Ok. som zvedavý, či sa vám to podarí. Ja už som nemal možnosť čakať na tebou prezentovanú variantu.

Ivane, to je pořád o tom samém. Všichni chápame co cit. a riv. dokážou, nikdo nezpochybňuje jeho léčebné účinky, ale tohle je dočasné řešení. Je to řešení, které problém odsune někam do ústrání ale nevyřeší ho. Ten hlavní rozdíl mezi námi a proč tu vznikají pořád konfrontace je ten, že tobě stačí pokud si svůj stav ulehčíš ale my se z toho chceme dostat úplně a podle příspevků na DPselfhelp to je možné a většina z těch lidí toho dosáhla bez léků.
Souhlasím s tím, že s těmi léky se člověk může cítit lépe, to nikdo nezpochybňuje ale jaký vliv musí mít dlouhodobé braní na mozek? Tobě už je to možná jedno ale mě rohodně ne. Přirovnávaš tyto léky k inzulinu, ale bez toho lidé nemohou žít. Nevím v jakém složení se do těla dostává ale rozhodně si nemyslím, že je více škodlivý než antiepileptika s antidepresivi.
My bereme účinnost Cit. a Riv. na vědomí, není třeba nás o tom neustále informovat.

Vieš čo, nevnášam sen negatívne emócie, pretože vám ponúkam variantu, čo mi pomohla, a vy ste ju ešte nevyskúšali. Ja netvrdím, že vám pomôže, ale mne pomohla enormne, a ak sa cítite mizerne, tak nechápem, prečo ju tí, čo sa mizerne cítite, a nevyskúšali ste ich, prečo ich nevyskúšate. Mohol by som sa na vás aj vyprdnúť, a nechať vás v tom plácať sa bez toho, že by som zverejnil svoje skúsenosti, ale na to nemám srdce. Ak máš pocit, že môj príspevok je negatívny, tak to nebude preto, že by bol negatívny, ale preto, že ho negatívne vnímaš. Negatívne vnímaš, že sa ti snaží niekto pomôcť. OK. Už vám nebudem pomáhať, plácajte sa v tom sami, je to vaša voľba.
Vidíš, zasa fňukáš. Ja nehovorím, že sa necítiš mizerne, ale prečo nevyskúšaš citalec s rivotrilom, keď ti je tak zle, a neskúšal si ich ešte. Čo keď ti pomôžu?

Jediné, co rozhodně nepotřebuju, je to, aby mi někdo říkal \"Já jsem na tom hůř než ty, protože ty se trápíš jen takhle a já takhle ...\" Děkuji, nechci. Ivan jak na doktorce, tak i tady vnášel negativní emoce mezi účastněné. Asi to je dar.

Každý večer usínám s děsem v duši a probouzím se znovu s pocitem, že už nikdy to nebude jiné. Jsem jako v mlze, ze které nevede cesta ven. Často pláču, protože je mi všechno líto a mám pocit, že mi nikdy nikdo nebude rozumět a neprocítí to, co mě zžírá zevnitř. A k tomu mám poslouchat někoho, kdo mě přesvědčuje, že se mám ještě fajn? Ne, děkuji, nechci.

Ještě jednou díky, Honzo , za tu práci, co děláš. Překlad knihy bude určitě užitečný pro nás všechny.

Trochu se to tu zvrtlo ve flame a to jsem nechtěl ale snad jsme si všichni všechno vyjasnili. Já věřím, že jsem všem přiblížil jak na tom jsem a jak sem se k tomu dopracoval, dalo mi obrovské úsilý být schopen chodit do školy, pracovat, občas se bavit a hlavní podstata je v tom, že i když \"žiju\" neplnohodnotně tak vím, že to může být horší a nechci riskovat něco co by mi to zase všechno vzalo, tím ale neříkám, že na tom nechci být lépe, snažím se každý den a doufám, že budu mít sílu v tom nepřestat.

Dnes pokud to stihnu budu publikovat první část překladu knihy.

Ok Zefíre, vidím, že ti nie som sympatický, takže nechám toto fórum privátne pre vás. Majte sa pekne.

Ivane, jen dotaz, ano? Tobě je už dva roky fajn. Všichni už to víme včetně těch nových, co přišli nedávno. To je bezva. Všichni víme, co ti pomohlo. To je taky skvělé. A teď ta otázka: když je ti fajn, proč tady furt chodíš a píšeš tu?
Na závěr si dovolím zacitovat z tvého příspěvku: \"Takže moja debata tu vlastne končí\" No sláva...

Bibi. Príspevky na doktorke neboli monológom, ale dialógom medzi mnou a Actíviou. Môžeš sa spätne presvedčiť, že boli na tému DPDR. Myslím si, že som nikdy nikomu nič nekázal, a ani nevnucoval. Ak máte taký pocit, tak to kľudne môžte zaradiť do kategórie ilúzií. Nemám rád ilúzie a domnienky, preto sa chytám faktou. Ak by som vás nepočúval, tak konkrétne nereagujem na to, čo píšete. Ak by bol Honza na tom horšie teraz, než ja v dobe, keď som nebral lieky, myslím posledné štádium pred braním liekov, tak by nebol schopný pochopiť obsah ani jednoduchej vety. Myslím si, že tak blede na tom nieje, keď spravil túto stránku a ešte do nej aj prispieva. Možno povieš, že na tom môže byť špatne iným spôsobom, ale je na tom naozaj tak špatne, že by bol ochotný celý život zameniť za 1 deň bez DPDR? Ako sám povedal, teraz na tom tak zle nieje. Ak niekto nechce lieky ani pred skokom z okna, znamená to, že mu na živote nezáleží. Že mu nezáleží ani na jeho okolí, a ani na sebe samom. Predstav si, že by som skočil z okna bez toho, aby som vyskúšal lieky. Nebolo by to sebecké voči mojej rodine, ktorá je na mne finančne, a možno aj inak závislá? Ja to vnímam tak, že by to bolo odo mňa sebecké. Vieš, ty chceš, aby som bol tu ku každému neosobný. Nemôžem byť neosobný k ľuďom, ktorý trpia. Poviem im, čo si myslím, a ostatné nechám na nich. Ak by som im nepovedal, čo si myslím, tak by som mal výčitky svedomia, že som zo svojich skúseností netlmočil všetko, čo viem. To že mi Honza napísal, ako sa presne u neho veci majú, ma ukľudnilo v tom zmysle, že sme si povedali naozaj všetko. Bibi, ty si baba, alebo chlap. V tomto príspevku si písal/la v mužskom rode. Viď.
těšil jsem se.

Ivane, řeknu Ti tajemství - trošku mimo jsem tu všichni:)))
Teď vážně, asi máš pravdu - asi má podrážděnost vůči Tvé osobě fakt pramení z diskuse na Doktorce, z které se Ti po určitou dobu podařilo udělat téměř mrtvý blog. Celé stránky byly posety jen tvými příspěvky, které se ptaly a zároveň v příštím samy sobě odpovídaly - monolog, který nedával prostor někomu jinému. Občas se sice objevil jiný příspěvek ale ten měl většinou text něco ve smyslu - propána zase jen Ivan, těšil jsem se, co si tu od koho přečtu a je tu pořád dokola jen Ivan. A to pomíjím řadu těch, které tě nejdříve slušně a pak už trochu nevybíravě žádaly, ať se jdeš prezentovat jinam. Ivane jak psal Honza, měl by ses ostatním trochu snažit pozorumět jako člověk a ne jim \"kázat\". U Tebe totiž nejde o to CO píšeš. To že R+C můžou na DP zabrat není mimo, souhlas. U Tebe ale jde o to, JAK to píšeš. Cokoliv prezentuješ léky počínaje a Bohem a vesmírem konče prezentuješ jako fakt jako danost. Ale Ivane, tohle i Doktorka je DISKUSNÍ forum - tj. debaty, výměna názorů.
A já se pořád nemůžu zbavit dojmu, že ty druhé neposloucháš. To že Honza na tom není tak zle aby potřeboval léky myslím taky není úplně přesně - třeba je na tom hůř než ty, když jsi je začal brát... Jen jeho cesta je jiná... Třeba někdo nebude léky chtít, ani před skokem z okna - jeho svobodná volba. píšeš \"jediné co mi vadilo je že si tu někdo stěžuje a nevyzkoušel C+R\", tak ho prosím Ivane nech...

Bibi, si trošku mimo. Ja som bol ukecaný hlavne na doktorke. Inde som úplne šedý priemer, takže ti ten pocit evokovala asi doktorka. Je celkom možné, že mnohým ľuďom nezapadám do rámca sympatií, ale nieje na svete človeka, ktorý by bol sympatický všetkým, takže si toto právo nenárokujem ani ja. S Honzom som si v podstate vyjasnil, že jeho stav nieje až taký zlý, aby potreboval medikamenty. Takže moja debata tu vlastne končí, a nemám potrebu ju ďalej rozvýjať. Len som nechcel, aby niekto trpel, keď nemusí. Bolo mi ale vysvetlené, že to utrpenie nieje až také hrozné, aby boli lieky nevyhnutné. Takže som spokojný a rád, že Honza je na tom tak ako je, a že nieje na tom horšie.
Ja viem, že riv a cit niesú univerzálne pre všetkých, len som chcel podporiť v tom zmysle, že ak je na tom človek fakt zle, oplatí sa ich vyskúšať. A to že na teba nezabrali a dokázala dokázala si ich opustiť (Honza písal, že niet cesty späť), potvrdzuje, že ak niečo nepomáha, nieje problém to prestať brať.
ja som tu vôbec nediskutoval o tom, kto je na tom lepšie a kto horšie. To nebola pointa. Pointou bolo, ak ti je zle a nemáš nič lepšie k dispozícii, skús riv a cit. Mne to pomohlo. Neznamená to, že to pomôže aj tebe. Úmysel bol naozaj dobroprajný.
Neviem viac, ako vy všetcia dohromady. Len mi pomohol Citalec a Rivotril a zopár fíglov, a hlavne optimizmus.
Bibi, tu nešlo o machrovinu, že živím štvorčlennú rodinu, ale o to, že nebyť cit a riv, tak by som toho nebol schopný, takže im môžem za to poďakovať, a najmä Michalovi, ktorý ich zverejnil ako univerzálne najúčinnejšie lieky voči DPDR.
Jediné, čo mi tu vadilo bol fakt, že ak si tu niekto sťažuje a nevyskúšal riv a cit, prečo to neurobí? Už len za ten pokus to stojí. Ale bolo mi vysvetlené o čo tu ide, takže mi to už nevadí.
Ja žijem s derealizáciu život, ktorý sa dá fakt vydržať, dokonca mnohokrát je aj príjemný. Nechcem nič iné, len aby ste to isté zažívali aj vy. Jediné, čo pre vás môžem urobiť je odovzdať vám moje skúsenosti. Trpel som s derealizáciou na samovraždu. Dva roky ňou netrpím, dva roky ju len mám. Vy by ste neodovzdávali svoje skúsenosti, ak by vám bolo lepšie ako mne?
Nikoho som tu nesúdil. Konkretizoval som svoj a Honzov príbeh. To že som povedal, že tu niekto fňuká, tak to som mal na mysli tých, čo si tu sťažujú, a nevyskúšali cit a riv. Nič iné v tom nebolo. Bibi, prajem ti, aby ti bolo čo najskôr dobre.

Děkuji ti Bibi za upřímný příspěvek .

Ivane, promiň, nemám sílu se s tebou pouštět do diskuse, protože je na těchto i původních stránkách co založil Michal vyzkoušené, že diskuse s tebou jsou nekonečné a nikam nevedou... Ta poslední s Honzou je toho jen příkladem. Ale prostě mi to nedá, abych se neozvala. Citalec s Rivotrilem možná zabral Tobě, ale obecně fungující věc na DP to není. Na mě alespoň nezafungoval, stejně jako Zeldox, Anafranil a asi deset dalších léků, které jsem v různých kombinacích zkoušela. A můžeš si být jistý, že stavem vzít nebo udělat cokoliv, jen aby to na vteřinu přestalo, prošli všichni kdo se tady byť jen mihli. Musím souhlasit s Honzou, že diskuse o tom, kdo je na tom \"hůř nebo líp\" je nesmyslná a děkuju mu, že jí ukončil. Jak vyplývá z Tvých příspěvků v posledních měsících - nebo už letech? pasoval ses na nějakého odborníka přes DP, který ví, víc než my všichni dohromady, i proto to měl těžší.. Ano, živil jsi čtyřčlenou rodinu - ale jak víš, kdo jiný ne? Když to začlo, bylo mým dětem 2 a 4 roky. Když jsem k nim několikrát v noci stávala nikdo se mě neptal, jak to vůbec zvládnu, když fňukají i zdravé matky a já jsem ve stavu, že jediná myšlenka, která mi běhá hlavou je, ať už umřu, ať už to skončí... A neptá se ani teď, když v sedm ať je mi jakkoliv zle musím odejít do práce, abych je uživila...Schválně jsem použila sloveso fňukat. Mýlíš se totiž, tady nikdo nefňuká. Myslím, že všichni bychom zasloužili medali, že jsme ještě nevyskočili z okna. Tady je jen jedno z mála míst, kde můžeme otevřeně napsat nebo si přečíst - \"lidi je to na hovno\", protože jsem mezi svými, mezi lidmi, kteří vědí, jaký hnus to je. A ten kdo dokáže s DP žít, protože to je to nejtěžší, určitě ufňukánek není - ale to bys měl nejlíp vědět sám ne? Takže Ivane prosím nesuď, když nevíš kdo má jaký příběh za sebou, a hlavně nehraj si na vševědoucího.
Adame a Honzo, dík za tuhle stránku! :)

Ja som neporovnával svoj stav spred DPDR a teraz, ale počas dpdr medikamentne neliečenej a teraz.

No tohle asi nemá cenu dál rozebírat, ono porovnávat kdo na tom jak je prostě nejde a stejně to k ničemu nevede. Kdybych porovnal svůj stav teď a před DP/DR, taky by mi tohle přišlo kritické ale už jsem na to zvyklý. Jsem s tebou za jedno, že za DP/DR může něco v mozku, opravdu si to myslím ale podle informací, které o DP/DR denně čtu to tak jednoznačné být nemusí. Jsem ale rád, že jsme si vyjasnili jak na tom jsme, no jdu překládat ať je na blogu něco nového číst .

S tou rakovinou si to nepochopil. Ide o to, že keby som nebral lieky, tak som na tom tak mizerne, že je lepšie ich brať, aj keby som mal o rok z nich dostať rakovinu. Nesúvisí to ale zo závislosťou, len návratom stavu z doby, keď som lieky nebral.
Napísal si, že keď sa cez krízové obdobie prenesú, tak sú obozretní voči všetkému. Ja som nebral 20 rokov lieky na dpdr, a vyústilo to do katastrofálneho stavu. Neviem ako si prišiel na to, že sa mi zhoršil stav. Je pravda, že som minulý týždeň 4 dni neužíval lieky a potom som si ich znova dal, pretože som zhodnotil, že s nimi bude lepšie aj mne, aj môjmu okoliu. Hneď ako nabehol ich účinok som bol zasa v pohode. Takže žiadna recidíva nenastala. Bral som spústy liekov niekoľko rokov, a nemal som problém odstúpiť od žiadneho. Nemal by som problém odstúpiť ani od Cit a riv., keby som sa zmieril zo stavom, ktorý som mal pred ich užívaním. Ak by sa objavila účinná psychoterapia, aspoň tak účinná ako cit a riv, tak by som nemal problém prestúpiť na ňu. To čo popisuješ sa mi zdá nelogické. Osobne si nemyslím, že dpdr vzniká osobným pričinením človeka, ktorý ju vlastní. Podľa môjho názoru sa jedná o biologickú záležitosť. Evidentne tvoj kritický stav bol akútnejší než u mňa. U mňa bol dlhodobejší a chronickejší. Som rád, že niesi na tom tak zle, aby si musel brať lieky.

Ahoj Pavlo, nejsi v tom sama. O hypnóze jsem v souvisloti s DP/DR ještě neslyšel, jedině o EFT. Překládáme jednu zajímavou knihu o léčbě DP/DR, tak třeba se v tom dozvíš něco, co by ti mohlo pomoci.

Nemyslím si, že průběh DP/DR je u tebe jiný, to co popisuješ jsem přesně já před rokem - rokem a půl. V té době bych vzal cokoli aby se mi ulevilo jen na pět minut, abych se jen na pět minut cítil jako dřív, dokonce jsem přemýšlel o tvrdých drogách jak moc jsem byl zoufalý, ale drogy mi tenhle stav způsobily a nepochybně bych byl na tom mnohem hůř.

Řekl bych, že svůj stav záměrně nadhodnocuješ, DP/DR je jako rakovina, nemůžeš říct ty máš silnější rakovinu a já tu slabší, to je blbost! Jde o to v jakém si stádiu, u DP/DR je bezpochyby nejtěžší počátek, stejně se cítíli tisíce lidí jak ty popisuješ, udělali by cokoli aby je to přestalo. Jenže když se přes tohle přenesou, nedivím se že jsou ke všemu obezřetní. Ty můžeš být důkazem, že DP/DR tě pohltí ve vlnách (např. 2 roky relativní klid a pak propad) a nedívím se že pak tvrdíš, že jsi na tom hůře, ale podlě mě jsme na tom všichni stejně, akorát někdo to snáší hůře a někdo k tomu má přidružené další problémy, takže to závisí na okolnostech.

Čeho na Rivotrilu a Citalecu bojím je to, že je to krok který nemohu vzít zpátky. Jak jsi ho jednou vezmu, musím jít kupředu a kdybych se týden po tom dozvěděl, že existuje účiná psychoterapie bez léků, asi bych skočil z okna. Sám jsem tu psal, že pokud vyčerpám všechny dostupné prostředky léčby bez medikamentů, tohle beru taky jako možnost.

Dříve jsem si myslel že DP/DR je nevratný stav a že se to bez léků nedá překonat. Mnohokrát jsem se ale přesvědčil o opaku, je to neurotická záležitost a jde jen o to najít tu správnou cestu a já ji pořád hledám.

Kdybych na vše rezignoval a nechal se tím pohltit, nepochybně bych byl na tom stejně jako ty, ne-li hůře (pokud bys nebral léky) jenže pořád tak nějak funguju. To srovnávání je podle mě trochu postavené na hlavu, ale jestli si to myslíš, vyvracovat ti to nebudu. Každý máme svou cestu.

Ahoj Pavlo. Čo k tomu dodať. Asi len toľko, že to riešenie si každý v živote musí nájsť sám. Tu sa ponúknu len informácie. Ak sa ti niečo z nich hodí, tak ich použi, ak nie tak musíš hľadať svoje vlastné. Želám veľa šťastia. Ja sa musím priznať, že DR už netrpím, aj keď ju stále mám.

V čom som to mal ťažšie? Asi v tom, že som bol ochotný zobrať liek, ktorý by mi na jeden deň pomohol, a potom ma zabil. Bol si na tom tak zle, že by si to bol ochotný spraviť? Moje reakcie sú len výsledkom načúvania vám. Ja tu nehovorím o fňukaní mimo webu, ale o fňukaní na webe. Hľadáte riešenia, ako si s tým poradiť, a pritom ste nevyskúšali ani tie, ktoré sa ponúkajú. OK. Nie ste na tom až tak špatne, aby ste boli na to odkázaní. Vyberáte si ako z katalógu. Ja som živil štvorčlennú rodinu, takže som bol nesmierne rád tomu, čo sa mi ponúklo, pretože som stratil schopnosť uživiť štvorčlennú rodinu, dokonca som stratil schopnosť postarať sa aj sám o seba.
O tráve sa všeobecne vie, že spôsobuje psychické poruchy, a dpdr je sprievodným javom mnohých psychických porúch.
Je pravda, že bez liekov by som bol najskôr invalid, mŕtvy alebo blbo sa cítiaci človiečik, ale to ešte nič nehovorí o sile osobnosti.
Viem akými stavmi si prešiel, popisoval si ich tu, a ja som nezabudol. Predstav si, že by sa ti tie stavy znova vrátili a to do takej intenzity, že by si nebol schopný ani zmaturovať. Nesiahol by si po liekoch?
Ja som sa niekoľkokrát pokúsil vysadiť lieky. Po štyroch až piatich dňoch sa mi začali vracať stavy, kedy som svojou psychikou začal obťažovať nielen seba, ale aj svoje okolie. Stav mojej psychiky je v mojom zamestnaní veľmi dôležitý. A nielen v zamestnaní, ale aj v rodine. Preto som ochotný brať lieky, aj keby som mal o rok z nich dostať rakovinu. Tri roky kvalitného života je viac, ako 100 rokov nekvalitného.
Ty si mal jedno šťastie. Ten ťažký stav nebol u teba dlhodobý. U mňa ale dlhodobý bol, a citalec a rivotril prišli ako modré z neba.

Ahoj všichni co tu píšete a mate problemy s DP/DR.Jsem tady poprve a poprve po cca10 letech mam pocit ulevy, ze nekdo zaziva to same coja.Jen ve zkratce,je mi 25,problemy s DP/PR začly asi od15let, krátce jsem docházela k psycholožce a 1x se na mě koukl psychiatr,zhodnotili to jako krátkou epizodu depersonalizace, že se to v dospívání stává a já už to dál taky nechtěla řešit.Styděla jsem se,že chodim jak blázen po psychiatrech.ale ty stavy se stále objevovaly a já po nocích brečela a bála se usnout,že to ráno nebudu já.no hrůza.říkala jsem si esli to není něco horšího,třeba schizofr.ale ty přiznaky tomu neodpovídaly.Druhá krize přišla v asi 19,studovala jsem vyšku,stres...Zase jsem skončila u psychologa,ten mě poslal k psych. pro léky-myslim, že to byly antidepr.přesně si už nepamatuju, nezabraly, tak vyměnil za anxyolytika,po těch to bylo ještě horší...nakonec jsem zas přestala všude docházet,se zoufalstvím,že mi nikdo nepomůže a že to musím vyřešit sama(psycholožka hledala chybu v rodině,ale tu mám úplně ok).Vyšku jsem nakonec dostudovala, pracuju, vdala jsem se(manžel je jediný, který o mých zvláštních stavech(jak já tomu říkám) ví,jinak zbytek rodiny si myslí, že už jsem v pořádku.Protože jak vy tady většina píšete, nikdo na mě nic nepozná,směju se , vtipkuju a při tom je mi divně.Ale nejhorši na tom je, že přesto, že bych měla být štastná,že se mi v životě v podstatě všechno daří,štástná nejsem, protože se tu v nepravidelných intervalech ty zvláštní stavy jako bych to nebyla já pořád objevují,a přiznám se, že už jsem si kvůli nich vzala v práci asi2x nemocenskou,protože jsem se do toho zamotala a nemohla v noci spát a snažila se toho nějak zbavit.Dneska jsem zas měla krizi a chtěla bych už tento problém nějak opravdu vyřešit,v poslední době mluvíme s manžele , že bysme založili rodinu,mám ale pocit, že dokud budu nevyrovnaná sama se sebou,jak se můžu postarat o dítě...Brouzdala jsem po internetu,a zřejmě ještě naposledy zkusím psychologa a možná hypnózu-máte s ní někdo nějaké zkušenosti?napište prosím.Jinak mooooc děkuju,že jsem se vám mohla svěřit,nevím,že mě nenapadlo už dřív nějaké takové stránky vyhledat.Člověk viví,že se netrápí sám.Ještě poslední-můj názor je, že s DP/DRse dá žít(asi i podle jak je těžká),ale život není plnohodnotný,někdy mám pocit,že se z toho stavu nevyhrabu,zatím to ale vždycky,po kratší č delší době přešlo...ale je to vyčerpávající.Kolikrát brečím, a říkám manželovi přoč si mě bral,mám pocit že ho klamu,přesně jak píšete dvojí život...někdy doufám, že se vzbudím a ty pocity tu jako mávnutím kouzelného proutku nebudou...zatím nic,ale musíme doufat tak se všichni držte.