Já to žeru už celý rok a půl. Dost zarážející je teze, že depresi je třeba léčit stabilizováním hladiny serotoninu. Jak je vidět a já jsem toho důkazem, jde to i přes jiný bioaminy, takže jak to s tím naším neurometabolismem vlastně je?? Leda,že by bupropion obsahoval látku, která antagonisticky ovlivňuje serotonin...čert ví. každopádně SSRI už bych do huby nevzal.

nemá tady někdo zkušenost s NDRI antidepresivem Bupropion?

jóó kdybych věděl co to způsobuje tak mám Nobelovku... ale SSRI spíš naopak pomáhají aspoň trochu léčit příčiny, mně se DR spustila po těžkým rozchodu s ženou+benzodiazepinech (neurolu a lexaurinu)

gep: takže DP/DR můžou způsobovat i antidepresiva?

já beru rok a půl Citalon(=citalopram) a libido je zcela OK :-) Bohužel ji doplňuje DR a to už tak OK není...

Zoloft SSRI by obecně mužská populace na deprese něměla brát, protože zvyšuje hladinu prolaktinu a tlumí dopamin. to že SSRI ovlivňuje sexuální libido se ví a nechápu, proč ho doktoři předepisují. Proto máme k dispozici Venlafaxin (SNRI). Brzy se snad dočkáme SNDRI, v americe už to lidi žerou.

ila-dekuji za písmenka od tebe...já si ríkám že je asi lepší mit ty attaky...to pořekonám je klid..ale mít to nonstop je fakt na bednu.já bral mesíc a pul zoloft.je pravda že mi bylo líp..ale ono mi to utlumilo i to co jsem nechtel..totální nechut k sexu...tak si ríkáím to ne teda...a vysadil jsem ho.je pravda že je mi asi huř ale sex libido atd je zas v normě.to kontrolování mám taky...šílený..vidim tecku na noze a uz vidím amputaci nohy.hrozný co ten mozek dokáže.moc brát antidepresiva brat nechci..je to chemie..ale vim že ze zacatku jsou asi potřeba.mám po kapsách xanax..to kdyby náhodou..ale vzal jsem ho snad jen asi trikrát.jinak pozoruju že do divnejch stavu toho strachu,nereálna a jim podobným upadám kdyz mám z čehokoli strach..cokoli.jak pocitim strach..mám pocit že se muj mozek uzavře,blokne a hodi me do takovýho uspornýho režimu.on to ten mozek asi myslí dobře..odpočívá..ale já to ne a ne nák rozdejchat a ten divnej stav pochopit.proto asi prikládám tohle vse náký hnusný nevylecitelný smrtelny nemoci.

xorcist: Já mám také tento druh vleklé paniky. Říká se tomu odborně generalizovaná úzkostná porucha. Já jsem měla prvně v životě panickou ataku při intoxikací marihuany a poprvé jsem zažila i derealizaci. Měla jsem hrozný strach, říkala jsem si, že to nemůže být pravda, že je mi tak hrozně zle, a to že jsem si vzala trávu (bylo to z hecu, moc jsem to nechtěla). No, a nejspíš z těchto myšlenek se mi objevila i derealizace. Pak jsem měla paniku ještě jednou, z ničeho nic. No, a od té doby jsem se v tom dost práskala. Bylo mi pořád špatně, začala jsem se hrozně konrolovat a nakonec jsem měla hrozný strach ze zbláznění. Začala jsem si myslet, že mám určitě schizofrenii nebo něco podobně hrozného. Pak už jsem to nevydržela a šla jsem k psychiatrovi. Měsíc beru antidepresiva a musím říct, že mi dost pomohla, zklidnila jsem se. Přestala jsem se tak kontrolovat. Už mi tak nebuší srdce a nemám návaly paniky. Síce to pořád není úplně ono, ale je mi mnohem líp:o) Takže doporučuju všem tyhle problémy řešit s odborníkem.

Andy - ja si myslím,že to možné je. Tenkrát,kdyz jsi byl malej jsi ale otom tak nepřemýšlel, tvůj mozek nebyl tak vyvinut a asi si to bral tak jak to je - prostě že jsi nemocný,máš astma a mamka nebo někdo ti řekl,neboj,z toho neumřeš a tys mohl být relativně vklidu. Ted, kdyz jsi starší si uvědomuješ vše víc, jinak - tak jak to opravdu je, že vlastně můžeš umríř, že život je křehkej a bereš to jinak.Moje problém asi taky mají příčinu v dětství,měla sem strach často z otce a byla jsem hodně často napjatá a ve stresu,chtěla jsem žít uplně jinak...trvalo to léta. až ted teprve se vztahy v rodině zklidnily,nebo sem to spíš já začla brát jinak,vklidu...ale nastoupily moje psychické potíže,prostě mi přijde že problémové léta v rodině na mě dopadly až ted.

xorcist: Jo z toho jsem byl taky vyřízený pořád sem si namlouval že mám nádor pořád jsem na to myslel... potom jsem se svěřil a zjistil že to muže být druh psychické poruchy...od te doby kdyz přicházel nějaky atak coz bylo dřive pořád tak jsem si říkal jo to je ta úzkost to přejde...a od té doby je mi o hodně lépe, ale okolí kolem sebe stejnak vnímám uplně jinak než dřív jen jsem tenhle problém prostě přijmul a to mi dost ulevilo. Ale ted mám zase problemy možná je to tím depresivním počasím nevím...ale už jsem se rozhodl že navštívím psychologa.

Deli- už od narození jsem astmatik jako malej sem míval skoro pořád ast. záchvaty, dusil jsem se atd. da se rict ze sve mladi jsem prolezel ve špitále. Mohla by to být také tato příčina z mládí mých problému?? I často se mi stává ze se mi blbě dýchá a rozjede mi to hned paniku...

andy já mám neco podobné.uz od asi 30 let porád myslím na nador na mozku.mám z toho hrozný strach..absolutne nechápu proč.ted co me chyxtla ty prvni attaka jsem byl přesvedcen že ho mám.na resonanci mozku vse v porádku.ale mám to v sobe furt...

mám dotaz..zdali nekdo pomuze...vím že jsou dva tipy panicke poruchy..vleklá a pricházejici v attakách.já mel attaku jednou..tvala asi 15 minut..k ní silná depersonalizace..od te doby neustálý strach..brnení pálení svedení tela,necitlivost v rukách.motání hlavy,pocity divného já atd atd.strach že se zblázním ze smrti atd atd.mám to prakticky porád..nekdy jsem malinko klidnejsí a jindy v hajzlu ale mám jí furt.máte nekdo tento tip panické?která se vleče a je bez nejakych vyraznejsích attak?dekuji pavel

Andy - 4 roky takto žit,nikomu se nesvěřit to je docela ohromující. Každopádně strach ze smrti je myslím příčinou uplně všech psychických onemocnění - to si nemyslím jen já. Věřím tomu,že vše je jen strach ze smrti a u každého se to projevuje jinak...vem si že panika, uzkost atd...u tohoto všeho se jen bojíš abys neumřel. Myslim,že řešit prvotně strach ze smrti u psychologa by se docela hodilo

Asi 4roky jsem žil s domněním že mám nádor v mozku, tenkrát sem totiž našel nějake snad podobné příznaky na internetu. Je možné že jsem si tím něco za ty roky vybudoval? ,,Strach z něčeho?\" třeba ze ,,smrti?\"

První přiznaky se mi objevili v 6. třídě, tehdy jsem vůbec nevěděl proč a co mi vlastně je. Byl jsem ještě mladý a nevím jestli v tom byl strach ale nenašel jsem odvahu to někomu říct, nevěděl jsem jak mám ty pocity vlastně popsat bylo to jako bych si neuvědomoval kde jsem pořád mi to připadalo jako bych žil ve snu, do toho mě zachvacovala velká panika. Bylo zajímavé že pokud jsem byl v budově bylo to jakžtakž ok doma jsem byl bez příznaků ale jak jsem vylezl ven bylo to vše jine vše mi přislo zvlastni nerealne jako bych se na to díval na fotce nebo na monitor pocitace take jako bych byl za sklem. Kdyz jsem treba onemocnel a byl pár dní doma potom ty stavy byli tak silné že jsem nemoc ještě simuloval abych nemusel do školy protože jsem se těchto problémů bál...nevěděl jsem co to je, chodil jsem na zkoušku ven odnést smetí jakmile jsem vylezl z baráku bylo vse jiné přislo mi i jakoby se zem hýbala jako by baráky byli z papíru a já byl stále za sklem. Tvrvalo celé 4 roky než jsem se svěřil dotyčné osobě, která se potýká z úskostnými poruchami takže mi porozuměla dala pár rad jak se stím poprat. Nekecám od té doby se to o hodně zlepšilo tak nějak jsem to přijmul a začal jsem si uvědomovat že jsem tady a žiji. Ovšem můj život se změnil byl jsem puberták jako kazdy jiný ale od té doby jsem se hodně změnil. Ted je mi 20let začal jsem se věnovat Fotografování nejvíce miluji focení přírody když jdu fotit zapomenu na všechny problémy jako bych svoje já vypnul a užívam si života a krásný přírody moc mi to pomáhá, dále hodně relaxuji to mi také velice pomáhá. Přestal jsem mít rád město a mám stále chut se odstěhovat někam na venkov kde je klid a kde bych nemel takove potíže. Pravda že se to zlepšilo ale poslední dobou se to začíná vracet jako by se mi to vymykalo z rukou. Hodně bojuji s Panikou problém mi dělá hlavně davy lidí,obchody, ale casto me to chytá i z ničeho nic...prostě to přijde a pak to zase odejde...i zavolantem a právě hlavně když řídím v noci ten pocit jako bych najednou prestaval vnimat kde vlastne jsem prijde mi to jako rizeni ve snu pak zacne buseni srdce atd. ale přitom jezdím bezpečně nijak mě to neomezuje. Tyto věci a stavy se těžko vysvětlují mohl bych své zážitky psát do aleluja ale když se někomu svěřím je mi hned lépe za týden jsi jdu zařídit konečně schůzku k psychologovy uvidíme co stím jen si tak říkám proč jsem to neudělal už dávno? proč až po 6letech?

Andy: to jsou dost vážný prožitky - tohle bys něměl prožívat. řekl bych, že jsi špatně zaléčený. Maž ke svému lékaři a vymyslete nějakou chemii.Na druhou stranu - proč neprožívat zvláštnosti? Občas se stává,že je člověk v kontaktu s prostředím - tma, prázdná ulice, zvláštní ticho, šum listí v korunách stromů konfrontován s fenoménem kterému se říká \" Genius loci\" česky \"duch místa!. Pokud je prožitek negativní, může se v podání Andreye manifestovat pocitem metafyzické úzkosti z osamění -( přítelkyně nepřijde!) může to být zažitá metakognice nedostatečně vyřešená v dětství. Já jsem ale i tak spíš odpůrcem psychologie, protože mi její výklad přijde příliž abstraktní. Psychologii vnímám spíše jako náboženství. Odpověď bych spíš hledal v neurobiologii mozku a ta se snaží napravit hmotu, protože až duše je její nadstavba. Hledejme podstatu!

Prosím o radu, beru 10mg Elicei /den. Užívám je zatím 2 měsíe a pomohly zatím dost.Sice ještě nemám vplánu vysazovat,ale jakou máte zkušenost vy s vysazováním - nezajímá mě, že pár dní potom budu zvracet ,třepat se...zajímá mě jak dlouho jste se po vydržení abstinenčních příznáků cítili dobře...nebo jestli se potíže vrátily? a jestli vrátil - za jakou dobu?

Ahojte, neznáte náhodou někdo solidního psychologa v Brně, který by mi dokázal pomoct s úzkostmi a panikou? Chodím sice k psychiatrovi a beru antidepresiva, ale nezdá se mi to dostatečné. Byla bych nerada, když bych pak vysadila prášky a problémy se mi vrátily v plné síle. Chtěla bych na své psychice zapracovat i sama. Díky.

Zrovna včera mě potkala věc s kterou se setkávám už pár roku večer jsem šel naproti přítelkyni cekam na ulici nikde nikdo ticho a tma...najednou mi přišel svět okolo mě jako v nějaké černé místnosti nereálně jakobych tam najednou nebyl...sám sebe jsem se dokola ptal jestli jsem tam kde jsem docela se to vyhrotilo a mel jsem pocit ze se ztrácím i ze svého těla muj hlas mi prišel jakobych ho nevydával já...Může se jednat od DeperADereali?? taky se mi tyto stavy deji v davu lidí +panika k tomu. díky za odpověd