Sem rád že se tu změnila atmosféra . Já si myslím, že na jednu stranu je to všechno hrozně jednoduché (na druhou už tolik ne) stačí několik měsíců přestat myslet na dpdr, dělat věci jako normálně, nestresovat se, při ataku být klidný a nepozorovat se a ono to odejde. Jenže je to těžké jít pořád do předu, když žádné změny nepociťujete a věřit v to, ale ono se to časem pomalu zlepší jak píši ti co se z toho dostali.

Jana, ja už lieky nepotrebujem. Paulova cesta mi je jasná. Idem ňou.

Jasne že som bral Seroqel

Jana, všimla si si, že som napísal že žiadny dôchodok nabude? Neni ho treba. Cesta je jasná.

Ivan uzival si aj seroqel. Jana

Ahoj Pavlo ano aj ja soferujem od 18 a depersonalizaciu mam od17 teraz mam 46 dochadzam do prace z Trnavy do Blavy to je 50 km. Jana.

hura Ivan hor sa do zivota ti tu dr porazis uvidis a budes rad ze si si to rozmyslel inak s tym dochodkom mas pravdu je to ovela lepsie lebo si slobodny a mozes cokolvek robit a nemusis sa prekonavat.Napis ako to u lekara islo s tym dohodkom ci ti ho chceli dat.jana.

S tou eutanáziou ste mali pravdu. Vždy treba človeku pomôcť k čo najlepšiemu vedomiu, a nie k bezvedomiu:-))).

Nepripúšťajte si nič, čo by vám mohlo spôsobiť DPDR. Ani samých seba. ostatné nechajte na organizmus. Guarana je fakt dobrá na energiu. Kypí zo mňa ako z hrnca. Žiadny dôchodok nebude:-)))

Prestať sa zaťažovať myšlienkami, ktoré pripomínajú dpdr. Niečo na tom bude a znie to logicky. Nechať tak mysel zregenerovať. Pred niekoľkými rokmi som cestou lesom prestal myslieť. Vyústilo to do krátkodobej straty dpdr. Idem na to. Treba zrušiť svoje ja, ktoré vzniklo z derealizácie.

Pavlo, ano, řídím. A dodávám: naštěstí. I když celou dobu, co jsem v tom svinstvu, nade mnou visí jako Damoklův meč hrozba \"A co když jednou řídit nebudeš moct?\" Je pravda, že na větší vzdálenosti a hlavně při rychlé jízdě mi nějak přestávají stíhat oči a musím třeba častěji zastavovat a dát si pětiminutovou pauzu, ale zatím to jde. A doufám, že půjde i dál.

Tak, a necháme oddychovať mozog.

Ak máte niekto záujem o prírodné preparáty na úzkosť, tak tu máte tipy:http://www.fytokomplexy.cz/produkty/ZdrTemata27/Tema_Uzkost.html

Pavlo, ja som si robil vodičák aj na náklaďák pri silnej derealizácii. Zvládol som to. Odvtedy prešlo 20 rokov, a nemal som ani jednu nehodu. Najazdil som asi 150 tisíc km.

chci se zeptat, řídíte někdo ? Dá se to vůbec při DP/DR? Já bych si moc chtěla udělat řidičák, ale pak ztratím odvahu, protože mám strach ,že to s DR nezvládnu...

Ten test nic moc neznamená, respektive není tak vypovídají jak si někdo myslí. Je hodně obecný. Kdyby se někdo ptal více konkrétně, výsledky by mohli být úplně jiné, to proto, že dpdr je individuální záležitost a spojují ji jen hlavní charakteristiky. Já jsem si to třeba teď dělal a vyšlo mi 62. Čím má člověk více negativní pocitů, tím je to na jednu stranu horší, čím jich má ale méně, tím jsou zase intenzivnější.

Zefíre. Vykutral som tu tento tvoj príspevok: To jsou věci. Zkusmo jsem si udělal test z http://deper­sonalizace.in­fo/testy/ (dřív jsem na něj nějak neměl čas) a podle něj mám velmi slabou DP/DR. Tak to by mě zajímalo, jaká je velmi silná DP/DR, když to, co už rok a půl prožívám mi přijde jako živá smrt.
Odpoveď, buď rád, ja mám 220.

Ja mám pocit, akoby tu chorobu niekto riadil. Keď sa mi trochu polepší, tak sa postará o to, aby sa mi zasa pohoršilo.

Jana, prečo si myslíš, že som nevyskúšal všetko. Ak mi neveríš, dám ti číslo na môjho psychiatra, aby ti to podvrdil.
Dohodol som sa zo ženou, že si vybavím invalidný dôchodok, predáme firmu, a snáď sa mi potom uľaví.

Prečítal som si Honzovo zamyslenie, a v tom, čo radí Jarda vidím u seba len jednu chybu.
V tom co jsi napsal musím uznat že máš pravdu. Já jsem se k tomu dostal taky až po třech letech i když jsem o té možnosti věděl už na začátku, ale nemohl jsem se na to soustředit, neměl jsem na to čas, byl jsem ve stresu, prostě na to nebyly ideální podmínky, teď je mám, proto jsem do toho šel. Myslím si, že to jde i při běžném životě, akorát je to mnohem těžší.

Taky ve svém životě občas nevidím žádnou perspektivu, ale myslím si že smrt není možnost. To už bych se radši na všechno vysral, sbalil si věci a odešel někam do hor kde bych byl sám se svou myslí a pokusil bych se s tím vyrovnat. Vždycky je nějaká cesta. Já už teď nic neupřednostňuji, jestli v září nebudu schopen odmaturovat nebo to nedám, no a co? Pro mě to není podstatné. Rodiče na mě budou řvát a budou si myslet že jsem flákač, no a co? Budu se muset nějak postarat, ale bože můj co je tohle za problémy oproti dpdr? Prostě se tím nesnaž tak zatěžovat.