Numb. Torrent, Mininova.

Honzo, niečo si mi pripomenul. Bol som jeden z najlepších futbalistov v ročníku. Tréner mestského klubu si ma vybral do zostavy. Na jednom tréningu som zistil, že neviem hrať futbal, a že len pobehujem ako splašený po ihrisku. Vtedy som prvý krát vedome zaregistroval derealizáciu. Tréner ma za to pobehovanie vyradil z kádra, a tak som skončil s futbalom.

Zefir: Pokračuje.. dokonce se připojili další dva lidi co nám s tim pomáhají.

Michal: Při těch kolektivních hrách se cítím takový dezorientovaný (kde je míč, kam mám běžet..) trochu jako pako, nebo prostě někdo kdo to neumí, což je pro mě těžké, když jsem s tím nikdy neměl problém. Člověk asi nemůže mít všechno..

Honza: To co popisuješ při basketbale mi připomínáspíš jakousi fyzickou reakci . Pokud se to dostaví až po určité době co hraješ . ale ty sám asi víš nejlíp jestli to jsou ataky dpdr a paniky anebo fyzická reakce na námahu. Podobně se může projevit třeba nízký tlak když člověk sportuje. Před třemi roky jsem bral Anafranil , který snižuje tlak a při fotbale jsem zažíval podobné stavy nevolnosti , motání hlavy atd.
Zajímalo mě spíš jestli někdo necítíte takové celkové motorické zpomalení díky horší orientaci v prostoru (?)
Jinak je pro mě těžké si sportování nějak užít , ale to je vcelku pochopitelné :) , když člověk moc neprožívá prostor ...

Dva typy z prírodnej lekárne.
http://www.ordinace.cz/clanek/deprim/
http://bylinky.abecedazdravi.cz/ginkgo-biloba-jinan-dvoulalocny

Ahoj lidičky. Jak pokračuje překlad?

Silné fyzické zaťaženie môže spôsobiť krátkodobú derealizáciu aj u zdravých. Potvrdil mi to psychiater, ktorý to zažil po maratóne.

Ginkgo-
Doplněk stravy

Pozitivně působí na průtokové vlastnosti krve a tím výrazně zlepšuje přísun kyslíku a živin k buňkám, což se projevuje zejména příznivým vlivem na mozkové funkce.
Některé indikace

závratě, migrény, ateroskleróza, migréna, závratě, roztroušená skleróza, snížení intelektuální kapacity, organický psychosyndrom, demence, ztráta paměti, deprese, změny nálady, při šelestu v uších, při zvonění v uších, při nedoslýchavosti

Michal: Nebudu předstírat, já jsem na tom se sportem o mnohem hůře. Třeba při basketbalu když běhám déle jak 10 minut, je cítit unáva, tak občas pocítím derealizaci a mám pocit že spadnu. Je to takové vyhození z reality, hodně silně pociťované, tak že mám pocit že chodím třeba po vodě. Sportuju ale moc to nepřeháním ;)

Když už tady je řeč o sportu , ovlivnuje dpdr i vaši výkonnost nebo třeba orientaci a přehled ? Já jsem lehce zpomalený při fotbale a volejbale asi díky zhoršenému perifernímu vidění a truchu horší orientaci. Přitom reakce a reakční čas samy o sobě zpomalené asi nemám, když chytám v bráně tak reaguju v pohodě (tam je to o prosté reakci) . Ne že by mě to ale až tak omezovalo ve srovnání s ostatníma \'zdravýma´ , při sportu jsem schopen to vykompenzovat jinak . Odmalička jsem hodně sportoval a tak jsem naštěstí ve všem tak ´vyhraný´ , že dělám spoustu úkonů automaticky.

Stavy, ktoré si tu popísal som prežíval na strednej škole na telesnej. Športovali sme, a zrazu sa mi začala točiť hlava a strácal som kontakt s okolitým svetom. Len som nikdy nepodliehal panike. Ani teraz nie. Bol som dobrý športovec, ale pri silnejšej dpdr, som nevládal. Mal som ťažké úzkostné stavy. Dnes som po psychologickej stránke na tom celkom dobre, akorát sa mi stáva, že mám málo energie. Bral ste niekto deprim? Je to voľne dostupný tabletkový prípravok z trezalky.

Přesně takhle jsem se bál každý kravinky (a občas i teď že se to jako zhoršuje) že jsem něco zapomněl, že půjdu do školy bez bot nebo něco podobného, na místě to je stresující ale když jsem nad těma situacema doma přemýšlel tak mi to přišlo absurdní že jsem se tomu smál. Ale za tohle podle mě DP/DR nemůže ale spíše stres. Podobné věci se stávají i normálním lidem, jenže ty to přejdou a dál neřeší. Mě se třeba tohle stává při rozhovoru, o něčem se bavíme, já něčím argumentuji a těm lidem to příjde tak nesmyslné když mě to přijde jasné jako facka, tak se na chvíli zastavím a přemýšlím jestli jsem vážně řekl nějakou hloupost že na mě tak čumí, nebo oni jsou tak hloupý.

Já se v posledních dnech cítím celkem silný, myslím fyzicky. Obyčejně jsem takový unavený a vyčerpaný, ale teď ne. Co se týče DP/DR tak mojí snahou teď je, ne \"přežít\" ty stavy, ale \"prožít\" je. Co tím myslím..snažím se uklidnit to zaprvé, snažím se soustředit na něco jiného a nepanikařit. Pravda, třeba dnes se mi to moc nepovedlo, při cestě ze školy mi zas bylo divně takže jsem trochu zmatkařil. O víkendu jsem byl hrát basket, všechno v pohodě a pak najednou cvak. Zase to přišlo, snažil jsem se na to nesoutředit a řídím se podle toho o čem tady píšu ale nešlo to. Začala se mi motat hlava a to vnímání se hrozně změnilo, nevím k čemu bych přirovnal, asi jako když prudce spadnete na hlavu a točí se vám palice. Čekal jsem že se rozpadne prostor, nebo nevím. Musel jsem si sednout na lavičku a uklidnit se, protože jinak bych asi omdlel. Ztrácel jsem stabilitu, jako kdybych chodil po nějaké hmotě nevím. Obyčejné stavy zvládnu ale tohle je nějaký vyšší level co mi dělá problém, takové to prudké odtržení od reality až vás to i fyzicky ovlivní. Většinou to jsou jen pocity. Víte, myslím si, že kdyby při takovéhle situaci byl někdo kdo ví o čem to je a nechal vás ten stav celý prožít v plné síle až do konce, rychle by jste se ho zbavili. Ale jak to člověk překonává sám tak panikaří. Toť můj názor.

Což o to, zkouším se přestat těch stavů bát, ale když přijdou, je to víceméně záležitost pudu. Poslední dny se to zklidnilo, takže bych si tipl, že to na mě opravdu tak působí alkohol, což je divné, protože tvrdý nepiju a víno jen červené a maximálně tak dvě dvojdecky na večer.

Co mě ale poslední dobou vyvádí z míry, je když někam jdu, třeba typicky dnes. Na oběd do závodní jídelny, vezmu příbor a hrnu se k výdejnímu pultu, tam si uvědomím, že nemám tác. Maličkost, ale nikdy dřív se mi nestávala a nebo možná stávala, ale moje zjitřená mysl jí nepřikládala takový význam. Hned myslím na alzheimera. A nebo další perla. Jím, nevnímám okolí, najednou mi bleskne nosem nějaký zápach (cigaretový dým, ale jen stopa). Než vyhodnotím, že vedle nějaké prase kouří (protože neumí přečíst tu velkou ceduli, že v době oběda je zákaz), proběhne mi hlavou tisíc panik, co že se to děje, že vnímám běžný vzduch jinak...

A tak tu žiju... Sám a sám...

Už som ti ho poslal na správnu adresu. Vŕta mi hlavou jedna vec. Spojenie medzi posttraumatickou stresovou poruchou (PTSP)
a DPDR. Pokúšal som sa niečo zistiť na fórach o nej, ale žiadnu funkčnú diskuziu som nenašiel. Osobne by som nazval DPDR poruchou prežívania. Človek vníma seba samého aj vonkajší svet, ale neprežíva ich ako skutočnosť. Ako skutočnosť prežíva to, že tieto atributy neprežíva ako skutočnosť. ja vidím veľké paralely medzi DPDR a PTSP. Väčšie som zatiaľ medzi registrovanými duševnými poruchami a DPDR nenašiel.

To ale není můj email ale Adama, na webu i na blogu v kontaktu to je napsané.

Posielal som ju na dpdr@email.cz. Nevrátila sa mi ako neprijatá. Možno ju máš medzi spamom.
Mňa osobne zaujala súvislosť medzi posttraumatickou stresovou poruchou a DPDR. http://www.zdravcentra.cz/cps/rde/xchg/zc/xsl/3141_7084.html
Nikde som ale nenašiel ani náznakom spomenuté pri PTSP prejavy DPDR.

Žádná pošta mi od tebe nepřišla.

Strata schopnosti prežívať realitu ako skutočnosť. (okrem stavu DPDR). Ak zažijeme v realite emocionálny šok, ktorý niesme schopný emocionálne zvládnuť, naše vedomie sa z tejto reality posúva do reality DPDR. Je to vlastne logický postup. Honzo, poslal som ti poštu.

Ahoj Pavlo,

já jsem zkoušel DP/DR taky potlačovat, šoupnout ji někam do ústraní, ale přesně jak píšeš je to jen dočasné řešení. Jestli jsem o něčem pochyboval, tak to určitě byla myšlenka, že můj mozek je v nepořádku, teprve později jsem zjistil že je to čistě neurotická záležitost (někdo hnusný by mohl tvrdit že si za to můžem sami což je bohužel z části pravda) a je jedno zda k tomu má člověk předpoklady nebo ne. Stejně jako ty nepříjemné stavy přivozujeme, tak stejně \"snadno\" si je můžeme odvodit, proč píšu snadno, u nás funguje jako stymul právě ten strach a ten rozežene naše tělo do chemického pochodu a spojí se spousta faktorů, které to ženou na tak nepříjemnou mez, že se připojují i fyzické problémy. Opačně to jde také, ale není to tak lehké. Já sám jsem se dočetl že se s tím musím smířit, nechat to ať si to semnou dělá co chce, prostě to přestat překonávat, hezky se to píše, ale když jsem v přeplněném metru myslím úplně jinak, chce to skloubit pomocí vůle ty myšlenky dohromady.

Až se přestaneme při těch stavech bát, přestaneme je překonávat, teprve potom se naše tělo může regenerovat (rozuměj postupně zbavovat DP/DR), při stresu to nejde. Prostě když máš chřipku, musíš se taky doma vyležet, dokud si nedáš na chvíli pauzu, přiznáš si že seš nemocný a nelehneš si do té postele, nebude ti lépe, pokud se budeš v práci nemoc snažit překonávat, akorát to přechodíš a bude ti hůře. S DP/DR je to stejné.

Myslím si, že je to tak těžké proto, že máme DP/DR spojenou s extrémně dramatickou událostí (třeba první týdny a měsíce byly pro každého peklo) a jakmile máme nějaký divný pocit, hned se nám to připomene, že nám může být stejně nebo i hůře a toho se bojíme.

Myslím, že nám to naskakuje proto, že to máme v podvědomí a strachem to živíme, kdyby nebyl strach, teoreticky ani nebude problém :). Všechno to zní poměrně logicky, akorát praxe je o dost tvrdší.

Ahoj lidičky, jestli se můžu přidat k uklidnění Zefíra-ty stavy před usnutím jsem měla první dva roky co mi DP/DR začala skoro každý den,bylo to příšerné,když jsem usínala,jako bych se někam do sebe propadala,a přišlo mi že se buď zblázním nebo že se ztratí moje \"já\" nebo jak to popsat,byly to takové děsy, že jsem vždycky s hrůzou se posadila, popř. pochodovala po pokoji a snažila se uvědomit realitu a že jsem to pořad já.a pak zkoušela zase usnout a zase vstávala..někdy to trvalo třeba i 2hod. než jsem pak zcela vyčerpaná usla.Pak se to nějak postupně začlo zlepšovat a nakonec to zmizelo.nejhorší na tom bylo že jsem tenkrát nevěděla že to je \"jenom\" DP/DRale myslela jsem že to je nějaka neznámá psych nemoc ze které mě nikdo nevyléčí a já se nakonec zblázním. Můžu tě zcela uklidnit-DP/DR mám 10 let a nezblázníla jsem se.ikdyž jsem měla mockrát pocit ,že už opravdu zákonitě musím zešílet,jako by nějaký pud sebezáchovy ty myšlenky odsunul a já se vzpamatovala.Takže opravdu-nezblázníš se a je to jen DP/DR a nic horšího(ikdyž i to je hrozné,ale určitě lepší než schizof. třeba) Honza má pravdu-za ty roky jsem taky zjistila-nerozebírat ty stavy a nepitvat se v tom(ikdyž mě to kolikrát nutí) ani se těch stavů nebát-strach je zhoršuje.mi pomáhá když to na mě příjde, že si řeknu-uklidni se , jo je to zas DP/DR, no tak ji máš, a jdu něco dělat a snažím se to ignorovat(ne potlačovat, spíš zlehčovat)většinou se to zlepší.Jenže si myslím, že to je jen dočasné řešení, pže jsem stále nepřišla na to proč to mám a pořád uvažuju jestli je to záležitost mozku, že špatně funguje, a nebo je to něco,co mě třeba upozorňuje že mám podvědomě nějaký nevyřešený problém nebo já nevím. Co si myslíte vy?Nepřipadá vám zajímavé- že DP/DR naskočí aniž bych já chtěla, ani nemusím být ve stresu-někdy právě naopak jsem v klidu a je mi dobře a ona mi to zkazí(třeba na dovolené),ale vědomě ji dokážu ovlivnit(myslím na něco jiného atd.)Kdyby to byl poškoz. mozek tak by to přece ovlivnit nešlo(třeba schizofrenik to neovlivní),ale proč to teda tak nečekaně naskakuje...co myslíte? Už jsem se moc rozepsala, tak končím a přeju všem spostu lepších dní bez DP/DR