Esssi,jen DR jsem měla první 3 roky,pak se přidala panika..ted chapu,že nemáš strach jezdit sama,v té době jsem taky zvladala cestovaní do prace a bylo to přes celou Ostravu,ale jak se přidala panika,nedalo se..přeji ti,at ji nikdy nepoznaš,jsou to tak hrozné stavy,fuj..měla jsem asma,dusila se,ale tak obrovsky strach jako při stavech paniky mě nikdy nepřepadl..

Jani to ne, panický stavy nemívám...třeba to taky přijde...

Esssi,já spíš myslím,že fyzické onemocnění je skoro vždy viditelné,tak ho lidi uznavají...ale do hlavy nikdo nikomu nevidí tudíž si ostatní myslí,že si ty stavy člověk vymyšlí:-(..manžel sice taky neví jak mi je,to ví jen ten kdo to zažíva,ale věří mi,ví,že bych nebrečela jen tak z plezíru,nechovala se jako blázen...je zlaty že se mou všechno vydržel a byly to těžké chvilky-škoda,že se zase vrátily v tak silné podobě,jednu dobu jsem na tom byla tak,že jsem neobtěžovala blízké tím,at jsou se mnou,že jinak umřu..člověk si rozumově řekne,je to blbost,ale v té chvíli se neovladne-ani nevím,přepadá tě taky panika?..míváš její projevy?..doma byvam sama skoro pořad,manžel pořad v práci a dcera už bydlí s přítelem-nějak to vždy přežiju,jen si říkam co když zrovna ted to není jen panika ale fakt infarkt?..kdyby člověk věděl co ho potká,tak si vážil každého samostatného kroku..neumím si představit až rodiče nebudou,se mnou to určitě střelí-nejspíš se zadusím,takové stavy mívam..

co umřela maminka a přestěhovali jsme se, je to mnohem horší, dřív jsem měla pořád lehce zamlženo a někdy hodně zamlženo...teď je to tak půl na půl...pokud nemusím, ven nechodím...ale ta škola je pro mně moc důležitá, určitě jsem to tu mockrát psala, žila jsem tři roky s kreténem, kterej mně šíleně trápil, z toho to mám, nemůžu si nechat zničit zbytek života tím, že nemám nikdy úplně jasnou hlavu...

Jani tak to máš teda recht...myslím, že by stačilo pár dní, ani by to nemusel být měsíc...ani můj vlastní muž myslím nemá ani přibližnou představu o tom, jak mi je...obecně jsou prostě fyzická onemocnění považovaná za \"slušná\" a psychická, to už je něco neslušnýho jakoby...

Esssi,to by aspon lidi věřili že mi něco je,ale takhle se ti co neznají mé potíže podivují a myslím mají pocit,že ho beru neoprávněně-což dost ubližuje..ono vlastně i ti co vědí co mi je si myslí,že kdybych chtěla šlo by to a to už naštve-možná jsem mrcha,ale přala bych jim aspon měsíc zažít si ty stavy,hned by zkrotli a přestali mít blbé kecy

Jani ale ne, tak to neber...kdyby sis polámala páteř, taky třeba budeš v ID...člověk nikdy neví, co ho potká...

Esssi,mám plný invalidní..na jednu stranu aspon nějaká jistota,na druhou stranu ujištění,že jsem vážně k ničemu:-((

Michale, myslíš, že by to bylo možné přeložit? A jak vůbec skončila (nebo pokračuje) Paulova kniha?

Mělo by to mít 250 stran , je to už z r. 2007 , napsal to Anthony David (je od něho pasáž na mých stránkách - http://www.depersonalizace.webzdarma.cz/popisIoP.htm ) , uvidíme . Mohla by mě zajímat, přijde mě , že jeho popis DP odpovídá přímo tomu co mám já - té nejhorší variantě :-) :-) . Jestli nic nenajdu , tak bych ji případně objednal.
Škoda , že jsem na ni nenarazil dřív , pracoval jsem nedávno v Amazonu , mohl jsem mít slevu :-)
Zajímalo by mě co tam může na 250 stránkách psát , pokud je to fakt orientováno na KBT.

V září vyjde ještě další knížka : http://www.amazon.com/Depersonalization-New-Look-Neglected-Syndrome/dp/052187498X/ref=sr_1_1?ie=UTF8&s=books&qid=1236916429&sr=1-1

Bylo by skvělé, kdyby se někdo pokusil ji přeložit. Pokud by ji někdo koupil, rád přispěju.

Narazil jsem prřekvapivě na netu na tuhle knížku , která by měla být svépomocí pro překonávání DP , s využitím KBT :

Overcoming Depersonalization and Feelings of Unreality
http://www.amazon.com/Overcoming-Depersonalization-Feelings-Unreality-Anthony/dp/1845295544/ref=pd_cp_b_0/188-5088216-9102003?pf_rd_m=ATVPDKIKX0DER&pf_rd_s=center-41&pf_rd_r=0HATJYJ0VCQ0VDNE2C6C&pf_rd_t=201&pf_rd_p=413864201&pf_rd_i=052187498X

pokusím se někde vyhledat víc k obsahu

Jani ahá, já se ještě stále snažím zařadit do normálního světa, ale mě to trápí \"teprv\" sedm let , třeba za pár roků taky radši budu doma...nemohla bys na to dostat invalidní důchod?

Esssi,do práce nechodím,loni v říjnu jsem dala výpověď,a to jsem chodila jen na 4 h mezi lidi,kteří taky měli určité problémy..cesta do práce byla velký problém a to jsem jezdila s kolegyní. .když už mi bylo zle i pak v práci,skončila jsem..bylo milé,že v práci nechtěli at končím,že to určitě zvladnu,ale vím,že bych to nedala..taky si kolikrat říkam,že jiný by si už možná něco udělal-dvě známé s podobnymi potížemi to takhle vyřešily-jedna skokem z okna a druhá skokem pod vlak-já mám ze smrti hrozný strach,na takové řešení jsem moc velký srab-i když myšlenky probíhají denně..
Ivane,ale i ty sám jsi tehdy nevěděl proč ti tak je..jestli budu schopna,zamyslím se a možná to i pochopím..ale momentalně mám v hlavě myšlenku na to,at sedím rovně a nejebnu sebou ze židle:-(

V prdeli som už bol. Nič moc som tam neobjavil. Zefíre, ak budeš totálne v prdeli z toho, že ti nikto nedokáže pomôcť, kľudne sa na mňa obráť, my dvaja to nejáko zvládneme. Tak čau, nechám vás rochniť na vašej vlnovej dĺžke sympatií.

Jani, ak by si sa trocha zamyslela, tak by si pochopila, prečo mi bolo lepšie a potom horšie. Volá sa to reabsorbcia.

No Bc. jsem dodělala v červnu 2007, teď se snažím prvním rokem na magisterským...když udělám někde nějakou blbouchybu, obvykle říkám, že jsem desně roztržitá...a přitom se mi chce kolikrát ječet, že spousta lidí v mým stavu by nevystrčila nos, natož aby dojížděli 60 km do Prahy a přes Prahu ještě půl hodiny do školy...

Jani no já začala studovat, když mi bývalo zle ještě jen výjimečně...teď to mám tak, že jsem buďto mírně utlumená-a to se můžu jakž-takž učit,i když pořád cítím, že dřív to bejvávalo úplně jiný, když jsem ještě byla v pořádku, nebo je mi fest zle a to už říkám, že je mi špatně a to se pak nedokážu soustředit, nepochopím třeba obsah delší věty a to se učit fakt nemůžu ani malinkato...nechodíš do práce?

Zefire,Esssi
vy jste schopni studovat?..já jsem ráda,že ještě vím jak se jmenuju,a trefím z obchodu domů-když už někdy najdu odvahu a vypravím se do něho sama:-))..DR se mě drží od rana do večera už celych 24 let-není nad věrnou kamarádku-a je čím dál tím otravější,mrcha!!..
Ivane
tobě už je zase dobře?..když jsem tu začala chodit,měla jsem naději,protože jsi psal,jak se cítíš vyborně po 35 letech-po par dnech píšeš zase jinak a já mám dojem,že mi začalo byt blběji od té doby co to čtu-nějak mi ty naděje bereš..

Esssi, ty se s tím moc pářeš. Já to napíšu tak, jak mě učila babička: mluv zpříma a čestně!

Ivane, jdi už konečně do prdele!!