wilhelmos: když mluvíte o farmakoterapii, máte namysli nějaký konkrétní lék(y), který tyto stavy potlačuje(í), resp. zabraňují jeho vzniku? Dle mých informací, žádný takový lék neexistuje - který by na tyto problémy zabíral. Předepisují se antipsychotika (některá) a pak konkrétně Lamictal - ale nedá se o nich mluvit jako o lécích, které by zabírali všem a lécích na to přímo určených. Navíc jsem četla řadu příspěvků níže, které dokládají, že ne vždy je farmakologie úspěšná a repertoár léků, které lékaři na tohle předepisují je opravdu široký.

:-)))) hypnóza je metoda uvedení člověka do hypnotického stavu. Tudíž se stav mysli hypnózou nazývat nedá, ale to je jedno,že:-)) depersonalizace je porucha neurometabolismu mozku a lze ji úspěšně léčit farmakoterapií.

Viíte stav ve kterém se nacházíte je hypnóza. Psychiatři budou tvrdit,že ne ale je to hypnóza.
Netvrdím utíkejte za hypnotizérem,protože nevíte na koho narazíte,ale jednoho znám a ten mi pomohl a hodně.
Jmenuje se Mgr. Jiří Zíka a je z Prahy a byl i v televizi. Telefon na něj si najděte na internetu. Je fakt dobrý. Nevyléčí vás úplně,ale určitě vaše stavy zmírní.

Ještě jsem si vzpomněla,že jedna věc je skvělá. Váš hlas. Váš vlastní hlas je jen váš. Je to jako s otiskem prstů. Nikdo nemá stejný hlas jako vy. Nahrajte si svůj hlas... cokoliv pozitivního. Mluvte třeba k sobě a říkejte si samé hezké věci nebo si čtěte knížku,která se vám líbila,když jste ještě neměli problémy. Modlitby. Cokoliv pozitivního a pouštějte si to když večer usínáte a třeba i ráno,když se vzbudíte a ještě poleháváte. Tam jsem se poznávala snad nejvíce. Ne však hned. Vy sami o sobě nejste zlý,ale myšlenky,které někdo vlil do vašeho podvědomí jsou především pro vás zničující. A to už je asi vše,co vám mohu poradit. Co jsem sama zkusila a věřte nebo ne zabírá to. :-) :-) :-) :-) Nejde to hned a chce to trpělivost, která se po čase vyplatí. Hodně štěstí. :-) :-) :-) :-)

PRÁVO KAŽDÉHO ČLOVĚKA JE BÝT SÁM SEBOU. Osho.

BÝT ŠŤASTNÝ NENÍ ŽÁDNÝ HŘÍCH.

STRACH LŽE A TY MU VĚŘÍŠ?

Dobré na spaní... [url]http:// https://youtu.be/q4AQDDKglEE[/url]

Blanka Chakoshpour... [url]http:// https://youtu.be/wcBoxBwsYPw[/url]

Na youtobe je toho mnoho a každý si tam najde co mu pomůže.

Škoda že sem nejdou vkládat motivační obrázky na povzbuzení jako na facebooku. Škoda. :-) :-) :-)

Určitě máte právo být hodně naštvaní,ale věřte mi, že zloba vám nepomůže. To člověk dá-li se tak nazvat, který vám to učinil, právě chtěl. Chtěl abyste byli naštvaní a chtěl abyste měli strach a chtěl aby jste byli po zbytek života sami, zničení a nešťastní. To jsou lidi, bytosti, které se živí lidským strachem a říká se jim energetičtí či psychický upíři a když vy setrváte v těch hrůzostrašných stavech,tak se také stáváte nevědomým upírem. Nic si nevyčítejte takových lidí je mnoho a přesto nemají stavy jako my. Přeji hodně štěstí a nedejte se. Můžete po zbytek života strávit jako oběti nějakého blbce a nebo tomu můžete čelit a kdo ví třeba se vám povede z toho dostat. :-) :-) :-) :-) Nesmíte se dát. Můžu vám doporučit skvělé meditace má Blanka Chakoshpour aj. Doslova jsem si jima vymývala mozek,abych přetloukla tu negativitu v mé hlavě. Pouštěla jsem si samé pozitivní věci celé noci... celé dny. Vždy když jsem spala. Mé velké utrpení byla a je hlava. Jo lidi jestli někdo víte jak aktivovat vědomí, tak mi sem dejte tip nebo do zprávy, protože já se o to snažím a jde mi to těžko. :-) :-) :-) :-) PROMIŇTE MI CHYBY V TEXTU A KLIDNĚ MĚ NA NĚ UPOZORNĚTE. :-) :-) :-) :-)

Ahojky. Jsem tu poprvé a když jsem začala číst vaše články, tak se mi opravdu přitížilo, ale neva. Jsem ráda, když něco cítím, ikdyž to není zrovna přijemný pocit. Jsem na tom totiž tak, že na sebe nemám vzpomínky. Celý den trávím tím, že se na sebe snažím vzpomenout a někdy se mi byť na malinkou chvíli zadaří a to už je úspěch, protože jsem strávila děvět let úplně mimo realitu. Prošla jsem různýma psychiatriema, ale téměř to nezabírá.
Co vím lidičky, to že nevíte kdo jste a nic necítíte lidi vám udělal někdo jiný. Musíte hodně zavzpomínat, kdy vaše problémy začaly. S kým jste v tu dobu byli v kontaktu... komu jste důvěřovali a kdo vám ublížil a sklamal vás. Neutápět se v tom... jen zjistit kdo to spustil a tomu člověku se vyhýbat a přetrhat s ním kontakty. Nejlepší řešení. Někteří lidé jsou prostě takový. Buď vám vědomě nebo nevědomě ubližují.
Nebuďte naštvaní jen změňte úhel pohledu na toho člověka a nevěřte mu. VY SAMI NEJLÍP VÍTE, CO VÁM POMŮŽE A PROTO SE SAMI SEBE PTEJTE. SVÉ DUŠE A ENERGETICKÝCH CENTER JEŽ MÁTE V TĚLE.
Když lidi dokážete cítit,co vás bolí. Třeba,noha,srdce,žaludek,hlava atd. Tak je to veliký úspěch. Někoho nemusí bolet nic. Uvědomujte si sami sebe...své pocity...co děláte...o čem přemýšlíte...nenásilně. Ze začátku to budou chvilky a bude to nepříjemné,ale jde to. Dělejte si radost...zapojujte se do diskusí na facebooku,které vás OSOBNĚ zajímají. Navštěvujte nejlépe sami místa,kde jste byly ještě v pořádku a klidně tam přespěte ve spacákách a tak nějak. Záleží na vás,kam jste rádi chodili a kde jste si na sebe ještě vzpomínali. Když se vám uleví nehrňte se hned do rozhovorů s druhými lidmi a věřte mi,že je budete mít hodně rychle u sebe,ale tu příjemnou,potěšující energii využijte pro sebeléčení. Já si na noc pouštím reiky...jak kdy podle potřeby. Už vím,že základem všeho je uvolnění. Jsme totiž v jakésy křeči. Neříkám,že všichni. Nenechte si vnucovat ani ode mě pocity. Já opravdu nevím,jak se cítíte...jen si to umím představit a teď to hlavní lidi. Aktivujte si čakry a nejdůležitější je srdeční čakra...tou začněte a ostatní čakry už by měly jít potom snáze. Váš problém spočívá v zablokovaných čakrách. Nebojte se cítit,protože prožitek toho co se vám stalo před deseti lety je DNES jiný a to si uvědomte a prociťte. Léčení lidi by vám mělo být příjemné,takže dělejte to,co je vám příjemné. Léky beru a to antidepresiva a to na noc. Léky beru především na noc,abych přes den nebyla zblblá a né velké dávky. Když cítím,že mi je hůře,tak na noc začnu brát antipsychotika na nějaký čas a když se situace sklidní,tak je vysadím a nemám s tím problém, protože nespoléhám jen na léky. Stačí mi málo,protože do sebe nenechám cpát tuny prášků,aby se mi ulevilo. Hledám alternativní léčbu a pamatujte,když vám něco začne pomáhat,tak si to nechte pro sebe,co vám pomáhá dokud se úplně neuzdravíte. Nechci být za chytračku,ale málem jsem se z toho dostala a nevzdávám to,ale já bohužel jsem v kontaktu s osobou,která mi takto ničí život a navíc jsem se jí postavila,takže to teď budu mít dost těžké,ale nevzdávám to a vy to taky nevzdávejte. Je to váš život. Přinuťte se cítit a dovolte si milovat a milujte nejvíc sami sebe,protože kdo miluje sebe dokáže milovat i druhé. Věřte mi. Jakkoliv ošklivý si připadáte,tak uvnitř jste nádherné bytosti a když se poznáte zevnitř uzdravíte se jak fyzicky tak psychicky. Hodně štěstí lidi. Uvědomte si a prociťujte svůj život,dech,barvy i čas. Nežeňte se za někým,kdo vypadá zdánlivě spokojený. Lidi lžou a jsou nepřející. Taky by potřebovali pročistit čakry. :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-)

Já ne a štve mě to hodně. Mám zpomalené reakce, jsem roztěkaná, celkově nejistá ,ale hlavně mám strach. Ale těžko říci, nakolik je moje obava z řízení způsobena mojí DP a DR. Řídit jsem se snažila, ale to vnímání okolí při jízdě bylo prostě divné, depersonalizace a derealizace se mi při zvyšování rychlosti jízdy zhoršovala. To je čistě můj subjektivní zážitek a pocit. Myslím, že řízení s Dp/dr je hodně individuální záležitost.Každý to může mít jinak. resp. někomu řízení s dp/dr nemusí dělat problém vůbec.

Ahojte. Soferujete? Ako vám to ide s DP,DR? Chcela by som si spraviť vodičák, ale mám z toho celkom strach. Diky.

Jasně, léky si chci nechat jako poslední možnost a rozhodně s nimi budu opatrná. Z minulého týdne mám zajímavou zkušenost. Navštívila jsem léčitelku. Šla jsem tam ze zoufalství, ale s nadějí, i když na tyhle věci moc nevěřím, že třeba nějak pomůže. Už když jsem tam vešla, tak o mě věděla tolik věcí, o kterých neví ani mí rodiče, natož pak ženská co bydlí 300 km ode mě. No, tímhle si mě trochu získala. Vůbec jsem ji nepopisovala svoje pocity a ona začala s tím, že se na mě "nalepila" duše ženy, která zemřela v tom boingu ve Francii teď nedávno. ( Pravda, tahle událost mě hodně zasáhla, protože moje rodina byla prave na ceste domu z podobneho směru) To proto prý vnímám svoje tělo jinak- jako by nepatřilo mě, to divné odcizení, strach z toho být sama ap...prostě jako by za volantem byl někdo jiný. Po 45 minutách toho jejího čarování jí prý ze mě dostala. Věřte nebo ne, zmizel ten pocit, že moje tělo není moje, už si nekoukám celý dny na ruce a čekám co se s nimi stane. Nic se jinak nezměnilo, úzkost, panika, strach z toho že mě z toho fakt hrábne, ztráta energie- s tím bojuji dál. Nicméně zkušenost dobrá, ikdyby to zafungovalo spíše jako placebo efekt, why not..

S benzodiazepiny opatrně. Jednak jsou návykové a to docela rychle. A jednak asi ne každému přinesou v případě dpdr úlevu. Vlastní zkušenost: měl jsem lexaurin, měl jsem i rivotril a obojí ze mě vždycky udělalo ještě větší mrtvolu, než před požitím. Bral jsem je jen v případě té úplně největší nouze, kdy už jsem si myslel, že hlubší dno už nemůže být. Většinou jsem do pěti minut usnul a vzbudil se třeba za hodinu totálně zombifikovaný a v horším psychickém stavu, než před.

když jsem začla prožívat tyto pocity, tak se ve mě zároven spustila úzkost, bylo to pak i spojeno s tím, že jsem měla strach chodit kamkoliv sama a i cesta do školy pro mě byla jak nějaká křížová výprava :-D . Po těch 3 letech to nevymizelo uplně, vpodstatě když to začlo, byl to zlom, kdy jsem se změnila i já - jak říkáš, vidím svět trošku jinak, uvědomuji si jak je spoustu lidí hnusných závistivých atd...začla jsem strasne moc přemýšlet o světě, o tom, proč tady jsem já a proč vlastně existuje nějakej "život", k čemu tady jsme atd atd...spousta otázek. Odpovědi jsem hledala v různých knihách, v článcích po internetu atd. Stejně jsem jasnou odpověd nikde nenašla. Celkem dlouho jsem byla neštastná, přestala se smát, ale neuzavírala jsem se do sebe, pořád jsem byla v kontaktu s kamrády a chodila ven, nejhorší je sedět doma a přemýšlet. Odpověd ti přijde sama až to přestaneš řešit a až to přestaneš řešit, tak se ti udělá dobře. Nevím, jestli ještě někdy budeš tak jako dřív - ale já si myslim, že není třeba chtít abys zůstala pořád stejná. Jen ses dostala do jiné etapy života a to je uplně normální. Toto období nebude napořád, neboj :) víš co pomohlo mě? Jednou jsem dostala od doktora lexaurin (jsou to léky tzv benzodiazepiny), dlouho jsem odolávala, ale jednou jsem si rekla: tak to zkusím. Když to nebereše kazdej den, ale treba jen jeden do týdne, nebo dva - je to vpohodě. Hlavně mě to vtáhlo znovu do života a všechno bylo mnohem jasnější. Hlavně účinkuje do 20ti minut a to je super.

Děkuji za reakci! Trefila ses dost přesně, že jsme vyrůstala v kompletní rodině,na kterou jsem se mohla ve všem spolehnout. Ale na druhou stranu jsem odjakživa byla dost samostatna, nevadilo mi v 19 odjet na 2 mesice pracovat do londyna, uplne sama a ted mam pocit ze nevydrzim sama se sebou ani pul hodky ve vlaku kdyz se zrovna nemam jak zabavit. O to víc jsem z toho ted tak vystresovana, ze se mi zivot obratil vzhuru nohama-jako bych byla uplne jina a bojim se, ze se to nevrati uz do normalu=( ufff,je to hrozne tezky.,ten pocit ze se nepoznavam..asi zajdu k doktorovi pro nejake ty prasky, treba to pomuze. Mám pocit, že život mě zklamal ve všem, lidi že jsou tak hrozně ploší, řeší hrozny blbosti, školy co studujeme jsou na nic, takze chci nejak podvedome vzkřísit a zachránit svět :-) mozna z toho prameni vsechny me problemy...a muzu se zeptat, tobe to preslo uplne po tech 3 letech? nejak ses s tim srovnala, zvykla si na to, nebo to proste vymizelo? zmenila jsi neco dramaticky na svem zivote nebo jen cekala? Dekuji za jakoukoli reakci, moc me tva odpoved potesila

Verco..jakobych to psala ja...tenkrát mi bylo taky 21 kdyz jsem dostala strach ze sebe a jakoby strach ze sveho tela.ted je mi 25 a zpetne muzu říct at se toho nedesis. Je to proces dospívani..aniz by sis to cilene uvedomovala tak to je pouze skryty strach z preevzetí odpovědnosti za sebe. Jsi ve věku kdy prestavas byt dite..pomalu opouštís život s rodici atd atd. Nech me hadat: jsi slecna ktera mela v dětsvi rodinne zazemi a vzdy byl u tebe nekdo kdo ti pomahal. Podle me pocity ktere prozivas jsou prirozene ikdyz sama vim jak moc neprijemne. Zacla jsem uzivat antidepresiva a pomohlo to. Pomohly hodně. Ted jsi na začátku tady tech všech pocitu ale ver ze az se nasytis všemožných informací o psychických nemocech atd atd...tak te to přestane bavit-zjistovat co s tebou je..a az potom se tvuj život vrátí do normalu. U me to trvalo asi 3 rokY.

Dobré odpoledne všem,
jmenuju se Verča,je mi 21 let, stujudu peďák a do května jsem vedla pohodový,smysluplný život. Jenže pak jsem úplně zešílela. Zvláštní, když to člověk takhle narovinu napíše, jakoby to najednou byla fakt pravda. Očividně se u mě projevily symptomy dp, ale po přečtení hromady článků a příběhů lidí trpící touhle mrchou mám pocit, že prožívám ještě něco jiného, jakoby totální ztrátu osobnosti, strach ze sebe, ze svého těla, bojím se že se jednoho rána nepoznám, zapomenu na "sebe" . Tento dotaz píšu ale s jiným účelem něž vylíváním si srdíčka (a že je toho tolik co říct!) Zajímalo by mě, zda je nějaká organizace, společnost lidí s dp, kteří se schází a diskutují o svých pocitech. Sice mám kolem sebe rodinu a přátele kteří mě podporují a mají rádi, ale to nestačí, oni jsou zdraví a já jsem akorát v jejích očích ta nemocná. Jsem opravdu zoufalá a možná by pomohlo být ve styku s někým kdo je na tom stejně. Už jen pro ten pocit, že v tom nejsem sama. Kdokoli by měl nějaké rady, tipy tak mě neváhejte prosím kontaktovat! Ahoj! ( Nojo, zas je to tady, mám pocit, že jsem tenhle článek ani nenapsala já, Bože! :D )

Čau, ti kdo sem chodí často si určitě pamatují na člověka s nickem Kal-el.. ten se z toho dostal na základě protikvasinkové diety, kterou sem taky postnul... zkoušel to někdo z vás?

Zdravím všechny, chci se s vámi podělit o další informace, ke kterým jsem se nedávno dostala, třeba to některým z vás pomůže.
Je možné se s naším problém obrátit na Mudr. Milana Hrabánka: http://www.holos.cz/o-nas/pracovnici/milanhrabanek
ten se zabývá mimo jiné i touto problematikou, ale nenazývá ji depersonalizací, ale jako psychospirituální krizi: http://www.diabasis.cz/psychospiritualni-krize/

Já ano, je to moc let, všemu rozuměl, vše bylo jednoduché, ovšem nepomohl s ničím. Bylo to v Kolíně.
Naštěstí to moc nestálo. Ale netvrdím, že je to tak u všech, to jistě ne.
Ovšem čínská medicína, komplexní, tam bych to směroval asi dnes, chystám se na to. Nic není všemohoucí,
ale udělat by se mělo maximum, pro zlepšení dp-dr.

Zoufalé situace žádají zoufalé činy. Byli jste někdo třeba u nějakého léčitele?