Ivan to co je za hlasku 20 rokov som si vôbec neuvedomoval, že som chorý, a pritom som mal dpdr a ti ti teda bolo zle alebo nebolo alebo co sa stebou dialo ja uz toto fakt nechapem.
Ja sa podla Paula tiez nemozem riadit ale vacsina tu asi ano ty co dokazu nebrat lieky si myslim zeneni boh ale je aspom jeden co o tom napisal. Jana. Ivan preco si ty este nenapisal knihu o sebe.j.

Pojď ty můj stave... Teď udeř! Já jsem připravenej, silnej a budu se smát tomu co se se mnou děje a potom to vše někomu vyprávět. Jiní za to platí já to mám zadarmo. Bude zase sranda!

Chcel by som ešte podoknúť, že mne by dpdr vôbec nevadila, keby mi pri nej nebolo špatne. Mne vadí preto, lebo mi je pri nej špatne, tak ako keď vás bolí hlava, brucho, alebo čokoľvek iné.

ahoj Ivan 09.09. az idem tam, si si to pomylil.
Suhasim absolutne so Zefirom akceptovat nevsimat to ani ja nedokazem.Ja som sa uz zmierila ze budem cely zivot brat lieky to je asi moja cesta.
Essi prosim ta ja by som tvojmu muzovi priala jeden den tvojho zivota aby sa spamatal /debil muz/ JANA.

Honzo, myslím, že si vôbec nepochopil, o čom som písal. O nadšení sa u mňa už vôbec nedá hovoriť. To že k veciam nepristupujem flegmaticky, ešte neznamená, že som nadšený. Ja som k veciam zvyknutý pristupovať dosť energeticky už len preto, lebo mám také povolenie. A zrejme cítim aj zodpovednosť, preto veci neflákam. Ale vrátim sa k môjmu \"preskakovaniu \" a \"nevydržaniu\". Myslím si, že pozorovať, ako reagujem na Paulovu teóriu v prípade slabšej a silnejšej dpdr, nieje preskakovanie. To je reálny stav veci, reálny stav pozorovania. Nenapísal som nič nelogického, keď som napísal, že inak vnímam príčinu dpdr pri slabšej dpdr a inak pri silnejšej. Takže ak máš na mysli mňa osobne, tak ja som neutrálnym pozorovateľom nad sojími stavmi, ktorý len vyjadruje, čo sa deje. Ja vychádzam z faktov, nie z viery. Dokážem sa od svojej duše oddeliť, a byť len pozorovateľom. Na začiatku 11. kapitoly som sa dočítal o tom, že chceme byť zdravý dnes a že sme netrpezlivý. 20 rokov som si vôbec neuvedomoval, že som chorý, a pritom som mal dpdr. To vidím dnes, s odstupom času. A na toto mi čo povieš? 20 rokov som si myslel že som zdravý, a mal som dpdr? Ako tu obstojí Paulova teória? Chlapci, nerobte z Paula Pána Boha, tak isto môže byť obeťou ilúzie.

Honzo tušíš,jak se bere ten Seropram plus Lamotrigin??

Honzi kdybych aspoň tušila, jaké jsou to rady...

Esssi
Mám dojem že tady pořád někdo něco hledá, ale já se stále více ujišťuji, že ta změna musí přijít skrz vás, skrz mysl. Ono prostě věřit že je něco s vaším tělem je hrozně jednoduché, protože pak se nemusíte snažit nic dělat se sebou, taky jsem si to dlouho řikal. Dneska mi ale třeba psal člověk, který šel cestou podobnou Paulovi (ne úplně stejnou ale dost podobnou, jako dříve já) a psal mi že se cítí dobře a žije normálním životem, jeho stavy jsou mnohem mírnější a v ničem ho neomezují. Jestli nevěříte že vás podobné rady vyléčí, minimálně vám pomohou zlepšit současný stav tak jak chcete.

Zefirku no u nás to bylo naopak, nejdřív ta mrcha, já přecitlivělá, mešťastná,hotovej nakopanej svatej a pak stačilo málo abych začala ječet a brečet:-)

Honzi jak to myslíš? ..špatným směrem??...

Ivan
Myslím že svoje názory ohledně dpdr měníš častěji než někdo ponožky. Ty jdeš do všeho vždycky s hrozně velkým nadšením, ale nikdy u toho pořádně nevydržíš, myslím že je to věc povahy a tak se mi to jeví. Paulova kniha není o tom, vysrat se na dpdr a od té doby ti už bude jenom lépe, stačí vydržet měsíc a pak už to bude jako dřív...takhle to nefunguje, až si přečteš třeba 12. kapitolu, pochopíš že to je přesně naopak, je to o tom, neztrácet víru i když se cítíš špatně. Celá tahle diskuze se podle mě ubírá úplně špatným směrem ale něco korigovat už asi nemá smysl. Všechny důležité informace už tu byly řečeny, to kterou cestou se každý vydá, už je osobním rozhodnutím, já už k tomu nemám co dodat.

Esssi, to mě mrzí. Hádky jsou pro DPDR jako benzín pro auto :( Já dneska přestal brát třezalku. Hůř mi snad být nemůže. Pozítří odjíždím do zahraničí na dovolenou, tak jsem zvědav, jak to tam se mnou bude zametat... Pokud to bude peklo, tak v září najedu na antidepresiva.

A Ivane, s tvým názorem ohledně spontánního vyléčení a následné iluze Paula podle posledních zkušeností souhlasím.

děcka helejte jak se bere ten Lamotrigin se Seropramem? Že bych to prubla...Seropram jsem brala jeden denně,Lamotrigin beru jeden ráno a jeden večer...

hm teď psal manža sms, omlouvá se, no aspoň že tak...jede do Prahy, lítat s balonem, vrátí se ráno, to jsem slaměná vdova teda dneska :-)

..až jednou někdo obejví, čím se tohle svinstvo dá zarazit, vymůžu mu Nobelovku!!

no přátelé tak mi ten optimistický postoj moc dlouho nevydržel, dneska jsem se zhádala s manželem, protože mi zas bylo blbě a jak jsem byla mimo,tak jsem staršímu dítku cca hodinu před obědem věnovala pytlík bonbonů, tak jsem si vyslechla, že si Ondra dělá co chce, že všechno co chce, tak dostane a  blablabla...načež jsem manželovi oznámila, že je mi blbě a že jsem ráda, že trefím na wc a on, že tím nemůžu všechno omlouvat a jak se chci starat o děti, když jsem v takovým stavu a už to jelo...no nakonec pravil, že mu musím říct, když mi není dobře a že se to haha musí řešit a že si někdy vezme volno, abych si odpočinula od dětí...já nevím, proč se musím vždycky zhroutit, aby pochopil, že nejsem ok a nemůžu s tím nic dělat...

jak to máte s partnerama vs. DP/DR??

Zastrelte ma, ale ja neverím tomu, že dpdr je vecou nášho psychického postoja. Som toho názoru, že nás postoj je vecou toho, či máme dpdr, alebo nie. O Paulovi si myslím, že sa spontánne vyliečil, a podľahol presne tej istej ilúzii, ktorej podlieham ja, keď sa mi zoslabí dpdr. Vtedy si myslím, že dpdr vznika vplyvom môjho psychického postoja. Potom sa mi však dpdr zhorší, a už ten pocit nemám, pretože som svoj psychický postoj nezmenil ani o milimeter. Takže podľa môjho názoru dpdr nespôsobuje psychický postoj, ale niečo neznáme.
IMRIŠKO, čakáme na informácie o Naltrexone. Ďakujeme.

Jako kámošku... když ono to nejde. Je to jen póza a stejně to člověka zevnitř rve. Stokrát si řeknu, že si toho nebudu všímat, stokrát si řeknu, že zkusím tu akceptaci, ale když ono to je pro mě jen prázdné slovo :(

...asi tu mrchu budu brát jako kámošku, která přijde na návštěvu, když si myslí, že mně musí ochránit před něčím silným, co moje pochroumaná mysl neunese...je to v podstatě hodná holka :-)

Zefirku tak na tohle se ptám už šest let, jak tohle dokáže psychika, když i nádor na mozku se chová slušnějš?

..skoro celý den je mi zle a je mi to fuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuk, říkám své dp/dr důvěrným oslovením Dee Dee :-) ,to je jeden ze švábů ze seriálu Oggy a švábíci :-D