Zuzano, nechci tě zklamat, ale ten pocit, že stačí cvaknout a všechno se vrátí, mám dost často. Bohužel, nikdy se nic nezměnilo :-( Momentálně prožívám asi nejhorší období, ale těžko říct, jestli je to pravda, protože mám pocit, že tohle už jsem za ty roky tvrdil několikrát.

taky si uz hodne dlouho rikam,ze k tomu,aby me presly ty pocity nerealna treba staci udelat uplnou prkotinu a bude vsechno jako drive-jenze co to je zatim nevim..se spanim ma myslim problem kazdy odsud,ja nekdy cumakuju do stropu celou noc,ale posledni dobou kupodivu usinam a nemam strach,ze uz NIKDY NEUSNU..ale spanek to neni kvalitny,rano jsem ospala,unavena..
ja si to Ivane reknu pokud panika jeste neprisla,proste si reknu at uz chcipnu,ze je mi to fuk,ale jak to prijde zafunguje u me pud sebezachovy a zacnu se bat a tim padem ma panika zelenou:-(

Ahoj, všichni, já mám poslední dobou hodně divné pocity. mám pocit, že přicházím o rozum, pomalu, ale jistě. myslím, že jako každý, jsem věděla, jak se některé věci dějí. třeba jak mi je, když usínám, nebo co cítím, když mi je fajn a tak různě. když se na to teď dívám spátky, uvědomuji si, že jsem měla spoustu kontaktu s realitou. ale už nemám. ty emoce nenaskočí, prostě nepřijdou. můžu čekat do rána na impuls, který mi dal na vědomí, že je čas spát, nebo třeba jíst. prostě není. nepřijde. zmizel. kdybych to hodně zjednodušila, je čas na paniku. rozpadám se. ztrácím kontakt s realitou. zvláštní ale je, že současně se strachem přemýšlím taky nad tím, že musí ale být něco jinýho. vypadá to tak, že ze sebe nic nevyždímám, ale něco mi říká, že to pujde jinak. ale ještě nevím jak. nejspíš to mám před nosem, jenom to ještě nevidím.

Nemáte někdo taky problém s usínáním?Já třeba mám problém s přechodem z reality do snu.Někdy se mi to nedaří a často se toho leknu.Je to v tom momentě,kdy jsem vzhůru,ale už slyšim sen,do něho bych měl pak jakoby vplout a v ten mment přijde takovej divnej pocit a já se z toho musim rychle vymanit...to se mi stane takle třeba několikrát a usnout se mi podaří až bez mého vědomí.

Divný co:)

To napětí hrozně vyčerpává.znám.

Mali ste niekedy pocit, že nemáte silu ani na paniku?

Dneska sem měl parádní záchvat.Už od rána jsem se necítil moc dobře(únava,slabost...),prostě den na hovno.
No a tak sedim a koukám na tv. a přepadla mě aritmie(taková jakoby fibrilace síní).Samozřejmě se mi klasicky hned nahnal tlak do hlavy,najednou motání hlavy,panika,otevírání okna,pobíhání po bytě...no hnus.Až sem musel vyběhnout z baráku,sednout do auta,pustit rádio a bezcíleně projíždět benzín po okolí.
No,nějak to přešlo,ale stejně se dneska prostě cejtim takovej furt na hraně nějakýho panickýho záchvatu-stačí když mě někde píchne(hlavně u srdce).

No prostě-zas další divnej den,kdy polospim,položiju a nějak bych to dneska nejradši prospal.Je to jak když na mě něco leze...

den blbec.

Minule som mal veľmi silný srdcový záchvat. Okrutná bolesť v oblasti srdca. Napadlo ma pri tom, že zomriem. Ak by mi to vadilo, chytila by ma panika. Ale ja som sa rozhodol pre variantu, nevadí že zomriem, aspoň to budem mať za sebou. Týmto rozhodnutím sa žiadna panika nekonala. Panika je len dôsledkom udalosti, ktorá nám je nepríjemná a ktorá nám naháňa strach. Ak ale zoberiete situáciu fatálne a bude vám to jedno, panika nemá dôvod sa dostaviť, pretože ona pre svoj život potrebuje strach. Takže máte na výber. Buď ten strach živiť, alebo si povedať, nech sa stane čo sa má stať.

Ivane,zbavit se strachu ze smrti by pro me byla ta nejvetsi vyhra..proste si rict,musime tam vsichni,tak proc se tim trapit-jenze ono to dela samo,nedokazu si to rozumove zduvotnit,ten strach je silnejsi..je fakt,ze chripku jsem nemela nepamatuju kdy,snad nikdy,teda takovou tu uplne silenou..jenze kdyz je chripka uz v tom poslednim stadiu,tak do prace lidi nejdou,proste jsou tak slabi ze by to nezvladli..ja jsem nikdy netvrdila,ze mi je zle jen z fyzicke priciny-i kdyz mam zjistenych par nemoci,ja vim,ze psychika u me hraje velkou roli..

Jana nevieš o čom hovoríš. Nemyslel som bežné príznaky chrípky, ale také, že ledva žiješ. Ale popri tom musíš chodiť do roboty a tak. Pre mňa je ťažko si predstaviť, čo zažívate pri panike, pretože paniku považujem za psychologický problém, a keď sa niekedy o mňa pokúšala, tak som jej to proste zatrhol a basta. Možno by bolo dobré, aby ste sa zbavili takých základných vecí ako je strach zo smrti.

Ivane,priznaky chripky bych brala radeji...myslis bolesti svalu a tak?..vic snesu bolest nez naznaky omdleni...ale pocity ze zblaznis znas,ne?..
Denis,budu se snazit byt samostatnejsi,zajdu na postu,do obchodu-teda mam to v planu..neni mi 2x nej,ale byva i hur,snad na posledni chvili nereknu,nejdu nikde:-(..

Jana, ja mám úplne iné príznaky ako ty. Najviac sa podobajú vírusovému ochoreniu. Ako keď máš chrípku.

Jani, právě tohle, co popisuješ, se mi stává taky, je to hrozně nepříjemný pocit, je to hnus, já mívám pocit, jako kdybych měla buď vyskočit ze svého těla a nebo jak kdybych se měla každou chvíli vypařit... Ale ono se to dá překonat, já musím, protože nemám někoho, kdo by byl ochotný mě vozit, takže spoléhám na sebe, že tu cestu busem nebo vlakem prostě zvládnu. Když se mi to zdá hodně neúnosné až skoro na zbláznění, tak do sebe hodím dva neuroly a je dobře. Panickou poruchou trpím taky - je to strašné, znám ty pocity hodně dobře, třeba před spaním, když se snažím usnout. Většinou se cítím hodně depersovalizovaně, když je velká biozátěž, na to už jsem došla. Ale zase někdy se zastavím a řeknu: teď si připadám opravdu ve svém těle. Jo a ještě jedna věc, když na tebe ty stavy dojdou, tak se to nesnaž rozdýchat, spíš se soustřed na frekvenci toho dechu a snaž se vědomí vnutit, že je ti dobře.

mas pravdu,ze pokud clovek zvladne cestu sam,citi se lip...kdyz nekdy jedu sama,citim se dospela, jainak si prijdu jako male decko..minule jsem jela sama od psychologa a byl to prijemny pocit..jenze ne vzdy mi je tak,abych sama do tramvaje vlezla:-(

ano,toho ze zacnu panikarit,ze dostanu takove okno a nebudu vedet kde jsem ani jak se jmenuju..proste ze z toho strachu zblaznim nebo umru a lidi budou koukat a rikat si,proboha co se ji stalo,co blbne...mi to takhle dela v mensi mire,treba sedim,normalne se bavim,je sranda a najednou zniceho nic pocit ze omdlim,slabost,nemuzu se vykoktat,jen sedim a cekam,co bude.to se mi stalo i ted na srazu,ale nikdo nic nepoznal...nemit rodinu,tak opravdu nevim jak by by to bylo:-(..ty se toho nebojis nebo se ti tohle nestava?
Denis,premyslela jsem nad tim,ze kdybych tohle forum poznala na zacatku sve nemoci,nedopadla jsem az takhle..ja jsem taky zprvu mela jen DR a zila s ni celkem v pohode,ale jak po 3 letech prisly panicke stavy,vsechno se zmenilo..vim jiste,ze cestu do Prahy bych nezvladla..

No já Prahu neznám, takže já budu na nádraží :-)

Kdy v sobotu, kde a v kolik?

Jani, já z toho taky nemám dobrý pocit, ale když se překonáš, budeš mít ze sebe moc velkou radost ;)

Co přiští sobotu? Mně s Denisou to vyhovuje.. Ještě se někdo připojí?

Jana a čoho sa to vlastne bojíš? Źe niečo nezvládneš?