Zefir
Podle mě co ti radí psycholog je blbost, kdyby to bylo něco hlubšího, už by se to dostalo na povrch. Tohle je přesně to o čem nesmíš přemýšlet a to že se o tom zmínil i psycholog tě určitě víc nahlodalo. Zefire, hodně pocitů co popisuješ jsem měl dříve (řekněme před 1 či 2 lety) a tuhle epizodu jsem si taky prožil. Pořád jsem si řikal, že když s tím nebudu dost bojovat, nebudu dost silný a nebudu se snažit za každou cenu držet při vědomí, že prostě moje vědomí ochabne, nebo že se právě otevřou ty dveře jak říkáš a ze mě bude slintající dement nebo prostě nevnímající troska. Ale já už byl tak nasraný, že jsem si to dokonce přál. Dal jsem si na stůl dvě alternativy za a) zkusím se tomu podat a uvidím co se stane, třeba nic a já se už nebudu tak bát b) bude ze mě dement co nevnímá, na druhou stranu nebudu vnímat ani to že nevnímám, takže budu mít klid. Takže obě možnosti byly přijatelné a jednou jsem se prostě rozhodl (tuším že to bylo v metru při cestě do školy) že až to na mě přijde, ani se nehnu, ani nebudu nic dělat, prostě to jen sledovat. Než jsem dojel do školy něco se ve mě změnilo a já věděl že už mě nic horšího potkat nemůže. Co mi spíš později vadilo bylo to, že i když jsem se to naučil celkem v pohodě překonávat, že to stejně úplně nezmizelo, i když to bylo na únosné mezi.
Třeba teď se na ty stavy snažím nahlížet jinak, prostě nenásilně, jenže už to budou dva měsíce co jsem nedoléčil nějakou chřipku a pořád jsem nachcípanej, i teď momentálně. Takže piju čas a ležím v posteli místo toho abych někde venku testoval svoji vůli.

Nebudeme. Snad se s Ivanem zase \"skamarádíme\" :-)

Musím si postěžovat, i když to většinou nikam nevede. Byl jsem na WC a te´d jsem zažil asi ten nejhlubší DP/DR ponor za poslední dobu. Už asi hodinku je mi divněji než obvykle a tuním to asi i těmi obavami, proč zase a co když atd. No a na tom WC to na mě tak nějak zaútočilo a já se v tom hrabal a jakoby se nořil hloub a hloub až sem dostal hrozný strach, že už se nevynořím a musel jsem zavřít oči a snažit se nemyslet. Pak to přešlo, ale mám strach, protože to tu je jako hrozba pořád...

Včera jsme o tom hovořili s psychologem. Dával jsem tě Honzo jako příklad s tím, že já nemám odvahu dojít až na samé to dno prožitku, protože to beru jako jednostranné dveře. On na to, že co u někoho může být jen neuroza, která prožitím až do konce časem může odeznít, tak u jiného, kde by DPDR mohla mít prapříčiny v nějaké skryté jiné chorobě, by mohla fungovat opravdu jako ty mnou zmiňované dveře. Čímž mi moc odvahy nepřidal...

No momentálně se cítím hodně zle. Asi to pljdu domů zaspat, ale venku je tak krásně...

Lidi snad se tu nebudeme hádat..já myslim že ortodoxně odsuzovat jednu léčebnou metodu jakože určitě nefunguje je podle mě blbost, je to individuální a to že někomu pomůže potravinový doplněk a někomu zas meditace podle mě svědčí jedině o tom, že je to neurotická záležitost. Ať na to máze názor jakýkoli, já už přestal hledat nějaký zázračný lék na DP/DR myslím si že ani neexistuje, že je to pouze placebo. Ale věřím tomu že některé věci mohou prožívání zpříjemnit (jako třeba mě b-complex) proto budu rád za jakoukoli zmínku o něčem novém. Myslím, že většinu informací a doporučení by tu lidé měli brát s rezervou a dle vlastního uvážení se rozhodnout, zda je to to pravé pro ně.

No uzavřeme to s tím, že když tu napíšeš jméno produktu, který tě zbavil DP/DR, nemá vedlejší účinky jako některá antipsychotika a nebude stát jako obstarožní škodovka, tak ho rád vyzkouším ať už se my dva snášíme nebo nesnášíme. Třeba kdybychom se osobně potkali, byli bychom dva příjemní lidé.

Chápu, že jsi nadšený z každé více či méně fungující záležitosti týkající se DP/DR, ale ten tvůj výkřik mi přišel hodně zcestný a třeba lidi, co tu každý den několikrát chodí a refrešujou, jestli už je nový příspěvek a jestli někdo konečně něco nového na DPDR neobjevil (k nimž se taky řadím) mohl vyvolat klamné naděje. Já bych postupioval tak, že bych to nejprve pořádně vyzkoušel na sobě a teprve pak s tím šel ven vykřikovat \"Lidi, mám lék na váš problém\". Toť vše Jinak nic osobního v tom nebylo.

Zefíre nie. Ale chcem, aby si sa nerátal k tým, ktorým tu o tom píšem. Nemám rád kontraproduktivitu, a takýmto spôsobom jej predídeme, čo povieš?!

\"Ale aby som nebol za šaša, tak počkám ako sa to bude chovať ďalej,a záujemcov budem informovať. Zefíre, teba nie, zapamätaj si to!!\"

Takže to napíšeš všem, kdo tě o to požádají mailem? Hmmmmmmm...

Prečo vznikajú u človeka poruchy vnímania, a čo ich spôsobuje? Až na výnimky na to ešte nedokáže nikto odpovedať. Napríklad sa vie, že pri chorobe štítnej žlazy takýto stav vzniká, ale to je skôr výnimka než pravidlo, ktoré by nás viedlo k odhaleniu dôvodov vzniku tzv. duševných porúch. Je zaujímavé, že po braní potravinových doplnkov sa u mňa stav vnímania zlepšil viac, než po braní psychofarmak. alebo praktiky psychoterapie. Čo sú tieto záhadné ochorenia organizmu, ktoré spôsobujú zhoršené vnímanie reality?
Ak by Paulova metóda psychoterapie, ktorú som sa mal zatiaľ možnosť dočítať bola naozaj univerzálne liečiteľná, tak už som dávno zdravý, pretože 20 rokov som žil tak, ako keby som žiadnu dpdr nemal.

Názor.Oosobne si myslím, ba som o tom presvedčený, že žiadna duševná choroba nieje v pravom slova zmysle duševná. Všetky duševné choroby sú fyzickým ochorením, ktoré mení vnímanie človeka. Takto postihnuté vnímanie mení svoju kvalitu. Pri neurotických poruchách je takéto kvalitatívne zmenené vnímanie spúšťačom problémov, ktoré u človeka nastávajú. Na ľudské ja, takéto kvalitatívne zmenené vnímanie nepôsobí dobre, ochudobňuje ho o mnohé veci, a následkom toho je, že takýto človek začne mať psychické problémy. Môj názor sa nestotožňuje s názorom vedy, ale aj tak si myslím, že mám pravdu. Pozerám na to z pohľadu postihnutej osoby, a nie z pohľadu človeka, ktorý nieje postihnutý a pozoruje dané veci z vonka.
Ako si myslím, že sa dá najlepšie bojovať s takýmto postihnutím? Na základe mojích skúseností , nie sú najúčinnejšie ani psychofarmaka, ani psychoterapia, aj keď nepopieram ich určitý účinok, ale potravinové doplnky. Verím tomu, že v prírode sa nachádza všetko, čím sa dajú odstrániť choroby ľudstva. Otázka je nájsť to správne, správne to skombinovať, a dodať to práve tam, kde to organizmu chýba. V tejto oblasti je toho ešte veľmi málo preskúmaného, tak som sa podujal na to túto oblasť preskúmať a vyvodiť následky.
Existuje tu názor, že dpdr je čiste psychická zaležitosť, a že správny psychický postoj dokáže dpdr poraziť. ja s týmto názorom nesúhlasím, a zastávam názor, že u niektorých jedincov dpdr odišla spontáne, niektorý jej odchod spájajú s psychoterapiou a správnym postojom k nej( k dpdr). Ja si ale myslím, že tento názor, ktorý má aj Paul, ktorého preklad knihy sa uvádza na tomto blogu, je domnienkový, ale nie pravdivdivý. To, že uzdravenie nastalo pri autopsychoterapii, ešte neznamená, že ona je dôvodom vyliečenia. Mohla to byť zhoda okolností, ktorá spojila autopsychoterapiu a spontánne vyliečenie v jeden čas. Čo tým chcem povedať? Že aj keď by autopsychoterapia nebola, aj tak mohlo dôjsť k spontánnemu vyliečeniu. To sa týka aj Paula. Preto naďalej budem hľadať fyzické možnosti odstránenia dpdr.

Zdeno
Jj, přišli, akorát jsem neměl čas na ně odpovědět. Všechny došlé emaily sleduji a překlady mám od tebe všechny.

Zefíre prestaň. Nevieš o čo ide, tak drž kalpačku( ústočká po slovensky). Vieš prd, o tom čo robím, ale hlavne že si nasraný. Asi ti to patrí, pretože vieš prd. Ale poďme k veci. Zatiaľ vám neprezradím o čo ide, lebo je to v plienkach. Hneď po prvej tabletke som sa cítil super. Ako keby z mojej hlavy odišlo všetko svinstvo, čo v nej bolo. No super. Ale aby som nebol za šaša, tak počkám ako sa to bude chovať ďalej,a záujemcov budem informovať. Zefíre, teba nie, zapamätaj si to!!
Subjektívne vnímam dpdr ako stav zakaleného vedomia ( Zakalené = zanesené kalom, dá sa to povedať aj ako zastřené vědomí). V poslednej dobe sa mi ho darí odkalovať, postupne a po troške. Vsadil som na očistu organizmu a dopriania telu luxusných dávok telu prospešných látok. Vyzerá to tak, že môj počin v tejto oblasti je to najlepšie, čo som doteraz v prospech odstránenia dpdr urobil. Budem informovať o každom úspechu.

Ufff, Ivane, jak tohle můžeš napsat? Kdy si ho objevil? Od minulého chválení nějakých potravinových doplňků neuplynul ani týden. Takže řekněme včera co? A už prohlašuješ, že je to super na dpdr? Nech toho, těmihle prohlášeními nedáváš nikomu naději, akorát lidi nasereš.

Myslím, že som objavil jeden super potravinový doplnok na dpdr. Budem ho ale ešte chviľu testovať, aby som zaregistroval jeho dlhodobejší účinok.

Zdeno. Ďakujeme za pokračovanie prekladu. Ja som si až teraz všimol, že sa jedná o pokračovanie Paulovej knižky. Ivan to je len prelozeny clanok z jeho webu, nie pokracovanie... Honzo, inak prisli ti moje posledne dva maily? Ked si mi na ne neodpovedal...

DPDR je útek z citového života. Pomaly sa doňho vraciam. Je to skvelý pocit zasa cíítiť, že ste súčasťou života ako takého.

Zefir
Taky jsem si toho všimnul, je to tohle http://www.depersonalization.info/feelingunrealcover.jpg jestli se nepletu tak kousek z téhle knihy je i na našich stránkách ke stažení.

Nepřesnosti mu odpustím. Obzvláště když si představím, že ten člověk takhle žil a dál žije. Po filmu na mě padla taková zvláštní tíseň a smutek, protože film vůbec nevyznívá pozitivně. V podstatě ukazuje, že člověk s DP/DR dneska nemá šanci se z toho dostat za pomocí lékařů.

A všimli jste si, jak Hudson řekl Sáře, že trpí depersonalizací, jak v jednom záběru ona čte nějakou knihu a pak jde viděl obal? Feeling Unreal.

Zefír. Nezistil som to. Myslím si to, ale nemusí to byť pravda. Je to len domnienka.

Já jí teď zkouším často ale není to lehké, aspoň se mám pořád co učit ;)

Numb jsem včera večer viděl a hodně se mi líbil, první půlka filmu byla skoro do puntíku o mě, tráva, léky, atd. ale neměl jsem u toho divný pocit, spíš jsem se smál jak je to stejné. Třeba jak Hudson chodil ráno ven, protože se cítil dobře, přesně to stejné jsem měl taky, sice ne ve stejný čas ale kolem třetí ráno když jsem třeba dělal nějakou práci na noteboku tak mi bylo skvěle, nikde nikdo, všude ticho, prostě super pocit.
Líbil se mi i konec a celkově celý film, ale všimnul jsem si i nějakých nepřesností (spíš od režiséra než scénaristy) jako třeba když jedou do baru a Hudson odbočuje na křižovatce a přitom netočí volantem :) to mě celkem pobavilo.

Ou... ako si to zistil?

Zistil som, že človek sa dpdr drží. Ak sa jej nebudeme držať, tak zmizne.