Zdravím všechny. Vůbec netuším, co se zase změnilo, ale poslední dny jsou opravdu k nevydržení. Pocity zmatenosti, nereálna, strach z nevyléčitelné nemoci. Přitom ale normálně funguju, bavím se s lidmi, žertuju. Připadám si tak rozdvojeně...

No říká se, že u panické poruchy stačí překonat ten strach a máš vyhráno, u DP/DR je to sice stejné, ale chce to delší čas aby se tělo vrátilo do normálu.
Vyléčení...čtou to tu lidé, kteří se mají velmi dobře, o úplně vyléčených přesně nevím, protože pro takové lidi to tu většinou postrádá smysl číst (ale i tací tu už byly),už je to nezajímá, což je celkem logické, proč se zajímat o něco co už není tvoji součastí. Mě stačí fakt, že takový lidé existují, to je pro mě důležité .

Ja ťa asi chytám za slovo,ale mohol by si my vysvetliť vetu : Liečba u jednej je ľahšia u druhej o niečo dlhšia ?
Čo si myslíš ,čítajú tieto príspevky už i tí vyliečení , sú vôbec takí ,čo sú vyliečení ?!? Ak áno, prosím ozvite sa pre akú -takú hoci malú nádej , prosíííííííííííííííííím ! V diskusných forach čítam aj o takých , čo to majú 25 rokov, preboha ako to vydržali

Nejsem v tom sám, tady mám spoustu lidí, kteří ví o čem mluvím . Rodina to ví, ale netuší co to obnáší, takže to s nimi nějak neřeším. Myslí si, že to není tak závažné protože doma jsem v klidu. Jestli má člověk PP a DP/DR jen občas nebo naopak, už je podle mě ve výsledku jedno, oboje je těžké, akorát ta léčba je u jednoho snažší a u druhého zas o něco delší. Můj názor na to je, že jsou si tyto věci velmi podobné, ne-li stejné.
Pokud se ti zdá, že ti tvůj lékař nerozumí, určitě se neboj ho změnit, spousta lidí vystřídá třeba 10 lékařů než narazí na toho který jim sedne a není to vyjimka. U psychických poruch je podle mě hodně důléžité komu se svěřuješ.

Tak diky za radu . Ani doma nič netušia ? Ak nie ,musiš byt silný ,ked si s tým sám ! Ja beriem AD - mam to ako sučasť PP.
Keď som o tých všetkých ps. chorobach čitala , maju mnoho spoločných prejavov .Pochybujem , či lekári majú schopnosť
ich vôbec rozlíšiť.Sstále viac pochybujem o správnosti svojej diagnózy!lekár ta odbije liekmi a ďalši prosím ...čo mam robit?

tereza: Nevědí to. Nikomu ze svých známých jsem to neřekl a ani to říci nehodlám, ostatním to také nedoporučuji, ale je to jen každého rozhodnutí. Ono je těžké něco takového na někom poznat, hlavně když je ti 20, to si pak lidé řeknou že ti buď něco přelítlo přes hlavu tak se chováš divně nebo že bereš drogy a dál to neřeší.

Môžem sa spýtať, či tvoji priatelia vedia o DP/DR ? Píšeš , že si to prežil v debate s kamarádmi. Ak ano - ako pri tom reagovali - museli si predsa niečo všimnuť ! Dík -rozhodnem sa , či to na seba prezradim !

Popravdě, já jsem ani tak daleko zajít nechtěl ale pořád bylo něco dělat, ale normálně bych se vymluvil nebo to prostě odmítl, šlo to tak nějak samo. Ta DP/DR se zhoršovalo, až dospěla do fáze, kdy jsem poznal, že to nejtěžší jsem překonal a bylo mi fajn, tak vnitřně fajn, měl jsem sice poruchy vnímání apod. ale věděl jsem že víc už to semnou neudělá. Ataky jsem se sice tak nějak naučil překonávat ale vždycky jsem se pomalu klidil domů a teď jsem to dělal úplně opačně. Chce to ale na to být fyzicky připravený a dělat to častěji, tímhle směrem podle mě vede cesta k výlečení, není to můj nápad, píše se o tom v knize. Tím jak o tom neustále přemýšlíme a bráníme se tomu to živíme a to je špatně.

Prožít až do konce... Tak toho jsem se vždycky bál a abych pravdu řekl, zatím k tomu nemám odvahu, protože mi něco říká, že bych mohl zajít za nějaké dveře, které jdou otevřít jen z jedné strany...

tereza: DP/DR je sofistikovaná záležitost, ten hlavní problém nebo hlavní diagnostika spočívá v silných pocitech odosobnění a nereálná. V podstatě vše ostatní je jen důsledek těhle dvou věcí, panické ataky, deprese, úzkost,...to jsou všechno problémy které z těchto dvou vyplívají. Doktoři v tomhle nejsou za jedno, protože v tom nejsou za jedno pacienti, nepřijdou do ordinace a s tím že mají depersonalizaci, přijdou tam s depresemi, bezdůvodnými úzkostmi atd. je pak těžké diagnostikovat pravý problém.

Jinak dneska to bylo snad poprvé co jsem si vzal něčí radu k srdci, konkrétně jednu z té knihy. Pořád mám nějakou chřipku a jsem celkem unavený, dneska jsem se moc nevyspal ale šel jsem do školy. Celý den mi bylo divně, špatně, bolela mě hlava jak furt smrkám atd. i při cestě do školy to bylo všelijaké, autobus ne a ne jet a já měl atak. Po škole jsem si zašel na večeři, potom jsme si hodil věci domů a šel ještě asi na dvě hodiny ven. Celou tu dobu jsme byl hrozně unavený, DP/DR tedy jela na plné obrátky, každou chvíli jsem měl pocit že omdlím nebo že zapomenu cestu domů, jenže já nikam neutíkal, já to ještě živil, ještě jsem všechno prodlužoval, při debatě s kamarádama mi nějak přeskočilo a já měl pocit že na mě mluví někdo cizí, prostě mi přeskočilo vnímání a já pořád a pořád jsem tu DP/DR hnal víc a víc, nijak to nepolevovalo, prostě jsem příléval olej do ohně. Výsledek byl ten, že už jsem z toho neměl strach, měl jsem ataky ale nebylo mi vyloženě zle, jsem teď sice hodně unavený ale cítím se fajn. Prostě jsem s tím přestal bojovat a už je to o něčem jiném. Všichni se těstě na překlad knihy, mám pocit, že nám to všem změní život k lepšímu.

Zefír neužívaš AD ? Sú nejaké účinné AD , lebo som čítala, že ani nie.Dokonca sa vedú diskusie ,či je DP/DR samostatná diagnźa, alebo je sprievodným znakom PP ! Čo vy na to ?

Nesmíš na to moc myslet, čím více se v tom v hlavě šťouráš, tím je to horší.

Jestli je to z počasí, tak to se mnou pěkně mává. Ta obava je pořád v pozadí a stačí na ni pomyslet a lehounká panika je tu. Dnes jdu k psycholožce, tak si popovídáme. Je to ale divné. Zobu B-komplex, večer zobu kalciové tablety a i přesto se mi dějí takové divné věci... Už bych chtěl z toho kolotoče vystoupit...

Zefir: já bych spíš řekl, že za to může změna počasí, taky se cítím nějak divně jak je jeden den zima jako když praští a druhý den zas svítí sluníčko.

Fujtajbl, včera z zničehonic na mě přišel status 5. Strach z ničeho, bezdůvodný pláč, prostě děs. A to jsem myslel, že už je pohoda... Zatraceně... Že by to zatmění měsíce?

Je tu jedna zajímavá kniha o DP/DR kterou se snažíme přeložit z AJ .

Tereza : Jarda ďakujem za odpoveď ! Neviem ,či to chápem dobre , ale snažíš sa napísať knižku o DP ,alebo vydať
preklad ? Ak áno ,je to úžasné ! Držim palce !

Jarda:
Uff, měl jsem v posledních dnech fofr, takže nějak nestíhám. Na překlad sem koukal a hodně se mi líbí, jestli budu něco upravovat tak diakritiku nebo nějaké drobnosti, já když něco překládám tak podstatě rozumím ale když to smolím na papír je to už horší :)

Tereza:
1. já mám většinou velké návaly horka když mám ataku, dříve to bylo horší, dneska už se mi spíš potí dlaně.
2. naději na uzdravení má každý

Ok, vybral jsem jednu cast: \"The answer I can give you, in which I believe 100%, is that the outside circumstances DO NOT matter. There was at some point a trigger, but it is our reaction pattern and thought process to stressors in our life that makes us feel this way. And since we have already badgered our minds to the point of exhaustion, there is no fixing it with elaborate techniques.
When I stopped being scared of my physical symptoms, they subsided. I was like “whatever, come on then and scare me. Leave me breathless. I’ll survive”. And it stopped. So once I start losing my fear of DP, it will most likely subside. I believe that the reason why getting rid of the fear of DP is more difficult is because it’s harder to monitor our mental progress than to monitor our physical progress. \"

Na 100% verim, ze vubec nezalezi na vnejsich podminkach. Je tam sice nejaky spoustec, ale jsou to nase naucene reakce a myslenkove procesy na tyto stresory, ktere nam rozjedou DP/DR. A jelikoz nase mysl je uz tak utahana, zadne uklidnujici techniky nam v tomto bode nepomuzou.
V momente, kdy jsem prestala mit strach z fyzickych symptomu, odeznely. Zkratka jsem si rekla „ tak co, at se objevi cokoli, preziju“ A ono to prestalo. Takze jakmile prestanu mit strach z DP, verim, ze taky odezni. Myslim si, ze duvod proc je obtiznejsi zbavit se DP je, ze je daleko obtiznejsi monitorovat nas dusevni progres nez fyzicky progres.

Hej muj osobni tip. Az priste budete mit zase nejaky spoustec, zkuste pozorovat co se vam honi hlavou. ZZZZzzzzz

Všetkých zdravím! Chcem vám položiť 2 otázky:
1. Potíte sa keď sa dostaví stav depersonalizácie ? Viete vraj mam pp ,ale to čo ste popisovali som zažila ? nemám
bušenie srdca ,skôr kolísavý tlak!
2. Skúšala som marišku ,nič mi nenavodila . Píše sa tu , že sa látka mohla zhromažďovať a teraz to prepuklo! Mám nadej
na uzdravenie.Doteraz som si myslela , že to mam zo stresu !