Ok, takže jsme měli jako pochopit,že za naše duševní stavy může naše povaha introverta.To bychom mohli začít řešit, kdo že je to na světě šťastnější introvert nebo extrovert? A kdo je na tom lépe? depresivní introvert a nebo depresivní extrovert? A může být vůbec extrovert depresivní nebo panicko úzkostný? Souvisí vlastně introvertní a extrovertní povaha člověka s patologií mozku? Konečně máme odpovědět! Na WWW. Psychologie.CZ:-))))) Na stáncích pak obzvlášť vyjímečný občasník Moje Psychologie:-))) haha Ne nezlob se Naivko - tohle ne:-)) a neber si to osobně

http://psychologie.cz/manual-introverta/

nač to nazývat minimalismem v myšelní, na uzavřenou otázku lze očekávat uzavřenou odpověď, takže v pohodě :))

To je diskuze! Obdivuji Váš minimalismus v myšlení.

nemám

ještě se chci zeptat, nemáte problémy s navazováním intimních a celkově bližších vztahů? hlavně kvůli té cizosti vůči sobě samému?

a dost... proč Vám to vlastně píšu...třeba si tady realizuji nějakej komplex - ale jakej?

Tak za prvé. žádný psycholog nemůže předepisovat léky, protože k tomu nemá patřičné vzdělání. Psychiatrie a psychologie jsou dva velmi diametrálně odlišné obory z nichž psychologie je vědou méně. Osobně jsem prošel depersonalizací a dospěl k názoru, že DP/DR patří do širokého spektra projevů klinické deprese. netvrdím, že tomu tak je, ale já jsem se zkrátka svým sebepozorováním upevnil v tomto přesvědšení. Přikláním se k tezi, že naše problémy skutečně mohla způsobit řada špatně pojatých životních situací v dětství na základě kterých jsme si utvořili nějaký uzavřený komplex(metakognici - chybný závěr v sebepoznání), která nás doprovází celým životem a vytváří stres. Protože je ale hnacím motorem mozek se svými zákonitostmi neurometabolismu, nemohu vůbec ale vůbec popřít jeho zásadní roli v ovlivňování toho jak svět poznávám a utvářím sebe sama. Nabízí se tady dost zásadní otázka, co bylo dřív - chybný neurometabolismus a následná porucha vnímání, nebo opačně - porucha vnímání, která spustila chybu v metabolismu mozku. Já osobně se přikláním k té první variantě. Má zkušenost mi taky pomohla pochopit, že se to ovlivńuje navzájem a že psychoterapie není k zahození, velmi pomáhá - ale rozhodně na ni nelze stavět celý léčebný proces. Lidičky to je jen můj názor - nenechte se mnou rozhodně ovlivňovat.

Pavli :-D pohlavím to asi nebude

to jsi změnila pohlaví nebo co. deperso, jak se může někdo hrozně změnit vzhledově? co se ti stalo?

Hele jak vy jste vůbec k DP/DR přišli? Já jsem k tomu přišla tak, že jsem se hrozně změnila vzhledově a tím pádem i povahově a celkově došlo k totální změně životního stylu o 200%, nemyslím si že je za tím něco organicky podmíněnýho, proto by mi snad mohlo stačit se nějak srovnat s tou svojí novou osobností, což nejde ze dne na den když jsem 21 let žila jinak, ne?

qwertz: nemám nic proti posilování volních vlastností, ale tohle funguje jen do určité fáze, kdy dp ještě není tak rozvinutá, odosbnění není tak hluboké, popř. nemoc je teprve v začátcích. Sice souhlasím s tím, že lidská mysl je natolik komplikovaná, je tam tolik neprobádaných \"míst\", že na něco jsou léky prostě nedostačující, ovšem medikaci a priori odsuzovat nelze, i přes shodné znaky dp je psychika každého člověka jiná, takže někomu pomáhají léky, někomu meditace, dalšímu návštěvy psychologa nebo fyzická práce a někomu prostě vůbec nic. Já jenom doufám, že neléčená nebo špatně léčená dp se časem nerozvine do nějaké jiné duševní poruchy.

Ja mam prave ze vsech for pocit ze to lidi ani jinak neresi nez praskama a to je podle me spatne. Problem je v mysli tak tam se to musi resit

nebo je to proste jednoduse tak ze derealizace funguje tak ze ten kdo prozije trauma a panicky atak se podvedomne
snazi odpoutat od reality, tim padem ma derealizaci a ten kdo trpi chronickym stresem a neustale se psychycky pretina, prekona nejakou hranici kdy uz podvedomi rekne dost a s toho duvodu spusti depersonalizaci.

qwertz:: to řekni wilhlemovi,ten furt řeší úplný psichiatrický sračky,výzkumy,prášky co u nás ještě nevyšly.

Ja jsem proste presvedcen o tom ze je mozne depersonalizaci snizit ci dokonce vypnout pomoci vule, me se to koneckoncu uz nekolikrat povedlo.Duvodem proc mam stale DP je pravdepodobne to ze jsem mel naprosto nevyhovujici pracovni prostredi v praci. Pracoval jsem ve skladu, kde clovek pracuje zcela automaticky a tudiz ma mnoho casu na premysleni o DP. Dalsim faktem bylo to ,ze jsem tam trpel chronickym stresem, ktery nemel zjevny duvod. Mozna proste to prostredi.
Kazdopadne jak jsem dospel k nazoru, ze dp jde ovlivnit pomoci vule: Mam velice dobreho psychologa, nikdy me nenutil do prasku, rozumi dp a celkove mi velice pomaha. Pred pul rokem jsem za nim prisel ze uz bych docela chtel naky prasky protoze stres a deprese uz mi prisla neunosna, videl jsem to jako jediny svetly bod do budoucna, avsak psycholog me vratil do reality a povedel mi o autogennim treninku - cviceni kdy se sebou clovek dokaze pracovat sam pomoci autosugesce. Pomoci tosugesce jsem si vybudovat sebeduveru a sebejistotu. Dokazal jsem si uvedomit, ze jde pouze o pocitovy stav a ze vsechny problemy mam akorat v hlave. Dp se rapidne snizila a objevila se jen v praci nebo pri velikym stresu. Ono je tezky pri depresi a nejistote uverit necemu takovemu ale vazne to funguje. Proc ale mam stale DP i kdyz se mi ji nekolikrat podarilo odstranit? Hlavnimi faktory k uspechu: pozitivni mysleni, sebeduvera, sebejistota, dostatek relaxace, minimum stresu a prestat myslet na DP.. Me se posledni tri nedarili plnit protoze v takove praci to dost dobre neslo. No ale lidi de o to, ze kdo veri, a veri sam v sebe, ten vyhraje

naivko - terapeutický účinek psychofarmal je, že stabilizují náladu. Zamysli se nad logikou věty, kterou jsi napsal:-) Žádný psychiatr nemůže předepisovat kokain, protože kokain patří mezi zakázané látky. nebyl to drogový dealer? Pravdou ale je, že jsem na amerických saitech publikující nejnovější výzkumy z oblasti neurovědy narazil na pár látek, které jsou v testování. Patří do skupiny SNDRI a mají velmi podobné účinky kokainu. Žádný lékař Vám je ale nepředepíše, je to budoucnost.
Koukám, že na wikipedii už to tam taky někdo hodil http://en.wikipedia.org/wiki/Serotonin–norepinephrine–dopamine_reuptake_inhibitor

uz som tu davno nebol, ale prisiel som zas podjebat a dodat iba to aby ste sa nespoliehali iba na lieky, tie nemaju ziadny terapeuticky ucinok ale iba stabilizuju naladu. Ja osobne by som rad narazil na niejakeho altenativneho psychiatra, ktory by mi ponukol terpauticky kokain:))

Zefire, já na tom prostě nic nereálnýho ani špatnýho nevidím, protože mi nikdo nevymluví, že míra kompatibility by byla velmi pravděpodobně vyšší než v případě vztahu nemocný-zdravý.
Wile, se seznamkou je to fajn nápad, ale tvůj stav - a vůbec kohokoliv z nás - ti asi neobjasní nikdo, včetně doktorů. A přitom bychom to potřebovali jako sůl.

s tou seznamkou to není špatný nápad , kde má člověk pořád hledat:)
wilhelmosi,tady asi nezbývá než čekat až úzkost odezní. říkáš, že problémy byly vyřešeny, takže teoreticky by se to mělo srovnat , ikdyž se spožděnou reakcí. tady radit je těžký. úplně tě chápu. když to na tebe sedne,je to konec.člověk je rád že vůbec zvládá chodit. hlavně se nestresuj z toho,že to nepřestane. vydrž, bude líp!!