Ahoj...v mé zoufalé situaci jsem ráda, že jsem našla nějakou komunitu lidí se stejným problémem a potřebovala bych aspoň trochu povzbudit...to tu asi nejsem sama, ale ten problém mi začal teprve před týdnem a opravdu nevím, co dělat...

Tak až budeš chtít, Kopretinko, pokecat, najdeš mě na e-mailu gep/zavináč/email.cz ;)

Martin: ne že bych to někomu přála ale zjištění že nejsem sama mě trochu uklidnilo:-)
gep: taky:-)

gepe klídek, já jí odepsal první :D

nebo aspoň já :-) Kopretino jsi odkud? Já Brno

Kopretina: Takoví jsme tu všichni :)

Ahoj, jsem tu nová... je tu někdo milej a inteligentní s dp? chtěla bych podporu a občas i poradit od někoho, kdo má stejnej problém, jako já...

cituji tebe kal-El - \"Nemoce a psychické potíže jsou jen důsledky toho, že děláme něco špatně\" - možná bych napsal - děláme něco, co nám není dáno, co pro nás není přirozené, nebo to, co nepodtrhuje naše původní předpoklady. To by byla forma neurotického myšlení - jak se ve své literatuře, když se to hodně zjednoduší - zmińují např. Freud s Jungem. Jenže tohle vysvětlení je příliž zjednodušené. Nemyslím si o sobě, že jsem rozumný, ale mám jistou osobní zkušenost. Nedávno mi zemřel kamarád na rakovinu slinivky. Znamená to snad, že onemocněl právě proto, že celý život trvající 38 let se odkláněl od své přirozené osy, nebo něco dělal špatně? Je docela možné, že kdyby byl býval zasvětil svůj život přirozenosti vlastní podstatě svého ducha a kráčel ve šlépějích, který mu předurčil osud, nestala by se v šestaosmdesátém jaderná havárie v Černobylu. To kolektivní vědomí, je spíš kolektivní nevědomí, ne! Myslím, že kolektivní žádné vědomí nemá - to má vždy jen jedinec sám. Jsi Mulder nebo Scullyová? :-))

Ten obrázek vypovídá přesně to, co si na něm vyprojektuješ :-) Víš, co je hrozně zajímavé? Neustále uvažuješ logicky, ale nějak pořád ne a ne přijít na řešení depresí a dalších problémů. Zajímavé je také, jak si doplňuješ mezi řádky něco, co jsem neřekl. Nepopírám nějaký, i kdyby krátkodobý efekt AD, jen jsem přesvědčen, že to není cesta z problému. Naopak.
Jinak pokud vím, toto není psychiatrické fórum, a pokud já a mysl není předmětem toho, co tu řešíme, filosofie, psychologie a života obecně, tak se asi někde stala chyba.
Řekni mi, když jsi tak rozumný, jak je možné, že já jsem se vyléčil a navíc nemám potřebu pít ani kouřit k tomu všemu? Ty si vážně naivně myslíš, že existuje nějaká tajná kombinace léků, která je všemocná? Nemoce a psychické potíže jsou jen důsledky toho, že děláme něco špatně. Není to přirozený stav. Buď začneš naslouchat (ne mně, ale sobě) a nebo můžeš pokračovat s celoživotním bilancováním ohledně léků a manipulativní chemické balance. Naše těla jsou dost dokonalá na to, aby se spravila. Duše je dokonalá zcela a kolektivní vědomí už má stejně v sobě obsaženy všechny znalosti, takže to vskutku nejsou stejně naše nápady, ale manifestace skrze naše bytí:)
Jdu si dát pár jablek s hruškami. Dobrou všem. Jinak debaty s tebou, Wilhelmos, mám stejně rád. Připomínají mi tak trochu Muldera a Scullyovou :-) Měj se fajn.

Ten obrázek o ničem nevypovídá Kal-el. Pokud budeme uvažovat opravdu logicky tak, jak se sluší a patří můžeme k obrázku dodat, že na světě může existovat určitá skupina lékařů, kteří zneužijí svého vzdělání k získávání finančních prostředků prostřednictvím lobismu farmaceutických firem, ale v žádném případě nemůžeme prohlásit, že antidepresiva neléčí nebo nezmírňují depresy a že by jejich užívání bylo v zásadě špatné. Navíc psychologické ůvahy o Já a Mysl nejsou předmětem psychiatrie. Zase se nám pletou jablka do hrušek. Škoda

Opatrní určitě buďte, všechno máte ale ve svých rukou. Dokud bude identifikace mysl = já, můžete sypat bonbónky dál. https://fbcdn-sphotos-e-a.akamaihd.net/hphotos-ak-ash3/545136_354491494619343_1680176799_n.jpg.

S vysazováním antidepresív bych byl fakt opatrný.Ve stručnosti zde slovy nastíním křivku, která by v grafickém znázornění byla lepší ale musel bych vytvořit bitmapový obrázek, někam ho uložit a pak ho tady nasdílet a na to jsem příliž depresivní - takže líný - jak s oblibou hodnotí naši těžkou nemoc zdraví lidé, kteří ani v nejmenším nemají tušení, jaký úděl depresivní porucha přináší a jak závažné patologické onemocnění to je. Takže můj vývoj nemoci : 7 - 14 tý rok - proměnlivě smutná nálada se střídá z úzkostí - především na podzim zimní deprese, ospalost smutek rigidní myšlení, na jaře úzkost manická nálada nadměrné sebevědomí agrese , léto bezpříznakové. v 15 roce života nesmyslně léčen na imunologii a alergologii. 16-22tý rok: opakuje se předchozí schéma minulých let, jen je o dost výraznější - endogenní (zimní deprese) jsou silnější a jarní sklony k mánii o dost výraznější. Ve 23 roku života má 18 tiletá sestra spáchá sebevraždu. V tu dobu jsem s těžkou depresivní atakou hospitalizován v psychiatrickém sanatoriu v Praze - Bohnicích. Rodiče se diví - nechápou, proč by jejich děti měli mít nějaké problémy, když se doma žije spořádaný rodinný život! V tu dobu procházím KBT skupinovou terapií a individuální psychoterapií pod vedením lékařů, kterým bych dnes po všech zkušenostech a přečtené literatury schutí nafackoval. Tehdy mi totiž bylo řečeno, že mladým lidem se léky nepředepisují, protože je pro ně vhodnější psychoterapie:-))) Mimochodem v tu dobu jsem byl tak depresivní, že jsem viděl špatně barvy a byl jsem tak neobratný v pohybu těla, že jsem v ústavu něco neomaleně shodil a byl jsem lékařským personálem velmi nevhodným způsobem pokárán. Po půlroční hospitalizaci bez jakékoliv medikace - mě v zoufalém stavu propustí domů. Jsem v přerušení 1 ročníku VŠ a mám z toho výčitky a tak navštívím středisko RIAPS, kde se setkám s lékařkou Lubicou Schlupkovou, které vše popíšu a ona mi diagnostikuje těžce depresivní poruchu se sklonem k maniodepresivitě. okamžitě a bez váhaní mi předepisuje silnou dávku snad dnes už nepoužívaného antidepresiva 1. generace (Ludiomil) a mě se po třech týdnech ulevuje takovým způsobem, že život přímo oslavuji ( ne alkoholem), ale radostí z úlevy. I přes pár opakovaných Epileptických záchvatech vyvolanými léky (nejsem epileptik), po dva celé roky beru tuto medikaci spolu s  antiepileptiky. 26-30tý rok:
Léky postuoně vysazuji vzhledem k naprostému vyléčení, dokončuji VŠ dálkově při zaměstnání. 28mý rok života přináší další úder - silná depresivní nálada (podzimní deprese z nedostatku světla). Jsem ambulantně hospitalizován V Bohnicích u Doc. Praška a podstupuju ranní každodenní Fototerapii -(10 000Luxů světelného toku mi proudí sítnící do mozku a po 14 dnech světelné terapie jsem zdráv. Na příští rok si své léčebné světlo pořizuji domů, opakovaně dva roky po sobě celé zimy pravidelně provádím terapii světlem, třetí rok jsem na světlo rezistentní a poprvé v životě jsem depresivní v LÉTĚ:-)) Jsem tedy středně depresivní jak v zimě tak v létě. Pak už to jede jak na běžícím pásu - Chvíli v pohodě, chvíli v depresi, chvíli v mánii. Kolem 30 roku života se u mě objevuje výrazná úzkost, která se změní v DP/DR syndrom. Od té doby jsem v kolotoči - DEprese - GAD - Panická porucha - psychosomatická deprese, bezpříznaková období. V průběhu dalších let beru SSRI SNRI,NDRI, augmentovaně s benzodiazepaminy. SSRI jsem odsoudil - protože mají vliv na sexuální funkce - už jsem to tady psal, že to souvisí s prolaktinem a dopaminem, SNRI - jsou málo účinné - proto přechod k  NDRI, uvažuji o M1 a M2
Agomelanin - snad tam bude cesta, ale ze všeho nejvíc bych potřeboval PET scan mozku, protože mám takové tušení, že u mě po těch šílených letech života pravděpodobně došlo k atrofování Hippocampu a to je asi to nehorší co bych si nyní, když jemi 38 jsem zaměstnaný, v produktivním věku - čeká mě rodina - přál - Jak tohle lidičky skončí - Mám velké obavy ze svého života a modlím se za nás věšchny, aby se to v tý neurobiologii a psychyatrii nějak podařilo rozlousknout. Není to žádná sranda. Tak zatim - přeju vám hodně štěstí do života a brzské vyléčení - zasloužíte si to!

pavla: prvykrat sa bude vysadzat.. lekarka mi to navrhla uz pred letom, ale sam som to este par mesiacov pretiahol, koli strachu z vyrocneho relapsu.
A ssri ma velky vplyv na spanok potlacanim REM fazy, preto predpokladam tu nutnost pravidelneho spanku. Pocas REM dochadza k uvolnovaniu skrytych emocii a blokov, bez toho si mozog udriavame stale v akomsi latentnom napati z coho moze pramenit vycerpanost, ktora vedie k dp/dr. A to je jeden z predpokladanych mechanizmov antidepresivneho ucinku.
Urcite casom napisem update.

naivko, a to vysazení ti doporučil doktor nebo ty sám? já začala ADssri brát před 12 lety a beru je dodnes . když jsem se snažila je sama od sebe vysadit, tak se mi to kvůli nepříjemným abstinenčním fyzickým příznakům nepodařilo. to s tím nedostatkem spánku mívám také - při nedostatku mám spánku mám hodně silnou dp/dr. je to hodně nepříjemné. čím si to vysvětluješ?

vsetci sa de-realizuju na dovolenkach?:)
Dnes je rok brania ssri, takze sa ide vysadzat aj ked sa mi do toho velmi nechce. Momentalne zazivam derealizaciu len pri vykolajeni zo spankoveho rezimu, takze ten sa snazim prisne dodrziavat a spavat aspon 7 hodin denne. Pripadne po vypiti velkeho mnozstva alkoholu, comu sa da tiez vyhnut. Mam techniky ako zvladnut stres ale stale vsak nedostatok aktivneho pohybu, takze je co este zlepsovat

...jo jo, oba pánové mi odpověděli tak pěkně logicky, že mi nezbývá, než souhlasit:-)

wilhelmos: nikdy nepopírá výsledky západní medicíny v různých ohledech (je snadné všechny nálepkovat nenáviděním západní medicíny, ale na základě čeho, vlastní projekce?:), jsem přesvědčen, že \"oba směry\" lze dokonale spojit a vytěžit maximum. Buďme rádi, že ti něco pomohlo, ať už je to cokoli. Nicméně jsem si jistý, že spása neleží v pilulkách a nekonečném dopingu, ale v tom najít rovnováhu přirozeně. Někomu se to podaří, ostatním ne.
A jinak Humeova břitva není nic unikátního. Jednoduše je každý argument napadnutelný z pozice subjektivity/manipulace s fakty. To pravé poselství a pravda je totiž nepřenosné a každý si k tomu musí dojít sám.

Věřím ale, že se všichni shodneme, že není důležité co člověku pomůže, ale že tu něco takového vůbec je. Buďme otevření všem možnostem s klidnou hlavou a zahoďme dogmatismus.

Ono to platí i naopak, popírání alternativního způsobu léčby je stejně krátkozraké jako oddanost k alopatické medicíně. Ta tzv. západní medicína někdy dokáže nadělat víc škody než užitku..

Chtěl bych jenom dodat, že už jsem mockrát ve svém životě prodělal období, kdy jsem se léčil alternativně. Držel jsem diety,sportoval jsem, pil nejrůznější čínské bylinné lektvary a věnoval se duchovní meditaci, ale vždy pak přišla období s příznaky onemocnění. O to větší bylo zklamání, že odměna za snahu a sebezapření, obrovská vůle, byla opět smetena depresivními stavy, úzkostmi a Mnohdy i DPDR pocity. Jediné co mi pak pohlo byli léky, které stvořila Vámi nenáviděná západní medicína. Shlédl jsem ty americká videa plná duchovních moudrostí a zázraků a musím zde připomenout Humeovu břitvu, která praví, že Žádné svědectví není s to dokázat zázrak, ledaže by šlo o svědectví takového druhu, že by jeho mylnost byla ještě zázračnější než skutečnost, kterou se snaží doložit. Popírání vědění západního lékařství je stejně krátkozraké jako oddanost východnímu léčitelství.

Deli: znám a s velkou částí informací a postupů se ztotožňuji. Nicméně tohle všechno již věděli staří Číňané a Indové, o starověkých kulturách obecně nemluvě.

Kolikrát mám pocit, že pokudsi člověk (nebo aspoň někteří z nás) neprojde peklem, tak se nikdy nepoučí a o to víc si pak váží normálních momentů v životě. Všechno má svůj smysl, jen ho nemusíme vždy vidět.