panika mi opravdu v ničem nepomáhá,pouze ubližuje,ale jaksi nevím co s tím-smrti se bojím šíleně,takže si nelze říct- no a co,tak umřu- HURA..DR mě neopouští nikdy,ani když se jdu pobavit-to znamená do baru s kamaradkou,znamyma,v tu chvíli je mi fajn,asi to bude i nějakym tím pivem-dokonce nemám problém jít tančit s cizím klukem,nemám strach že omdlím a pod...ale druhé dny jsou několikrat horší,vyčitky svědomí,uzkosti,ale tohle si vyvolam sama,takže litovat se nemůžu,jen byt na sebe nasraná...jenže když sedím doma,je mi blbě taky,asi by bylo fajn najít si koníčka,ktery je neškodný,ze kterého bych měla pocit radosti a ne vyčitek svědomí:-(

No tebe jsem tím, co jsem psal nemyslel Mariaj, myslel jsem tím hlavně Tetru. Proč nadávat na dobrou radu, když jí ani nevyzkoušíš?

Jestli jseš přesvědčená, že tvá dp/dr není jen z psychiky, tak ti přece nic nebrání jít na specializované vyšetření jaké dělá třeba dr. Wust .

Vsetci sme tu nejaki mudri.Tak preco stale trpime?A hlavne preco sme sa do tej choroby dostali?Mali sme snad ine sposoby myslenia vtedy,ked sme boli zdravi,ako ti, co zdravymi zostali?

Mam dobru kamosku,ktora aj ked byva vacsinu zivota skor vesela ako pesimisticka,tak sa dostala do problemov,ze potrebovala pomoc psychiatra.Naordinoval lieky,ktore zabrali.Ja tomu vravim,ze tie lieky boli vyrobene pre nu.Boli to lieky na to,co sa tym stresom v jej tele pokazilo.

Tiez sa mi tato choroba zacala rozvijat vtedy/16-17 rokov som mala/,ked sa mi chcelo uzivat si zivota,hoci som vtedy prezila aj stres a povedala by som o sebe,ze som aj pozitivne myslela.Avsak smola.Lieky nezaberali.Na to,co sa v mojom tele stresom alebo niecim inym pokazilo lieku nieto.A tym sa stalo,ze zazivam nervozitu od doktorov,pozorovanie okolia,ako sa chovam a co mi to vlastne moze byt,od toho,ze som neschopna sa z toho dostat/stale pozitivne myslet/som nastastie upustila davno.Nesnazim sa velmi pozitivne myslet,iba ked to je spontanne,pretoze tiez sa mi stavalo,ze ked som to robila pravidelne,tak som sa v tej chorobe udrziavala,lebo som to vlastne koli nej robila.Ta ignoracia tej choroby sa mi zda predsa len lepsia.

VENOM848,presla som za vela rokov roznymi stupnami tej choroby.Ked mi to zacalo,a bolo to slabsie,tak bolo malo takej literatury,ako je teraz tym ludom k dispozicii.Keby som to vtedy mala a postupovala podla toho,mozno by to bolo ine,aj ked neverim,ze tym zmizne nejake fyzicke ochorenie,co mam k tomu, a o ktorom si myslim,ze mi moc pridava,alebo celu tu chorobu robi.Bola som tak,aj v tej chorobe,ze som sa mohla zbalit a cestovat na druhy koniec sveta.Teraz to tak nie je.Lieky nezabrali,tak som neschopna,ked stale trpim.

Mnozstvo literatury,ktore vyslo a venuje sa psychickym,panickym porucham ..atd,svedci o tom,ze tych ludi je tak moc,co tym trpi,ze sa oplati o tom pisat knihy.Len stale su plne a plnsie ordinacie psychiatrov.Chodieva k nim coraz viac neschopakov.

VENOM848,niekto ked prechladne tak ma nadchu,ale niekto skonci az so zapalom pluc.

Nazdárek...tak konečně bydlíme sami,jsme přestěhovaní týden v bytečku, na který jsme si vzali hypotéku. Jsem moc ráda, ale DP/DR řádí...mooc se jí líbí změny, to do mně může pěkně šít :-D..je mi mizerně už od soboty téměř v kuse...až si tu zvyknu,snad bude zas líp...

Nevím, co se komu furt nezdá. Meshu a Ivan mají pravdu . Zdá se mi, že vy co nadáváte se dp/dr ani zbavit nechcete. Ta Paulova kniha je podle mě úplně výborná, ten člověk tím trpěl 10 let a vše vysvětluje veskrze logicky a přidává i návod, jak se toho zbavit, který pomohl i spoustě dalších lidí.

Jinak při srovnávání dp/dr s leukemií jsem se opravdu zasmál, větší kravinu jsem dlouho neslyšel.

Hele Jani, já mám taky panickou poruchu, je to vážně síla, ale podle mě se to dá dle Paulových rad překonat, schválně to zkus . A ta páteř může být z té nervozity, neviděl bych to tak, že může za to motání hlavy. Mně se hlava taky při panice motá strašně a od té doby, co tím trpím my v krku křupe jedna báseň. Doktorka se mě taky chystá poslat na rehabilitace, proč ne, to ničemu neublíží a může to jen pomoct, ale myslím si, že za to motání hlavy zkrátka může panika .

Jinak všem hodně štěstí v boji s touhle sviní, a zkuste nejdřív trochu myslet než napíšete nějaké sprosťárny.

Tetrouši, ako riešiš svoju dpdr?

Tetrouši, si mäkota, a moc toho nevydržíš. Mal by si posilovať, aby smrť nebola pre teba hrôzostrašná. Aj tí, čo majú panické poruchy sú pre mňa mäkkoty. Panická porucha sa dá zvládnuť, ak si človek uvedomí, že to je len reakcia strachu.
Problém panikárov je v tom, že sa chcú vyliečiť, ale nechcú na sebe nič zmeniť. A takto to proste nefunguje. Pokiaľ nezvládnu strach, nemôžu sa vyliečiť.

\"Jano, pomohla Ti už niekedy v živote panika? Podľa mňa nie. Tak čo sa neovládneš, a nevypudíš ju zo seba? Však v najhoršom môžeš len zomrieť, a to nie je až také hrozné, čo povieš?\"

Ivan, ty si naprostý magor. Zkus tuhle blbost svého chorého mozku napsat lidem na fóru o panické poruše a poženou tě ostnatým drátem.

Jak vidím, zas to tu tapetuješ jako za starých časů, takže si to tu užívej.

Po maturitě se chystám tu knihu přeložit. Určitě stojí za to si ji přečíst.

Já vím, že si říkáte, jak to vidím jednoduše. Chci vám jen říci, že cesta existuje.
Mně to ignorování ale pomohlo a nevymyslel jsem to já.

Já jsem chtěl poukázat na to, že to NĚJAK vzniklo. Snažím se pochopit JAK to vzniklo a myslím, že se mi to podařilo. Když už vím CO to způsobuje, tak se to snažím vyřešit a bude fajn.

Pozitivní myšlení nepoužívám.Jistě pomahá to,ale já jsem teď celkově dost zachmuřený a že bych se snažil myslet nějak pozitivně, to ne. Co dělám já a radí to i pan Paul ve své knížve je nevšímat si toho - ignorovat to. A s tím naprosto souhlasím. Stačí když si vezmu příklad na bolení hlavy. Bolí mě hlava, ale dělám něco na PC a jsem do toho zabraný (bolest tedy ignoruji a nevšímám si jí), jakmile se ale zvednu od PC a jdu třeba na večeři - a hele, ta mrcha mě pěkně bolí. Začnu si říkat, jak mě ta hlava zase bolí a jak je to na prd a hele - bolí snad ještě víc. Pak jdu na florbal, kde se 100% soustředím na hru a hle - bolest je fuč! Po návratu domů už mě hlava třeba nebolí vůbec, nebo jen nepatrně.
Už chápete?
Když se budete snažit pozitivně myslet,budete taky myslet na to, proč - kvůli DPDR. Jenže to tam to lepidlo pořád plácáte a DPDR se pak nikdy neodlepí.
Jak říkal Paul. ,,symptoms hate to be ignored\" - symptomy nesnáší být ignorovány

Přišel jsem na to, že po tom, co jsem to ignoroval (v řádu dní) nastalo zlepšení, já si toho všimnul a začal přemýšlet o tom, jak se to zlepšilo a jak je to super. Co se ale nestalo - následovalo zase zhoršení.

A k panice, tu jsem vyřešil poměrně záhy. Jak? Nebojím se smrti, kolikrát bych ji i uvítal... Že omdlím se nebojím taky - ,,tak co, někdo mě sebere\".
Před DP/DR jsem měl často i úzkostné stavy spojené s davy lidí (nemůžu nikudy ven), v autě (je mi blbě, co když hodím šavli) atd. A teď? Třeba v pátek jsem byl na koncertě, uprostřed kotle, stál a skákal jsem tam několik hodin a NIC.

Aj v matematike je najprv nula, až potom plus. Takže z mínusu najprv musí nastať nula, až potom nasleduje plus. Ak je veľmi zle, úspechom je slabšie mínus, a super už je nula.

Som toho názoru, že ak človek nie je moc rozmaznaný(rozmazlený), tak pri normálnom fyzickom zdravi nemá žiadne psychické problémy. Tie začne mať až keď má nejaký fyzický problém. Pozitívne myslenie nielieči, len usnadňuje (uľahčuje) situáciu. S pozitívnym myslením sa ľahšie prekonávajú prekážky, a dpdr prekážkou je. To ale neznamená, že veci netreba riešiť, a stačí sa priblblo usmievať. Nie. Len keď si to budete myšlienkami zhoršovať, tak si vôbec nepomôžete.

Tetráčku, nemyslím si, že leukémia je horšia ako otrava ortuťou. Pozitívne myslenie vždy uľahčí akúkoľvek bolesť. Aj keď niekedy sa treba poriadne aj nasrať. V najnepríjemnejších situáciach je najlepšie nemyslieť vôbec.

Jano, pomohla Ti už niekedy v živote panika? Podľa mňa nie. Tak čo sa neovládneš, a nevypudíš ju zo seba? Však v najhoršom môžeš len zomrieť, a to nie je až také hrozné, čo povieš?
Slabo na omdletie mi bývalo často, ale panika ma z toho nechytala. Najhoršie je, keď Ťa to chytí na záchode. teda teba nie, chlapa, keď ciká(čúrá). Ja som minule omdlieval práve pri tejto potrebe. Nevadilo mi, že omdlievam Vadilo mi, že keď omdliem, tak pochčijem záchod a okolie. Tak som zmobilizoval všetku energiu, aby som omdlel až potom. Hneď ako som skončil, tak som si kľakol k záchodu, hlavu strčil do mysy, a nachvíľu bol mimo. Potom som sa prebral, ako fetujem obsah hajzlíka, tak som sa zdvihol, a dotackal na posteľ. Nemal som z toho žiadné nepríjemné psychické stavy, a už vôbec nie žiadnu paniku. v takýchto situáciach musí hlava ostať vždy chladná. V praxi to znamená, že používať len rozum. Nauč sa to.

Tetrouši ahoj. To že ma zopár ľudí odtiaľto vyhadzovalo, ešte neznamená, že ma vyhodili. Odišiel som dobrovoľne, a teraz som sa dobrovoľne vrátil. Aby si to tu nemal také jednoduché, prišiel som Ti robiť spoločnosť. Super? V Tebe je dosť tvrdá nenávisť, takže to budeš mať so mnou ťažké. Uvidíme, ako to dopadne. Tie moje koko...ny, som prevzal od mudrcov, ktorý sa z dpdr dostali. Takže logicky vzaté, aj oni musia trepať koko...ny. Ono je jedno, ako to človek nazve, hlavne že to pomáha. A ak nie, nuž treba si nájsť svoju cestu.

U mna pozitivne myslenie zabera len niekedy.Mam stavy, ze mi to nezabera, doslova je mi to odporne,ked mi to niekto hovori.Myslim,ze to sposobuje nejaky fyzicka pricina/aj okrem psychiky,lebo zohrava nejaku ulohu aj ona/,ktora je niekedy intenzivnejsia a niekedy menej.Keby pozitivne myslenie tak dokazalo liecit,tak by nas vyliecenych bolo,lebo mnohi to urcite skusame a aj robime,hoci si to ani neuvedomujeme,lebo vieme ,ze inu pomoc nemame.Stale sa kontrolovat v mysleni nie je normalny stav.Dokonca mi to pozitivne myslenie aj raz uskodilo,lebo som si stvorila v hlave nieco umele,co nebolo v sulade s mojimi pocitmi,prisiel stres a bola som pekne v prdeli,cela rozhadzana.Niekedy si myslim,ze ked clovek ma napr,smutok,tak je lepsie to prirodzene odsmutit ako vytvarat umelo nieco\"lepsie\",ale nie v sulade s prirodzenymi pocitmi.Lebo mne tie prirodzene pocity napr.aj ten smutok chybaju,a ked tam nasilu vtlacam este nieco tak mi je to cele akesi na h...Najst tu prirodzenost je umenie.Nedari sa to podla mna ani zdravym,nieto nam chorym.Ale nechcem to zavrhovat,kazdemu sadne nieco ine a su aj taki ,ci im nesadne nic.Neslobodno odsudzovat.Ublizuje to.

\"Odstranit to jít musí, když se to tam nějak dostalo. Já jsem se s tím nenarodil.\"

Meshu, závidím ti tvoji jednoduchost. Zkus si tu svou větu aplikovat třeba na leukémii.

A Ivan, copak copak? Na fóru o rtuti je ti smutno, že zase lezeš rozdávat rozumy sem, kde už tě tolikrát vyhodili a ty se jako bumerang pořád vracíš?

DR mě obtěžuje silně,ale k tomu i ta panika-myslela jsem,že si ji vyvolavam sama,ale ta přijde vždy až potom,co se mi uděla slabo,je mi na omdlení atd..tyhle stavy nebyly z myšlenek..dnes jsem byla s vysledky na neurologii a mám bloklou krční pateř,pry to není dobré a ty stavy motaní jsou z toho..chodila jsem k jiné dr. roky a ta to vždy svedla na psychiku-ještě že jsem dr.změnila...napsal mi rehabky,tak snad se zbavím aspon tohodle...a pak bych mohla začít uvažovat i vyhanění myšlenek-když nebudu mít fyzické potíže,mělo by jít to líp..

Meshu má pravdu. Pri silnej dpdr sa to ani ináč zvládnuť nedá, len tak, ako písal Meshu. A pri slabej dpdr to tiež pomáha. Ja tomu hovorím eliminácia psychických následkov dpdr.