vy se mate...taky bych rada pokecala,ale Prahu nedam...vcera byl sraz ze skoly,v Ostrave,par zastavek tramvaji a jesteze jedna spoluzacka bydli kousek ode me,jinak bych otravovala manzela s odvozem:-(

Čau, všichni, taky bych se ráda přidala. kdy to máte v plánu?

Já a Denisa máme v plánu sejít se v Praze... Nechtějí se nějací \"depersonalizáci\" přidat k nám a vyměnit zkušenosti:-) dejte vědět jestli jo.

Zuzana, ja som vsadil na očistenie sa od jedov a patogénnych mikroorganizmov. Verím tomu, že bez tejto záťaže bude moje telo lepšie fungovať a umožní mi normálny život. Ako som už napísal, som na tom lepšie ako vlani.

Jenže já před druhým začátkem AD nevěděl už kudykam. Měl jsem pocity, že už mi nic a nikdo nepomůže a to opravdu silné.

Přesně takhle si myslím, že to s AD funguje. NIJAK. ale je mi to vlastně líto, pro spoustu lidí je to naděje a pak jsou sklamaní. člověk s DP je v očích odborníků buďto regulérní blázen a nacpat ho AD, nebo nevědí, co s ním a dělají pokusy. já to radši zvládnu sama. pokuď to mám pod kontrolou.

Já jsem své DP/DR stavy konzultoval s psychoterapeutičkou každý týden po dobu tří let. První rok jsem bral AD, pak jsem usoudil, že nic moc neřeší, tak jsme se domluvili, že postupně přestanu. Pak jsem rok a půl žil, nebo lépe řečeno živořil střídavě nahoru dolů bez nich a koncem minulého roku už to pro mě bylo tak nesnesitelné, že jsem se s ní domluvil na novém AD pokusu. Nicméně po třech letech se to tak nějak přehouplo na každotýdenní schéma typu \"Dobrý den, tak povídejte\" a já povídal, co se mi přihodilo, co mě ovlivnilo a tak podobně. Ona pak řekla, co z toho vyvozuje a co jsem měl udělat nebo říct jinak. A nějak jsme se odtrhli od hlavního problému, který je pro mě dnes a denně právě depersonalizace. Tak jsme se rozlouočili a teď to zkouším jen s AD, ale cítím, že úspěch ne a ne přijít...

No jasné, ale aký? a funguje ti to?

Ja ten plán realizujem už dva roky.

Máš plán, ako to urobíš?

Jasne že to je česky. Ak niekomu DP vyhovuje a robí mu lepšie ako keby ju nemal, ja mu ju doprajem. Ak mu ale nerobí dobre, tak mu ju nedoprajem. Každý nech má to čo chce mať, pokiaľ tým neparazituje na druhých. Takže Zuzka, uži si DP maximálne ako vieš, a tí čo DP nemáte radi, užite si života bez nej maximálne ako to pôjde. Ak to pôjde. Ja osobne nie som s DR na nože, pretože DR je vec a ja som sebauvedomenie. DR je vec, ktorá so mnou nesúperí. Je to len vec, ktorá z nejakého dôvodu existuje. Ja sa ju len snažím so svojho života odpratať, pretože ju nepotrebujem. Je ako bordel, ktorý treba odpratať. Ak by bol tento bordel klasifikovaný ako najsuprovejšia vec na svete, aj tak by som ho nechcel, pretože mne je úplne jedno, kam ho ľudia zaraďujú, pre mňa je dôležité, ako sa s ním cítim. A ja sa s ním cítim blbo. Takže môj cieľ s ním je jediný. Zbaviť sa ho.

Pokud vím, existují 2 postoje k duševním záležitostem. ten prvý stanoví nějaký normál a pak vytěsní a označí za poruchu všechno, co není normál. nalepí se štítek, vypíše recept, konec. ten druhý nic nevytěsňuje a nestanovuje normály. bere člověka jaký je, se vším všudy. i když třeba je někdo opravdu blázen, nejedná se s ním podle toho. nechlívkuje se. podle mýho, tu nejhorší věc, co můžem sami sobě spáchat je lepit štítky na to, co se v nás děje. automaticky spustíme proces, ve kterém je něco správně a jedem do toho a něco špatně a to musíme zničit. a dle mých skušeností se se to s největší pravděpodobností zvrhne v likvidaci toho domnělého zla. / jé, snad je to česky... /.

Ano, Zefire, žiju s tím více-méně sama, ale když mám pocit, že se to vymyká mé kontrole, nebo mám někde uzlík, skonzultuju s terapeutem.
Janko, jaké výčitky svědomí máte na mysli? co hrozného jste provedla? kdyby něco, pište na mail, je někde níž.

Jak píše Jana: ja si porad neco premitam a mluvim si v hlave ruzne situace..ale povidam si to ja,ne ze bych slysela nekoho jineho... Tak přesně takto to vnímám i já.
<ne-e.net>Zuzko, závidím ti, že se svou dp můžeš tak hezky vycházet, protože mně vždycky začně děsit...přijde na mě taková ošklivá panika, jako bych se měla každou chvíli ztratit ze světa a podobně. Řekla bych, že ji ještě nemám uplně pod kontrolou, snažím se s ní vycházet. Myslim, že jsem udělala velký kus cesty, třeba jsem začala jezdit na kole, spoléhat sama na sebe (v prosinci jsem musela do psychiatrické léčebny v Brně, protože jsem měla šílené úzkosti - začalo to pocity dpdr, nemohla jsem se jich zbavit a prosila jsem mamku, aby mě každý den doprovázela na autobus do školy...) Teď jsem úspěšně zmaturovala, pracuju a chodím do práce sama :D a dělám si autoškolu, takže si myslí, že jsem udělala kus cesty... ještě by to chtělo mít dpdr pod kontrolou tak, aby mi nekazila život.

Ja som si vyžiadal 2 elektrické šoky pred 30 rokmi, keď mi nič nepomáhalo. Tiež som v tom videl nádej. Výsledok? Ako u Jany. Pripadal som si ešte blbší. Ja osobne efekt týchto šokov vidím v zabití parazitov mozgu, ktoré spôsobujú poruchy v mozgu. Napríklad taká toxoplazma gondi. Poradím ti jemnejšie než šoky. Zapper. Používa sa na to isté, za pár korún si ho kúpiš, a nedávaš si také pecky do hlavy.

Zuzano, píšeš \"nechci do sebe cpát antidepresiva\". Takže ty v současné době žiješ s DP/DR jen sama se sebou? Bez léků, bez psychiatra nebo psychologa?

tak tomu never...ja jsem si o ne rekla,primar mi je nechtel dat,ze to neni pro me,ale ja byla tak urputna,az jsem ho ukecala...myslela jsem,ze je to moje nadeje...povim ti,ze jsem byla jeste blbejsi,nevedela jsem,kde jsem si odlozila dziny nez jsem na ne sla,pak ani nevim jak jsem prozila vanoce-hnus fialovy...je to asi fakt jen pro lidi s dusevnima poruchama vaznyma..

Hele lidi-a myslíte,že by pomohly takový ty elektrošoky do hlavy,co dělaj lidem v blázinci?Já sem četl,že se to pomáhá a že se ty kyseliny v mozku srovnaj:)

Ja bojujem, Jana rezignovala a Zuzana svoju DP miluje. Koľko ľudí, toľko postojov, a koľko ľudí, toľko modiikácií Dp, či Dr.Každá modiikácia má iný optimálny prístup. Ja som si istý, že som si vybral najoptimálnejší prístup, aký som mohol. To isté si myslím o Zuzane a Jane. Obe si vybrali to, čo je pre ne najprijateľnejšie. Každý si vyberáme riešenie v kontexte s naším ja, čo nášmu ja v danej chvíli najviac vyhovuje.

u me to neni pocit,ja vim,ze nedelam veci spravne-co se tyce stravy,brani vitaminu,chovani-vycitky svedomi me jednou zabijou:-(..nevim,jestli mi je pomoci,vlastne nemam ani chut nic zkouset,prijde mi vse zbytecne...