chtěla jsem se zeptat,chodíte všichni do práce co jste tady?..prožívám to samé jako Ila,Optimus,Deli atd...nechci nikoho děsit,ale mi je takhle blbě imrvere už 26 let,paráda..zatím jsem se nezbláznila,neumřela,ale tohle vážně není život,jen přežívání,jelikož takový hrdina,abych si něco udělala nejsem...není tady někdo z Ostravy??..já bych na setkání URČITĚ přišla..

Naivko: Nevidím důvod jít k psychiatrovi, pokud jsem se nerozhodla, že chci opravdu už brát prášky, on si se mnou stejně nebude vykládat a rozebírat moje problémy. Nechá mě leda se na půl hoďky vykecat. Vím to od mamky, chodí tam taky.

Holotropní dýchání někdo zkoušel?? Jaký na to máte názor?

Naivko: To jako myslíš, že když se nebudu léčit léky, tak se mi z obcese vyvine psychóza? Není to trochu přehnané?:o)) Já zatím tyhle nepříjemné věci řeším s psychoterapeutkou a snažím se změnit své myšlení, ale bohužel někdy je líp a někdy hůř.

ila to ze mas uzkozt z otazok o smrti a zmysle zivota je uplne zdrave..obsesivne myslienky znamenaju skor nedostatok pozitivnych myslienok a potom pride chorobna uzkost. Tu ti pomoze naozaj iba psychiater, neboj sa nebude ti nutit ziadne lieky proti tvojej voli, pokial nie si v totalnej psychoze...a do tej smerujes pokial nezacnes svoj stav riesit

deperso: disponovana osobnost, znamena ze si uvedomujes svoj stav a je ti neprijemny a chces to zmenit..a preco sa zamyslas nad samovrazdou? ak ti niektore aspekty zivota nevyhovuju, tak je nacase ich zmenit...zabudni na realitu, ktoru ti ponuka tvoje okolie, spolocnost je v hlbokej krize a ludia ziju v kolektivnej psychoze..zhruba polovica mojich znamych zerie antidepresiva, alebo prilezitostne sedativa(pripadne pravidelny chlast)..preco si myslis, ze prave ty si nenormalna, asi koli tomu ze si disponovana osobnost?:))

Ila: obsesí trpím taky, od té doby co se mi zhoršila DP. Dost mi to znepříjemňuje už tak poku*venej život, a nejvíc mě na tom štve, že to jsou v podstatě úplný banalitity, žádných závažných nemocí se moje utkvělé představy netýkají. Ale jde třeba o to, že si při cvičení natáhnu sval, a okamžitě dostanu strach, že se toho nezbavím. Nebo mi začně hučet v uších a hned mi v hlavě začne jebat, že ohluchnu. Takový hovadiny, plus následná kompulze která automaticky následuje, mě dokážou pěkně zdeptat. Je to přitom paradox - mám na to náhled, vím že se nejedná o naprosto nic vážného, ale moje psychika na to reaguje zcela nepřiměřeně.

může mi někdo říct co je to ta disponovaná osobnost? Jako náchylná nebo jak to mám brát když moje diagnoze ja depersonalizační syndrom u disponované osobnosti? Jinak ty myšlenky mám taky, v poslední době i často přicházejí myšlenky na sebevraždu, protože přecejen tohle není žádný život

Ila..ja mam to samy...ale to je nasledek toho jak uz sem vycerpana z toho, ze se me neustale drzi ten pocit depersonalizace.Myslim ze nenormální absurdni myslenky jsou svým způsobem normální. Ty myslenky co popisujes mam vpodstaste totozny, co kdyz jeto vsechno kolem sen, jen vyplod moje fantazie a proste strasny sracky me napadaji a čím dýl se mě drží ten odpornej poci, tim obsesivnější jsou ty myšlenky a přibývají nové a nové a všechny sou tak trapně absurdní, že říct to člověkovi, kterej neví co to je psychiké trápení tak by mě řekl že sem asi psychopat..nevim jaky to je mit schizofrenii, ale problém DP je ten, ze si vsechno moc uvědomuju a přemejšlí ma vím že něco je blbě...u schizofrenie o tom spíš nevíš, neuvedomuješ si to, takze nevim co je lepší teda...Strašně zajímavý je ale to, že kdyz si vemu neurol, tak ty pičasty myšlenky nemám, a kdyz mám, tak se jich nebojím...

Někdy si prostě připadám, jak v nějaké oživlé noční můře:((

Trpíte někdo také takovými šílenými obcesními myšlenkami?:o(((

No, mně k těm mým depresivním myšlenkám, že mám vážnou psychickou nemoc vedlo to, že jsem začala myslet na tak absurdní věci, na které jsem v životě nemyslela. Jako co je bude po smrti, jaký mám vlastně na tomto světě smysl. Při depersonalizaci a derealizaci, když mám chvílemi pocit, jako bych neexistovala, tak už mě na chvíli napadlo i to, že jsem umřela nebo že se mi to všechno zdá a pod. Když mě tyhle absurdní věci napadají, mám z toho tak šílenou úzkost, protože vím, že jsou to blbosti ale červíček hlodá a já si říkám, co když zblbnu tak, že tomu vážně začnu věřit a nedokážu rozlišovat realitu. Ufff:o((( Už jenom když to píšu, přijde mi to tak šíleně absurdní, ale mně se vážně tyhle věci honí hlavou a hrozným způsobem mě to děsí, protože vím, že takhle přemýšlet určitě není normální.

Ahoj, tak už jsem se uklidnil z blbě naplánovaného srazu. Brňáky nechci zavrhnout, už kvůli tomu, že jsou u Vás povolnější holky než tady u nás v Praze Já si návštěvu v Brně užil a zase tam pojedu.. Líbí se mi tam. S tím číslem by to bylo nejlepší, ale počítal jsem s vlastní zkušenosti, že mi ho nikdo nebude ochotný dát. Tak uvidíme příště, jestli nějaký bude.

Ilo: Myslím, že každý tady z nás má někdy pocit, že blázní.. je to hrozný zmatek, všechno se děje, nebo vlastně neděje s tou DP?! Jinak mám pro tebe dobrou zprávu\" Schizofrenie je vzácná a pakliže nemáš v příbuzenstvu schizofreniky musela by ses hodne snazit abys ji získala. Navíc se vyvíjí postupně v průběhu několika let, to DPDR může taky ale stejně Schizofrenie je jiný šálek čaje, taková Hodně silná DP, že ani nevíš, že máš problém. Schizofrenii trpí 0,2% populace jinde jsem četl 1% populace, jinak S DP ma zkušenosti skoro každý a chronickou DP ma 1-2 lide na 100 obyvatel.

Optimus: Jasně, to chápu, že každý si to musí rozmyslet. Ale pomáhá mi vyslechnout si i jiné názory a zkušenosti. Hlavně se cítím líp, že v tom nejsem sama a můžu se s někým poradit:o)) Taková menší psychoterapie přes internet:o))

Ila: Nemůžu ti radit, protože každýmu může pomoct něco jinýho. Mně psychiatr nepomohl, ale neznamená to, že nemůže pomoct tobě. Nejlepší je podle mě zkoušet toho co nejvíc, nepodléhat tomu a pořád hledat způsoby jak se z toho dostat. Před pár lety jsem byl v Praze u lidí, kteří se zabývali alternativní léčbou, irisdiagnostikou určovali choroby a aniž bych jim cokoliv řekl, zjistili u mě - mimo jiné - vážné psychické problémy. Podle toho mi nasadili léčbu a musím říct že to opravdu zabralo, sice ne na 100%, ale bylo mi nesrovatelně lépe. Jenže pak jsem to přestal brát, po nějaké době přišel kolaps a lítal jsem v tom zas.

pocity na zbláznění mám furt a stejně sem se ještě nezbláznila a nikdy nezblázním. Myslim že to není možný, jen ten strach je možnej, to je celý. Ila, to , co popisuješ to je všechno jen strach z toho coby kdyby a přemejšlíš a hádáš jak to bude dál, co horšího ještě zažiješ..znam to. Na mým stavu se taky bohužel zatím nic moc nemění, ikdyž sou tu záblesk, kdy mi je líp, den, dva...pak zas dlouho fuj...asi to chce čas nebo nevim

Optimus: Díky, cítím se trošku líp, když tyhle stavy na zbláznění nemám jen já. Je to hrozně vyčerpávající. Došlo to už dokonce tak daleko, že se neustále pozoruju a už se lekám zvuků, věcí které se mi zdají divné a ptám se sama sebe, jestli je to pravda, nebo si to jen vymýšlím. No prostě hrozný psycho:o)) Tak já teda asi zatím vyzkouším jenom psychologa, když říkáš, že ti psychiatr stejně nepomohl. Někdy je mi ale tak zle, že si říkám, že by mi třeba ty léky aspoň ulevily a já se trápím zbytečně, ale nevím.

Ila: Tenhle \"flashback\" jsem prožil taky, a od toho okamžiku jsem vlastně v těch potížích furt. DP mi rozjel alkohol po jedný kalbě, drželo mě to 14 dnů, a když jsem se z toho vyhrabal, jednou ráno - z ničeho nic - žádný stresor který by to spustil - jsem si vzpomněl na to, jak strašný stavy jsem prožíval, a najednou mi v mozku něco \"přecvaklo\" a spadnul jsem do toho znova. A následovalo víceméně to co popisuješ - úzkost, hroznej strach že jsem se zbláznil, že mám nějakou strašnou nemoc apod. Můj život se totálně změnil a prakticky už nikdy jsem se z toho pořádně nedostal. Navštívil jsem psychologa i psychiatra, zkusil i kineziologii, ale nic nepomáhalo. Tak jsem bral jenom nějaké podpůrné vitamíny a bylinné prostředky na posílení mozkové činnosti (ty beru pořád), a časem se to postupně zlepšovalo.

Přemýšlela jsem nad tím, že bych měla jít k psychiatrovi, protože ty stavy strachu a úzkosti už začínají být kolikrát neúnosné, ale zároveň se hrozně bojím, že bych měla brát nějaká antidepresiva a tak. Prostě mě to hrozně děsí. V poslední době mívám také velmi živé noční můry o tom, jak mi přeskočí a pod. Jsem se trošku rozepsala, rodiče s tím nechci zatěžovat, přítel už je ze mě v poslední době nervózní, když se mu začnu svěřovat, jak mi není psychicky dobře.

a vzpomněla jsem si na to, jaký hnusný stavy jsem při té trávě zažila, měla jsem právě při užítí té trávy panický záchvat z toho, že sebou seknu a přítel mi nepomůže, protože je taky pod vlivem. No a na základě té vzpomínky se mi opět spustil panický záchvat a tentokrát i s derealizací, depersonalizací a pocitem, že se zblázním. No, a už jsou to 4 měsíce, co s tím bojuju. Dělá se mi často špatně, pocity na omdlení, mám šílené úzkosti (když to na mě přijde, mám pocit, že buď umřu nebo mi hrábne). Měla jsem pocit, že už jsem ty stavy paniky celkem zvládla, ale teď mě zase pronásleduje myšlenka, co když mám schízu, co když se zblázním, rodiče se o mě budou muset starat, apod. Je mi vždycky hrozně zle, ale nemůžu se tomu ubránit. Pročítám si příznnaky schizofrenie, jestli to na mě náhodou nesedí a mám strach, že přestanu ovládat a nebudu vědět, co dělám. Je to velmi nepříjemné.