Hele podle mě je derealizace způsobená zrnitým viděním. Otázkou ale je, co způsobuje zrnité vidění . Všiml jsem si, že čím větší derealizace, tím silnější zrnění. Jinak ty šedivé kroužky, jak píšeš, jsou normální, jsou to zákalky ve sklivci. Zvláštní ale je, že se mi zhoršily právě s příchodem zrnění, ale těžko říct jestli je v tom souvislost nebo je to tím, že se na zrak víc soustředím.

Jinak jsem se chtěl zeptat jestli při silných záchvatech dp/dr cítíš zvláštní tlak v uších. Já si pamatuji, že po tý marihuaně jsem to měl nejsilnější, připadalo mi jako by mi někdo pouštěl ven ušima bublinky vzduchu .

Ještě mi příšerně křupe v zádech a v krku, snad každou hodinu když dám lopatky k sobě, tak slyším silné křupání. Asi od nervů .

Ivane, časem možná zkusím, ale zatím se mi na sobě nechce experimentovat. Na základě toho, že někdo někam něco napíše nebudu tu věc hned zkoušet. Kdyby někdo napsal zkus heroin, tak ho taky nezkusim. Napiš, co si myslíš, že by mi mohlo být, co je ten výrobek zač (to už za Tebe napsal Meshu) a proč bych ho měl zkoušet a další info. Já se tomu nebráním, ale trochu informací by neškodilo . Za 12 dnů jdu na neurologii, když to bude ok, tak ten přípravek možná zkusím.

Meshu, to je všetko pravda, čo si napísal, ale nejedná sa tu o nedostatok ALA, ale o intoxikáciu. Intoxikátor znehodnotí čití a vnímanie, práve preto, že naruší optimálny prenos informácií. Takýmto intoxikátorom číslo jeden je práve ortuť. ALA ho na seba viaže, dostáva von, a tým umožňuje znormalizovať čití a vnímanie.

Aha:
Při nedostatku kyseliny lipoové může dojít k poškození nervové soustavy, srdce, mozku, objevuje se únava, slabost, poruchy čití a vnímání, celkové zhoršení stavu. Nedostatkem jsou ohroženi především diabetici, osoby s jaterním onemocněním, konzumenti alkoholu a kuřáci.

Čití a vnímání, tam je problém podle mě u mne.
Čití
Jako reflexní proces odrážející skutečnost je čití základním předpokladem interakce jedince s prostředím. Jeho neurofyziologickou podstatou je vnější dráždění nervových zakončení s následným přenosem zakódovaných informací (nervových vzruchů) do centrální nervové soustavy. Přeměnu podnětů na nervové vzruchy a jejich přenos zajišťují receptory, které tvoří s dostředivým nervem a ceptrem v mozku tzv. analyzátor. Výsledkem čití jako aktuálního odrazu prostředí ve vědomí člověka jsou jednak počitky (smyslové odrazy nejelementárnějších vlastností objektů a jevů), jednak vjemy (komplexnější odrazy objektů a jevů). Zatímco počitek je dále nerozložitelným prvkem, je vjem axalyzovatelným celkem.

To jsme na tom stejně, taky mi hodně pomáhá vědomí, že v tom nejsem sám.

A vidím taky zrnitě, něco na tom bude. Celkově vidím docela mizerně. Zrnitě jsem ale viděl snad vždycky, takže mi to moc nepřijde. Když zavřu oči tak taky nevidím jen černo, ale šum. Taky občas vidím před očima světle šedivé, jakoby vodoznakem natisklé kroužky na oku. Jsou malé, tak mm a většinou bývají spojeny do řady nobo do ,,hroznu\".Musím se koukat na něco světlého. Jak hýbu okem, tak se hýbou ony.To už mám taky dlouho a nijak moc jsem se tím neznepokojoval.
Celkově vzato se ale náš problém na mém zraku podepsal.

Ivane, na co je kyselina lipoová?

Venome. Kúp si kyselinu lipoovú, a skús si z nej dať jednorázovo 300mg, čo to s Tebou spraví, Fakt by ma to zaujímalo...

Omlouvat se nemusíš, je to k věci, to není žádný spam.

Hudba mi taky pomáhá, já poslouchám punk, takže je to podobné.

Hele já mám teorii, že mou derealizaci způsobuje zrnité vidění. Jak to máš ty s očima, máš nějaké takové problémy?

Chápu tvoje potíže s popsáním problému, jsem na tom podobně a je to fakt divný, kdo nezažije, nepochopí. Jinak je velmi užitečné na dp/dr nemyslet nebo si z ní nic nedělat. Bohužel pak je najednou nějaká situace, co mě vyděsí a je to zas v pytli, ale snažim se v ovládání zlepšovat. Otázkou ale je jestli to třeba může jenom pomoct a k úplnému uzdravení je potřeba něco jiného (viz. detoxikační teorie)...

Jinak jestli ti to nevadí, tak občas napiš jak postupuješ, jak se ti daří. Mně pomáhá vědomí, že v tom nejsem sám, že s tou sviní bojují i další lidé.

Sorry, že tu spamuju, ale napadly mě ještě dvě veci co mi pomáhají:

Hudba - metal - agresivní hudba, poslouchám ji, nechám se unášet a ukazuju prostředníček na všechny problémy

Zelený čaj - uvolním se a mám pocit, že mě pročišťuje (viz. detoxikační teorie)

Spíš mi to připadá jako derealizace. Prostě mi připadají věci cizí. DP mám jen nárazově (pár vteřin). Nebo za přispění alkoholu (viz. maturák)

Dejme tomu, že 1.1. jsi doma, děláš to a to. Jsi doma 2.1., děláš podobné věci, ty situace by na tebe měly působit stejně jako včera, ale nepůsobí. Ono se to hrozně těžko formuluje, zkusim to nějak definovat. Právě kvůli tomu blbýmu definování se mi s tím těžko bojuje, ale dokážu to.

BTW: Tyhle stránky mě taky hodně zaujaly http://anxiety-support.net/resources/intrusive-thoughts/ Jako bych se tam viděl. Ty spirály mě vystihují. Postupně se to chystám přeložit, tak to sem pak dám.

Taky ti držím palce, uvidíš že to půjde. Je to obrovský boj, ale já věřím tomu, že s tím bojuji úspěšně a že se s tím bojovat dá.

Úplně první pohnutí vpřed bylo, když jsem se dočetl, že to může být rtutí a já se začal prát česnekem. Ta vůle, že to jde - hodně mě to posunulo. Další posunutí bylo po přečtení článku na dpselfhelp, že hlavní ,,palivo\" je strach. Že se s tím musím tak nějak smířit nebát se a nesnažit se to pořád vymítit. Tak jsem to konečně zlomil a šel se bavit jako dřív. Do klubu, do zkušebny s kámošema. Pořád se to postupně zlepšovalo.
Asi největší zlom byl o vánoce. Štědrý den jsem měl dost velkou dr, hlavně u večeře. Potom jsme se koukali s rodinou na film a prostě jsem to konečně nějak zlomil. Nevím jak, prostě se to stalo.
Po vánocích jsem začal brát chlorellu a detox kůru a začalo se to lepšit možná díky ní.

Teď už se toho nebojím, mám to v hlavě tak nějak bokem, pouze sleduju když to přijde, nezabývám se tím nijak moc.
Příklad:
1) Jdu s kamarádkou po městě, najednou mě nakopne dp (zřejmě kvůli podobnosti prostředí s marihuanovým zážitkem), uvědomím si to a tečka. Jsi tady - fajn. Já se bavím s kámoškou. A pokračuju dál a ona dá za pár vteřin pokoj (ne kámoška, ale dp).
2)Silná dp/dr na maturáku - haha, jsi tady - mě nedostaneš, nezkazíš mi večer. A dál jen pozoruju jak jinak vnímám. Chovám se úplně normálně, bavím se, zamiluju se (to jsem nechtěl). Akorát druhý den jsem to nezvládl, když jsem vzpomínal na maturák, měl jsem úzkost a připadalo mi to, jako by ty vzpomínky někdo pokřivil. Strašily mě.

Taky mi dost pomahá - zkuste to - ,,Je to jen v mojí hlavě, všechno je úplně jako vždycky, já to takhle vidím, nikdo jiný, já si to způsobuji, všechno je jako dřív. \" a snažím se to zabsurdnit ,,to nejde, je to blbost, vždyť no nemůžu vnímat jinak, všechno je stejné\" a hledám pozitivum.

Už jsem skoro v cíli, jen potřebuju eliminovat pocit, že je všechno cizí, jiné. Sedím u PC a působí na mě jinak, než včera.

Heh, je až úsměvné, že jsme to prožili takřka naprosto stejně. Mně to taky po pár hodinách odeznělo, ale ten strach někde v podvědomí zůstal. Začal jsem si o tom taky hledat atd., sám to znáš nejlíp. Když už jsem se z toho začal vyhrabávat a cítit se líp, tak jsem dostal chřipku a čtvrtý den už mi bylo líp, tak jsem byl celé dopoledne na kompu. Pak jsem vstal a najednou lup! Cítil jsem jako by moje duše opouštěla tělo, bylo to jak po tý trávě. To bylo minulou středu. Od tý doby moje dp/dr dosáhla netušených rozměrů, ale tím tě nechci znervózňovat. Pouč se ze svých i z mých chyb a snaž se na to moc nemyslet. V podstatě si myslím, že já i ty máme dp ze strachu (s derealizací to může být jinak). Jinak hodně štěstí, držím ti palce, snad bude jednoho dne lépe a ne za moc dlouho .

Ještě jsem se chtěl zeptat jestli máš jen derealizaci nebo i depersonalizaci.

Jak jsem k tomu přišel:
Moje první zkušenost s dr byla po požití toho svinstva - marihuany.Bylo to někdy, když bylo ještě docela teplo, měl jsem jen triko. To jsem měl derealizaci obrovskou + panika jako prase. Doma jsem chodil sem a tam po bytě a říkal - ježiši to nemůže být pravda. Skoro jsem si ani nedokázal udělat čínskou polévku. Po odeznění účinku THC jsem byl ale v pohodě a čas plynul dál. Nebyl bych to já, abych se nezačal usilovně zajímat o to, co to vlastně bylo. Začal jsem na wiki -> http://akademon.cz/source/mar.htm -> hele, to na mě sedí -> wiki úzkost -> wiki panická porucha -> dp/dr a jsem doma -> tyhle stránky.
Nic se nedělo, život šel normálně dál. Občas jsem měl úzkost v situacích, které připomínaly užití drogy (monotónní klábosení kámoše který tam byl, pouštění hudby z kámošovy MP3 atd.) Taky jsem o tom možná až moc mluvil.
Pak přišel osudný pátek - halloween.Ten den jsem se ani necítil nijak valně. S kámošem jsme šli do oblíbeného klubu (nechal jsem se ukecat - jak symbolické) Následoval příchod dvou kamarádek. Zápava volně plynula, pilo se. Po třech pivech jsem začal pociťovat docela obvyklou úzkost. To se mi stávalo už dříve, že mě tlačily plyny a já se bál že se pozvracím, nebo něco takového. (S tím jsem se mimochodem díky mým dp/dr problémům vypořádal!). Potom jsem jakoby začal odplouvat mimo. Zvuky šly jakoby od někud z dálky, můj hlas divně zněl. A pak jsem to podělal. Moje myšlení: už je to tu zase -> je ze mě blázen -> dp -> dp -> dp -> musím pryč -> ,,říkal jsem že budu v 10 doma, budu muset jít\" -> sakra musím pryč -> je mi zle -> musím pryč ... Tak jsme tedy šli. Venku to bylo trochu lepší, panika pomalu mizela, ale barvy, zvuky, okolí - všechno jsem vnímal úplně jinak. Nemyslel jsem na nic jiného naž na dp/dr. Nakonec jsem dorazil za neustáleho dumání domů. Zjistil jsem, že nemám vůbec chuť k jídlu (maminčina buchta mi nechutnala ! ). Dobře, jdu spát a zítra se uvidí. Dál to popisovat nebudu, zkrátka to tam bylo pořád. Ze začátku mě to příšerně ničilo, měl jsem deprese, nic mě nebavilo, jen jsem se bál a bál. Potom se to začalo pomalu zlepšovat, asi takhle. ničí mě to -> omezuje mě to -> obtěžuje mě to -> a teď mě to štve. Jak jsem na tom jsem psál támhle dole.
Co mi pomohlo uvedu za chviličku.

http://anxiety-support.net/resources/depersonalization/

Zajímavý článek pro angličtináře, který je shodný s Paulovou teorií. Já jí začínám také věřit, aspoň u mě to tak bude. Jinak prožívám někdy až šílené stavy, zatím nezvládám je přijmout, říct si je to ok. Jeden den jsem si z toho nic nedělal a bylo mi alespoň trochu lépe, pak ale přišly takové šílenosti, které prostě nejdou vydržet.

Akokedy, ale šport mi robil dobre.

Ivane a jak se citis po spostu ? Zmirni se ti DR?

Šport na rekreačnej úrovni je dobrý. Vypotíš toxíny, len je dobré sa potom aj osprchovať, aby sa zas nevcucli naspäť.

Ja ted chci vyskouset jednu vec ,bojovat proti DR sportem. O vikendu sem byl na horach lyzovat a po lyzovani se mi tak na tri hodiny DR hodne hodne zmirnila . Ivane jaky mas se sportem zkusenosti ty ?

Honza
Když panika pomine, tak akorát cítím další obavy. Jsem vynervovanej jak prase. Přijde mi, že ten Neurol vůbec nepomáhá, aby to mělo nějaký podstatný účinek, tak to asi chce vyšší dávku, ale feťák být nechci.

Teď se cítím fakt mizerně, přijde mi, že celé tělo cítím nějak divně. K tomu ještě sakra silná derealizace - takhle mimo jsem se ještě necítil. Díky Bohu furt poznávám svůj hlas, necítím se izolovaný od svých blízkých, slyším normálně, tak to snad jen bude z toho strachu a stresu.

Co se omdlení týče, tak se mi to málem povedlo včera. Nestihl jsem autobus, protože jsem si rozbil hubu na ledu, musel jsem jet ráno přecpanym metrem, navíc naše škola je na kopci, takže jsem musel ještě spěchat do pořádně dlouhýho kopce. K tomu všemu jsme ještě měli první hodinu až nahoře v posledním patře, tak jsem vyběhl ty schody, tam je malej prostor, lidí tam bylo jak nasrá.o, strašný dusno, vydejchanej vzduch. Tam jsem myslel, že fakt omdlim, stál jsem tam a cítil jak ztrácim kontrolu, jen jsem doufal, že učitel je nedaleko, aby ty dveře už otevřel. Naštěstí to stihl, takže jsem neomdlel.

Meshu
Jak ty jsi vůbec přišel k dp/dr? Co ti s tvými stavy pomohlo? Jinak souhlasím, že největší strach mám taky z toho, že to bude natrvalo.

Jana
Posmrtný živoj je , ale o tom asi nemá cenu spekulovat. Já se bojím, aby sis něčím tady neposral i život po smrti.

Ivan
na posmrtný život nevěřím-prach jsi a v prach se obrátíš...to mi vyhovuje-mít už od všech těch stavů pokoj..strach největší je myslím z umírání,smrt je vysvobození..morbidní věty
Meshu
lasku,touhy a pod.nedokážu prožít,přijdu si bez citu,lidi co mám ráda se mi odcizují,není to tak dávno co jsem řekla manželovi,že mám pocit,jako bychom si byli cizí-on to tak ale nevníma,je to jen v mé hlavě..
Honza
když panika pomine,mám už obavu kdy přijde další...jsou to hrozné stavy,ale derealizace je horší,i když neohrožuje na životě-pokud si na něho člověk nesáhne sám...

#11766#
Když ta panika pomine, cítíš úlevu? Uvolnění od napětí nebo až navály euforie? Nebo se potom co to pomine cítíš spíš sklíčený nebo v depresi?

Já ti řeknu asi jen to, že někdy jsem za tu paniku rád, protože cítím že se něco děje, že v mém stavu nastává i úleva. Když mám několik týdnů stejně silnou dpdr, je to většinou více skličující.

Já jsem někdy zažil tak silné panické ataky, že přes silnou derealizaci jsem neviděl na krok, přes ukrutnou frekvenci tiků sem se před sebe nemohl podívat a ještě k tomu ty škuby svalů. Ale nikdy jsem neomdlel, nebo nebyl schopen dojít domů. Velká část našich symptomů je psychických (i když to nemusí mít psychický původ) takže se na tom dobrá nebo špatná nálada musí zákonitě projevit.

Co se týče strukturovaného fóra tak ten pokus tu už byl a dokonce 2x ale lidi chějí mít asi všechno na jednom místě. Asi chtějí rychle odpovědět nebo nevím. Strukturované fórum je tady nahoře, pokud bude zajém, můžu tam založit vlákna (něco jako \"denní pokec, léčba medikamenty, detoxikace,...\") a každý by příspíval do kterého by chtěl.
Když jsou tady teď dvě na sobě nezávislé diskuze, je to asi pro některé lidi lepší, ale osobně si myslí že je pohodlnější když jsou všechny informace na jednom místě. Jde spíš jen o to, jestli máte zájem?

Jediný strach mám z toho, že už to takhle zůstane, ale ten je trvalý ale neintenzivní.