Oba máme ten problém v pozadí a i když se cítíme v pohodě tak stačí nějaká okolnost co nám to připomene a hned na to myslíme. Já když se ohlédnu na tenhle týden, tak my bylo hůře než obyčejně, nevím proč, ale zvládal jsem to na můj vkus výborně. To pískání v uších je spojeno s tvojí nepohodou, mě teď trápí spíš vidění, nevím jak to popsat ale třeba dneska mi asi na půl vteřiny (šíleně dlouho doba) nějak přeskočilo vidění, jako kdyby mi vypadli oči z důlků a cítíl jsem takovou prudkou bolest, nebo třeba najednou vidím moc ostře, nebo více světle apod. ale snažím se na to nesoutředit a ono to odejde. Celý týden jsem bral tak \"je mi divně, no a co...\" musíš mít někde v hlavě myšlenku, že se NIC NESTANE, prostě musíš si to do hlavy nacpat třeba meditací, já to taky neumim, vždycky si řikám \"jo teď to bude v pohodě, vim že se nic nestane\" ale řikám to když je mi fajn, když je mi hrozně zase na to nějak zapomenu a ne a ne se přesvědčit, prostě to do tý hlavy musíme dostat že všechno bude v pořádku, těm stavům se musíme podat, nepřemáhat je, prostě až pocítíš tu nevolnost a budeš se hrozně soustředit aby to přešlo, budeš se snažit potlačit ten strach, vykašli se na to, nech to běžet, nic se nestane, i kdyby si omdlel což je asi ta nejhorší možná situace co se může stát, vždycky tu bude někdo kdo ti pomůže.

Při překládání knihy si toho hodně uvědomuji, do teď se to neztratilo, takže se musíš změnit ty, DP/DR se nezmění, bude pořád stejná. Musíme k ní přistupovat jinak, úplně opačně než doposud. Já se snažím vystavovat stresovým situacím (prostě neizolovat se doma atd.), ale nesnažím se je jen \"přežít\" ale vnímat je úplně jinak, ne s tím strachem ale s klidem, s uvědoměním, s nezájmem, přiznávám že to není lehké a pořád mám strach, ale nikdo netrvrdí že se toho zbavím do 2 dnů. Chce to čas a správný přístup v mysli. Jinak do těch stresových situací nechodím nepřipravený, všimnul jsem si že když jsem unavený a vystavuji se stresu (DP/DR) tak mě to hrozně oslabí a jsme pak nachcípanej, takže chodím brzo spát a druhý den s tím bojuji.

On je to takový začarovaný kruh, DP/DR v sobě držíme samy, náš strach a úzkost ji živí, potom nám vzniká stres a různé fyzické problémy jako třeba to pískání v uších, špatné vidění, bolesti hlavy apod. to nás zas utvrzuje že nám něco je a přivozuje nám to DP/DR a tak pořád dokola. Ten koloběh se musí přerušit. Je těžké se ve stresových situacích uklidnit a uvažovat racionálně a tak jak se píše v knize, proto to chce meditovat, naučit se soustředit na to co chceme, zkusím nějaké zajímavé články najít a popsat je zde

BE STRONG

Já se snažím o tom moc nedumat a nepřemýšlet, ale to je v podstatě neovlivnitelné. Ráno jsem vstal, naprostá pohoda. Dopoledne jsem měl hromadu práce, ale před obědem najednou začalo pískat v uchu víc, k tomu šumět a už se to začalo rozjíždět. A myšlenky na zešílení a kam se schovat, ani spánek nepomůže, určitě skončím jako uslintaná troska. Teď mám pořád kupu práce, ale nejsem schopen pořádně přemýšlet. Vidím prsty, ťukající do klapek, ale nepřipadají mi jako moje. Bzučí mi v hlavě, šumí mi v uchu, děsím se, co bude dál.

Začínám si myslet, že za to může ta dvojdecka vína, kterou jsem si dal večer. Minule jsem měl taky a začalo tohle tak dva dny poté... Řval bych...

5-HPT je prekurzorom serotonínu.Jedná sa o prírodný produkt http://www.beltina.cz/doplnek/5-htp/

Správna pripomienka, Honzo.

Zefire, je to můj skromný odhad (podle sebe soudím tebe) ale řekl bych, že se moc pozoruješ a to je špatně. Tvoje symptomy se dostanou sice do popředí samy, ale jak o nich přemýšlíš a hodnotíš je tak neodchází a zůstávají tam.
Třeba já jsem teď přestal brát B-komplex a trochu se mi změnilo vnímání k horšímu ale nesoutředím se na to, takže to zvládám celkem v pohodě. Snažím se těm stavům podat, nepřemáhat je a nesoutředit se na ně, chvílemi to funguje a dává mi to pokoj, potom se to zas vrací ale nesmíš se v tom pořád šťourat. Ani doma o tom nepřemýšlej, nehodnoť den s DP/DR, díky sobě ty stavy zůstávají v popředí. Musíš si dokola říkat že ti nic není a že se nic nestane, já si to opakuji každou chvíli, ne že by mě to z toho dostávalo ale alespoň se to nezhoršuje, tím jak o tom furt dumáme a přemáháme to ty stavy pouze prohlubujeme a v sobě utrvrzujeme pocit, že nám něco je.

Mimochodem před chvíli jsem byl zkoušený před tabulí, točila se mi tam hlava, nějak mi přeskakovalo vidění a potil jsem se strachy že omdlím, ale začal jsem se soutředit na to co říkám a ne na svoje pocity a zmizelo to :-). Chce to trénovat mysl, taky se v posledních dnech necítím 100% OK, ale lámat si hlavu nad tím proč, my nepomůže.

Dneska večer jestli to stihnu pošlu další část překladu ;-).

Zefíre, ja tieto stavy mávam v kuse. Už dávno mám pocit, že mi niečo hapruje v mozgu.

Dnes to bude asi delší. Poslední dny jsou dost děsné, obzvláště pak večery před usnutím. Nevím, co se zase změnilo, ale dnes kdybych měl určit DP/DR status, tak je to asi pětka. Mám hodně divné pocity těsně před usnutím. Myslel jsem, že se mi to zdá, když už jsem skoro v té spánkové fázi, ale asi ne. Včera jsem si to divné uvědomil a posadil se a plně si prožil realitu. Jde o to, že se mi dost zesílil ten můj nešťastný tinnitus. Večer před usnutím včera to znělo jako hukot, což mě dost vylekalo. Jak jsem se nořil do spánku, uvědomoval jsem si, že jak už několikrát, že to je něco nenapravitelného a že určitě šílím. Teď zpětně se to těžko popisuje, zážitek už vyprchal. Navíc k tomu ten pocit lehké hlavy. Občas i nějaké to bliknutí na okraji zorného pole. Možná mám jen něco s očima, ale hned si začnu myslet na nejhorší. V takových chvílích se musím hodně ovládat, aby ta panika, která číhá v rohu, zcela nepřevládla. I když když si to teď říkám nahlas, nevím co přesně myslím tím \"zcela nepřevládla\". Tem pocit zmatenosti je ještě silnější než obvykle a dotěrné myšlenky typu \"nepomohly ti antidepresiva, nepomáhá ti ani psychoterapie, a sám si taky neumíš pomoct ani pozitivním myšlením\" jsou taky dotěrnější než obvykle.

Pravdou sice je, že posledních pár dní chodím spát dost pozdě a brzy vstávám, ale nezdá se mi, že by to mělo až takový vliv. Teď jsem v práci a když mám volnější chvilku, začne to útočit znovu. Mám pocit, že jsem zahnán do kouta...

To mě vede opět k myšlence, že to není jen DP/DR, nebo deprese, ale že něco je v nepořádku s mozkem. Máte to někdy taky tak? Je to zoufalý výkřik do tmy, ale v takových chvílích člověk chce uvěřit čemukoli.

Problémy s časem mám taky. Věci, které jsem prožil minulý týden, mi připadají, jakobych je prožil třeba před půlrokem. Nevím, jestli je to dobře, nebo ne, každopádně je to ale skličující.

pro Mic20 - píšeš \"čas začal krásně utíkat\"
taky máš s DP spojeno zrychlené prožívání času ?
(mám to též a docela mě to zajímá , tohle je totiž i v rámci DP vcelku vzácná \"odrůda\" )
vypadáš docela v pohodě , umíš si čas i zpomalit ?

pro Bibi : ahoj , navrhovala jsi v jiné diskusi setkání v Praze ale bohužel mi to nevyšlo , teď ovšem budu v Praze pobývat , tak můžeš zamailovat , pokud ještě platí ...

mějte se všichni , už se těším jak na tento příspěvek zareaguje někdo tím , že včera jezdil na snowboardu a svítilo mu slunko ...

Pro mě je ta kniha nesmírně důležitá a dle informací, které z ní mám, se věřte tomu nebo ne také řídím i když teď mi to pořád znepříjemňuje nějaká viroza nebo co, mám ji už asi měsíc a ta mrcha mě nenechá být. Ale i když jsem nachcípanej, cítím se psychicky mnohem lépe, než dříve.

Pětku překládám, je docela dlouhá ale snad to po víkendu budu mít. Řídím se podle toho a všem to také doporučuji, protože tohle je cesta, kterou jsem se chtěl vydat.

Ano Jardo, je to presne tak, ako píšeš. Ja už to praktizujem dva roky, a myslím si, že som v tom dosť dobrý.

Ja si myslim, ze hodne dulezity je pozitivni pristup, musite zrusit veskery stres a strach, at je to z cehokoliv - rika se to hodne lehko co?. Ale opravdu si myslim, ze to je spravna cesta. Napr uz kdyz se rano probudite, nesmi existovat zadne myslenky typu, \" o, zase dalsi den; budu mit dnes ataky?; jak se budu citit?; zivot stoji za h...; dnes mam spolecensky vecirek - to nedam\" Mimochodem, vsimnete si, ze takove myslenky vam do hlavy skacou automaticky (jak rika i v tom prekladu), jsou to proste naucene \"stavy\" mysli. Pred par mesici mi volal chlapik ohledne nove prace a nechal mi vzkaz at mu brnknu zpatky, ze by si se mnou chtel promluvit. Okamzite mi do hlavy vletela myslenka - To s nim budu muset na schuzku? Jak se s nim domluvim? Urcite pozna, ze jsem v kasi. atd... a pak sem si uvedomil, ze at chcu nebo ne, ta myslenka mi tam uz skace automaticky. Byl to strach, ktery vyvolava stres a to neni dobre. Myslim, ze nejdulezitejsi je byt totalne v pohode a to i pres veskere bubliny nebo stavy odcizeni, ktere mame, Zkratka, jestli se ma neco stat, tak se to stane a nema smysl si nad tim lamat hlavu.

Honzo, prekladas tu 5? Ja se pokusim dodelat tu 4 a pak se vrhnu na ty panik ataky. Mimochodem, vzal sis z toho prekladu neco? Ja myslim, ze to je spravna cesta. Lidicky zatim

Tak ať ti to vydrží

Podle mě, kdyby jsi se z toho dostal, tak by si to určitě všem sdělil, možná napsal pár povzbudivých příspevků a tím by to skončilo. Proč se starat o věc která se už člověka netýká, z mé pozice je to jiné, protože tento web spravuji, ale jinak bych tohle udělal, protože pro mě by to akorát zpětně připomínalo hromadu neštasných dnů. Je třeba si to občas připomenout, ale všeho s mírou. Samozřejmě bych se snažil všem pomoc a pokud by to bylo v mých silách, šel bych po cestě s nimi. Ale za situace, kdybych se z toho já dostat a lidé zde taky, prdnul bych na web návod jak na to a šel bych domů :)

Asi tě to napadlo v souvislosti s Ivanem, on z toho není venku tak jak si to představujeme ty nebo já.
Upřímně...přeju vám i sobě, aby jste se jednoho krásného dne probudili a neměli jste potřebu se sem vracet, protože prostě nebude mít důvod, problémy budou pryč. Vše podstatné bude již řečeno a DP/DR spadne do těch poruch, u kterých bude podvědomí a bude se vědět tak jak na ně. Do té doby budu rád, pokud všichni budeme oporou a budeme sbírat poznatky. Já bych rád tuhle kapitolu ze života smetl a doufám že to také jednoho dne udělám.

Zefír - pravidelná dávka (n)emocí ;)

Poslední tři dny mě něco nabíjí. Mám energie jak tyčinka Mars, srším dobrou náladou a to i přesto, že jsem za skleněným závěsem. Nevím, čím to. Jestli pohodovým myšlením, nebo je to jen houpačka. Přál bych si, aby to vydrželo. Stejně jako bych přál všem, kdo tady chodí, aby se dostali z pod toho skleněného poklopu.

Napadlo mě teď, jestli kdybych se z toho někdy dostal, budu mít potřebu to sem přijít alespoň napsat, nebo tuhle kapitolu života smetu ze stolu a už na ni ani nevzpomenu.

Pro všechny: publikoval jsem první část překladu, kniha není ještě dopřeložena, takže to budu házet po jednotlivých kapitolách, některé mají více či méně stránek ale bude to takhle asi nejpřehlednější. Název jsem zvolil jako \"Zpátky do života\", jestli má někdo poutavější název tak sem s ním

mic20: Vítej u nás , určitě setrvej, snažíme se tu předkládat informace tak jak jsou a postupy jak si stav zlepšit i s možnými riziky (ano narážím na Cit. a Riv.). Já se snažím jít přes tu cestu mysli, tedy zbavit se toho svépomocí, jestli je to dobrá volba se teprve ukáže.

čau lidi, i když jsem to neřešil přes psychology a podobné lidi, mám jasnou DP/DR, co za to může by asi nemělo smysl se ptát, protože můj život je ve stylu, co by za tuto věc mohlo nemoct. Přesto bych chtěl říct, že se určitě necítím jako oběť. Tyto dvě poruchy mi pomáhají přežít, co dřív se v podstatě nedalo. Přesto i když každý krok býval těžký, všechno nějak fungovalo, práce, škola, život v rodině, která vlastně není rodinou. Pak to najednou všechno přišlo - a mějte mě za blázna, nebo nemějte, ze začátku jsem to vítal. Bolesti přešly se vším ostatním za závoj, čas začal krásně utíkat a přestal se mě týkat, všechno se začalo zvládat. Můj důvod, proč bych se rád zbavil, respektive dva důvody jsou ten, že mě příchod DP/DR stálo další studium na vysoké (nebyl problém v zapamatování si - paměť fungovala neuvěřitelně - takřka stoprocentně - ale problém je, že vlastní informace neměly hodnotu a proto i když jsem si četl materiály 15krát, stejně prostě nešlo se na ně zaměřit. Druhým důvodem je strach spíš z toho, že prostě nebude nic víc, celý život budu dělat to stejné, bez potřeb hodnot, citů?
Nechci doporučení brát prášky, protože dostat se do stavu sníženého vnímání - to zvládám skoro celý den, pokud chci stimulant, dám si spoustu energi drinků. Co bych potřeboval jsou ostatní možnosti. Případně pokud bych mohl získat přeloženou knihu o DP/DR, jak jsem tady někde zaregistroval, moc by to pro mě znamenalo. Navíc sem v tíživé situaci, protože nejsem jediný, kdo má problémy, respektive z rodiny jsem jediný, který má relativně malé problémy - tak bych potřeboval najít způsob, jak aspoň trošku bojovat s tímto odosobněním od sebe i světa. Potřebuji cítit pocity, abych mohl podpořit matku s GUP - ale bohužel - prostě i cítím, že mé vlastní pocity jsou hrané - na mě i na ni. Jestli existuje cesta, chci ji najít. Pokud by někdo pomohl, moc děkuji.

Ja mám iný návrh Bibi. Ostaň sama sebou, a ja tiež ostanem sám sebou. Ja nemám problém so sympatiami k ľuďom. Nikto mi nevadí, a každému doprajem, nech je taký, aký chce byť. Ja mám čisté svedomie a nemám dôvod nič meniť. Ak chceš, aby som ti bol nesympatický aj naďalej, nech sa ti páči, ja to príjmem, ale nehodlám zo seba robiť niečo, čo nie som. Nie som si vedomí žiadnej neetickosti na fóre doktorka, takže v tejto otázke nemám čo riešiť. Nikdy sa nesprávam tak, ako by som nechcel, aby sa správali druhý ku mne. Takže ja som v podstate spokojný. Ja nemám nejmenší pocit, že by medzi nami bola nejaká vojna, takže k tebe a aj k všetkým ostatným cítim mier, aj keď máme rôzne názory. Iný názor, alebo nesympatia pre mňa neznamená nevraživosť. Mám k tebe prístup ako k svojej najlepšej kamarátke, takže vlastne neviem, v čom by som sa mal s tebou zmierovať.

Ivane, navrhuju příměří:)
A podle hesla, že každý má začít sám u sebe se já zamyslím nad tím, jestli jsem vůči Tobě dost tolerantní a zda nejsem nepružná, když se nedokážu zbavit negativního pocitu, který ve mě vyvolalo Tvoje působení na Doktorce. Ty zase se na oplátku zamyslíš nad tím, co to je, to co dráždí čtenáře Tvých příspěvků, že reagují nemile jako já tady a jako svého času všichni na Doktorce.
Myslím, že je to fér z obou stran - bereš?

Bibi, ja som nikdy nepovedal, že vám rivotril a citalec pomôžu. Taký naívny nie som. Dnes už ale viem, prečo ich Honza nechce skúsiť. Chce sa vyliečiť úplne a nielen uľahčiť si prežívanie DP. Je to jeho cesta a ja ju akceptujem. Prajem mu, aby patril medzi pár tých šťastlivcov, ktorí sa zbavili DP bez liekov.
Napísala si, že tebe citalec s rivotrilom nepomohol. Dávkoval ti to lekár, alebo ti dal slobodnú ruku. Ja som si dávkovanie nareguloval sám, podľa toho, kedy som cítil optimum. Viem, že to nepomáha všetkým, ale niekedy možno pomôže aj optimálne dávkovanie. Honza a ty ste mi už vysvetlili, prečo neberiete cit a riv, u Zefíra sa len domnievam, že dôveruje svojmu lekárovi a nemá potrebu mu hovoriť, čo mu má predpísať, alebo je to inak Zefír?
Nikdy som svoju aktivitu v prospech používania cit a riv nevnímal ako nátlak, ale ako šancu, ktorú je škoda neskúsiť. Ja som sa tejto šance chytil ako človek vody na púšti, a dodnes toho neľutujem. Jediné, čo tu na vás občas vykrikujem je , aha, tam je voda, daj si ak si smädný, možno ti uhasí smäd. A vy na to: Nevykrikuj už toľko, mi vieme, že tá voda existuje, Bibi povie, ja som ju ochutnala, neuhasila mi smäd, Honza povie, ja chcem objaviť úrodnú zem, a nie ostať na púšti pri prameni, atď., atď. S tým príslovím máš pravdu, a nikdy som zo svojho pohľadu nikomu nič nevnucoval, aj keď nepopieram, že ste to zo svojho pohľadu ako vnucovanie vnímali. Nikdy to ale tak nebolo myslené, aj keď sa vám to tak zrejme javilo. Som rád, že ste mi všetko vysvetlili tak, ako ste mi to vysvetlili. Takže vás už nechám na pokoji a nebudem vám nič \"vnucovať\".
Bibi, aj tak by som ti chcel nejako pomôcť. Najlepšia pomoc odo mňa k tebe bude asi taká, ak ti dám pokoj, že? Takže to akceptujem.

Ivane, už vím, co mě na Tobě dráždí. Vůbec nezpochybňuji, že to s námi fakt myslíš dobře. Problém je v tom, že mi připomínáš křesťanské misionáře. Ti to taky mysleli dobře, chtěli, aby lidé poznali jejich Boha a pořád dokola je přesvědčovali o své pravdě. Ale bacha jako o té jediné možné, jediné správné.
Sice píšeš:\"Vieš, ty chceš, aby som bol tu ku každému neosobný. Nemôžem byť neosobný k ľuďom, ktorý trpia. Poviem im, čo si myslím, a ostatné nechám na nich.\"
Jenže to tak právě není - kdybys to chtěl nechat na vlasním uvážení, tak to sem napíšeš jednou dvakrát... V jiných podobách, ale ve všech příspěvcích pořád opakuješ - nechápu proč neberete c+r, když Vám říkám, jak to funguje. Jak mi připomíná \"ale Ježíš Vás miluje... proč mu nenasloucháte..\"
Jsem velmi otevřený a tolerantní člověk vůči všem náboženstvím a ač ateista nemám nic proti Ježíši, ani proti Budhovi:) Ale začínám vidět rudě, když ho do mě někdo rve pod tlakem. A přesně takový pocit mám z Tvého vystupování ať už na Doktorce nebo tady. Je takové české přísloví, myslím, že ho máte i ve slovenštině - můžeš přivést koně k vodě, ale nemůžeš ho přinutit pít... a já myslím, že vodu jsi již ukázal, jestli se někdo napije, teď nebo jindy, nebo vůbec ne, nech prosím na jeho svobodné vůli.
Jo a ještě mi připomínáš rodiče, když jsem se po roce, kdy jsem lezla po zdi odhodlala jim to říct, řekli mi, ale vždyť to nemůže být tak špatné, když jsi včera vedla mezinárodní jednání v angličtině... to že mi celou dobu, ač mě doma čekaly dvě nádherný děti, bušilo v hlavě ať mě cestou domů přejede tramvaj, protože to nevydržím ani vteřinu, jsem jim už nedokázala vysvětlit... tedy to co zvládáš kolem, ať už stránky jako Honza nebo Sunar jako já před pěti lety vůbec nevypovídá o tom, jak zle je Ti uvnitř...
P.S. jo a Ivane, nehlídla jsem, jestli je někde věta typicky v ženském rodě - tak pro úplnost - jsem baba:)