Ahoj, zdravím všechny, tak jsem zabrousila více méně náhodou na tuto stránku a zjistila, že už asi mám odpověď na otázky, které mě poslední dobou sužují.. deperzonalizace.. a tak se asi vás zkušených chci zeptat, jestli se domnívám správně či nikoliv.

Je mi 17 a experimentovala jsem s drogama, toto období mám více méně za sebou, nikdy jsem neměla žádné větší zdravotní problémy, ale po lysohlávkách to začalo... prožila jsem panickou ataku, ze které jsem se asi dva týdny vzpamatovávala, během té doby jsem nebyla schopna chodit do školy, prožívala jsem nepopsatelnou úzkost z ničeho, přišlo mi, že vše je cizí, že nevím co na tomto světě dělám, že moje kamarádka je cizí člověk, nebyla jsem schopna vnímat, co mi říká.. to všechno doprovázel strach z šílenství, měla jsem strach, že se každou minutou zblázním, nebylo neobvyklé, že jsem v té době pomýšlela, že to ukončím, že si něco udělám, ale vždy jsem to zaplašila a řekla si \"to přejde stejně, jako to přišlo\". A opravdu, za nějaký měsíc jsem byla v pohodě.

Pak jsem se hodně rozhulila a to byla asi osudová chyba.. Po třech měsících od konce příznaků čehosi, co jsem popsala nahoře, se mi stala snad ta nejhorší věc zatím.. Seděla jsem v učebně a poslouchala profesora, když najednou jsem měla pocit, že vše, co vidím je z \"plastu\" a neživé a nemohla jsem ani pořádně zaostřit.. A v tom jsem cítila, jak moje \"duše\" nebo jak to nazvat opouští mé tělo a pak se zase vrací... bylo to strašné, srdce mi začalo bít a myslela jsem, že omdlím, ale nakonec jsem to zvládla.. Ten den se mi to stalo ještě párkrát večer, ale to už jsem se to jakoby naučila ovládat, a od té doby se to nestalo, ale všimla jsme si, že od té doby vnímám vše úplně jinak, někdy třeba jdu po ulici a mám strach z těch lidí, připadám si, jakobych žila na úplně jiné planetě, nepoznávám místa, kterými jsem dřív chodívala a jsem strašně zmatená, cítím jak mám zmatené myšlenky v hlavě, nemohu najít rozdíl mezi tím, co se dělo včera a co se dělo před měsícem, jakoby mi to vše splývalo a pomalu si ani nevzpomínám, co všechno jsem dělala, jakoby v mé hlavě existoval nějaký blok. Občas sedím doma a čtu si a najednou se zaměřím na své ruce a říkám si, jestli to vůbec jsou mé ruce, jestli vůbec jsem ve svém těle a přesně, jak je popisováno v příznacích- pozoruju, že cokoli dělám je jakoby automatické :( Ale jsou i chvíle, kdy se cítím relativně normálně, ale každopádně vnímám vše jinak, než dřív.

Nevím, co od vás čekám, asi to, že z toho poznáte, zda se vážně jedná o deperzonalizaci.. mám strach jít k doktorovi, protože to vše co jsem dělala jsou věci, za které se stydím a lituji jich a mám strach, že by mě odsoudil jako \"feťáka\". Tak všem děkuji pokud jste to dočetli až sem a budu ráda za každou odpověď.

hohoooo. Zdravim vsechny. Dnes mam za sebou dalsi pracovni pohovor, tak uvidime co z toho bude. Predesly byl propadak.

Tak se docitam ze hodne lidem najede DPDR po nejakem sportovnim vykonu, coz je hodne zajimave. Pokud si vzpominam na sve zacatky tak v tom taky nejake to cvicenicko bylo. Kazdopadne pred tim jsem byl v pomerne velkem stresu po delsi dobu a citil jsem se hodne vycerpany. Vzpominam, ze me casto palili oci. No a zrejme misto abych vic odpocival, tak jsem hlavni problem videl ve sve fyzicce a nabehl jsem na trosku intenzivnejsi trenink. V tom momente \"LUP\" a bylo to tam. Vim, ze prvnich par tydnu byl muj nejstastnejsi okamzik, kdyz jsem vecer zalehl do postele a zevrel oci. To bylo kdy mne najely deprese a uzkost. Doktor mi rekl, ze je to depersonalizace, ktera je zpusobena depresemi a proto se jich musim zbavit a DP/DR odezni Nabidl mi antidepresiva, ktere jsem odmitl. Vzpominam si, ze napr. zakoupeni listku v trafice bylo nad me sily, pac pouhe vysloveni \"listek prosim\" - kdo to za me mluvi?? V te dobe jsem mel par stavu, kdy jsem myslel, ze jsem se totalne zblaznil.

Hodne mne pomahaji anglicke stranky. Nevim do jake miry to mate proctene a taky neznam vase stavy. Nekteri by o tom zrejme mohli psat daleko obsahleji nez ja (napr. Ivan), nicmene zkusim hodit nejake rady do placu:

1. stranky, pokud je nahodou neznate:
http://www.anxietynomore.co.uk/
http://www.worldwidehealth.com/article.php?id=462
http://anxietynomore.co.uk/blog/?p=5
Je to vse od jednoho autora - vyleceny z DP/DR a panik ataku
http://www.anxiety2calm.com/blogger/2006/10/anxiety-understanding-feelings-of.html

2. pokud se vam to nechce prekladat, dam strucny popis toho co tam je: DP/DR ma mnoho spoustecu: drogy, stress, neklid, uzkost, obavy, unavu... je to jakysi obranny mechanismus, ktery nam ma chranit mysl pred dalsim pretizenim. Problem ale je v tom, ze kdyz to vetsine lidi najede, tak mysto aby vypli mozek, tak se v tom zacnou jeste vic hrabat - dalsi obavy, strach, deprese, sebeanalyzy a to to jeste zhorsuje ( jak jsem psal o te meditaci - kdyz ta DP/DR chlapikovi najede, tak mu ucitel rekne at to neprikrmuje). Prej je nejlepsi se tomu totalne poddat - nechat to tam byt, neresit to, zamerit pozornost na neco jineho, proste: Tak co, je to tam, ja to totalne seru a sem v klidu. Proste vypnout a ono to zacne pomalu mizet. Mate ale na sebe byt hodne trpelivy, neni to prej ze dne na den.

odvadeni pozornosti od DP/DR: nehrabejte se v myslenkach o DP/DR. Pokud nejaka zase prijde, reknete si treba \" Aaa dalsiii\" a berte ji jenom jako myslenku a nechte ji jit. Tak to muzete udelat i s jakymakolliv jinyma myslenkama co vam vadi - proste berte je jenom jako myslenky.
Neanalyzujte se.
Zamerte pozornost na neco jineho - psani, hudba - totalne se do ni ponorte (zapomente na sebe)a na nic nemyslete. Pokud jste venku, v metru, kdekoliv - vnorte se totalne do okolnich zvuku. Budete prekvapeni, ze si vsimnete veci, kterych jste si nikdy nevsimli.
Nebo vnimejte proudeni vzduchu pres tvar
Nebo sledujte vlastni dech
Nebo pozorujte vlastni chuzi
Je strasny kotel veci, ktere se daji delat. Dulezite je prestat myslet a prestat si delat tezkou hlavu z DP/DR.

Tak sned jsem hodil par dobrych tipu do placu. Ja myslim, ze mne to zabira.
Posledni vec: nespechejte na sebe!!

Čo ste zažívali skôr. DPDR, alebo úzkosť, paniku, prípadne depresiu? Ja som tzv. neurotické stavy začal zažívať až po prepuknutí DR. Dovtedy som bol v pohode. Neurotické stavy som vlastne dostal z toho, že som svet vnímal derealizovane. Dnes mám neurotické stavy pod kontrolou, nepostihujú ma, ale derealizácia mi ostala. Domnievam sa, že medicína a psychológia tieto vzťahy charakterizujú opačne prípadne paralelne.

Ja som si prvý krát uvedomil derealizáciu po futbalovom tréningu. Môj psychiater behával maratony, a spomínal, že mával depersonalizáciu po maratone. Elis, ja mám tiež derealizáciu, ale kašlem na ňu. Šport mi dosť pomáha. Raz týždenne odplávem 2km, denne odbicyklujem na stacionári 20 km. Čumím pri tom na telku, takže to rýchlo ubehne.

Ahoj Elis vítej u nás ,
že tě derealizace začla po sportu není vyjimka, dokonce si myslím že je to hodně časté. Stačí menší fyzická zátěž a je to. Někdo mi psal, že mu DP/DR začla po cestě ze schodů, nebo po únavě z práce, takže se tomu asi nedá vyhnout. B-komplex není zázračný lék, pomáhá k obraně organismu, takže člověk není tolik unavený, což já při derealizaci rozhodně jsem. Je to neurotická záležitost, takže když na to nemyslíš nebo se dokážeš soustředit na něco jiného, jsou obtíže minimální. Právě proto si myslím, že když je člověk někde venku nebo cestuje tak právě hodně přemýšlí a člověk s DP/DR toho má plnou hlavu, takže je to horší.

Honza

Ahojky, konečně jsem našla taky pořádnou diskuzi která žije a ne jen jeden příspěvěk za strašně dlouhou dobu...Já asi trpím derealizací, uvědomuju si sebe samu, doma je to v pohodě, ale když jsem na ulici tak mám takový ti divný pocity. Trochu i zhoršené vidění a člověk by se nejradši zavřel doma...Jenomže to takhle nejde dál, tak nevím co s tím. Začalo to zničehonic po nějakým rekreačním squashi :( zatraceně...a už to mám snad od září. Když člověk je doma, nemá žádný koníčky, prostě nic tak mi přijde že je to strašný, ale jakmile si nějak naplánuju den, strašně moc věcí tak myslím že to není tak hrozný ...možná to je taky tím že jsem introvert, moc věcí si beru a pak to mozek nějak nezvládá BTW žádnou hroznou příhodu jsem nezažila, myslím že nic co by to mohlo způsobit..začalo to zničehonic v září pár týdnu než jsem měla zase jít do školy na vejšku..že by obava z toho? nj...a co ten B-komplex jak to pomáhá? díky a ahojky a napište :)

Rozdiel medzi depersonalizáciou a derealizáciou je v tom, že pri dp človek vníma ako nie skutočnosť svoje telo, a telesné prejavy svojho tela, a pri dr okolie. Dp som nikdy nemal. Ale pri oboch týchto dispozíciách si človek uvedomuje seba samého, a to, že niečo nevníma ako realitu. Toto uvedomenie si seba samého je reálne a s dpdr človek len stráca schopnosť živej realizácie seba samého k svojej osobe, alebo k okoliu. Ale nerobil by som si z toho veľkú hlavu. Čím to človek berie vážnejšie, tým to je preňho horšie. Pre mňa dr nieje žiadným strašiakom. Zvykol som si a netrápi ma. S tími meditujúcimi to nieje to isté ako u nás. Oni sa k inému stavu vedomia dostávajú z normálu, preto sa do normálu vedia aj vrátiť. My sme naše stavy vyfasovali, takže v tom to je iné.

Ahoj Ivane. Myslis si teda, ze to co zazivame my (DP/DR) je vlastne to same jako kdyz se tito meditujici prenesou na vyssi hladinu vedomi, cili sve prave \"ja\"? Jak je pak ale mozne, ze oni se podle potreby dokazou v klidu vratit na hladinu \"ega\", kdezto vetsina lidi s DP/DR to muze mit na zatracene dlouhou dobu. Jeste se te zeptam, ty jsi psal, ze mas pouze derealizacii. Bylo to tak vzdy nebo jsi to mel nekdy dohromady i s depersonalizaci? Ja treba derealizaci nejak nepocituju - obcas mam jen pocit, ze nemuzu doostrit na predmety a vidim je s lehkymi duchy. Horsi to je s depersonalizaci, teda porad se to lepsi, ale pred asi 5 mesici jsem proste \"neexistoval\". (resp. me ego neexistovalo??)

Tak čau hoši. Toto napísal Jarda: no, jen ten svuj prispevek jeste doplnim. Jde o to, ze cilem budhismu (nebo jednim z cilu - paac nejsem v tom jeste zadny profiik122, ale neco uz jsem nacetl, navic je o tom hodne info na internetu) je poznat nasi skutecnou podstatu - a tou je neexistence \"JA\" neboli EGA. Tak tihle tyypci si ten stav DP/DR vyvolavaji dobrovolne, aby poznali \"pravdu\" a pak se z nej taky v pohode dostanou. Zajimave?? Docetl jsem se, ze se toho da dosahnout pomoci meditace nebo Koanu. Koan je otazka, ktera se neda vyresit intelektem a student nad tim premysli tak dlouho, az si \"prepracuje\" mysl, ktera se mu pak vypne a on se prenese na vyssi hladinu bez vedomi - cili \"neexistence sebe\" 118

Trochu by som to doplnil, pretože s tým mám osobnú skúsenosť. Buddha meditoval na tomto princípe, len z jednou malou, ale podstatnou opravou. Zbavenia sa ja neboli ega, neznamená neexistenciu seba, alebo vedomia, ale svojho ega. Ego je totiž pseudoja, to pravé ja je na tej vyššej úrovni vedomia. Meditáciou sa dá k tomu dopracovať. Ilúziou je práve to, čo si napísal, že nastáva stav bez vedomia a neexistencie seba. Vedomie ostáva, ale nástáva zmena ja. Tento spôsob pomohol aj mne nevnímať derealizáciu ako niečo negatívne.

No pokud bych to měl shrnou já, tak po tom B-komplexu sem určitě míň unavený, tím pádem zvládám DP/DR lépe. Jsou to jen vitamíny takže nic víc než posilnění organismu od toho asi čekat nemůžeme.

Zatím nic zvláštního nesleduju. Akorát včera večer mrcha DP/DR zaútočila se starou silou, ale vzhledem k tomu, že jsem se celý den dřel na jednu těžkou zkoušku, tak je to asi pochopitelné. Ještě dneska jsem z toho trochu vedle. Snad se to zase normalizuje na třetí stupeň http://blog.depersonalizace.info/depersonalizace-a-derealizace/dpdr-status/

Už jsem koupil a od včerejška zobu jeden tak jsem zvědav. K plesu gratuluju

pája
Podle mě únavový syndrom, se stejně jako většina chronických nemocí, může přenášet i geneticky. Jinak když mám derealizaci tak jsem většinou hodně unavený.

Zefir
Beru jeden (můžou se brát až 3) a myslim že to stačí. Ples jsem podle mě zvládl na jedničku, vydržel jsem tam asi od 6 do 2 do rána. Když jsem tam jel tak jsem necítil žádný stres ani únavu a prvních pár hodin uteklo celkem v pohodě. Jak jsem začal pít (tak asi taky díky horku v sále) to začalo být horší a zažil jsem pár loudavých ataků ale dalo se to. Šel jsem dokonce i na afterparty. Když jsem se procházel v centru města tak jsem necítil žádnou úzkost nebo paniku, ten pocit byl velmi příjemný, cítil jsem se normálně. Na afterparty už většina lidí vytuhla a i DP/DR měla trochu jinou podobu, trochu nepříjemnou a já už byl taky celkem unavený takže jsem šel domů. Ples se vydařil. Měl jsem z toho obavy ale bylo to dobré. Neutekl jsem, ale šel jsem domů jak šla většina, sice tam ještě dost lidí zůstaválo ale to už byly ty nejotrlejší pivní povahy. Jestli za to může pozitivní nálada nebo b-complex to už nevím.

Zefire určitě si B-komplex kup. Nejsou to žádné léky tak to nemá vedlejší účinky, ale pouze vitamíny na posilnění organismu. Stojí to pár kaček a podle mě se to vyplatí.

lidi, ja taky lupu B-komplex, myslim, ze to na unavu trochu zabira. Dal jeste zensen - doporucuju!! a nakoinec i ten Saint John`s Worth - o kterem jsem tady nekde cetl. Je to prirodni antidepresivum (zrejme ne zadne zavratne sily) na ktere neni zavislost. ohooooooo

Honzo, kolik bereš těch B-komplexů denně?

jinak užívám Pentasu, kvůli ulcerozni kolitide :( ale myslim ze to asi neni mozny aby to vyvolalo...Ještě by mě zajímalo, jste unavený když máte derealizaci?? dík

aha, no tak nevím. nemám moc dobrou doktorku, každopádně bych s tím chtěla něco dělat. Babi má taky ten únavovej syndrom EB virus...no ale ten se asi nepřenáší

Jarda
Právě proto mě meditace a budhismus hodně zajímají. Já jsem četl, že mniši (nevím jak jinak je nazvat) dokáží pouze pomocí mysli a hluboké meditace propojovat spojení neuronu podle vlastní vůle. Neurony určují naší náladu a celkovou mysl. Neurony se propujují jak za pomocí léků tak silný vnějších událostí (např. smrt někoho blízkého, pak má z toho člověk depresi apod.) a oni to dokážou pouze silou vůle, také si dokáží vyvolat pocity euforie apod. možná už plácám hlouposti ale něco v tom smyslu jsem četl na jednom českém serveru, bohužel už si nepamatuji odkaz, ale zkusím se po tom podívat.

Pája
Myslím si, že některé léky mohou deralizaci jak krátkodobě tak dlouhodobě vyvolat. Derealizaci může opět jak dlouhodobě tak krátkodobě vyvolat silná únava. Pokud máš derealizaci už několik měsíců tak by jsi to měla řešit. Může to být cokoli, spíš bych ale řekl že můžeš trpět únavovým syndromem, ale nejsem doktor .

Ahojky, chtěla jsem se zeptat, zda nevíte jestli může derealizaci vyvolávat nějaké léky? Mám taky stavy takový neexistence..ale zase ne takovy jak to tu píšete :( tak nevím..nemůže to být nic jiného? mám to už asi od září, myslim že se mi to objevilo po nějakým sportu, nechodím moc sportovat.jen tak rekreačně..Je derealizace spojená s únavou? sem hodně unavená, bolí mě občas hlava a mám tlak v hlavě. už dvakrát se mi stalo že jsem omdlela :( Tak moc díky za každou odpoved,radu atd..ahojky

posledni vec, uz nic o DP/DR. doporucuju navstivit tuto STRANKU

http://emma111191.blog.cz/0612/test-psychiky