sorry ze pisem tak neskoro chodim sem dost malo no prestalo mi to tak ze som najskor prestal fajcit vsetko ale to asi kazdy a zacal som citat pisat pisal som si vzdy ked som mohol to je jedno co proste co ma napadlo texty vecinou a vtedy som to pocitil ze uz zacinam byt viacv v pohode a hlavne som chodil medzi ludi a stale rorpraval vtedy sa mi zdalo ze som v pohode lieky som nebral ziadne na to a potom som si riadne raz zahulil fakt ze moc a rano sa mi zdalo ze som uplne v pohode a uz som na to len nemyslel a teraz som v pohode uz si neviem ani predstavit ake to bolo a ani nechcem no a to je vsetko ale neviem mozno to prestal opre nieco ine robil som vela veci ale vecinou len sprostosti co ma napadli ked som bol uplne mimo tak navecer vecnou.tak prajem vela stastia vsetkym co s tym trpite a dufam ze som aspom trochu pomohol.

To nevím, jestli to pomáhá na DR. Každopádně to pročišťuje dýchací cesty, léčí revma, bolestí svalů, kloubů, prokrvuje končetiny a pozitivně působí i na močové cesty. A všechno toto uvítám, takže by mě mohl ten čaj pomoct proti dpdr.

Ne, to pomáhá na DR ?

Zkoušel jste někdo smrkový čaj?

Jinak mám stále rozepsanou knihu, kterou jsi dokončit a začal jsem točit mini film o DPDR, abych přiblížil lidem o co jde?! Kdo viděl film \"Numb\" v češtině Zmatená Duše s Matthew Perry ( Chandler s přátel, kdo neví:)) o DPDR mi dá zapravdu, že to je děsná sračka a pohádka, ale něco z toho jsem si také odnesl. Doporučuju to stejně vidět. Jinak je ještě film \"Tarnation\", který se opravdu úzce dotýká DPDR. Je to film o mladíkovi, gayovi, který má děsný život, je to podle skutečnosti. Je to domácí nahrávka, pllus fotky.. Kluk se otráví po dvou jointech napuštěnými PCP a od tý doby má dpdr.
No, nic docela jsem se rozepsal, tak zatím zdar a napište, bojovníci a bojovnice!!

Ahoj simellei, vítám Tě:).
Alkohol jsem pil, kouřil a hulil. Se vším jsem na nějakou dobu přestal, ale ke všemu se zase po nějaké době vrátil a zvažoval s čím skončit a s čím ne. Od mých 18let jsem marihuanu omezil na tolik, že jí kouřil opravdu zřídka, a když jo, tak většinou sám. Všechny 3 svinstva mi pomáhaly, nejvíce teda alkohol. První dva roky pravidelného hulení mě naplňovalo štěstím. Nicméně jsem DPDR zažil už při prvním zahulení si. Na trávu jsem si tolik zvykl, že jsem později si musel zahulit, abych někam šel do společnosti a užíval si. Bylo to pomalu, jako bych mě tráva naplnovala životem. V tom období 17let mě dostaly rodinné problémy, které trvaly od jakživa, ale předtím jsem jebyl schopen zvládat, navíc jsem byl na škole, kde jsem zrovna dvakrát klidně také necítil. Byl jsem neustalé nervově napjat a všechny tyto drogy mě začínaly postupně ničit a oddalovaly dlouhou cestu k normálu. Hulení jsem si neužíval, po alkoholu druhý den bylo peklo a po cigárech jsem se cítil ještě více nervozní. DPDR se mi natolik zhoršila, že ke mně přirostla a okamžiky reality, byly svátek . V 19 letech jsem začal psát o své jedinečné nemoci, o které jsem byl přesvědčen, že jí mám jediný na světě. Proto jsem začal psát knihu, kde jsem popisoval svoje stavy. Nejlépe se mi psalo opět, když jsem si zahulil. Odešel jsem z domova a v únoru následujícího roku se rozhodl, že se nebudu trápit a odpočinu si v RIAPSU (krizové centrum, kdo nezná). 5 dní ztrávených tam bylo pro mě opravdu obohacující. 3 denně komunita s psychologem, 1x s psychiatrem a 3x relaxační cvičení v doprovodu „Jacobsonovy metody o uvolňování těla“. Poznal jsem tam o rok starší dívku, která povídala o nemoci zvané depersonalizace a derealizace a já byl vskutku v úžasu. Nejen já, ale i sestřičky, které se o nás staraly. S Péťou jsme se doplňovali a já se do ní zbláznil. Bydlel s ní chvíli a pak se věnoval depersonalizaci a derealizaci a hledal všechno možný na internetu. I díky tomu foru, poznal několik lidí s kterými se setkal a i si vyplňoval testy o DPDR prostřednictvím pana Dr. Michala Raszky. Od té doby jsem udělal mnoho pokroku a stále se vše zlepšuje, i když piju, kouřím nebo si zahulim. Když si zahulim teď, tak cítím, že mám své místo a život mi dává smysl. Nicméně vše včetně zůstává stejně umělé a neživé. Nevadí mi to v tu chvíli, mnoho si uvědomím. Ale stejně mě to brzdí a hrozně vypatlává. Nemám jí už moc rád, ale nebojím se jí, jak před dvěma lety. Když se ted napiju, tak jsem druhej den uplne nepouzitej a nemam nic rád včetně mě, nicméně cítím smutek a zoufalost a to je taky pokrok, protože něco cítím. Až na školu bych řekl že jakžtakž funguju, práce jde.
To verča22: krom dpdr mám ještě velkou úctu ke ve všemu kolem mě a to mě taky dost dpdr posiluje. Zbavím-li se toho, dpdr odezní. Vím to. Jinak uzkosti a deprese taky, Mám je, ale cítím je a to dříve taky nebylo, takže vše jde dopředu.
Pro všechny: Pomáhá mi relaxace, joga, všechno, co se sexu týče, masáže, sport, dobrá strava, spánek. NEJVÍCE TEDA SEX, SPORT, PRÁCE. Na všechno mám stále chut a za to jsem hrozně rád.
Jinak jestli si myslíte, že jste se zbláznili, tak buďte v klidu, Váš mozek normálně funguje, jen je „zamlžen“. V RIAPSU jsem říkal, že mám pocit, jako bych stál kousek za svým tělem, jako by tam byl nějaký panáček. Sestra se mě zeptala, jak ten panáček vypadá, to byla sranda;-).
Good Luck everyone!!

Zdravím všechny trpící;) Mám diagnostikovanou panickou poruchu, tuším už třetím rokem, léčím se antidepresivy Citalec a funguje to velice dobře, panickou ataku už jsem neměla poměrně dlouho, hlavně asi proto, že když už cítím že \"to na mě jde\", dokážu si uvědomit, že je to \"jen\" podvědomí a nějak se uklidnit a zbavit se toho. Pořád mi ale přetrvává depersonalizace a derealizace, se kterými si poradit neumím...ze začátku na to fungoval lexaurin, teď už ani ten nepomáhá... máte někdo nějakou metodu jak se toho zbavit, nebo aspoň trošku zmírnit? doktorka mi vždycky říká že se mám soustředit na to co právě dělám, uvědomit si, že \"jsem teď a tady\" ... ale ono to není tak jednoduché, nemůžu se jakoby dostat ven z pomyslné bubliny ve které jsem zavřená...

Adame Ch, já jim v žádném případě nezazlívám těch nějakých 100000,- ale myslím si, že to, co jsem dostal na papíře, není adekvátní té situaci a době, jakou jsem tam strávil.

hm, tak mně ,,stačí\" ten pocit nereálna a připadám si jak magor i když vim, že jsem v reálu, ale prostě to nemůžu vnímat.

nebyla, protože mi nepřijde že bych byla \"blázen\" pardon

já: myslim, že máš ,,jen\" derealizaci, bud ráda. I když obojí je peklo, ještě když máš obojí navázané na sobě, tak je to k nevydržení, ale já už si tak nějak zvykám. Byla jsi s tim někde u psychiatria nebo tak ?

Mě asi před pár lety na vejšce, ještě ji porád studuju ale už mě to nebaví. Alkohol ani ne, je mi pak ještě víc zle. Taky jsem tak děsně unavená, nevím jestli by se ta unava treba nemela resit a pak že by se tohle zlepšilo? nemám žádny ataky, ale že by mi bylo příjemný jezdit v narvaným buse,tram,apod. cítím se ve svým těle, jen ten pocit života ve snu, tak nevím, třreba mám něco jiného? mám už toho všeho dost, tohle je strašný, nejradši z celého dne mám večer, když si můžu lehnout a na nic nemyslet...

To Andrew a já: Mně to začlo v 15-cti, když jsem si dala brko a pak jsem měla stav ve snu atd. pak to odešlo, doba stavu vyprchala, ale do měsíce se mi změnil život a dr/dp nastoupila a mám jí do teď 22 mi je. Já jsem unavená, furt bych spala, takže ani nevim jaký to je nebýt unavená . No a co děláte vy, pracujete, studujete ? Pijete alkohol ? Já jsem byla zvyklá pařit, když jsem ještě neřešila DR/DP a druhej den sem se vždycky po chlastu nenáviděla, ale ten pocit na něj byl krásnej. Ach jo, kéžby na to byly nějaký spešl prášky, bylo by to o něčem jinym. Andrew a ty máš jen DP/DR nebo ještě něco k tomu ? Já jsem celá bez nálady, nic mě nebaví, ataky z davu lidí-autobusů,plačtivá,bojim se o své blízké, občas mám jako-že musim se třikrát napít, aby se nic nestalo atd. ale po AD mám lepší jen trochu náladu (beru je měsíc). Jak probíhalo vaše setkání ? Neni na DRsDP nějaká terapie, nebo něco takovýho ? Sere mě nevnímat žít

To Já: Spíše se do únavy neustále nutím, abych cítil svoje tělo, takže asi tak :-D

Jinak je mi 22let a už jsem se se šel osobně se třemi lidmi s dpdr.. :-) Jo a ještě jedna věc, panik. ataky už umím ve většině případů odvrátit..;-)

Zdravím, koukám, že po dlouhé době forum zase ožilo. Dlouho jsem tu nebyl a teď už koukám, že tu píšou nové lidi:-). Já taky občas procitnu do reálu, i když mám dpdr nonstop. Skoro na ní nemyslím, i když to jde těžko, když se koukáš přestu \"tabuli skla\". Léky beru, ale já jestli mi v něčem pomáhají tak maximálně v tlumení. Dpdr mám také kolem pěti let, ale jsem přesvědčenej, že jsem ji měl i dříve. Dost mě jí také nakrmila marihuana, kterou jsem kouřil dost. Každopádně pokroky jsou a to je hlavní. nejvíce mi pomáhají masáže, sexuální hrátky, cvičení a odpočinek..

Verča a ostatní: a co nejste taky přitom unavení?
achjo

Hele já už to mám 6 let, v 15-cti mi to začlo, ale brala jsem prášky jen dva měsíce zoloft a rivotril - rivotril mi na to pomáhal, bylo mi líp, ale dr. léčbu ukončila (úzkosti byly pryč, DR+DP docela taky) postupně se to vše vracelo a já byla schopná, až ted (22 let) to začít zase řešit, beru cipralex + neurol (při obtížích) měsíc, ale v DR/DP, žádná změna.. Jen to, že nevidim zrnitě, ale jsem furt ve snu, prostě nemůžu vnímat realitu. Chci jí vnímat a snažim se, ale fakt to nejde.. nejvíc mi sere todle, DP mám taky pořád, to, že nejsem ve svym tělo, nebo já nejsem já, ale spíš mi sere sen

Vedel jsem ze se nekdo zepta tak mi to nedalo sem jeste nakouknout:-)protoze tenkrat bych dal vse jen za sebe mensi radu..ja presne nevim co mi pomohlo ale nejdriv sem bral naky prasky na depresi cipralex ale ty mi nepomahaly tak sem zjistil ze nemam depky ale velkou uzkost tak mi predepsal atarax a ten mi teda pomohl hodne takze zacetek pro mne byl nejdriv odstranit uzkost a pak jsem zacal cvicit JOGU,ta vlastne pomaha nemyslet na to ze vam neco je podle me derealizace neni stav trvalej ale je to stav kdy si ho clovek porad pripomina tim ze na nej kazdej den mysli takze skuste se do neco vzit zapalit a skusit to nevnimat(srat na to)zacatky jsou tezky ale jda se to...vim tet to zni hrozne jednoduse ale taky za me zil zivot nekdo jiny a take sem zil v mlze a nebo spis to byl nekonecny hnusny sen..obcas se mi to jeste vrati ale jen kdyz na to pomoslim prestanu na to myslet odejde to samo...kdyby neco ptejte se jsem tu..

Samix: tak se koukej víc, pze potřebuju a nejsem samotná zjistit,jak ses toho zbavil.. a ty Adame ?