Denisa, a bola by si radšej, keby si vybrala niekoho iného? Ber to ako výzvu, ktorú máš prekonať. Ja nemám radosť zo života 35 rokov a stále som to nevzdal. Tejto choroby sa dá zbaviť,len treba prísť na to že ako. O to sa ale musí postarať každý sám.

Ahoj všichni...a jsem zase na tom bodě, kde jsem byla v listopadu...přepadává mě panika a jsem zase depresivní...nemám radost ze života, jsem hrozně nešťastná... a sama nevím proč :-( strašně mě to mrzí, že si zrovna tahle nemoc vybrala mě...

A.S.
s tou kocovinou a cigaretama to mame opet stejne..vim,ze mi nebude dobre druhy den,ale aspon v te chvili mi je fajn a v tu chvili to za to stoji..mi staci 3 piva za cely vecer,je to jako kdyz jiny jich vypije 10..
Ivane
bylo by to nastejno,DR mam porad,i kdyz nepiju a nekourim.. nekdy nemuzu spat a nejsem po flamu..

\"Činy jsou nepřátelé myšlenek\"

A.S. Máš pocit, že je lepšie chlastať a fajčiť než nechlastať a nefajčiť? Ak by si nechlastal a nefajčil, myslíš, že by to bolo s tvojím zdravím vrátane dpdr lepšie?

Ahoj,
@Ivan:Já ti ani nevim,co mám dřív.To přijde dost nečekaně,ale pár vteřin předtím vím,že se to blíží,tak si v tu chvíli začnu říkat nahlas nějaký nesmysly,asi abych se tomu vyhnul nebo co...Nejčastěji se mi to stává,když mám kocovinu.Tam je prostě spánkový deficit,ktrému se po pití alkoholu nevyhneš,i když spíš dlouho.Navíc večer před tím vykouří člověk kvanta cigaret,takže rozhozenej tlak druhý den taky asi dělá svoje.

@Jana:Kdepak,jsem ze středních čech.

Ozaj, prečo sa bojíte smrti. Kde beriete istotu, že to v smrti bude horšie ako teraz?

mam to stejne jako ty..panika hrozna,strach ze smrti,nemoct se poradne nadechnout,pocit ze se zadusim a dalsi hodne neprijemne prozitky..derealizace silena,hlavne,kdyz se nevyspim,coz je poslednich 14 dnu pravidlo..dnes jsem spala ani ne 2 hodky,to zas budu jak magor:-(...nejsi z Ostravy??

A čo máš skôr, paniku, alebo derealizáciu? Ak paniku, tak z čoho ju máš? To príde len tak z ničoho nič, alebo to má nejaký psychologický podnet?

Ahoj blázni,
trpím panickou poruchou u které se silně ojevuje derealizace.Je to jakoby v pár vteřinách,kdy mi naběhne tlak do hlavy(jako bych měl umřít,dostat mrtvici,odletět z těla) a potom už to jen pokračuje.Klepání nohou,strach,snažit se utéct,otevírat všechna okna v bytě,snažit se plánovaně dýchat,mít strach ze smrti...atd.
Je to stejné čím trpíte,nebo je to semnou ještě horší?:)
Děkuji za rady a názory.A džte se.

Nadviažem na to, čo sem dala Pavla:

Mám príznaky sekundárnej a tarciálnej Addisonovej choroby, ktorá je spôsobená nedostatočnou funkciou hypofýzy a hypotalamu. Celkom dobre si viem predstaviť, ako ich funkčnosť odstavuje práve ortuť. Tu je jeden príbeh postihnutia Addisonovou chorobou:
\"Nyní přejdeme k popisu depersonalizačních příznaků: Pacient si stěžuje, že mu nic nepřipadá skutečné. Ani on sám se necítí, jakoby by „byl zde“. Spíše se prožívá jako neskutečný. Říká: „ jakoby ve mně praskla struna. Připadám si jako ve snu – mám jen nepatrné vědomí – sebe si vůbec neuvědomuji . vůbec se nedostávám ke svému vlastnímu já – musím se ptát: proč já jsem já a proč nejsem ten člověk, na kterého se právě dívá? Všechno mi připadá vzdálené a sám si připadám jako cizí. Můj hlas zní tak cize. Je mi, jako by mi mé končetiny nepatřily, jako bych stál nad svým tělem nebo jako bych neměl žádné tělo, jako bych byl jen pouhý duch. „ K tomu všemu přistupují iatrogenní poškození: Lékaři mu především rutinně předepisují barbituráty. O těch víme, že ve většině případů snižují krevní tlak. Prohloubí se pak nejen tepenná hypotonie, ale zároveň i „hypotonie vědomí“ (termín J.Berzea), jak lze též chápat depersonalizaci.K tomu ještě kolega neuváženě začal hovořit o rozštěpu osobnosti. Následkem toho se u pacienta rozvíjí reaktivní psychotofobie. My jsme naordinovali léčbu jednou tabletou Percortenu denně. Za několik dní se už pacientovi vedlo báječně. Všechno je normální . všechno je zas tak blízko, jasné a zřetelné jako za normálních časů.“

Tak ako exisuje slabá či silná káva, tak existuje aj slabá či silná derealizácia. Slabšie derealizácie sa riešia spôsobom Mick.24, silnejšie vyžadujú iný prístup. Každý si hľadajte tú svoju cestu, o ktorej si myslíte, že by mohla byť úspešná.

Ahoj!
Jak se Vám daří? Byl jsem na dovolené ve Švédsku za polárním kruhem. Zima je tam krásná, spali jsme ve stanu, krásné zážitky.

Deniso, gratuluji k písemkám, omlouvám se, že budu psát ex-post.
Při učení jsem se snažil na DR nemyslet, dát si kafe, udělat si atmosféru. Když to nešlo, radši jsem se šel proběhnout a zase. Důležité je nenechat se tím rozhodit, když to ze začátku nejde. Stres před zkouškou mi DR vždycky nakopnul - nejvíc ale doporučuji zamakat na přípravě, pak je člověk klidnější, když umí. I když teda...na střední sem na učení opravdu kašlal, nenáviděl jsem ten systém. Možná ten stres mi pak k DR dopomohl. Vejška je úplně o něčem jiném. Je to klídek, moc mi to vyhovuje. Moc Ti přeju, aby se Ti to povedlo.

Jana :
s tím vztekáním... nejde o to něco v sobě dusit..to už je pozdě!! Musíš to zachytit ještě před tím. Nesmí ten pocit vzteku vůbec vzniknout! Soustředit se na to, aby Tě nic nevytočilo. Naučit se nějaké heslo, které si v duchu řekneš a bude to pro Tebe signál : \"aha, pozor...teď se pokusím se nevzteknout\" :) - ber to jako hru. Já si vždycky řeknu : \"nevadí\".
V práci někdo něco podělá a mě to způsobí komplikace, lae já si řeknu \"nevadí\". Nevyslovím jediné sprosté slovo. Strašně to pomáhá.
Je taky hrozně důležité vyhýbat se konfliktům. Nediskutovat o \"principech\" s lidma, které v životě nepotřebuješ. Je přece fuk, co si myslí..Ty víš své. Pokud ta diskuse není rozhodujcí v tom, co bude následovat ( neovlidní nějakou zásadní situaci) -> klidně jí \"prohraj\". Nech blba, ať má svou pravdu a raduj se z toho, že si to dokázala ;)
Vyhrál jsem spoustu diskusí a bylo mi to k ničemu. Nic se tedy neděje, když občas nějakou nechám prohrát :)
Šetři si síly na ty, na kterých Ti záleží.

Co myslíte?

Držte se!
Michal

DP/DR mohou způsobovat i funkčí onemocnění (somatogenní pseudoneurózy, např. addisonoidní skupina (larvovaná hypokortikóza). Uvádím kazuistické případy z  knihy Victora.E. Frankla - rakouského psychiatra a psychoterapeuta, Teorie a terapie neuróz.(1999)

...Dr. S.,lékař, si stěžuje na žaludeční potíže, má průjmy a musí držet dietu. Pacient špatně snáší slunce a horko. Konečně pacient příznačně udává, že má často chuť na slaná jídla. Nyní přejdeme k popisu depersonalizačních příznaků: Pacient si stěžuje, že mu nic nepřipadá skutečné. Ani on sám se necítí, jakoby by „byl zde“. Spíše se prožívá jako neskutečný. Říká: „ jakoby ve mně praskla struna. Připadám si jako ve snu – mám jen nepatrné vědomí – sebe si vůbec neuvědomuji . vůbec se nedostávám ke svému vlastnímu já – musím se ptát: proč já jsem já a proč nejsem ten člověk, na kterého se právě dívá? Všechno mi připadá vzdálené a sám si připadám jako cizí. Můj hlas zní tak cize. Je mi, jako by mi mé končetiny nepatřily, jako bych stál nad svým tělem nebo jako bych neměl žádné tělo, jako bych byl jen pouhý duch. „ K tomu všemu přistupují iatrogenní poškození: Lékaři mu především rutinně předepisují barbituráty. O těch víme, že ve většině případů snižují krevní tlak. Prohloubí se pak nejen tepenná hypotonie, ale zároveň i „hypotonie vědomí“ (termín J.Berzea), jak lze též chápat depersonalizaci.K tomu ještě kolega neuváženě začal hovořit o rozštěpu osobnosti. Následkem toho se u pacienta rozvíjí reaktivní psychotofobie. My jsme naordinovali léčbu jednou tabletou Percortenu denně. Za několik dní se už pacientovi vedlo báječně. Všechno je normální . všechno je zas tak blízko, jasné a zřetelné jako za normálních časů.“ ( V podobném případě říká jeden anglický student o subjektivním terapeutickém účinku dezoxykortikosteronu: „ Vyčistilo mi to mozek. Mám lepší myšlenkovou kapacitu.“) i vědomí a paměť jsou zostřeny.“ V následujících měsících zmizely potíže úplně. Tento stav trvá, i když již pacient Percorten neužívá.
…Třicetiletý argentinský důstojník již šest let trpí nejen nejtěžším stupněm depersonalizace, nýbrž i úplným psychodynamickým syndromem v podobě oslabení pozornosti a paměti. Byl už v péči šesti lékařů a dva roky se léčil psychoanalýzou, užíval acetylcholin a podstoupil 10 elektr, šoků. Nyní dostává parenterálně Percorten v kombinaci s vitaminem B a vzhledem k současné existenciální frustraci se podrobuje krátkodobé logoterapeutické léčbě. Po třech injekcích hormonu kůry nadledvin se dostavuje – pokud jde o depersonalizaci – překvapivý úspěch. Pacient se cítí výtečně , odjíždí na venkov, zapomíná však předepsaný perorální přípravek a rychle u něj nastává těžká recidiva. V průběhu následujících týdnů však začíná soustavně provozovat sport a obejde se bez jakýchkoli léků.

I následující případ nám připadá v mnohém ohledu poučný:
Jde o mladistvou pacientku ze zahraničí, kterou již léčila šest let psychoanalytička. Poté však byla donucena z vnějších důvodů léčbu ukončit. My jsme v tomto případě diagnostikovali hypokortikózu s depersonalizací v popředí. Na léčbu dezoxykortikosteronem reagovala pacientaka tak, že se jí – podle zprávy ošetřující praktické lékařky bezprostředně vedlo lépe, nejen pokud jde o depersonalizaci, ale i pokud jde o tělesný stav, přibrala, je bez záchvatů, dokončila disertační práci a již nepotřebuje žádnou léčbu.“
Opět se tu ukazuje: abychom mohli diagnostikovat neurózu, je nezbytné napřed vyloučit somatogenní pseudoneurózu.
To však dokáže pouze klinicky plně vzdělaný lékař. Vyloučení som. Pseud. Je nutnou podmínkou pro diagnózu pravé (psychogenní) neurózy. Není však podmínkou postačující. Pouze na základě toho, že lze vyloučit somat. neurozu, ještě zdaleka nelze uzavřít , že se jedná o neurózu psychogenní. Jinými slovy : je nepřípustné stanovovat diagnózu „neuróza“ per exclusionem. Toto varování může ilustrovat následující případ:

Cäcila D. se už pět let přemísťuje z jedné neurolog. – psychiatr. kliniky na druhou a je podrobována různým diagnostickým i terapeutickým výkonům: od lumbální punkce po encefalografii, od narkoanalýzy po elektrošoky. Nakonec v lékařské zprávě stojí: „Něco organického je vyloučeno: jedná se o konverzní hysterii.“ S touto diagnostickou etiketou je pacientka přeložena na naše oddělení. Již při naslouchání anamnéze se nám vnucuje myšlenka, že všechno mluví pro talamické ložisko .Rentgenové vyš. Vykazuje chronické zvýšení nitroleb. tlaku. A oční nález svědčí pro „chorioiditis centralis peracta“. Touto oklikou se dostáváme od hypotetické místní diagnózy „talamické ložisko“ k diagnóze toxoplasmózy. Sabin-Feldmannova zkouška vskutku vychází pozitivní je i toxoplasmická reakce.

Mne sa začína dariť. Pomáha mi toto: http://detox.uforum.sk/topic/170/zoreks/

jsme na tom stejne..ne jen vikend,ale uz delsi dobu stavy jako uz dlouho ne..na jare mi byva vzdy blbeji,ale toto je moc..jestli se nezblaznim nebo neumru ted,tak preziju vse..

Zefir, fakt si myslíš, že si to zaslúžiš? Ak áno, tak urob niečo, aby si si to nezaslúžil.

Ivan, kdysi si mi přál, ať je mi tak zle, jak si to jen zasloužím. Můžeš si gratulovat, tvé přání se vyplnilo. Je mi momentálně nejhůře, jak mi kdy bylo. Víkend byl příšerný! Hádky, pláč, rivotril, dnes obludné myšlenky. Nikdo mi nepomůže...

DPDR môže spôsobiť aj hypotyreoza. Nedostatok hormónu tyroxín.

Veľa trvalých alebo dočasných podmienok môže viesť k zníženiu sekrécie hormónu štítnej žľazy a spôsobiť hypotyreózu. Asi 95% prípadov sa vyskytuje hypotyreóza z problémov, ktoré začínajú v štítnej žľaze. V takýchto prípadoch sa porucha nazýva primárna hypotyreózy. (Sekundárna hypotyreóza je spôsobená poruchou hypofýzy. Terciálne hypotyreóza je spôsobená poruchy hypotalamu.)

Impaired cognitive function (brain fog) and inattentiveness http://en.wikipedia.org/wiki/Hypothyroidism

Já jsem odmaturoval 1,2,3,3,4 a musel jsem se učit jak hovado, protože si hrozně blbě pamatuju a koncentruju. Taková úleva když jsem to udělal, jako moc.