Jeden divny kluk: Ahoj, raději je tady vůbec neposlouchej. Tuto diskuzi sleduji už od té doby co jsem zjistil že mám depersonalizaci a derealizaci. Ze začátku jsem byl na tom podobně jako většina uživatelů této diskuze, myslel jsem že to fyzické. Dost jsem pročítal anglické fóra, byl beznadějný, bral hromadu vitamínů, držel diety a nic nepomohlo, ale všiml jsem si, že dost lidí se z toho dostalo tím že to \"příjmuli(smířili se s tím)\" nebo že na to prostě jen přestali přemýšlet a užívali si života a měli radost, nic neřešili. Z počátku jsem tomu nevěřil, ale \"nefunkčnost\" vitamínu mě donutila to zkusit. Nejhorší to bylo že začátku, přestat přemýšlet nad těmi negativními otázkami a uvolnit se. Musíš se naučit aspoň trochu pozitivně myslet a nepřemýšlet na kravinami typu \"jak se zbavit DPDR\" apod. Když ráno vstaneš a venku bude pršet tak nesmíš říct \"dneska je hnusně, to bude nanic den\" spíš \"to je ale nádherný den\" a nebo zjišťovat hned po vzbuzení jak je silná DPDR ale vstát a něco udělat ale v žádném případě NEPŘEMÝŠLET NAD DPDR. Mě třeba dost pomáhá pustit si oblíbenou hudbu před tím než jdu do školy. Stačí jen prostě nad tím nepřemýšlet a mít radost a nenechat si ji ničím zkazit.
Já sice DPDR stále mám ale né už tak silnou jako kdysi a stále slábne. Zítra tu možná ještě dopíšu pár rad, pokud se mi bude chtít

Nejseš divnej ty jeden kluku. Řekl bych, že je to projev úzkosti a panické poruchy. být tebou a bylo by to nejideálnější řešení, je kontaktovat obvodní lékařku a nechat se od ní doporučit k psychiatrovi. měl jsem obdobné problémy v tomhle věku a protože jsem se zdráhal léčby a nechtěl jsem si připustit, že by se jednalo o duševní onemocnění, tak jsem to zanenedbal a dohnal jsem to do takových extrémů, že se mi to tady raději ani nechce psát, protože nechci nikoho děsit. Rozhodně bych si stím nezahrával a neházel to za hlavu a okamžitě to začal řešit s odborníky. Pokud to nezačneš řešit, čeká tě život plný problémů, vleklých depresí,nejrůznějších poruch nálady, nespavosti, přílišné aktivity, které vystřídá pasivita, únavy, poruchy imunity, nestabilní partnerské vztahy, problémy s učením...přestě tohle tě 100% čeká - takže to rychle řeš,nebo bude pozdě. Žádná jiná rada neexistuje a věř, že já mám zkušeností na rozdávání:-)

Ahoj..
Je mi 15 let a zazivam uplne ty same veci, jako ty, ktere jsou popsany v diagnoze depersonalizace/derealizace, spis derealizace, ale nekdy mirne i depersonalizace.
Zacalo mi to ve 13 letech, na zacatku puberty. Nekdy mam az pocity na omdleni, treba kdyz sedim ve skole, mam najednou pocit, jakobych se odlepoval od sveho tela, vse se kolem me mota.. Nekdy delam veci a ani nevim jak, pripadam si jako automat, stejne jako lidi kolem me... Je to desive, nekdy mam pocit, ze se zblaznim, nekdy to mam pod kontrolou.
Prvni jsem myslel, ze mam nador na mozku :D anebo ze jsem blazen :D Musim rict, ze me to trochu uklidnilo, ze je takovych vice lidi. Ale moc povzbudive to neni.. Nemuze mi nekdo aspon trochu poradit, co mam ted delat?
Diky moc predem :))

zdar, ako na vas posobil coaxil (tianeptin)?

Cigarety a alkohol ani omylem! Alkohol sice působí v okamžiku požití anxyoliticky, ale bere si za to daň - prohloubí vaše psychické problémy v kocovině. Navíc umí nepříjemně rozesrat metabolismus. Cigarety zas dráždí žaludek a žaludeční problémy dost úzce souvisí s psychickými poruchami. Navíc je nikotin antagonista dopaminu, takže malé množství cigaret mohou náladu zlepšit, chronické a nadměrné kouření pak zhoršit. Toto je především výsledek sebepozorování, jestli platí obecně - nevím. Nicméně tuším

Zdar, tak vzhledem k tomu, že u mě byl spouštěčem dp právě alkohol, tak mám tuhle otázku vyřešenou, zkrátka alkoholu se do smrti nedotknu. Na jednu stranu je mi to trochu líto, protože před tím, než jsem začal mít problémy, jsem se napil rád, ne nijak často, ale rozhodně jsem se alkoholu nevyhýbal. Ale prioritou je pro mě samozřejmě psychický stav, takže teď chodím s kamarády jen na kafe.

Ahoj, kouří někdo z Vás a pomáhá mu to nebo pije alkohol? Já pravidelně kouřil denně přes 10 cigaret denně a musím řict, že mi cigarety pomohly se více uvolnit a zpříjemnit žití s DP. Alkohol mi v menší míře také nevadí a občas i pomůže. Beru escitalopram 10mg denně a 0,5mg neurolu. Když si dám 3 piva někdy cítím intenzivněji teplo svého těla - hlavně rukou. Druhý den se cítím skoro, jako bych nepil, jen jsem více dehydratovaný. Před pár dny jsem přestal kouřit. Mám chuť si zapálit, hlavně když příjde večer, jako je teď, ale zatím držím své rozhodnutí. Od té doby, co opět beru léky tj: cca 2 měsíce nemám chuť se opíjet, ale větší chuť kouřit :-( Jak jste na tom Vy? Když čtu Vaše zkušenosti s dietou, taky alkohol a cigarety neřešíte, že? :-)

Tady je Kal-El potřeba zdůraznit ještě jednu věc. Je víc než jasné, že klinicky významnou depresi a myslím, že i DP/DR a úzkost je potřeba zaléčit psychofarmaky. Osobně si nedokážu představit, že by to tak nebylo, mám opravdu cenné osobní zkušenosti. Ale pokud se současně k psychické poruše přidá ještě rozmnožení parazitických plísní, což je velmi pravděpodobné, protože vychýlení stresové osy vede ke změně imunitního systému, je potřeba současně léčit i tyto přidružené problémy. Navíc platí vztah, že stejně tak jako primární deprese zapřičiní sekundárně dysfunkci imunitního systému, primární selhání imunity a přemnožení plísní sekundárně způsobí depresi či DPDR. Takže změna životního stylu, dieta a meditace - rozhodně ANO!!, ale současně psychofarmaka!! Meditovat v klinicky významné depresi není možné.

Přiznám se, že pořád nechápu, proč na to většina lidí jde naprosto obráceně. Chápu, že se berete cokoli, co vám pomůže alespoň na chvíli, ale zaměstnávat nekonečně mysl nejde a ani to není cesta ven. Nejdůležitější je ten fakt, že se vám něco takového děje akceptovat. Čím víc proti tomu budete bojovat a po každé se pozorovat, tím hůř.
Vy jste vědomí, vedoucí a určující, které se může rozhodnout, že mysl zkrotí a nebo se stane jejím otrokem. Ta druhá možnost vede do pekel, které všichni známe.
Dieta samozřejmě není všespásná a všechny nezachrání, nicméně mně radikálně pomohla (mimo jiné). A navíc tu stravu dodržuji neustále - jsem fit, hodně sportu a nikdy jsem se necítil líp. Každý má někdy slabší chvilky, nicméně - hlavně pro nováčky - ano, existuje cesta ven a můžete se v důsledku cítit lépe než kdykoli předtím.

no já držel před rokem a půl kompletní pritizánětovou dietu (mj. žádná bílá mouka, nic sladkého) 5 měsíců a sice jsem si vyléčil chonický zánět prostaty, ale bez čokolády byly deprese ještě hlubší... no a zhubl jsem 10 kg takže jsem skoro zmizel :-)

wilhelmos, preto som to dal do uvodzoviek predsa, ze to bola ironia :) iste, treba samozrejme patrat po biologickych pricinach, no take nieco, ako zazracna pilulka proti chronickej depersonalizacii nie je. Depersonalizacia je vlastne konstrukt, lekar sa o nej dozvie len na zaklade tvojej subjektivnej vypovede, je len velmi tazko uchopitelna. Takemuto komplexnemu javu, ktory zasahuje jadro osobnosti (nazvi to ako chces: self, ja, identita, sebauvedomenie, emocie spojene s prezivanim ja) len tazko najdes mozgovy korelat. Preto je tak tazke urcit, co to kazdemu z nas tu vlastne je, kazdy z nas ma odlisnu, ak to nazvem múdro, bio-psycho-socialnu historiu. Ten \"liek\" by mal byt u kazdeho sity na mieru, a nemalo by sa to obmedzovat len na farmaká. Nechcem tu viest odborne debaty, kazdy si moze co to precitat o teoriach depersonalizacie v mudrych knihach [napr. SIERRA - Depersonalization (A New Look at a Neglected Syndrome), SIMEON, ABUGEL - Felling Unreal (DPD and the Loss of the Self), ABUGEL - Sranger to myself... a ine svojpomocne ako NEZIROGLU, DONNELY - Overcoming Depersonalization Disorder, DAVID et al - Overcoming Depersonalization and Feelings of Unreality...). Za tie roky som precital mnozstva pribehov ludi s epizodickymi ci chronickymi depersonalizacnymi zazitkami, niekomu pomohla akceptacia a cas, niekto to lepsie niesol s liekmi, niekto siel cestou detoxikacie. Ja som zatial stale na tej ceste... Ale som si isty, ze clovek je viec ako len telo a fyziologicke deje. Som telo alebo mam telo? :) p.s.: odporucam kuknut aj sem http://www.badatel.sk/kpm/ alebo kuknut toto... http://www.csfd.cz/film/267508-na-jidle-zalezi/ alebo toto... http://avidokumenty.blogspot.sk/2009/11/leky-na-vsechno-jeunes-intelligents.html a tu ma napr. psychiatricka Dr. Elena Bezzubova blog o depersonalizacii (napr. mala na tu temu zameranu aj dizertaciu). http://www.psychologytoday.com/blog/the-search-self

Brahmane, žádný lékař ti :-))))) \"antidepersonaliziká\" :-))) nemůže předepsat, protože taková skupina léčiv neexistuje. Depersonalizace se léčí antidepresivami a anxiolitiky popřípadě některými antipsychotiky. Musím zde podotknout, že nedávné přízpěvky uživatele KAL-EL se pravděpodobně zakládají na pravdě. Jeho dogma, že depersonalizace se může také projevit jako důsledek invazivního přemnožení plísně Candida Albians je víc než zřejmé a stojí za zpozornění. Zřejmě půjde o nějakou získanou imunodeficienci v souvislosti s čiností neuroimunoendokrinologického systému, pakliže by člověk nebyl nakažený třeba virem HIV. Obor psychoimunoneuroendokrinologie si můžete nastudovat na internetu. Začal jsem držet velmi přísnou dietu proti kvasinkám a  celkově dlouhodobě žlutozelený jazyk, krásně růžoví, červená a s jeho změnami se zřetelně snižují všechny příznaky depresí, depersonalizací i úzkostí. Je nanejvýš pravděpodobné, že člověk trpící dispozící k duševní poruše musí kromě farmakologické léčby přísně změnit svůj životní styl.

ja som tych liekov pobral hrozne vela, ale nikdy mi s nicim nepomohli, akurat som sa citil horsie. predstava, ze ti lekar predpise \"antidepersonaliziká\" a na druhy den budes ok je nerealna. ja svoju depersonalizaciu vnimam ako stratu podstaty, identity cloveka. osobne mi byva najhorsie cez den a hlavne v komunikacii s ludmi, vtedy sa to akoby este zvyraznuje. neprijemny je tiez pohlad do zrkadla, skutocne tu postavu nepoznam. mna velmi mrzi, ze nekomunikujem doma s rodinou, citim sa uplne odtrhnuty. pouzivanie hlasu, vyjadrovanie nejakych emocii je pre mna hrozne narocne a vycerpavajuce. akoby som tych ludi doma ani nepoznal... a este neprijemne je, ze sa mi uplne spomalilo myslenie a mam tazkosti s pozornostou. cely som akoby spomaleny, akoby sa moja osobnost dnom co dnom degradovala po vsetkych strankach.

Rána po večerním rivotrilu jsou naprosto k nežití... Máte to podobně?

mě to začlo tak nějak ...samo. A prvních pár dní jsem byla totálně v háji, nějak jsem nezvládala ani ráno vstát. Teď to někdy moje umělecká duše bere s rezervou a zjišťuje že si díky tomu všímám věcí který by mě jinak třeba ani nezajímaly...jindy to je docela peklo. Nejhorší jsou jízdy MHD a škola. Film Numb bych taky doporučila:-) je super. Jinak bych se ještě o něco zajímavýho podělila. Když jsem nemocná nebo vyčerpaná, je mi samozřejmě hůř...objevila jsem guaranu. Působí jako dost silný kafe, ale dýl. Zvyšuje psychickou i fyzickou aktivitu. Taky jsem si na pár stránkách našla že prý B-komplex je dobrej tak ten mám doma taky.. zkusím oboje:-)

Dusty: Když jsem četla tvůj příspěvek, tak jsem měla pocit, že jsem to psala já. Mně tyto problémy začaly úplně stejně, taky po marihuaně. Byly to hrozné chvíle, práskala jsem se v tom asi půl roku bez pomoci, pak už jsem to nevydržela a šla jsem k doktorovi. Dostala jsem nízkou dávku antidepresiv a neurol, když mi bude nejhůř. Mně se poté marihuaně nejspíš rozjela panická porucha a jedním z příznaků byla i DP/DR, byla jsem totálně na nervy. Měla jsem strach, že mám nějakou vážnou duševní chorobu a skončím v blázinci, to pro mě bylo to nejhorší. Je to už 3/4 roku, co se léčím a naštěstí jsem už v podstatě ve stejném stavu, jako před tím užitím. Citím se už dobře. Mám sice někdy dny, kdy nejsem úplně v poho, ale to v podstatě každý i úplně zdravý člověk. Jinak, jak píše Martin, důležité je zaměstnat něčím smysluplným mysl, nerýpat se v tom a obklopovat se lidmi, kteří působí na člověka optimisticky.

Dusty: Doporučuji si stáhnout film Numb - Zmatená duše. Sice Tě to k žádnému řešení nenasměřuje, ale aspoň to potěší informací, že tím trpí i lidé za oceánem :-) Aspoň mě to potěšilo, že nejsem až takový exot :-)

Takže čerstvá zkušenost. Jo, k lékaři to chce co nejdřív, ale zatloukání fakt nemá smysl, protože jako první věc budou chtít znát příčinu. Bohužel dp se často rozjíždí právě v tomhle věku, kdy psychika ještě není \"hotová\". Mě to začlo v 16 po alkoholu.

No, v pátek a začalo to věcí, kterou si nikdy už neodpustím..zkoušela jsem poprvé v životě marihuanu, jelikož jsem v mém okolí v podstatě neznala jediného člověka, který by ji někdy nezkusil a vůbec by mě nenapadlo, že taková na pohled neškodná věc, bude mít až takový dopad na mě...zítra jdu k lékaři a vůbec nevím, jak se přiznat, nejsem plnoletá a vážně nechci, aby z toho měli rodiče problémy..jinak já už samozřejmě horší problém mít nemůžu, takže je mi to jedno...

Dusty: Ahoj. Nevím jestli ti to bude k něčemu, přece jen i přes podobné symptomy jsme každý z nás individualita, a nepokládej to ani tak za radu, spíš se s tebou podělím o tom, co zabírá mě. Zaměstnat mysl nebo ji zkusit odpoutat od potíží. Mě osobně ta druhá možnost moc nejde (meditace), takže to zkouším přes duševní aktivitu. Zhruba před měsícem jsem se začal učit norštinu, koupil jsem si učebnici pro samouky a každej den se po práci učím, snažím se koncentrovat se jenom na jazkyk, nevnímat, že mi není dobře a ponořit se jen do studia. Další věc - pokus se vnímat svoje tělo - ale vědomě, protože skrz to se dostaneš k vnímání svých myšlenek. Můžeš napsat, jak dlouho trvají tvé potíže a jak to začalo?