Jardo, mohl bys tu pro neangličtináře uvést alespoň nejzajímavější části té diskuse?

Nazdar Ivane, no jak to tak ctu: vymakcene spodare a prilbu!! aby si nam nahodou neskakal nekde za mesic na U-rampe!!

Lidi, sleduju zajimavou diskuzi na:
http://anxietynomore.co.uk/blog/?p=5
mrknete na to. Honzo, co ten preklad? Udelal jsi do toho nejaky zasah? Az ted jsem si vsiml, ze mi Word automaticky nektera slova pretvoril na anglicka: strach - starch, ma - my. Asi si musim nainstalovat cestinu. Jinak, zkusim ti zitra poslat dalsi cast. Chltel jsem se do toho pustit jeste dnes, ale jsem utahany jak pes, tak du zalehnout. ZZZZzzzzz

Čau Jardo. Tak som došiel z ďaľšej lyžovačky, teraz z bežkárskej. dali sme si včera dvadsať km okruh. Prdel z toho bolí, džubol som si aj hlavu keď som sa učil otočku, tak som si povedal, že si najprv kúpim prilbu. Akorát dneska som pozeral na vymäkčené snowbordové spoďare, ale mám dosť tesné gate, takže by to z toho pučalo.

Joooo, jsem taky pro casti. Kdovi totiz jak dlouho to budu prekladat. Hej Ivane, co snouboord?? Kurnik, prej z toho fest boli pr***.?? Nicmene, taky bych nekam zajel. Bohuzel tady nikde v okoli zadny snih, zkraatka mate to tam na tom Slovensku s tema hoorama namaklejsi. ZZZZzzzzzzz

Jsem pro části (třeba v samostatné rubrice) a až to bude komplet, udělat z toho kompletní PDF.

Jj došlo mi to, díky ;) akorát přemýšlím jak to budeme publikovat, jestli jako celek nebo po částech, co myslíte?

Honzo, mas na mailu prvni preklad, napis jestli to OK doslo. Zatim

Ale o tomto pise autor tiez. Cesta k uzdraveniu je 2 kroky dopredu a jeden krok spat. To je vtedy, ked ako ty vravis,ked mas pocit, ze si sa dostal do bodu, kde si psychicky na tom vyborne, len ten jeden maly krocik s precitnutiu. A stale nic, nic sa nemeni a ty proste chces, aby to konecne odislo. To znamena, ze svoj stav neakceptujes, nie si s nim zmiereny.Viem, je to otravne, cela ta bublina, no ja na to nemyslim, resp. venujem tomu naozaj malu pozornost a je mi fajn. Myslim si, ze toto je cesta a je spravna.

Moc děkujeme , určitě to připojím do překladu, který pak budeme publikovat na blogu. Já s tím co autor píše víceméně souhlasím, pokud na to nemyslím a pokud se chovám jakoby mi nic nebylo opravdu se stav zlepší, jenže pak je takový úsek, kdy se dostane člověk na úroveň a neví jak dál, místo toho aby se zlepšil, tak se propadne dolů.

Chcela som povedat, ze mne to tie oci otvorilo dost. :|

Jardo, ja ti trosku pomozem. Kedze ja tu knihu mam a mam ju skoro celu precitanu, rozhodla som sa s Vami podelit o jednu cast, ktora je venovana len a len DPDR. Autor sa totiz zameral hlavne na panicke ataky a na strach resp. UZKOST, ktora podmienuje vznik vsetkych ostatnych symptomov, nezabudajuc na DPDR. Dolezite je, ze sa to da vyliecit!! :) vsetko sa da vyliecit, len tomu treba dat CAS. Predom sa ospravedlnujem za nekvalitny preklad, asi to budu viac anglicke vety ako slovenske.

Kapitola 14

Prekonanie depersonalizacie

Uz v predoslych statiach tejto knihy som spominal pocit odpojenia, odlucenia od seba sameho, inak poznany aj ako depersonalizacia - emocialna porucha, ktora sa vyznacuje stratou kontaktu s vlastnou osobnou realitou sprevadzany pocitmi nerealnosti a divnostou, takisto vnimanie svojho okolia ako divne a nerealne. Toto je jeden zo symptomov, ktore sa u mna ustavicne objavovali, tak som sa rozhodol pridat kapitolu navyse venovanu tomuto obtazujucemu, ale pritom neskodnemu pocitu.

Depersonalizacia je bezny a pochopitelny vyhonok uzkosti. A mozem Vam takisto povedat, ze to nie je dusevna choroba. Nie je vazna ani skodliva v hociakom zmysle, a ma logicke vysvetlenie. Je to docasne a, s trpezlivostou a porozumenim, nakoniec odide ako kazdy iny symptom.

Naozaj nie je to nic viac len unavena mysel, mysel ktora hlada odpocinok, aby si oddychla a bola opat cerstva. Ked su vase udy unavene, zacnu vas boliet. Tieto pocity nerealnosti vznikaju, ked sa unavi vasa mysel. Nemozu vas dlhodobo zatazovat, ale budu tam dovtedy, pokym sa neprestanete vkuse o seba strachovat a byt posadnuty tym, ako sa citite. To znamena, ze Vasa mysel si nemoze oddychnut a tak sa ani uzdravit.

Klucom k uzdraveniu z tohto pocitu odpojenia je vzdat sa a podvolit sa mu. Nevenujte mu ziadny respekt a uvedomujte si ze je to len vysledok (produkt) vasej vycerpanej mysle, unavenej z vasich neprestajnych obav a neprestajneho checkovania sa, ako sa citite. Tento symptom zavisi a spolieha sa na vas strach a takto sa drzi pritom na zive.

Ked su ludia chyteni v kruhu starosti a obav, zacnu sa vkuse zazmyslat a hlboko analyzovat. Studuju sa z vnutra, kontroluju sa a upriamuju pozornost na svojje symptomy. Mozu dokonca skoro rano vstat len preto, aby opat mohli pokracovat v tomto zvyku: \"Ako sa dnes rano citim?\" \"Som zvedavy ci budem vediet prejst cez dnesok\" \" Co za novy pocit to mam?\" Takto to moze pokracovat cely den, namahat ich uz beztak unavenu mysel viac a viac. Toto neustale kontrolovanie a konstatne hodnotenie svojich symptomov sa neskor stane ich zvykom, ale ako vsetky ine zvyky aj tento sa da zmenit.

Dufam, ze na dnes Vam stacilo, ak Vam to trosku otvorilo oci, tak zajtra Vam prelozim dalsich par odstavcov. Honzo, co myslis? :)

Snažím se na to nemyslet, ale dneska k večeru to bylo tak silné, že jsem měl chvílemi pocit, že bych snad dokázal i vystoupit z těla. Takový pocit odcizení to byl... Te´d se stabilizuju červeným vínem a je mi to jedno :-/

Zitra se poustim do prekladu, mel jsem ted pomerne nabity program, myslim, ze par zajimavych rad se tam urcite najde. Zatim se lidi mejte.

Já mám teď nějakou chřipku, škrábe mě v krku, furt jen smrkám, uši zalehlé ale když tohle pominu tak se cítím fajn. Normálně bych na tom byl o dost hůř, takže si myslím že mi B-Complex trochu pomohl. Třeba máš jen špatné období Zefire, zkus na to nemyslet a těš se na nové poznatky co se snad dozvíme z té knihy

Ľudkovia, bol som si zalyžovať a učil som sa na snowboarde. Super. Doporučujem pohyb na čerstvom vzduchu, najlepšie v kombinácii so športom a prírodou. Čau Ivan. Zajtra a pozajtra idem na bežky a za týždeň ma čaká ďaľšia lyžovačka a snowbordovačka. Ľudia užívajte si a nevŕtajte sa vo svojich DPerkách. To je samozrejme rada, nie príkaz

Bublina přetrvává. B-komplex nepomáhá. Všechno je divné a cizí jako v dobách největšího temna. Jak už jsem to zvládal, tak teď mě zase štve, že to asi nikdy neskončí. Ach jo...

ok, přidáno

Dneska si připadám jak v bublině. Je to asi fyzickým vypětím ze včerejška v kombinaci s DP/DR. Když jsem hledal stupnici, abych se našel, napadlo mě, že by ten článek mohl být v oblíbených odkazech, případně nahoře v liště tam, kde je i odkaz na diskusi. Co na to říkáš, Honzo?

http://blog.depersonalizace.info/depersonalizace-a-derealizace/dpdr-status/

prostě já: zkus popřemýšlet nad tím co tvoje stavy vyvolává, dost často bývá nějaký spoušteč, (u mě to třeba dost často bývá prudké umělé světlo) a pak se podle toho zařídit. Potom můžeš omezit aspoň část těch nepříjemných pocitů.

Zdravím. Tak od doby co jsem sem psala naposled bylo vše v pohodě, žádné nepříjemné stavy.. Ale včera se to zase zhoršilo, zase jsem měla ten pocit že moje \"duše\" je mimo tělo, ale šla jsem se bavit, tak jsem si toho nevšímala a bylo to OK, ale dneska totální děs- zrychlený tep, strašný bordel (nebo jak to vyjádřit) v hlavě, všechno vypadalo divně.. Teď už jsem po cca hodině zase v pohodě, ale mám depresi... Nejradši bych nad sebou brečela, můžu si za to sama.. Omlouvám se, ale potřebovala jsem se svěřit:/