Ahoj Michale,
taky tě po čase zdravím. K příspěvku jsi mě opravdu částečně podnítil, taky jsem chtěl psychoterapii připomenout. Ne, že bych si myslel, že je to automatická spása, jen jsem chtěl, aby se na tuto alternativu mezi ostatními nezapomnělo. Taky zdravím Essi.

KBT je hodně strukturovaná a je od začátku jasné o čem celá terapie bude. Gestlat naopak strukturovaný moc není, terapeut vychází hodně z aktuálního dění \"tady a teď\" v terapii, co se mezi ním a klientem děje a to se proměňuje a nedá se to příliš předvídat. Gestalt je oproti KBT více psychodynamický (tj. zaměřený na dynamiku osobnosti), ale také je humanistický a existenciální. Osobně myslím, že důležitější než směr, je kvalita vztahu, který s terapeutem/kou navážete. Každopádně přeju ať se tereapie daří.

Ivane tím chceš říct, že jsi absolutně zdravý a snažíš se nám vysvětlit, jak na to?A každou chvíli jiným způsobem? To je trochu zvláštní...btw co je poslední varianta, rtuť?? U mně teda tři roky s psychopatem nehrajou žádnou roli při vzniku onemocnění, to je rtutí, ahááááááááá!!

Mindráky nemám. Jediné, čo ma ženie vpred, je pomôcť ľuďom, ktorý z určitých dôvodov museli trpieť ako ja. To je jediná motivácia. Žiadná iná v tom nie je.

Esssi, nič si tým nedokazujem, jediný učel je pomôcť vám, aj keď si uvedomujem, že to do vás tlačím ako husieho gágora. O vzdelaných ľudí sa neobtieram, len poukazujem na chyby, ktoré robia. Ale všimol som si, že ľudia sa bežne bránia uzdraveniu, pokiaľ cesta k uzdraveniu nevedie tou cestou, ako si predstavujú. Čo už. Asi ma to fakt prestane baviť, a nechám vás v tom plácať sa. Však koniec koncov, sami ste si to vybrali. Takže proti gustu žiadny dišputát.

Ivane, přeháníš to, každou chvíli máš novou záchranu, jak Ti někdo něco řekne-napíše,hned skáčeš metr osmdesát, mám dojem, že máš někde zastrčené nějaké mindráky, takhle se jich nezbavíš!!

ESSSI, je pravda, že na ilúzie som veľmi toxický. Takže detoxikujte, ak si chcete ilúzie udržať.

Takže pacienti. Plácajte sa v tom aj s odborníkmi, pokiaľ nedostanete rozum. A to mám na mysli aj psychologické depersonalizácie.

NAVRHUJU ZALOŽIT FÓRUM DETOXIKACE OD IVANA :-D

Adam, svojím príspevkom si ma akurát presvedčil, že si najivnejší, než som si myslel. Ale asi to tak má byť.

Ahojky vše, dnes mě ta potvora přepadla hned po ránu...

Ivane,prosímtě, jsi grafoman či co? Dej už pokoj, máme všichni dost potíží i bez líčení Tvých rádobyjistých cest k uzdravení, a laskavě se přestaň navážet do Adama, kterého tímto zdravím, i když se ještě neznáme :-) Ivane odebéř se se svými šamanskými postupy někam do ústraní a tam si na ně sedni, to se nedá už ani číst, vždyť tu plníš stránky kravinama, všechno škatulkuješ a vidíš děsně černobíle!!Před časem jsi tu odsoudil kromě jiného i psychiatry, což se mě velmi dotklo, protože můj milovaný děda byl vynikající psychiatr a pomohl za svůj život velké spoustě lidí, TAKŽE SE PŘESTAŇ OTÍRAT O VZDĚLANÉ LIDI, PROTOŽE TY SI TÍM AKORÁT POŘÁD NĚCO DOKAZUJEŠ !!Btw jaká je Tvoje profese?

Zefírku státnice hotové? Bc či výše dokončeno? Já mám teď zkouškové a trpím jak zvíře, nedokážu se soustředit na soustavné studium, tak to pytlíkuju, jak to jde...

Ahoj Adame , je fajn tě po čase zase slyšet. S tvým prvním příspěvkem ohledně depersonalizace a psychoterapie souhlasím , pravděpodobně jsem tě k němu vyprovokoval :-) Osobně věřím psychoterapii víc jak kdy jindy, takže můj krátkký přispěvek mohl být trochu zavádějící. Měl jsem docela dobrou zkušenost s KBT v PCP , i když ne pokud jde o depersonalizaci , ale pokud jde o některé mé přidružené problémy. Bohužel KBT v mém okolí není dostupná , jak jsem psal chodím na Gestalt terapii a začínám se nějak ztrácet v tom , o co vlastně při této terapii jde.

Zefir: Ohledně té metafory s čerty vycházím popravdě řečeno nejvíce asi z intuice, z teorie systémů, z psychologické četby obecně, a si z vlastní psychoterapie (pokud o tom budeš chtít pokecat, tak na mail). Jednoduše se mi nezdá, že by se člověk mohl jednoho krásného dne po letech depersonalizace probrat a ona byla navždy ta tam. Myslím, že ve vývoji k většímu zdraví (v řeči teorie systémů k novému řádu), může předcházet jen určitá míra dezorganizace a chaos.

Netvrdím, že jsou psychologické teorie depersonalizace výlučné, a že neexistují jiné. Jen jsem si při vyhledávání v odborné literatuře těch \"dosť dôkazov\", že by depersonalizaci způsobovala dysfunkce mozku způsobená toxickými kovy apod., nějak nevšiml. Mohl bys mi ty důkazy (odkazem na odbornou literaturu) poslat na dpdr@email.cz? Rád se s nimi seznámím.

Já jsem se o neurologický obraz depersonalizace nezajímal, protože jsem psycholog. V Praze na tomto ale věnuje kolega Mudr. Raszka a v sekci dp/dr na stránkách webu najdeš na toto téma jeho článek. K dnešnímu datu bylo už ale uděláno mnoho vyšetření a studií mozku lidí trpící depersonalizací pomocí poměrně detailních zobrazovacích metod jako je MRI, PET nebo CT a co vím, tak nebyly nalezeny anatomické nebo funkční změny mozku, které by souviseli s neurotoxicitou rtuti. Úbytek (atrofie) mozkové tkáně, které rtuť může způsobit, by byla dobře vidět.

Také jsem se ještě nesetkal s teorií, že by během terapie depersonalizace někomu pomohlo \"osobnosť preformátuje do väčšej racionality a menšej emocionality\". Domnívám se, že právě naopak, může snaha o racionální kontrolu tohoto druhu vést k potlačování emocí a většímu odcizení. Pokud je člověk vystaven nějaké velmi nepříznivé události, tak ona emočně zavalující pro každého více či méně je, a racionální kontrola v tom mnoho nepomůže. Větší smysl nacházím v tom, postupně se učit tyto velmi obtížné emoce unášet a vyjadřovat. Obtížnost situací nemusí ani tak tkvět v přirozeně větší citlivosti konkrétního člověka, ale také třeba v tom, že byl velké nebo dlouhotrvající emoční zátěži vystaven jako (oproti dospělým mnohem zranitelnější) dítě nebo byl vystaven zátěži už jako dospělí, nicméně zátěži extrémní, vleklé nebo navazující na zátěž z dětství.

Farmaceutický průmysl je vlivný, výzkumy financuje a ke střetu zájmů tudíž dochází. Existují však další výzkumy financované z jiných zdrojů (např. vládních grantů), navíc jsou farmaceutické firmy sobě navzájem v tvrdém konkurenčním boji a mají zájem na tom vyvíjet a produkovat takové léky, které fungují, jinak by v konkurenci zhynuli. Pokud se podíváš do historie, tak uvidíš, že se psychiatrické léky za svou krátkou (cca padesátiletou) historii, neustále zdokonalují. To, že psychiatrické léky fungují jen u části pacientů a každý z nich profituje různě (někomu to nepomůže, jinému se příznaky zlepší, jinému zcela zmizí, ) není proto, že by farmaceutický průmysl měl zájem na tom pacienty \"neuzdravit úplně\", aby mu plynuly další zisky, ale proto, že tento způsob léčby má své limity. Pokud máš dojem, že již nyní existuje lepší léčba depersonalizace, buď si pak jistý, že se jí farmaceutický průmysl brzo chopí.

Naivní apod. no comment.

A sakra... Ivan zase formátuje osobnost, doporučuje změny myšlení a prostě jako vždy spousta rádoby vědeckých blábolů o ničem, částečně z vlastní hlavy a částečně z internetu. Ty tvoje fantasmagorie o spiknutí lékařů a výrobců léčiv jsme tu četli už aspoň desetkrát. Prosím tě Ivane, nech už toho! Všem se nám uleví i s depersonalizací. Pošle ho do ... ještě někdo jiný, nebo jsem tu za toho špatného jen já?

Nepotřebuju k žádné paní Wust. To, že můj problém není ve rtuti, jsem tu snad už psal ne? Bral jsem kyselinu lipoovou bez jakýchkoli účinků, či změn.

A teď zpět k rozumné diskusi. Adame, zaujala mě tvá věta, že Depersonalizace nemizí jako slušný host opouštějící náštěvu, ale spíš jako tlupa čertů opouštějící hostinec.. Nejde mi to do souvislosti s tím, že si psal, že žádné zkušenosti s nikým konkrétním nemáš. Můžeš to prosím vysvětlit?

Adame, tu máš jeden príklad toho, prečo som napísal, že si najívny http://www.cez-okno.net/clanok/smrtici-iluze-zvana-cukrovka

Zefíre, Ty keď dostaneš rozum, tak sa dohodni s Janou, a navštívte Mudr Wust na zistenie patogenity.

Adam, príspevok som dokončil.

Ivan, nech si ty svoje nadřazené kecy o tom, že je někdo mladší než ty a tudíž musí být i naivní od cesty.

A to, o čem ty jsi přesvědčený, jsme tu už četli tolikrát a na tak různá témata, že už nám taky stačilo. Oblažuj si svými názory detoxikační fórum a nech nás, naivní věřit, že naši DPDR způsobuje psychika.

Děkujeme.

Adam, si mladý a najivný. Vôbec nevidíš pozadie. Je dosť dôkazov na to, že derealizáciu spôsobuje dysfunkcia mozgu, spôsobená napríklad toxickými kovmi, biologickými toxínmi, či špatným metabolizmom. To sú všetko fyziologické faktory, kde je špatná psychika, či derealizácia ich následkom. Samozrejme existujú aj opačné stavy, kedy si človek špatnou psychikou privodí fyziologické problémy. To ešte stále nepíšem o pozadí, to príde až nakoniec tohoto príspevku. Je úplne logické, že ak človek nejakým spôsobom blokuje svoje ja, vzhľadom na situáciu, ktorá prichádza, tak vznikne depersonalizovaný stav. Je logické aj to, že keď v takomto stave ustrnie, tak má tú depersonalizáciu chronickú. Ja by som to charakterizoval tak, že pri psychologických depersonalizáciach, človek pri záťažových emočných situáciách, prestáva veci riešiť chladným rozumom, ale nechá sa tou emóciou prevalcovať. Pokiaľ ale nájde svoj rozum a dokáže situáciu zhodnotiť bez emocionálneho podtextu, tak sa určite tej depersonalizácie zbaví. O tom som presvedčený. Pokračovanie neskôr, musím ísť pracovať.

Takže už mám po práci, môžem pokračovať. Zefír tu naznačil, že moje kecy sú nadřazené. Nie sú. Vysvetlím prečo: Pôvodne druhá veta bola, že to ale neznamená, že starý nemôže byť najivný. Môže, len v mladom veku, pri tej istej osobe je väčšia pravdepodobnosť. Nakoniec som tú vetu zmazal, aj keď som si uvedomoval možné riziko výčitky.

Pokiaľ sa človek naučí zvládať potencionálne emocionálne šoky, tak podľa mňa nemôže vstúpiť do depersonalizácie. To vyžaduje ale zmenu osobnosti. Psychologickú depersonalizáciu vždy spôsobuje emočný pretlak. Ak sa človek naučí regulovať svoju emocionálnu citlivosť, tak, aby ho žiadna situácia nemohla emocionálne prevalcovať, neexistuje, že sa uňho depersonalizácia udrží. Tá je vždy daná intenzívnou nepríjemnou emóciou, pred prežívaním ktorej človek otupie, aby tú nepríjemnú situáciu neprežíval. Tu je ale problém v prílišnej emočnej citlivosti človeka. V praxi to znamená, že takýto človek je viac emocionálny ako racionálny. Ak ale svoju osobnosť preformátuje do väčšej racionality a menšej emocionality, tak mu psychologická depersonalizácia nehrozí. Vždy je nutné nastoliť taký stupeň racionality, aby akákoľvek stresová situácia človeka emocionálne neprevalcovala. Preto je veľmi dôležité, aby človek dokázal mať nadhľad nad sám sebou, nad svojím správanim sa, nad svojími reakciami.
To, čo sa ale z profesného pohľadu úplne ignoruje, je chronická toxicita a špatný metabolizmus. Klasická medicína nediagnostikuje ani leaky gut syndróm, ani chronickú toxicitu. Zisťoval som, prečo tomu tak je, že tieto záležitosti ignoruje. A teraz príde to, prečo som písal, že si mladý a najivný. Výzkum je investovaný farmaceutickým priemyslom, či výrobcami potravinových doplnkov. Tí zadávajú konkrétne úlohy výskumu, a výsledky týchto výskumov majú slúžiť dostatočným zárobkom. Ak by sa prišlo na to, že vyliečenie nie je podmienené neustálym vyvíjaním nových liekov, ale správnou diagnostikou a správnou liečbou, bolo by po ziskoch, a to nie je v záujme farmaceutického priemyslu. V jeho záujme je trochu pomôcť, ale neuzdraviť úplne, pretože by sa prestali lieky kupovať. Preto hlavný zástupcovia farmako-medicíny, aj keby im boli predložené akokoľvek presvedčivé dôkazy o správnej diagnostike, či liečbe, budú to ignorovať, pretože ich prvoradým záujmom nie je zdravie človeka, ale zisky. Takže v tomto je Tvoja najivita.
Nejeden lekár tento systém odhalil, a prestal byť ochotný slúžiť tomuto systému. V Česku to je napríklad psychiater Jonáš, v Nemecku Klinghardt, atď, atď.
Ja nie som teoretik. Som praktik, a všetko čo som tu popísal som zažil na vlastne koži. Teraz sa liečim z chronickej otravy ortuťou, pretože nemám dostatočnú imunitu na jej odbúravanie. Ortuť sa mi nasťahovala do mozgu, zlikvidovala neuróny, a urobila ďaľšiu šarapatu v tele. Klasická medicíta toto ochorenie nediagnostikuje, a tým pádom ani nelieči. Preto sa liečim sám, na vlastné náklady formou pokus omyl. Našťastie existuje chemik Culter, ktorý túto detoxikáciu preskúmal po chemickej stránke, takže ma naučil správne brať detoxikátory, aby nenastávala reabsorbcia ortuti späť do krvného obehu, čo je obrovsky nepríjemná vec. Musím sa poďakovať Marekovi, ktorý preložil dôležité pasáže z jeho knihy. Takže to je všetko. Urob si obrázok sám.

Já znám osobně jediného člověka, který měl tyhle problémy a dokonce jej přivedly do léčebny v Opavě, ale pomohl mu Citalec s Rivotrilem a teď je v pohodě - má sice jiné problémy, ale DPDR už ne. Šťastný to člověk...

Jakýkoli stres se mi vždy nějak projevil, ale problém je, že tenhle předstátnicový byl prostě jiný a co je nejhorší, že ani týden po to neodešlo.

Stejně by mě zajímalo, jestli ty dvě, nebo tři epizody z dětství, které si pamatuju jako podivný stav, který trval krátkou chvilku, byly jen předzvěst, nebo to, co má každý druhý po únavě.

Upřímně řečeno nikoho takového osobně neznám. Znám jenom pár lidí odtud, ze kterými jsem si dřív psal, a pokud se u nich něco nezměnilo, tak ne. V literatuře a na zahraničních diskuzních fórech se takové případy vyskytují a jistě je mnoho těch, kterým se depersonalizace v průběhu terapie alespoň zmírnila natolik, že jim vrátila chuť do života.

Chápu, že každé zakolísání může působit děsivě, a že si člověk jednoduše nenaordinuje myslet si \"Aha, změna, jsem ve velkém stresu před státnicemi a reaguju na to dočasně intenzivní depersonalizací\" namísto \"aha, změna, tak to už je konec\", ale nemohlo by to nakonec takhle nějak být?

Mě nepřipadá divné, že sis na depersonalizaci nezvykl. Ona je prostě nepříjmená, \"pálí\" a stejně jako bolest dává neustále najevo, že je něco v nepořádku.