Zefir | 20. října 2011, 10:31:03
Nevíte někdo, co se stalo s Andrew a jeho videama? http://www.youtube.com/user/MyDPDR Že by se vyléčil?

boudy | 18. října 2011, 16:49:34
deperso: tak hodně štěstí u psichiatra. já měla uplně ten samej problem, cítila sem že mám hroznej problém sama se sebou, že se v sobě vůbec nevyznám a premyslela sem co ja tomu doktorovi reknu, protože pokaždy svoje pocity definuju jinak.ja sem s psichiatrem dlouho neotalela, chtela sem se tam jit pouze presvedcit, ze to, co mam se nebude rapidne zhorsovat a není to moc velkej problem a ze sou horší...něco takovyho mi psichiatr řekl a napsal prášky, prášky neberu a zvládám to někdy líp, někdy hůř.to, co se mi děje je pro mě výzva, sice jsem o ni nestála,ale chci se tomu postavit.s tím papírem mně napadali uplně stejný věci, žeje toho tolik co mu musím říct a že si na to v ordinaci nevzpomenu...každopádně at je ti, co je ti, , doktor ti zcela určitě rekne, ze to sou průvodní znaky deprese a víc ani slyšet nemusí..napiš jak si dopadla.
deperso | 18. října 2011, 10:42:00
boudy: zítra jdu k psychiatričce, tak uvidíme. Jenom mám strach že nebudu vědět co jí číst, když se vůbec nevyznám ve svých pocitech, nebo spíš žádné nemám, že když se mě bude na cokoli ptát tak nebudu vědět, co jí na to říct. Přemýšlela jsem, že bych třeba vše napsala a dala jí to přečíst, ale nevím, jestli by to šlo.
boudy | 18. října 2011, 09:16:15
depreso :
myslim, že ve tvém případě by depersonalizace měla odejít bud sama nebo po pouziti antidepresiv. prosla jsi velkou změnou v krátké době a tak maš pocit, že nepoznáváš sama sebe. Jako dle mého názoru by ti antidepresiva asi fakt pomohla, ikdyz to slysis nerada...mam depersonalizaci ve slabší formě a je to hnus, vim to. prasky taky neberu, protoze mam pocit ze u me se to nespustilo ani ve stresu ani v tezkem v zivotnim obdobi, ale spustilo se to nahle bez priciny. hledam alternativni lecby, ted mi jedna trosku pomohla a hodlam s alternativnima lecbama pokracovat...hlavne nepremyslej nad tim, ze za to nemuzes ty, ale tvoje receptory v mozku, jak tady nekdo porad tvrdi..ty jsi clovek, je vsechno tvoje a ty js itaky za to odpovědná. mmůžeš mít ttřeba málo energie, být nějakým způsobem oslabená, děláš něco špatně, a máš to změnit...
myslim, že ve tvém případě by depersonalizace měla odejít bud sama nebo po pouziti antidepresiv. prosla jsi velkou změnou v krátké době a tak maš pocit, že nepoznáváš sama sebe. Jako dle mého názoru by ti antidepresiva asi fakt pomohla, ikdyz to slysis nerada...mam depersonalizaci ve slabší formě a je to hnus, vim to. prasky taky neberu, protoze mam pocit ze u me se to nespustilo ani ve stresu ani v tezkem v zivotnim obdobi, ale spustilo se to nahle bez priciny. hledam alternativni lecby, ted mi jedna trosku pomohla a hodlam s alternativnima lecbama pokracovat...hlavne nepremyslej nad tim, ze za to nemuzes ty, ale tvoje receptory v mozku, jak tady nekdo porad tvrdi..ty jsi clovek, je vsechno tvoje a ty js itaky za to odpovědná. mmůžeš mít ttřeba málo energie, být nějakým způsobem oslabená, děláš něco špatně, a máš to změnit...
wilhelmos | 17. října 2011, 13:20:49






deperso | 16. října 2011, 23:57:02
gep: no právě a k čemu to je, když se z toho člověk neraduje:(
gep | 16. října 2011, 23:48:29
milá Deperso, schopnost někoho milovat/mít rád/záležet na s DPDR nijak nesouvisí, to je opravdu práce pouze pro psychoanalytiky, co je u Tebe špatně (např. nízká sebedůvěra?). Co ale bohužel s DPDR souvisí, je naprostá neschopnost se z toho radovat, když člověk vztah má...
naivko | 16. října 2011, 22:44:06
a analyza? to si naozaj netrufam, nepoznam tvoj zivotny styl, vztahy atd..podla tvojich nazorov to vyzera ze ti to slusne pali a tvoje uvedomovanie si, je zaroven pre teba aj strasna mizeria. A ked si predstavim tvoju vadnu stresovu osu tak mi je silne do smiechu lebo to pripomina stredoveku medicinu zalozenu na telesnych tekutinach. Zijes v akomsi permanentnom konflikte, v poslednom prispevku obvinujes svoje mozgove receptory ze sa nevedia tesit z par drobnych uspechov, to je to iste ako keby si parkrat zasiel do posilovne a pretoze si nikto nic nevsimol tak na to hodis bobek a radsej sa pojdes nadalej venovat depresii.
A ano paradoxne ked si to precistis v hlave, tak sa neuroticky konflikt prejavi somaticky a potom zase naopak a dookola. Z mojho sialeneho pohladu budes mat na tom zaludku velku energeticku trhlinu, niejaka temna sila sa ti tam zavesila a odcerpava z teba prilis vela energie a tebe to malo co mas nestaci na udrziavanie svojej reality...tuto poslednu cast ber samozrejme s rezervou:)))
A ano paradoxne ked si to precistis v hlave, tak sa neuroticky konflikt prejavi somaticky a potom zase naopak a dookola. Z mojho sialeneho pohladu budes mat na tom zaludku velku energeticku trhlinu, niejaka temna sila sa ti tam zavesila a odcerpava z teba prilis vela energie a tebe to malo co mas nestaci na udrziavanie svojej reality...tuto poslednu cast ber samozrejme s rezervou:)))
naivko | 16. října 2011, 18:11:29
wil: nemedituj silne a cielene, zase sa zaseknes do niejakych sraciek a stavim sa ze pod vplyvom rivotrilu dosiahnes taku nirvanu, ze aj budha bude na teba cumiet ako puk, chod radsej hrabat listie co teraz pada zo stromov alebo si vymysli pascu na lisky a frajerke mozes dat pod stromcek paradny saaal:)))
wilhelmos | 16. října 2011, 10:56:34
Tak už mi zas naskočila vtíravá úzkost - spouštěcí faktor - stres v práci - pokuta za malé zpoždění, pocit selhání - a už to jede hormonální systém nedokáže ustát jakýkoliv exogenní negativní vliv a okamžitě spouští patologii špatného neurometabolismu . Nedávno jsem měl v práci pár dobrých momentů úspěchu, ale tam už mě můj mozek neodmění - krásnými vavříny a pocity blaha - jak to?? Chybí snad receptory pro radost a sebedůvěru? Přestal mě ale bolet žaludek - kámen se pžestěhoval do hlavy - To je příšerné - takže nasazuji Rivotril 1mg denně - silná cílená meditace až do skončení příznaků - jestli se to přesmyke zpátky do žaludku - čert ví, ale raději bych to přemístil jinam v těle ale kam? kde to bude nejmíň vadit?
deperso | 15. října 2011, 16:04:13
Radunko a jak se ti povedlo najít přítele? Já se totiž absolutně nedokážu zamilovat i když o mě kluci hodně stojí, ale já si prostě nedokážu nikoho připustit k tělu natož chovat nějaký city:(
optimus | 14. října 2011, 19:40:10
Radunko, souhlasím s tebou v tom, že optimismus je způsob jak si trochu pomoct, ale je to pořád zoufale málo, když tahle sračka - alespoň v mém případě - zasahuje osobnost jako celek, tj. myšlení - rigidní, prožívání nulový, paměť výrazně zhoršená, percepce úplně v prdeli, atd. Za tohoto stavu je pozitivní myšlení pěkná fuška. Optimismus se mě držel ještě tak před rokem a půl, kdy jsem na tom byl celkem dobře, a to tak, že jsem si podal dvě přihlášky na VŠ, jenže pak se to úplně podělalo, nebyl jsem schopen se připravovat na přijímačky, natož tam odjet. Po pár minutách jsem zapomněl co jsem četl, nemohl jsem se vůbec soustředit, a to pak nemělo cenu se o to pokoušet. Žádný psychofarmaka neberu a ani nechci, zkouším to alternativně, bylinky a tak, i když vím že je to spíš taková berlička než skutečně účinná pomoc.
wilhelmos | 14. října 2011, 13:28:07
a nebo, že by to bylo tak , že DPDR je neurobiologický trest za to, že jsme se odklonili od svě původní duševní podstaty, tedy nenásledovali své přirozené životní postaoje a dostali se do konfliktu vědomí - nevědomí - ale musím říct že jsem na tyhle zasraný jungovsko freudovský kecy alergickej - chce se mi z toho blejt. četl jsem to celých 10 let - učebnice neurochemie je pro mě vysvobození:-))) Ale já si za svůj život nemohu vzpomenout, že bych se nějak odklonil sám od sebe - kde proboha - vždycky jsem dělal to co mě bavilo a to co mě sralo jsem dělal kvůli penězům - jak tohle může souviset s mojí duševní nerovnováhou?? No Naivko - zkus mně rozebrat:-)
wilhelmos | 14. října 2011, 13:03:35
Naivko - k té knize Neuróza a lidský růst od Honeyové - nebo jak se ta nešťastnice jmenuje - už 100krát jsém zde říkal - že nemoc kterou máme nesouvisí s duševními postojemi a sebenaplněním. je to zkrátka nesmysl - pročetl jsem opravdu pestrou škálu psychoanalytické literatury a trochu kroutil hlavou - jak jsou analytici vedle. Oni defakto popisují zcela něco jiného než o čem je biologie mozku. Připouštím jen jednu věc a to je - že jestliže je někdo nespokojený se svým životem, tak se stresuje a generalizovaný stres vede k hormonální destrukci stresové osy hypofýze - hypothalamus - nadledvinky. Chyba není v nás - být nešťastný je pro člověka zdravé - pozná tak co ho činí šťastným - chybou však je reakce našeho těla destrukcí stresové osy - tam je nějaký fyzický tělesný konflikt - nějaká neurorakovina - prostě jednoduše tělo reaguje neadekvátně na stres, který je sakra pro nás naprosto přirozený. stejně jako u cukrovky chybí inzulin - u nás něco jiného ale co?? To fakt neví ale vůbec nikdo na tomhle světě - pač je na to vyhlášena nobelova cena. Takže pozor na hrušky a jablka - nekřížit je!
wilhelmos | 14. října 2011, 12:37:37
Odkazů na nemoci je hafo začal bych tímhle: http://en.wikipedia.org/wiki/5HT
tohle je výborný http://neurocritic.blogspot.com/
tohle je výborný http://neurocritic.blogspot.com/
wilhelmos | 14. října 2011, 12:28:57
Opět Radunka :D | 14. října 2011, 11:25:55
Jo a lidičky, neznáte nějakej POŘÁDNÝ web o téhle nemoci ? Dejte sem prosim někdo odkaz, pokud něco takového je.. Nebo nějaký blog ;) Nechci mít pocit že jsem v tom sama.. ;) :)
Radunka | 14. října 2011, 11:17:04
Ahojky, trpím derealizací už asi rok. Začalo to trávou, alkoholem, úmrtím v rodině, hubnutím.. no měla sem deprese, záchvaty..
Teď sem docela v pohodě, začala jsem chodit na brigádu, bavit se s přáteli, užívat si života, chodit na sport atd.. A navíc mám skvělýho přítele :)
Mrzí mě, že tady furt píšete že se to nedá vyléčit a z toho mi je ještě hůř.. myslim že se to léčit dá, jen se tomu nesmíte tak podávat. I bez léků ;) Já se chystám v psychoušovi teprve teď, protože už mě štve jak vidím furt zrnitě a pak takový ty občasný panický záchvaty že se odděluju od těla atd..
Lidi fakt, buďte optimičtější! Prožívám si to co vy a snažím se s tím bojovat a nepřipouštět si to!! Napište sem někdo něco hezkého, co vám pomáhá .. Nebo je i nějaký zázračný lék co vám pomohl?? :))) napište dííík. MOC VÁM VŠEM DRŽÍM PALCE :) MY TO ZVLÁDNEME! ;)
Teď sem docela v pohodě, začala jsem chodit na brigádu, bavit se s přáteli, užívat si života, chodit na sport atd.. A navíc mám skvělýho přítele :)
Mrzí mě, že tady furt píšete že se to nedá vyléčit a z toho mi je ještě hůř.. myslim že se to léčit dá, jen se tomu nesmíte tak podávat. I bez léků ;) Já se chystám v psychoušovi teprve teď, protože už mě štve jak vidím furt zrnitě a pak takový ty občasný panický záchvaty že se odděluju od těla atd..
Lidi fakt, buďte optimičtější! Prožívám si to co vy a snažím se s tím bojovat a nepřipouštět si to!! Napište sem někdo něco hezkého, co vám pomáhá .. Nebo je i nějaký zázračný lék co vám pomohl?? :))) napište dííík. MOC VÁM VŠEM DRŽÍM PALCE :) MY TO ZVLÁDNEME! ;)
naivko | 12. října 2011, 14:06:53
plus mozno ta zaujme moja inspiracia a je zaroven kriticka k freudovi
http://www.lekarskeknihy.cz/?id=80-7205-715-4
A daj wilhelmos v co veris,aky je podla teba zmysel plachocenia sa na tejto planete??
http://www.lekarskeknihy.cz/?id=80-7205-715-4
A daj wilhelmos v co veris,aky je podla teba zmysel plachocenia sa na tejto planete??
naivko | 12. října 2011, 13:09:38
Samozrejme to nieje jeho citat, ale mna to aj tak pobavilo:)

