empathy | 3. března 2009, 20:13:26
ahoj zasMatesi, zdravím... je to určitě individuální, kdyby všem pomáhalo totéž, tak by tohle forum ani nemohlo vzniknout, protože by nebyl důvod - byli bychom všichni zdrávi. Ale není tomu tak, takže holt nezbývá než zkoušet a hlavně makat...na sobě především. Já sama teď zkouším , jak to zvládnu, o žádná antidepresiva se nikde nederu a to mě čeká příští týden zahraniční služebka, takže to bude pro mě zatěžkávací zkouška. Nicméně snad už znám své reakce a vím, že mě jen tak něco nepoloží, tudíž věřím, že to bude aspoň RELATIVNĚ v klidu. Jde hlavně o to , najít tu sílu v sobě samém, tu ti nikdo jiný prostě nemůže dát - podpora je fajn, ale člověk sám musí vybojovat své bitvy, to za tebe ani lékař ani žádné prášky světa neudělají.
Co se týče těch debat tady - lépe snad řečeno keců (nezlobte se na mě)...když tady čtu o těch plombách a potravinových doplňcích - musím se smát. Nic proti doplňkům stravy, jsou jistě fajn. Vvytahat amalgam z úst - proč ne? Ale věřit, že jen tohle je zdrojem našich obtíží? No, nevím, nevím... V tomhle jsem opravdu skeptik.
Jarine, zdravím i tebe - dík za komentář. Moc sem nechodím, když tak napiš na empathy11@seznam.cz, můžeme pokecat o té nešťastnici DP...ale jen tak lehce, jooo?? Nerada bych sklouzla do nějaké sebelítosti a podobně. Spíš vyměnit zkušenosti a nějaké ty fígle.
Ostatní taky můžete napsat, ale prosím, piště jen ti rozumní, ano?
Přeji hezký večer všem, ahoj.
mates | 3. března 2009, 18:05:06
EMPATHY : tobe aspon pomohli antidepresiva ale me ani prasky nepomahaj .
Jana 1 | 2. března 2009, 16:56:02
jarine,taky nerad ameriku?..tak to si budem rozumět:-)..jdu napsat toho meila,snad dojde


jarin | 1. března 2009, 18:51:39
jani, tak jsem si to právě od světlany přečetl a jí to asi pomohlo..ale ona třeba píše,že v americe mají zubaři na dveřích lebku kvůli rtuti..no jo amerika.. oni tam maj třeba taky v příručce k obytnému autu že\"řidič nesmí za jízdy odejít do obytného prostoru\",protože jeden si šel na dálnici uvařit kávu... a nakonec vysoudil miliony,protže to prý nevěděl!!...nebo píše,že 7 blomb je málo..já mam 2 !!..já bych se na tvém místě rozhodně nepouštěl do nějakých větších akcí,co se týče,chemické domácí detoxikace..spíš si o tom amalgánu myslím,že může zafungovat jako obrovské placebo protože určitou logiku to má.. no nevim..
Jana 1 | 1. března 2009, 17:31:59
jarin
napíšu pak na ten druhý meil,snad dojde..adresu jsem měla správně,na email..nejsi náhodou z ostravy?..četl jsi příběh Světlany?..ji to rtut způsobila,a DMSA pomohlo,ale netvrdím,že je to tak u každého..já mám DMSA doma,vzala jen 3 kapsle,zbytek časem,momentálně mi je pěkně hnusně
..
napíšu pak na ten druhý meil,snad dojde..adresu jsem měla správně,na email..nejsi náhodou z ostravy?..četl jsi příběh Světlany?..ji to rtut způsobila,a DMSA pomohlo,ale netvrdím,že je to tak u každého..já mám DMSA doma,vzala jen 3 kapsle,zbytek časem,momentálně mi je pěkně hnusně
..
jarin | 1. března 2009, 01:08:41
jani,jsem si jistej ale hodně se stává,že lidi napíšou...@seznam.cz a já mam ..@email.cz ..nicméně mam taky kohones@email.cz..tak to vyzkoušej,prosím,znovu...moc rád si s tebou pokecam o tej potvoře,protože tady na tom fooru mi to zatim přišlo trochu zbytečný..je toho strašně moc o čem si povídat..a hlavně se mi za ty léta podařilo trochu maličkostí jak s tim bojovat a docela to funguje(ale nečekej žádné prášky,kyseliny,vitamíny ani vrtání zubů,to vše je\" podle mě\" naprostá kravina)...a taky bych mooc rád pozdravil \"empathy\",protože to co si napsala je mnou vyzkoušená a naprostá pravda...tudy vede cesta(klobouk dolu před tímhle příspěvkem)...tak zatim jarin
Jana 1 | 28. února 2009, 21:40:29
Jarin
jsi si jistý,že je meilová adresa správná?..mi se to 2x vrátilo zpět
jsi si jistý,že je meilová adresa správná?..mi se to 2x vrátilo zpět


empathy | 28. února 2009, 14:31:05
Čau lidičky,
tak jsem se dostala po čase zas do stavu, který tady rozebíráte, a i když nemám moc v povaze se s obtížema za a) svěřovat a za b) je rozebírat...přesto jsem se rozhodla do téhle diskuze plodně přispět. Problémy s deperzonalizací jsem už v životě jednou měla, přišly s návaly panické poruchy. Díky ní jsem se ocitla u psychiatra - co jako s tím? Na d tím, že trpím pocity jakoby \"odcizení\" se nepozastavil - že je to normální. Nasadil mi Seropram - nenávykové antidepresivum, protože cokoliv návykového bych prostě nevzala. Seropram mi po čase (asi 3 týdny) pomohl zvládnout ataky paniky a mohla jsem už v pohodě fungovat bez obav, že třeba budu mít na veřejnosti pocity na omdlení, umření a podobně. Postupně zmizely i pocity odcizení, tak tomu budu říkat, ať už to má název depresonalizace nebo jakýkoliv - protože myslím, že to naprosto vystihuje stav). Po asi dvou letech jsem se zbavila i Seropramu, protože jsem si řekla, že musím žít i bez berliček. Povedlo se, a byla jsem v pohodě několit let. Před pár týdny jsem se ovšem do stavu odcizení dostala opět. Vím, proč se tak stalo - nemíním to tady rozebírat, ale samozřejmě v tom hrál roli úporný a dlouhodobý stres. Jsem na tom, jako před lety, opět záchvaty paniky - ovšem dnes už vím, že se na ně neumírá. Děsně mě ovšem štve ten pocit, jako bych tady nebyla, ale to už mám taky za sebou, takže vím, že ani tohle smrtelné není. Jen se nehodlám smířit s tím, že bych nadobro zůstala takhle znecitlivělá. Tenhle stav mi ovšem během dne kolísá, takže třeba se dostanu v pohodě do reality a směju se s ostatníma. Je fakt, že stačí trochu stresu - v práci nebo doma - a cítím, jak mi duše jako sklouzávala do ochrany toho \"odcizení\". Tak nějak podvědomě cítím, že za vším je děsivý strach - strach něco udělat se svým životem, se kterým nejsem už spoustu let spokojená a přesto hraju navenek vyrovnanou a veselou osobu - prostě se to vždycky nějak provalí, když vnitřní a vnější není v souladu. Momentálně přemýšlím, zda jít k psychiatrovi, nebo zkoušet to ustát sama. Vůbec si nepřipouštím, že bych v tomhle stavu zůstala natrvalo. Neexistuje!! Jsem ráda, že tady je podobné forum, jako tohle. Neslibuju, že budu pravidelnou přispěvatelkou - protože se opravdu nehodlám litovat nebo sáhodlouze rozebírat dané. Budu bojovat . Přesto sem za vámi čas od času mrknu a věřím, že brzo už budu zase hlásit , že jsem v pohodě. Věřím totiž, že všecko je jen v našich hlavách a neschopnosti zvládat stresové situace. Posilujme naši psychiku a zatočme s tou mrchou depersonalizací !! Držím palce sobě i vám!! Ahooooj.
tak jsem se dostala po čase zas do stavu, který tady rozebíráte, a i když nemám moc v povaze se s obtížema za a) svěřovat a za b) je rozebírat...přesto jsem se rozhodla do téhle diskuze plodně přispět. Problémy s deperzonalizací jsem už v životě jednou měla, přišly s návaly panické poruchy. Díky ní jsem se ocitla u psychiatra - co jako s tím? Na d tím, že trpím pocity jakoby \"odcizení\" se nepozastavil - že je to normální. Nasadil mi Seropram - nenávykové antidepresivum, protože cokoliv návykového bych prostě nevzala. Seropram mi po čase (asi 3 týdny) pomohl zvládnout ataky paniky a mohla jsem už v pohodě fungovat bez obav, že třeba budu mít na veřejnosti pocity na omdlení, umření a podobně. Postupně zmizely i pocity odcizení, tak tomu budu říkat, ať už to má název depresonalizace nebo jakýkoliv - protože myslím, že to naprosto vystihuje stav). Po asi dvou letech jsem se zbavila i Seropramu, protože jsem si řekla, že musím žít i bez berliček. Povedlo se, a byla jsem v pohodě několit let. Před pár týdny jsem se ovšem do stavu odcizení dostala opět. Vím, proč se tak stalo - nemíním to tady rozebírat, ale samozřejmě v tom hrál roli úporný a dlouhodobý stres. Jsem na tom, jako před lety, opět záchvaty paniky - ovšem dnes už vím, že se na ně neumírá. Děsně mě ovšem štve ten pocit, jako bych tady nebyla, ale to už mám taky za sebou, takže vím, že ani tohle smrtelné není. Jen se nehodlám smířit s tím, že bych nadobro zůstala takhle znecitlivělá. Tenhle stav mi ovšem během dne kolísá, takže třeba se dostanu v pohodě do reality a směju se s ostatníma. Je fakt, že stačí trochu stresu - v práci nebo doma - a cítím, jak mi duše jako sklouzávala do ochrany toho \"odcizení\". Tak nějak podvědomě cítím, že za vším je děsivý strach - strach něco udělat se svým životem, se kterým nejsem už spoustu let spokojená a přesto hraju navenek vyrovnanou a veselou osobu - prostě se to vždycky nějak provalí, když vnitřní a vnější není v souladu. Momentálně přemýšlím, zda jít k psychiatrovi, nebo zkoušet to ustát sama. Vůbec si nepřipouštím, že bych v tomhle stavu zůstala natrvalo. Neexistuje!! Jsem ráda, že tady je podobné forum, jako tohle. Neslibuju, že budu pravidelnou přispěvatelkou - protože se opravdu nehodlám litovat nebo sáhodlouze rozebírat dané. Budu bojovat . Přesto sem za vámi čas od času mrknu a věřím, že brzo už budu zase hlásit , že jsem v pohodě. Věřím totiž, že všecko je jen v našich hlavách a neschopnosti zvládat stresové situace. Posilujme naši psychiku a zatočme s tou mrchou depersonalizací !! Držím palce sobě i vám!! Ahooooj.
Ivan | 28. února 2009, 09:25:33
Máte pravdu v tom, že moje rady nie sú určené pre ľudí, ako ste vy. Takže diskusia je vaša.

jarin | 28. února 2009, 04:26:40
;) ..souhlasim,ďuro...jenže ten blb to nikdy nepochopí a bude nás dál bombardovat těma nesmyslama...a pro vás pro všechny:já si myslim,že on kromě toho,že je blb,ničim netrpí..on má jen potřebu se vyslintat na netu..nechci nikomu nadávat,nicméně IVAN je píčus...já byl dneska v hospodě a každá minuta byla tak těžká...kámoši mi říkaj:jarine co je s tebou??jak jim to mam vysvětlit??to je jako vyprávět slepýmu rozdíl mezi modrou a červenou...a to se fakt nedá..rád bych si pokecal s někym na stejné vlně a proto tady je můj email a dopředu děkuju všem co mě napíšou..jarmillprdell@email.cz (ivane,prosim,ty mi nepiš) ;)
Ďuro | 27. února 2009, 23:36:05
Choď už do riti ty kokot posratý!!
Ivan | 27. února 2009, 21:16:03
Aj keby moje informácie boli užitočné, tak užitočnosť v nich nájde len ten, kto v nich užitočnosť hľadá.
Ivan | 27. února 2009, 10:50:01
Tak dobre, nebudem sem písať informácie, ktoré som našiel na internete. Vidím, že z nich máte mnohí vyrážku, tak sa v tom plácajte. Komu niet rady, tomu niet ani pomoci.

SunSet | 27. února 2009, 08:45:43
Ahojte, prečítala som si pár vašich príspevkov a dobre som sa pobavila príspevkami \"kamaráta\" Ivana, ktorý istý čas chodil aj na fórum o panickej poruche. Nás už našťastie neotravuje, tak aj vám sa to hádam podarí :-). Vštkým želám veľa síl v boji.
jarin | 27. února 2009, 01:10:11
no konečně ti někdo napsal,co si o tobě myslí...a pro tvou informaci,mě to baví...když to čtu,je mi líp...a teď čekam opět na tvuj blábol...díky moulo..jarin
mates | 26. února 2009, 17:44:41
Z toho si nic nedelej Jano , tady uz je z toho kazdej debil . Je to tim ze ta DR nebere konce.
Jana 1 | 26. února 2009, 14:02:12
já už jsem tady z toho debil-a to jsem si říkala,jak je fajn,že jsem našla lidi,kterým je stejně chujovo jako mi,ach jo
..
..
Ivan | 26. února 2009, 09:50:47
Vidím, že som pre niekoho ťažko stráviteľná potrava. Mal by sa mi vyhýbať, ako sa ľudia vyhýbajú ťažko stráviteľným jedlám, aby netrpeli...

IVAN | 26. února 2009, 01:45:46
Ivan | 12. března 2008, 19:05:06
Už dávno mám pocit, že mi niečo hapruje v mozgu...realy??
Už dávno mám pocit, že mi niečo hapruje v mozgu...realy??
MUDRC IVAN | 26. února 2009, 01:05:21
Ivan | 12. ledna 2009, 15:34:59
Rudinko, hlúposť medzi lekármi nie je neobvyklý jav...to len ja viem všetko
Rudinko, hlúposť medzi lekármi nie je neobvyklý jav...to len ja viem všetko