několik let, které se nevrátí, jako bych byl zmrzlej a jen vedl tělo. A zaslepilo veškerou srandu, chut, zájem, potreby, potencial..Největší negativum pocituji, že jak se snažím vnímat telo tak ho znasilnuju a pri proniknutí do reality, citim jak se mucim..

Věřím, že tento sen skončí a já budu silnější člověk.

deperso: máš, já v těhle s*ačkách udělal státnice a napsal bakalářku. Odevzdával jsem jí teda skoro na poslední chvíli, ale zvládnul jsem to,a to i přesto, že jsem byl \"lehce mimo\". V současný době bych to asi nedal, protože od té doby se můj stav podstatně zhoršil, ale ty- pokud ti zbývá alespoň trocha motivace, tak to nevzdávej, neohlížej se na DP, a soustřeď se jen na to abys dokončila školu. Po státnicích a obhajobě diplomky jsem dokonce pocítil něco jako radost, a věř mi že to za to úsilí stálo.

brahman: já totiž o to co studuju úplně nějak tak ztratila zájem a nedokážu si představit jak budu dělat příští rok státnice a psát bakalářku. To mě mělo čekat už tenhle rok ale musela jsem si prostě dát volno a bojím se že už nedokážu navázat.

deperso, ja studujem psychologiu a da sa to zvladat...

A tak mi alespon napište co vám dělá v životě radost.:)

No mně je většinou taky vše jedno, nic se mě netýká, ale to mi teda vadí moc. Jenom občas vyjedu nehorázným způsobem ale za chvíli je všechno pryč.
Ještě se vás chci zeptat, myslíte že mám v tomhle stavu šanci dokončit Vysokou školu? Když už mi ani obor , který studuju, nic neříká, ale nechci zahodit tři roky studia jen tak do háje.

mě právě všechno vytočí..myslím,že mě co nevidět trefí šlak-politika a cigáni to je vražedná kombinace,myslím,že bych neměla problém je postřílet bez výčitek svědomí a to si vyčítám každou blbost..nejspíš budou negativní reakce,ale takhle to cítím a nestydím se za to...

S časem to mám přesně tak, jak popisujete. To, co se stalo předvčerem, je pro mě jakoby se to stalo před půlrokem. To, co se stalo před rokem, je pro mě půl století. A pozitivum na DPDR? Žádné není. Alespoň pro mě ne.

pozitiva? jedině jak píše gep, skoro nic mě nerozhodí, jsem splachovací, všechno kolem sebe sleduju s naprostou lhostejností. ale pochybuju že jde fakt o pozitivum, protože ten flegmatický nezájem souvisí s totální ztrátou emocionálního prožitku, takže ve výsledku jde spíš o negativní záležitost.

jediný pozitivum na který jsem přišel, je že je mi víc všechno jedno... ale není to spíš negativum? S tím časem to mám někdy taky.. :-(

Já se s tímhle odmítám smířit. A DP/DR musí mít přece i nějaký pozitiva. Jaký v tom vidíte pozitiva vy?? Abychom si tu jenom nestěžovali:)

přesně jak píše Andrew-automat,u kterého čas neexistuje..trvá to už tolik let,ale naučit se s tím žít,vyrovnat,nejde-jen dny nějak přežít..stává se mi,že nevím,jestli jsem si vzala neurol a je to třeba otazka pár minut..kdo nezažil,nepochopí..

s orientací v čase mám taky někdy potíže, ale spíš mě štve něco jinýho, a sice když si nejsem schopnej vybavit, zda jsem něco, nějaký úkon udělal nebo ne. Hlavně v práci je to někdy docela fičák, když se chci do něčeho pustit a kolegyně mi řekne \"co blbneš, vždyť jsi to před hodinou dodělal\".

wilhemos: škoda, tebe bych zrovná rád viděl osobně, protože se jevíš dost normálně a racionálně :-)
deperso: Problém s orientací v čase? Čas u mě neexistuje. Rozumově se orientuji: vím, co je za den, vím kolik je mi let, vím jak vypadám, vím, co dělám, vím co jsem dělal. Ale vše je jako automat, jako když pustíš videonahrávku, jako robot, který koná podle úkonů, které si zadá, že udělá, ale neprožije.Jakože zmáčknu v hlavě tlačítko a vypracuji práci. To, co vyzní normálně, ale je skutečnosti je diametreálně rozdlílné a úzkostné.
Rozhodl jsem se, že když se tu objevím a budu mít náladu, zodpovím otázky DPDR, kterých budu schopen. Žiju ji skoro celý život a to proto, že jsem byl v rodině nepřizpůsobivý diktátu a hrál 19let.

ahojky, hele máte taky někdo problémy s orientací v čase - že to co se stalo včera jako by se stalo před týdnem? Tohle mě sere snad úplně nejvíc nemůžou na to pomoct třeba prášky na paměť??