Ja sa snažím úzkosť nevšímať a predýchať. Ja som tiež zvládol maturitu s DPDR. Mal som samé dvojky.

Ahoj všichni, tak mám po písemkách a zvládla jsem je oboje za tři, takže mám radost, že i přes dpdr jsem vydržela v plném nasazení 240 minut. Zdá se mi, že DPDR trošku ustoupila...nebo mi přestala vadit...? Já ani sama nevim, ale začala jsem být více depresivní, uvnitř takový smutek...Co děláte, když vás přepadne taková úzkost?

DPDR je mlha.

To mulungu radšej neskúšajte. Najprv som bol z neho nadšený, potom sa to ale zvrhlo na opačnú stranu. Treba odstrániť príčinu mozgovej hmly a potom bude všetko ok. Ako na to? Hľadať skúšať a dúfať, že sa to podarí.

Chceš mi říct, že mi chybí málo chlapskejch hormonů, a že jsem jako bez koulí? Fakt mě to zajímá není to hrubě položená otázka? :-)

Ahoj, taky mam mozkovou mlhu ale nevim co s tim :( jsem taky porad unavena, a nevim co s tim..je horsi mlha ci DP/DR ?

Mozgová hmla a nedostatok testosteronu http://www.understandinglowt.com/2009/05/low-testosterone-brain-fog/

Skús Mulungu. Ja si ho dávam do kapslí a kombinujem s 5-htp. Mulungu registrujem oveľa silnejšie, než chemické psychofarmaká.

http://www.beltina.cz/doplnek/5-htp/
http://www.rain-tree.com/mulungu-powder.htm

Čavte, ja ako nemám veľkú depersonalizáciu len sem tam, ale derealizáciu značnú a nekonečnú unavuje ma že to nemá konca tá DR ,niekedy mi fakt dojdu už sily psychické a ja ležím len v posteli a podriemavam abo čučím do stropu, nepomáha mi ani SSRI 40mg na deň a vytrhávam sa so spánku. Nemáte nejaké dobré lieky na tip ako to stlmiť? rozmýšlal som že si dám predpísať tricycklické antidepresíva ,čiže špičku ľadovca, skúšal som bylinky Medovku lekársku a Valeriánu lekársku musím povedať že Valeriána lekárska je ako frontin vnútorné chvenie totálne uvolní ako aj myseľ, tak na 3-4 hoďky. Medovka má miernejšie účinky ale taktiež dobrá.

Lidé kteří mají zkušenost mozkové mlhy hlásí, že se nemohou soustředit, nebo jsou jako ve snu. Informují, že mají ztrátu prostorového vnímaní, mají problémy s udržením koncentrace, těžko si pamatují, mají otupělému vjemy, pocit neskutečnosti světa kolem, či sebe sama, z čeho všeho mají pak nepříjemné pocity. Tento projev se ve školní medicíně akceptuje jako F 48.1 depersonalizační a deralizační syndrom. Je akceptován jako součást jiných psychických onemocnění. Léčí se jak diagnóza k níž přísluší. Málokdy je akceptována samostatně. Tehdy se léčí anxiolitikami, antidepresivy a psychoterapeuticky. Školská medicína a psychologie ji neléčí jako fyzickou poruchu, ale jako psychickou. Orthomolekulárna medicína ji akceptuje i jako projev fyzických poruch. Souvisí se stárnutím mozku, ale i mnoho mladých lidí trpí touto poruchou. Většina postižených neusiluje o léčbu, protože za jejich příčinu považuje stres, nebo stárnutí. Samozřejmě může mít různou intenzitu a charakteristiku. Tato porucha vzniká v důsledku poškození vjemových přenašečů v mozku, a může být následkem nedostatečné výživy, neurotoxicity, chronické infekce, a v některých případech se jako možnost prezentuje psychická paralýza vjemových přenašečů v důsledku nepříjemné události, kterou se člověk svojí vlastní psychikou snaží paralyzovat. V tomto případě by ale měla být mozková mlha příjemnější, než zážitek, který ji způsobil, jinak ztrácí psychické opodstatnění, a logiku existovat z tohoto důvodu.

Tak dnes to prišlo Neurologička mi napísala do správy: Akútne stavy derealizácie
Myslel som že to je šialené mať deralizáciu
takto sa cítim dnes: http://www.youtube.com/watch?v=6QyVil0dwhk

asi nefunguje prihlaseni pres registraci,taky mi to nejde..
Zdeno
k psychologovi chodim kazdy tyden,ale na DR vliv nema..citim se stejne,akorat nekdy odchazim s lepsim pocitem ve smyslu toho,ze mi neni zle fyzicky-jinak DRDP stale v kuse 25 let bez velkych vykyvu,realita stale cizi:-(
Mick
hodne me tvuj prispevek oslovil-taky jsem od prirody vybusna,nemam rada nespravedlnost,tema politika me privadi k silenstvi,takze zpravy apod.nesleduju..ale staci na nervnuti i reklamy-ted Sebrle se svou rodinou,normalne mi zacalo cukat oko nez jsem ho stacila prepnout-mazec..snazim se nenervovat,ale nejde mi to..taky mluvim sproste,ulevi se mi..pises,jak je fajn uklidnit se v aute..ja ridicak nemam,ale vcera manzela malem trefil slak,nadaval jak spacek,duvod mel-ono to bez uleveni si nejde vydychat:-)

Nechápu, nemůžu se přihlásit pod svým jménem. Dlouho jsem se nic nenapsal.
To Mick: Zdravím Tě, já jsem celý život bral děsně vážně a zodpovědně. tudíž se ti nedivím, že se ti spustila DPDR. Za poslední dny se toho docela dost údálo. Začalo to schůzkou s psychiatričkou a zvýšením AP Mylan na 100mg denně. 4 dny potom jsem byl hodně nervozní a i agrese se ve mně pumpovala ve škole i v MHD. Další den jsem se sešel s kamarádkou kamaráda, která trpí panic. ataky a prý když je v MHD tak má DPDR. 3 hodiny jsme mluvili a dělali si vzájemnou psych.terapii. Cejtil jsem pak fakt hodně dobře a cítil jsem jako vnitřní vibraci po celém těle.. kterou se mě nepodařilo uvolnit. pak to bylo zase jako vždycky. ale aspon jsem se citil dobře. Pár dní potom když jsem přišel domů se mi začla DPDR hodně měnit což se mi skoro nestává. podařilo se mi asi tak na 5 vteřin padnout \"nohama na zem. nábytek kolem sebe jsem viděl, jak bych byl sním měl jsem pocit že žiju. jako bych se probudil z noční můry. Učím se uvědomovat, že nic není, tak těžké a vše se dá dělat relativně v klidu. Řeknu Vám, je to děsně matoucí, jak se to mění. Včera jsem byl plavat a měl jsem větší vjem. Co vy? Jak postupujete?

n

Já to nenávidim.Už si nemůžu ani s přítelkyní udělat hezkej večer s vínkem a pohodou,protože když to přeženu,druhý den mám záchvaty paniky,že umřu,či dostanu mrtvici nebo co a do toho přijde silná DEREALIZACE.Snažím se utéct,sednout do auta a jet,nebo cokoli,ale čím víc věcí dělám,abych se toho zbavil,tím je můj stav horší,až nakonec zkončím vyčerpaný,rozklepaný a jediné co pomůže je se alespoň chvilku prospat.
Léčím se na panickou poruchu,ale teprve dva týdny,takže léky ještě nezabírají.Stále na to myslím-snad celý den...Mám panickou poruchu už několik let-způsobilo to dlouhodobé užívání MARIHUANY,která mi jako první mé stavy spustila.Ovšem až teď jsou ty stavy tak silné,že jsem se začal léčit.Nejhorší je ten nástup-jakobych měl uletět z těla,nebo zemřít,či omdlít...je to ve vteřině.Pak se mě to ale drží i desítky minut.
Teď nemůžu,možná ani nechci psát dál(zatím).Bojujte lidi a nebojte se-taky se snažím.

a co ty Andrew? Jak se ti daří?

Ahoj všichni, tak jsem se tu zasep o měsíci ukázala...abych zjistila, co nového. Hlavně jsem sem přišla i s tím, že dpdr semi zase stupňuje a už mně to vážně štve... Ve středu píšu 2 písemnky připoušťěcí k maturitě každá bude celkem na 120 minut a bude to z účetnictví a ekonomiky, jelikož jsem ekonomiku celkem zanedbávala a příklady se moc neučila, tak asi začal vyplouvat ten stres, nebo jak to říct, spíš mě zase zahltila dpdr, abych se asi tak nestresovala? Každopádně si myslím, pokud přežiju 4 60ti minutové hodiny v plném nasazení a budu to mít za sebou, tak si určitě strašně moc vydechnu. Už se těším až to budu mít za sebou, strašně moooc.

Pro Mick.24: Ty studuješ na vš? Taky bych moc ráda šla na vš a žila život jako všichni normální lidé a užívala si ho, ale teď mě nejvíc zajímá dokončit střední školu a jít pryč. Jaké máš na dpdr metody ohledně snížení stresu před zkouškama? Písni prosim.

Help! to mi nikto neodpovie.Jana

Ake mate skusenosti s psychoterapiou? Ako vplyvala na dpdr?

Zdravím Vás všechny!
Jsem tu nový, s derealizací mám ale bohaté zkušenosti. Jsem od malička hyperaktivní člověk, relax jsem považoval za ztrátu času. V mládí jsem hrál velice aktivně hokej, můj den probíhal tak, že mě máti vyzvedávala po škole, oběd jsem měl připravený na palubovce v autě a jelo se na trénink. Po tréninku jsem přišel domů a šel běhat. Bral jsem hokej až příliš vážně, působilo mi to stresy. V 17ti to na mě přišlo. Derealizace jako pr... Byl jsem zmatený jako nikdy v životě, bylo mi příšerně. Vždycky jsem miloval život, byl šťastný a veselý člověk. Najednou jsem měl pocit, že mi život protéká mezi prsty, aniž bych ho cítil. Teprve po roce jsem o tom někomu pověděl, doktoři na mě ale koukali jako na blázna. První, kdo mě uklidnil a definoval problém byl pan doktor Zvolský, který mi nasadil Deprex, pomohl mi. Pomohl mi hlavně fakt, že mi někdo rozumí. Uklidnil mě, že s DR nejsem jediný. Často ho prý mívají lidé, vyskytující se ve vypjatých situacích ( hasiči, detektivové apod.)
Nyní pracuji a zároveň studuji VŠ. Je to opravdu záhul, v lednu po vypjatém zkouškovém jsem DR zase pocítil. Nicméně jsem v klidu. Znám jeho průběh, vím, že odezní. Čtu tu, jak je důležitý pozitivní přístup. S tím naprosto souhlasím !! Je velice důležité nepropadat panice. Zbavit se podráždění, pokud se Vás zmocňuje. Naučit se vyhýbat se jakémukoliv ZBYTEČNÉMU emocionálnímu a mentálnímu vypětí. Když víte, že Vás nějaká osoba rozčiluje, vymažte jeho číslo z telefonu. Když víte, že Vás rozčílí diskuse o politice (jako mě), naučte se jim vyhýbat. - s tím jsem měl vždy problém. Opravdu. Vždy jsem se hádal a bojoval za pravdu. Nemá to cenu.. zjistil jsem, že lidé si stejně budou myslet své, i když jim dokážete opak. A jediný výsledek je, že se cítíte psychicky vyčerpaní - tyto věci způsobují můj DR. Člověk pak v sobě hromadí vztek, negativní energii, která působí jako jed. Zkuste celý den na něco nadávat a stěžovat si..zaručuji, že budete-li to dělat týden, vymkne se to kontrole a dostanete se do opravdových depresí. Je velice důležité se v tomto hlídat. Zbavovat se negativních myšlenek. Říkat si \" ok, tak jdem na to. Nějak se to vyřeší\"
Úsměvné je toto :Zakázal jsem si mluvit sprostě. I v duchu. Prostě nenadávat. Šíleně to pomohlo, ale strašně:)
Supr je taky uklidnit se v autě. Nechat si rozestupy.. a když holt někdo jeden \"blbě\", vůbec to nekomentovat. Ani v duchu.. koukat se po krajině a nechat to plavat. ( další věc, ve které jsem se změnil o 100% a pomohlo to)
Dostal jsem se do takového klidu, až jsem si uvědomil, že si napamatuji, že bych se v např. v posledních 3 měsících rozčílil.
Osvobozující pocit pro takového vzteklouna, jakým od přírody jsem.
Trochu už plácám páté přes deváté...nicméně.
Věřím, že derealizace je obrovskou životní zkušeností. Mít zlomenou nohu je jedna věc, ale být naprosto zdravý a přesto cítit, že tento úžasný stav nemůžete díky DR ocenit - to je naprostá hrůza. Nepopsatelná. Buď z této zkušenosti vyjdeme totálně ublížení, ukřivdění a budeme na celý svět jen nadávat. Nebo se nám díky tomu podaří vážit si více života, podaří se nám vidět většinu problémů jako maličkosti a život bude lepší - protože většina problémů jsou opravdu maličkosti, porovnáme li to s DR. Snažme se tomu nepropadnout, nevzdávat to.. nelitovat se! Je to moc důležité. Holt mám DR, nedá se nic dělat. Poperu se s tím, zvládnu to, vyjdu z toho mnohem silnější.
Takhle bych popsal své zkušenosti já. Možná někomu budou připadat podobné a pomůže to. Doufám.
Přeji Vám hodně štěstí a lásky ( lásky v duši ). Ať se DR co postupně zbavíte a jste šťastní.

( PS. nejsem žádný pánbíčkář, jsem ekonom, pragmatik a poslouchám Rolling Stones - přesto trvám na té lásce! :)
Ahoj