Zuzana, pokiaľ ti tvoj stav nie je nepríjemný, tak nie je čo riešiť. Píšeš o hlasoch v hlave, ktorých rozhovor pozoruješ. Otázkou je, či tie hlasy vnímaš ako svoje vlastné, alebo cudzie vo svojej hlave. Ale svoje sebauvedomenie máš vždy len v jednej osobe, nie?

Jana, ja som si sám seba uvedomoval vždy veľmi zreteľne, a nikdy som nemal pocit, že to nie som ja. Ak by som ten pocit mal, tak kto by mal vlastne ten pocit keď nie moje ja? Ja DP chápem len ako zmenu osobnosti. Človek má pocit, že je iný, než bol pred tým, preto má pocit, že to nie je on. Ak by toto mala byť DP, tak túto zmenu som zažil aj ja, ale už tak dávno a tak postupne, že som to neevidoval ako prudkú zmenu svojej osobnosti.

ja stale nevim jaky je rozdil mezi DR a DP-mi to prijde stejne..DR mam urcite a s DP jen neco,nebo to jen nedokazu rozlisit..ze jsem divna vim,vadi mi to a menila bych,nenasla jsem k ni vztah a mam obavu,ze ani nenajdu:-(..ty hlasy myslis jako povidani sama se sebou?..ja si porad neco premitam a mluvim si v hlave ruzne situace..ale povidam si to ja,ne ze bych slysela nekoho jineho-jak to mas ty,Zuzko?
Ivane,jsem rada,ze ses ozval..

Ja netuším, ako sa to správne volá, vždy som seba vnímala ako veľmi komplikovanú osobu, ale DP je jediný chlievik, v ktorom som sa našla. zodpovedá tomu celý zbytok mojho života, vnímanie, správanie, proste všetko. ale vlastne mi ani tak nezáleží na to, akú nálepku na to nalepím, doležité je, čo to robí, ako to na mňa vplýva a čo s tým urobím. pre mňa je DP životný štýl a nemenila by som. nevadí mi, že som divná, ani moje hlasy v hlave.

Zuzka, a nie je to tak, že tvoje ja može mať viac osobnostných charakteristík a ty ich vnímaš súčasne?

Ahoj, depersonalizace u mě začala asi v patnácti letech. Dávam to za vinu experimentování s marihuahnou. První tři měsíce byly hrozné, ale postupem času, sem si na to zvyk. Dnes je mi 19 let a nepozoruju na sobě žádné příznaky derealizace. Nikdy jsem nepoužíval žádné léky, prostě sem se snažil si tuto poruchu nepřipouštět. Také mi velice pomohlo chodit do společnosti nebo ven s přáteli.

Ahoj, možem aj v slovenčine, keď je treba. koukám na sebe som myslela v kontexte s tým, že pri DP je pocit, že stojíš sám vedľa seba bežný ale to som tiež ja. znie to asi šialene, ale sme DP, takže šialenstvo je na mieste. je to divné, ale to moje ja, čo stojí vedľa mňa komunikuje so mnou. beriem pocit, že som 2 krát ako fakt. tak isto, ako beriem, že mi v hlave znejú vačšinou tak 3-4 hlasy, rozprávajú sa a ja ich počúvam. keď toto po sebe čítam, asi fakt nie som normálna. mrzí ma, ale logickejšie takúto šialenosť nevysvetlím. a DR som mala do predvčera 2 týždne v kuse. a priznám sa, ešte som si ju nestihla obľúbiť, ešte neviem, prečo. ale pokúsim sa. niečo na tom tiež bude.

koukám sama na sebe jako na někoho jiného

Čo v tejto vete znamenajú slová na sebe? Svoje telo? Svoje fyzické prejavy? Čo v tejto vete znamená slovo sama? Tvoje ja? Mávaš aj DR alebo len DP? Ak mávaš aj DR, máš rada aj tú? Ak ju máš rada, tak prečo?

Je jasný, že nemůžu znát všechny pocity a prožívání, ale můj obecný přístup k DP využívá, co mi DP \" dává \": jsem DP, tudíž mám odstup od všeho, co se ve mně děje. jsem ten pověstný pozorovatel zvenčí, koukám sama na sebe jako na někoho jiného a ten někdo vedle mně už to zvládne. využívám DP ke zvládnutí svých stavů. a pocit, že se za chviličku zblázním a cítím, že jsem na pokraji šílenství znám důvěrně. a taky pocit, že jsem mimo čas.

a co delas s pocitem,ze se zblaznis?..ze proste najednou uprostred cesty zacnes rvat,nebudes vedet kde jdes,proc...znas i tyhle pocity?...ja sve DR nerozumim,i kdyz ji mam 25 v let v kuse a vubec nemam predstavu,jak ji poznat:-(

Ne, nejsem to já.

Zuzano, mám pocit, že jsem tvůj dlouhý příspěvek četl na fóru help24.cz (taky se tam psalo o bulimii a řezání). Jsi to ty?

Ano, někdy je zažívám, naposled předevčírem, šla jsem od manžela z práce a na ulici jsem se málem nemohla hnout, jako by někdo na mně vylil kýbl hrůzy. nemohla jsem se hnout. po chvíli jsem udělala to, co vždycky. jelikož svou DP znám, vím co brat vážně a co ne a tohle mi vyšlo jako že ne. ale je to opravdu jenom o tom, že znám obraz své DP, vím co se mnou dělá a kam zatřídit to, co zrovna prožívám. ale ty si ty a ta tvoje DP se možná chová jinak. to nejlepší, co ti můžu poradit j: poznej ji.

Zuzko,zazivas i panicke ataky?..pokud ano,jak se vyporadas s nema?...

Jsem z Prahy.

Andrew: Ondři, kdy dáme ten sraz?

Zuzko, odkud jsi? ráda bych si s tebou popovídala.

Předem se chci omluvit za svou češtinu, kdyby mi něco vyklouzlo, ale budu se snažit. Svou DP mám opravdu ráda, ale ani nevím ze kterého konce bych to vysvětlovala. Jo, dík za přivítání, Andrewe. Já si ji vlastně diagnostikovala sama a ke kámošovi, klinickému psychologovi, jsem si to vlastně šla jenom potvrdit. nevím, jak dlouho ji mám, ale nejspíš jsem ji podědila po tatínkovi. byla jsem přesvědčena, že mně čeká léčení a antidepresiva. jsem vdaná 11 let a mám 5 letého syna, nejspíš taky s DP. můj manžel mi pořád říkal, že má pocit, že každé 2 měsíce se k němu nastěhuje jiná žena. nikdy nevěděl, co ho čeká. těch 11 let jsem přežila v nekonečné válce se sebou. u ničeho jsem nikdy nevydržela, nic se mi nelíbilo dýl než týden, na mé emoce a myšlenky nebyl žádný spoleh. trpěla jem, nějak podobně, jak to tady opisujete vy všichni. nebyla jsem schopná ničeho dostát, nebyl na mně spoleh. žádné sebeovládání, žádná kázeň, žádné předsevzetí, cíle, nic nepřežilo. viděla jsem sebe samu jako nekvalitního a neschopného člověka a to byl pro mně problém, protože mi na tom, jaká jsem vždycky hodně záleželo. žila jsem v konfliktu se sebou. věčné terapie, konflikty. mé okolí mi to neustále vyčítalo, nebylo nic, co by mně udrželo. těžko se to takhle vysvětluje, chtělo by to spíš osobně. do jakýchkoli emocí jsem se musela nutit, v hlavě jsem mněla takový hluk, že jsem nemohla v noci usnout. ještě se to komplikovalo bulimií, kterou jsem tlumila hluk v hlavě a nekonečný emoční zmatek a mou nadprůměrnou inteligencí, která mi tohle nějak nechtěla schvalovat. ke kamarádovi jsem se dostala na pokraji zoufalství, že si něco udělám, začnu se řezat, nebo cokoli, abych aspoň něco cítila. on mi vlastně řekl, ať už neválčím.taky je DP a ví o čem mluví. tam někde začal můj pocit, že DP je pro mně darem. začala jsem nějak vnímat pohyb v celém tom chaosu, naučil mně s ní jednat, rozumět jí. naučil mně naslouchat procesům v mé hlavě, naučil mně, ať v sobě stabilitu nehledám. vysvětlil mi, že ve mně není a nebude, musím ji nacházet mimo sebe. přijala jsem, že jsem amorfní /beztvarý, bez vnitřní struktury/. už neválčím s pocitem, že stojím vedle sebe, že můj hlas mi zní cize, že téměř ncítím vlastní tělo. nacházet kotvy mimo sebe mně drží pohromadě. učím se rozeznávat, co mi věci dávají a co ve mně spouštějí a dávkuju si je. jistě, mám stavy, když je mi hrozně, ale učím se zacházet se sebou, nesnažím se už DP ovládat. vím, co dělat, když mi je nejhůř. výhody v porovnání s normálními lidmi? jsem amorfní, tudíž mám tu výhodu, že rozumím spoustě lidí a umím cítit co oni, protože nemám vlastní emoce, prožívám ty jejich a jim to pomáhá. neřeším něco jako happy, free a cooll a nevím jaké nesmysly, protože nemusím. nezatěžuji se stabilitou, protože nemusím. plynu se životem a vidím a vnímám spoustu věcí, které jiní nevnímají, protože jsou stabilní. život se mění a já si přijdu reálnější, než kdokoli jiný, protože nikde nekotvím. tohle je zoufalé vysvětlování, nevysvětlím psaním všechno a neuspokojím všechny. lidem kolem mně pomáhá, že se přispůsobím téměř čemukoli, ale ne proto, že musím, ale proto, že můžu. baví mně to. DP pro mně znamená MŮŽU, válka s DP MUSÍM. klidně se setkám i osobně, je mi jasné, že takhle moc neřeknu. jsem autentická svou neautentickostí a je to pro mně životní styl. a aby bylo jasné, netrávím povídáním si s DP celý život. mám práci, která ladí s DP, starám se o syna a manžela a vedu normální život. a hlavně už neválčím. komu se tenhle román bude chtít číst, klobouk dolů.

Zuzano, já myslím, že to tady bude zajímat více lidí, takže klidně diskutujte s Andrewem tady.

Ahoj Zuzano, Vítám tě na fóru... S DP/DR jsem se setkal už v útlém věku a rád jsem ji uvítal... Díky ní a věčnému přemýšlení a pozorování jsem si opravdu mnoho důležitých věci uvědomil. Každopádně patří k té většině, která se jí chce zbavit. Zajímalo, co tě na ní tak těší. To, že znáš jinou pravdu? Byl bych rád kdybys se mnou pokecala a vyměnila si zkušenosti. napiš kdyžtak na bibvlk.a@seznam.cz Ondra 21let

Ahoj, já budu asi mimo kontext, ale moje DP/DR mi přijde jako to nejlepší, co se mi mohlo stát. přijde mi lepší, než být \" normální \", ze spousty důvodů. nechci se léčit, je mi takhle fajn. DP je skvělá věc a snad mi nebudete nadávat.